Přepis pořadu Jak to vidí - 14.4.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den a příjemný poslech vám od mikrofonu přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes spolupracovník Českého rozhlasu a komentátor Deníku Ivan Hoffman. Dobré ráno do Zlína.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Dobré ráno do Prahy.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Designovaný premiér Jan Fischer se pustil do sestavování vlády. Ještě není definitivně jasno, ale Mladá fronta DNES píše o novém kabinetu jako o vládě podržtašků, Lidové noviny zas o vládě jezevčíků. Jak to vidí Ivan Hoffman?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, tak novináři plní politické zadání a říkají přesně to, co chtějí politici, aby občané si o vládě mysleli. A to, aby uvěřili podle možností tomu, že to bude vláda pouze přechodná, dočasná, letní, zbytečná, nekompetentní, neboť samozřejmě chtějí, aby veškerá pozornost byla upřena na ně. To znamená, tito úředníci chtějí, aby byli a zůstali co nejvíce v jejich stínu. Tak asi proto je to tak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Říká se úřednická, ty jsi to slovo použil. Tedy je to asi nejblíž, tento přídomek?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Asi všechny ty přívlastky platí, jenom ten psychologický efekt z té vlády zřejmě bude trochu jiný, než by politici chtěli. Oni protože nebyli schopni vytvořit politickou vládu a neuměli najít pro žádné ... žádné řešení nějakou politickou většinu v parlamentu, tak vlastně jim nezbylo než svěřit tu svoji práci na někoho jiného. Ale výsledek bude, že ta vláda nebude nikomu vadit. Bude to vláda, proti které politici nebudou útočit, protože to nebude mít valný smysl. Ale současně ani ti noví ministři a jejich premiér nebudou útočit na politiky, protože se budou soustřeďovat na takovou tu úplně běžnou agendu, nebudou nic podstatného zřejmě teda rozhodovat. To znamená, my uvidíme takový kontrast. Na jedné straně to budou korektní úředníci, který si prostě dělají svoji práci, neotravují, neprovokují. A na druhé straně bude politická kampaň před volbami, ve které ti politici, teda ti důležití, budou agresivní, budou si nadávat, budou používat různé formy demagogie a populismu, budou prostě trapní a budou rozviřovat vášně a rozdělovat lidi proti sobě. Je jasné, kdo z toho prostě opticky vyjde lépe. Vyjde z toho daleko lépe ta letní vláda, když bude končit, tak si možná mnoho lidí řekne jako kdysi u vlády bankéře Tošovského - škoda, že nemáme takovéto podržtašky, takovéto jezevčíky, letní, přechodné navždycky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V každém případě ale ty už jsi na to narazil, čekají nás předčasné volby. Jenom asi velký optimista by čekal, že se něco výrazně jimi změní.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já si taky myslím, že ... já se teda neřadím k těmto velkým optimistům, protože mám už nějakou delší dobu pocit, že politické strany ve chvíli, když se dostanou do opozice, tak zanedbají to, co by vlastně v té chvíli měly udělat. To znamená podívat se na sebe do zrcadla, uvědomit si, proč vlastně přišly o tu moc, proč vyhrála konkurence. A neuvažují o tom jak se změnit, jak vyměnit politiky, kteří jsou nekompetentní, za chytré. Jak ty, kteří jsou nedůvěryhodní, jak se s nimi rozloučit a najít důvěryhodné. Jak omladit prostě ten kádr, řekl bych, a jak do toho dresu přitáhnout lidi, kteří by jim udělali větší reklamu a kteří by občanům nabídli prostě lepší služby, lepší správu věcí veřejných. To ty politické strany v opozici nedělají, to znamená, že stále se vyměňují takové 2 party lidí, které už se vlastně i znají, už jsou spolu provázané, už jsou napojené na nejrůznější lobbistické struktury. A obě 2 ty party, nebo ty velké party jsou napojené na úplně stejné struktury. To znamená, v té politice se sice mezi sebou vyměňují, ale to kyvadlo se pohybuje na strašně krátké dráze a je to vlastně takový rybník, ve kterém prostě není čerstvá voda, není žádný proud. A z toho hlediska já se teda obávám, že nám ta politika je stále méně k užitku, že jsou ti politici stále zbytečnější.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pak se v takovém klimatu snadněji přebíhá, jak se o tom hodně mluvilo. Když se vrátíme k té současnosti, 2 premiéři, 2 platy, 2 ochranky. Je to něco, co nás má trápit, ty zdvojené výdaje?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, tak někdy ti politici svými rozhodnutími udělají ještě větší škodu než je to, kolik berou peněz. Tak po té stránce asi je to samozřejmě zbytečné, nepříjemné a tak dále, ale jak říkám, asi oni nějak vyřešit tu patovou situaci musí. Je evidentní, že jediná cesta z toho jsou předčasné volby. A vlastně jediný, kdo jim pomůže, je občan. Oni sami si nepomohou. Tak asi je to prostě nutné zlo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ale když už mluvíš o těch zbytečných, nebo nadbytečných výdajích, tak předčasné volby podle odhadů budou stát asi 900 milionů korun. To taky není málo. Kde se na to vezme, to je asi starost ještě toho současného ministra financí.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, tak v dnešní době, kdy se prostě ve velkém tisknou peníze, tak prostě vytisknou o trochu víc, zvýší nám dluh. A prostě s tím asi mnoho neuděláme. Horší je, že jim zřejmě, politikům, jak opozici, tak koalici, asi všem jako takovému týmu trochu chybí nějaká reflexe. Ono sice některé průzkumy ukazují, že ta vláda Mirka Topolánka byla nepopulární, ale zase teď jiný průzkum ukazuje, že si voliči až tolik nepřáli, aby prostě tato vláda končila, respektive vůbec by jim zřejmě nevadilo, nebo mnoha lidem by nevadilo, kdyby dovládla v demisi. To znamená, celé toto opatření, kdy spolu bojují politické strany mezi sebou, tak ještě některé z nich více nebo méně bojují s panem prezidentem, tak to je věc, které lidé ve chvíli, když se tady hovoří stále o krizi a o věcech, které je potřeba věcně řešit, aby prostě se teda řešily věci obyčejných lidí, tak to nelibě nesou. Protože opět se potvrzuje, že vlastně taková ta hlavní agenda politiků je, že se starají o své vlastní problémy a řeší sami sebe. Ale od toho je doopravdy neplatíme. A to mnoho lidí teda asi právem štve.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V Praze, nebo asi přesněji v křivoklátských lesích začíná summit evropských ministrů životního prostředí. Neměl by tam s Martinem Bursíkem zamířit i Svatomír Mlčoch, který je tedy zatím adeptem na toto křeslo?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Tak to já nevím. To já mám pocit, že teď je nějaké období, do kdy se musí ta vláda sestavit a požádat Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry. A do té doby vlastně ti nově vymyšlení ministři, vybraní nebudou mít ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem to, Ivane, nemyslel samozřejmě tak úplně vážně, spíš tak, že vlastně ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, já si myslím, že by tam měl jít. Měl by ho tam vzít.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... uprostřed toho předsednictví už by se postupně měli představovat, aby se vědělo kdo za koho.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Možná když bude některý jistý, tak ano, já budu pokračovat v tvojem žertu, tak by ho tam měl vzít, aby prostě ta agenda plynule přešla na ty další.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman, dnes ze Zlína. A pořad Jak to vidí. Připomínám, že přepis našeho rozhovoru můžete najít na Internetu www.rozhlas.cz/praha.
Tak tedy pořad Jak to vidí s Ivanem Hoffmanem. Už jsme na to narazili, současná koalice s opoziční ČSSD dojednává kompromisy v takzvaném protikrizovém balíčku. V té souvislosti se nabízí otázka, kam až může nebo má takový politický kompromis, jedná-li se o ekonomiku, zajít.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, tak předně my vidíme, že politici se nedohodli na tom, co proti krizi pomůže. Nejenže se nedohodli, z čeho ta krize vznikla, jaké jsou příčiny, které by teda řešili, ale dokonce mají problém i s jejími důsledky a s tím, jak se vyrovnat s jejími důsledky. A měli 2 možnosti. Buďto neudělat nic a vzájemně si shodit se stolu všechny svoje návrhy, nebo potom kvůli tomu, aby prošly ty jejich návrhy dobré, tak vzít prostě v úvahu i ty špatné návrhy opozice, to znamená, že vlastně nakonec se politici domluvili na tom, že schválí úplně všechny návrhy, a to vlastně i všechny špatné. No a v té situaci mi jim můžeme samozřejmě nadávat za to, že přijímají věci, které nepomohou, nebo jim můžeme poděkovat za to, že možná pomohou ty, které přijali, nebo část z nich. Ale ukazuje to na to, že se doopravdy neřeší taková ta věcná stránka problému. Dobře to vidíme na tom šrotovném třeba. To je skutečně krásný příklad. Nám zřejmě, nebo zaměstnancům automobilek v České republice velice pomohlo, že se šrotovné zavedlo v Německu nebo na Slovensku, protože pracují na plné obrátky a vyrábějí ta levná auta, po kterých teď je poptávka větší než po těch těžkých a dražších. To znamená, že vyrábějí naplno, ještě dokonce mají najednou pracovní soboty. Takže to šrotovné asi není úplně špatný nápad. Ale zase ve skutečnosti to, když ho zavedeme u nás, tak mnoho kritiků říká, že vlastně lidé, kteří si kdysi koupili auta bez jakéhokoliv zvýhodnění, tak jsou znevýhodněni proti těm, kteří teď dostanou z veřejných peněz, z daní svých spoluobčanů příplatek na to, aby si vyměnili auto. Jinými slovy, je to nesystémové a navíc my to vlastně v této chvíli, pokud jde o zvýšení zaměstnanosti, nepotřebujeme, protože naše automobilky jedou naplno. Nechápu, proč vlastně ti politici, když už jednou teda v jisté chvíli navrhnou nějaké opatření, v tomto případě ho teda navrhovala opozice, tak ve chvíli, když vidí, že už je zbytečné, že od něj neumějí ustoupit. Prostě oni tvrdohlavě musí zřejmě stát za tím, co řekli. A mají pocit, že tím pádem neztratí tvář. Ale přece já bych si vážil politika, který je schopen pružně reagovat na měnící se situaci a říct - tenkrát, když jsem to navrhoval, by to bylo dobré opatření, a teď to beru zpátky, protože teď by to momentálně bylo zbytečné a nebudeme přece se dál zadlužovat. Ale tohle to u těch politiků nevidíme. Oni doopravdy ... tenhle ten formát jim jaksi chybí, to se mi na tom zdá zvláštní.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono teď vlastně mě napadlo, že my si začínáme zvykat na to, že přestávají platit všechny ty dřívější jistoty i právě třeba ve ekonomice, to, co dřív se dalo nějakým způsobem predikovat, tak dnes už si asi nikdo netroufne. Člověk vlastně neví, a to se můžeme dostat i do jiných oborů, o co se opřít, čemu věřit? Jak z toho ven, na co se dnes ještě můžeme spolehnout?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, já mám takový pocit, že ve chvíli, kdy by člověk se chtěl opírat o autority a o volené zastupitele a brát jako zcela vážně jejich sliby nebo stranické programy nebo vládní prohlášení nebo takovéto věci, tak asi by musel být velmi často zklamán. Protože ta politika je kompromisem. Oni mají takové dokonalé alibi, že ve chvíli, když vznikne koaliční vláda, tak vlastně už nikdo nemůže splnit ten svůj volební program, musí se na něčem domluvit. Ale to je něco úplně jiného, než kvůli čemu dostali hlas. To není smlouva s voličem, kterou uzavřeli, ale už smlouva pouze, kterou uzavírají mezi sebou. To znamená, že my vidíme, že asi pokud člověk nechce být úplně jako zmítán jako ve větru, tak asi se může opírat spíše o nějaké věčně platné nebo trvalejší zásady nebo o hodnoty. To znamená, když mi někdo nabízí, že tyto hodnoty obejde a že existuje nějaká zkratka, kterou prostě se vylžeme z něčeho, co prostě je správné a co je běžné a co tady se vždy jako tradovalo jako normální a řádné, tak člověk, který nabízí takovou nějakou zkratku, ať už jakýmkoliv způsobem ji zdůvodňuje, tak to je podvodník, který nám nabízí cestu do pekel. To je ovšem samozřejmě těžké takhle prostě naplno jako prožívat, protože to má samozřejmě velké důsledky. Ten první je, že ve chvíli, když já zkonstatuju, že ta politika už neřeší věci veřejné, že vlastně už ani ji nelze zachránit, že ten bod, kdy ještě bylo možné zachránit politiku, už jsme minuli, tak z toho ale pro mě vyplývá, že já nemám tím, že jdu k volbám a že dám hlas, už automaticky vystaráno a další 4 roky se nemusím starat, neboť jsem někomu dal mandát a on už teď to prostě za mě bude řešit. Ne, to znamená, že když já nemůžu věřit v tu politiku, tak se sám musím angažovat osobně. Na každém kroku ve svém okolí ve věcech veřejných. To znamená, je to apel na spíše budování občanské společnosti místo těch stranických programů na hledání jiných alternativ, já tomu říkám třetích cest všeho druhu. Já vyznávám třetí cesty všeho druhu, ty jediné správné jsou všechny vesměs špatné, už se ukázalo. A potom je to takový ... takový ten hlavní motiv je, že se člověk znovu vrací k tomu, co mu pomáhalo přežít ten minulý režim, to znamená žít v pravdě, nelhat, nekrást prostě, nenechat se prostě vtáhnout do toho veškerého pokušení, které ta dnešní doba přináší. Ale to je samozřejmě strašně náročný život.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Právě. Je to opravdu namáhavé se angažovat v občanské společnosti, jak ty to říkáš. A tím spíš apelovat na morálku v době, kdy ty zkratky, o kterých ses zmínil, jakoby zdánlivě fungují. Ono to vypadá, že ti, kteří trvají na těch hodnotách, tak jakoby zůstávají pozadu. Rozumíš mi, jak to myslím?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
A taky je těžké také vychovávat k tomu děti, protože ty se na tebe potom budou dívat jako na rodiče, že si naivní a že prostě jako se máš vrátit do hrobu. Prostě už dneska je jiná doba a tak a najednou obtěžuješ.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Souvisí to, Ivane, s vírou, to, o čem jsi mluvil? Asi ano.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já si myslím, že určitě ano, protože takovým tím základním krédem, když prostě člověk pomine všechny zásady, zákony a tak dál, je, že cokoliv člověk dělá, tak je-li si vědom toho, že Bůh to vidí, tak prostě nemůže udělat úplně cokoliv jenom proto, že prostě jako se právě nikdo nedívá. Protože někdo se stále dívá. To je ... ale dejme tomu, stojící kdysi říkali, myslím, že to je u Seneci, že člověk přece sám ví, co dělá a co říká a byl by, věru, ubohý, kdyby pohrdal tímto svědkem. Jako sebou samým. Jinými slovy, lidstvo má prostě tyto koncepty jako promyšlené odjakživa, to, že v dnešní, této, někdy se říká postmoderní, době prostě máme pocit, že všechno musí být teď a tady a za jakoukoliv cenu. A taková ta bezohlednost, která se tak nějak považuje za normální narušení veškerých těch tabu a zesměšňování všeho, co vypadá složitě, tak to má pochopitelně strašně špatné důsledky právě v takové vykořeněnosti, že podíváš se na lidi a ti nevědí coby a nevědí kam a tápou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To mi nahrává, hodí se mi teď se vrátit ještě k těm posledním dnům. Když se tak člověk pročítá tiskem, tak se zdá, že Velikonoce a zvlášť pondělí je čas, kdy se u nás pije a dost a potom nezřídka se usedá za volant. Podle jednoho průzkumu zase bere většina lidí tyto svátky jako příležitost k úklidu. Kam se podle tebe, Ivane, vytratil ten pravý smysl Velikonoc?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, tak my když jsme ... mám takovou příhodu s mladší dcerou, která jednou když se takhle blížily Velikonoce, ta takovým živým zájmem se nás tak ptala v předvečer Velikonoc - budeme dělat zvyky? A teď najednou my jsme úplně strnuli. To bylo naprosto přesné. Ona prostě se v jistém smyslu těšila na něco, co ovšem, když se to takhle pojmenuje, se jeví jako zcela vyprázdněný rituál, který ... když se malují teda ty vajíčka, pak se chodí po dědině a "žebrá".

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ano, koleduje.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Někteří koledují a mají z toho legrace, ale moje žena nedávno říkala, že to je taková příležitost, jak i bohatí lidé můžou jeden den v roce žebrat. Ale samozřejmě omlouvám se těm, kdo tu koledu berou vážně a tak. Ale ten pravý smysl těch Velikonoc je samozřejmě v něčem jiném, v připomínání si nějaké tradice. Ono to, že vlastně každým rokem umírá Kristus, znovu vstává z mrtvých, to je všechno takové jako podobenství. Ale ono nás vlastně připoutává, nebo spojuje s ději, které tady probíhají už 2000 let. To je něco, co nezanedbatelně dlouho prostě existuje, předává se s generace na generaci a člověk prostřednictvím některých těchto tradic je vlastně ve spojení se všemi kolem, ale i hluboko do minulosti se svými předky. Takže ono to má ... to mysterium má v sobě obrovskou hloubku. Ale když prostě to zaměníme za malování vajíček, umývání oken, tak pochopitelně pak ten svátek je k ničemu. Prostě tam funkci nemá žádnou. Jedině snad když bylo hezké počasí, tak lidé vyšli na výlet a to určitě taky má svůj smysl.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Konstatuje Ivan Hoffman.
Www.rozhlas.cz/praha, to je adresa, kde najdete náš rozhovor v přepisu, bude to hned následující den. Ale teď si povídáme živě ze Zlína s komentátorem Deníku a spolupracovníkem Českého rozhlasu Ivanem Hoffmanem. Tak mediálně vděčné bylo osvobození kapitána americké obchodní lodi Richarda Phillipse, kterého, jenom připomenu, drželi jako rukojmí somálští piráti. 3 výstřely odstřelovačů americké námořní pěchoty a bylo to. Ten čtvrtý mladík, bylo mu pod 20, tak se vzdal. Jak si, Ivane, vysvětlit změnu v přístupu k únoscům? Hrálo roli to, myslím, že nadešel ten razantní krok, že šlo o první, pokud vím, zajatou loď pod americkou vlajkou?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Tak mohlo to hrát taky roli, protože jak víme, tak vlastně tam jsou vojenské lodě všech států pomalu už v tom inkriminovaném moři u somálských břehů a dosud teda většinou odmítaly osvobozovat rukojmí bojem. Všechny tyhle ty vojenská plavidla. I když teda byla taková nějaká výjimka, že nějakou loď potopili Indové, ale pak se ukázalo, že kdo ví, jestli potopili doopravdy piráty nebo někoho jiného, takže se to tak jako rozplynulo a vůle k nějaké razantní akci nebyla. Ale zdá se, že to se zřejmě změní, protože ta drzost těch pirátů už je taková, že už si dělají doopravdy legraci z celého světa a připadají si výborně chráněni Organizací spojených národů a různými dohodami a konvencemi o mořské plavbě. A zřejmě mají pocit, že si můžou dělat cokoliv. A zřejmě dochází vlastně už i těm, řekl bych, ne vojákům, ale i politikům a možná hlavně pojišťovnám trpělivost.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono se s teroristy sice nevyjednává, ale pokud se dostanou do zajetí, co s nimi? To narážím na to, že zdá se, že i Barack Obama, který nařídil zavřít tolik kritizovanou věznici na Guantánamu, se s nimi neví moc rady. Samozřejmě to je úplně jiný druh zločinců, než když nebyli odsouzeni, než o kterých jsme mluvili teď v souvislosti se Somálskem.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Tak ano. Oni pokud jsou zadrženi, tak dát je do Somálska, to nemá smysl, tak jsou potom posíláni do vězení v sousedních zemích v Africe. Ale nikdo neví, kdy budou puštěni, takže je to takové celé zvláštní. Ale co je zvláštní na té debatě, ještě je, že ... teď nedávno jsem zaregistroval, že doporučují, tuším BBC, znovu se vrátit k takové strategii boje proti pirátům ještě z předminulého století, kdy byla taková teorie, že nemá smysl chytat jednotlivé vosy někde po moři, ale že je potřeba ničit ty vosí hnízda. A tím se dostáváme k tomu, že to pirátství, kterému dnes přihlížíme, je velice výnosný business, ve kterém prostě ti piráti už dávno, jak si také člověk může přečíst od nějakých redaktorů, kterým se podařilo mezi ně proniknout, jezdí v drahých autech, staví si luxusní vily. To znamená, v tom chudém, bídou sužovaném Somálsku mají takové oázy luxusu a žijí prostě z těch milionů, které berou jako výkupné. Jinými slovy, tím, že se bude pokračovat v té praxi a budou dostávat ty miliony, tak budou mít stále rychlejší čluny, stále dokonalejší zbraně a celý ten kruh prostě je nutné někde přetnout. A teď vlastně jediným způsobem, který by k tomu teda doopravdy vedl, je prostě naznačit jim, že z toho ten business nebude. Pak samozřejmě když nebude poptávka, tak nebude ani nabídka. A to je ovšem samozřejmě citlivá věc, protože někdo by musel přijít a říct - jediná možnost, co udělat s těma pirátama, je postupně je vyhubit. Ale tady jsou nějaká lidská práva a tak dále. A ta naše civilizace, která si zakládá na tom, že všechno musí být teda řádně ... že musí existovat nějaká presumpce neviny, k té lodi je nejprve potřeba přijít na nějakém člunu, vyžádat si doklady. A pokud je nemůžou předložit, tak pak je z toho zjevné, že asi teda půjde o piráty. Ale než tato procedura proběhne, tak oni jsou dávno pryč. To znamená, toto není vůbec jednoduché rozhodnutí. A zřejmě teď se stalo něco podstatného, protože teď jako by i těm pirátům se najednou ukázalo, že oni mají teď tam ty svoje mrtvé kamarády a teď vzkazují, že od teďka začnou oni také zabíjet. A to bude zřejmě ta chvíle, kdy skočí takový ten generální pardon a kdy se s tím pirátstvím teda skončí silou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to jsou vlastně v tuto chvíli už poslední slova Ivana Hoffmana v pořadu Jak to vidí. Ještě jsme měli dohodnuto několik témat, ale třeba na ně přijde čas někdy příště. Budeme se těšit. Ivan Hoffman je spolupracovníkem Českého rozhlasu a hlavně komentátorem Deníku. Přeji do Zlína krásný den. Měj se hezky, na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já také zdravím. Dneska jsme končili u pirátů, tak můžeme o nich příště začít. Nějakých jiných.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Třeba už ... kéž by nebyl důvod. Měj se hezky. Připomenu, že adresa pro, pokud se chcete tedy vrátit k našemu povídání, tak je www.rozhlas.cz/praha.