Přepis pořadu Jak to vidí - 12.11.

Jak to vidí Jana Lorencová aneb Volejte reportéry.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Je po 8:30 a je před námi pořad Jak to vidí Jana Lorencová, jak to vidí naši reportéři, jak to vidíte také vy, naši posluchači. Jana Lorencová je opět se mnou ve studiu. Dobré dopoledne.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Dobrý den.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
My jsme minule začali řešit kauzy našich posluchačů, upozorňovali nás a upozorňují na různá bezpráví, na různé bezvýchodné situaci, kterými procházejí. Píší, že mají třeba potíže při jednání s úřady a nevědí si rady, jak postupovat, obracejí se na nás, potažmo na vás, no a vy oslovujete naše reportéry a natáčíte různé kauzy, nabízíte různé pohledy. Jak to tedy vidí Jana Lorencová? No, a pravdou je, že ty pohledy bývají vždycky různé, podle toho, z kterého úhlu nebo pod jakým úhlem se na ty různé příběhy našich posluchačů nahlíží. Dovolím si položit první otázku. My jsme minule řešili pražskou taxi službu, řešili jsme případ darů v kostele. To znamená, že někdo věnuje nějakou korunu a vlastně neví, a zjistili jsme, že ani podle mnohých nemá právo to vědět. Jaké byly ohlasy?

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Ohlasy jsou zajímavé, ale především nám posluchači píší především o svých dalších trápeních. A já jsem probrala ty dopisy, je jich hodně, a zjistila jsem, že ten okruh problémů, se kterými se na nás obracejí, se dotýká hlavně dvou, dvou problémů, a to je to zdravotnictví, o kterém budeme vlastně za chvíli také slyšet tu reportáž, a obracejí se s dalším problémem, a to je oblast bydlení. Ta je stejně bolavá, zhruba bych řekla, že je to tak ve stejném počtu těch dopisů, to bydlení i to zdravotnictví a pak jsou samozřejmě další a další problémy, kde narážejí právě na úřady, na úřednickou někdy až zlovůli se dá říct. Já bych ocitovala jenom kousek tady z dopisu jedné, jedné posluchačky, která píše: "Jsem obyčejná žena a jelikož se pohybuji mezi obyčejnými ženami, tak si dovolím říct, že moc a velké peníze strašlivě mění charakter a o obyčejné lidi tady nikomu vůbec nejde. A rozepisuje se dál potom o tom svém příběhu. My se na něj určitě podíváme blíž a když to bude jenom trochu možné, tak ho určitě natočíme.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
My budeme tedy pátrat po tom, co selhalo v systému, zda ti, co jsou placeni z našich daní, skutečně odvádějí práci, tak jak mají. Má to ale ještě smysl, když ten, koho se bezprostředně dotýká tedy pacient, v tom dnešním případě se to bude týkat pacienta, se vlastně toho dnešního povídání, toho výsledku nedočkal, nedožil?

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
No, já si myslím, že smysl to má vždycky, protože vlastně do té situace, do které se dostal ten pán, my se můžeme dostat kdykoli taky. Ona se dá ta reportáž, a ta situace toho, toho člověka, kterého, o kterém je, charakterizovat vlastně jednoduše. Operace se zdařila, pacient zemřel.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Takže pojďme si pustit reportáž Petra Cetnera.


Petr CETNER, redaktor
--------------------
Je duben 2007 a už poněkolikáté jdu za Karlem Stráneckým. Cestu znám, od ledna je jeho domovem oddělení dlouhodobě nemocných v Jihlavě.
Dobrý den, zdravím vás. Jak se máte?
Karel STRÁNECKÝ
--------------------
Furt stejně, no.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Karel Stránecký před časem oslavil šedesát dva let a už od mládí má poruchu řeči. Když byl totiž malý, postihla ho dětská mozková obrna. Přesto jsem nabyl dojem, že to ani trochu nepoškodilo jeho zdravý úsudek. Než se dostal kvůli své noze do nemocnice, žil v Batelově, to je malá vesnice kousek od Jihlavy. Tam také jeho starosti začaly.

Karel STRÁNECKÝ
--------------------
Problémy se začaly objevovat koncem září loňského roku. Takový bolesti v noze jenom. No, a sestra chodila na kontrolu, tak jsem říkal vždycky, ať to řekne panu doktorovi, že mám bolesti, jestli až bude mít čas a půjde okolo nebo něco /nesrozumitelné/.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Zatímco pan Stránecký vypráví začátek svého příběhu, já nenápadně koukám na jeho nohu a zkouším domýšlet konec. Z obvazu nasáklého jakousi žlutou tekutinou totiž kouká bezvládná pokřivená noha. Má nepřirozeně růžovou, skoro až fialovou barvu.

Karel STRÁNECKÝ
--------------------
Auto nemáme a nejsme ..., tak jsem počítal s tím, že jako obvodní lékař, že by moh přijít. A von mě léčil takzvaně po telefonu. On mně řekl následující - abych si dělal koupele studený a teplý a masíroval říkal. A ono mi to nepomáhalo. Bolelo to čím dál více. No, a von totiž řekl to musíme pokračovat v dosavadní léčbě těma koupelema, masážema a hotovo. Se to zhoršovalo a i celkově můj zdravotní stav se zhoršil.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
A pak přišel den, na který Karel Stránecký nezapomene. Po čtyřech měsících problémy vyvrcholily neuvěřitelným způsobem. Dvaašedesátiletý muž si přede mnou zapaluje další cigaretu, na svém vozíku přijíždí blíž k mé židli a pokračuje ve vyprávění.

Karel STRÁNECKÝ
--------------------
Čtvrtýho ledna ráno v půl sedmý asi, to bylo ve čtvrtek, jsem mu volal, von to náhodou vzal a řeknu to, jak jsem mu to řek na rovinu. Buďto přijeď a neser mě, nebo to dopadne blbě.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Jak v tom okamžiku ta noha vypadala?

Karel STRÁNECKÝ
--------------------
No strašně. Fialová, červená, oteklá, hrála všema barvama a bolestima. No, a tak on náhodou přijel a říkal akorát ježišmarja. A chytil mě do náručí a nesl mě do svýho osobního auta a odvezl mě sem do Jihlavy na přijímačku. A tam zavolali nějaký lékaře, nevím, kdo to byl, a ošahávali mi tu nohu, omačkávali a já jsem zařval bolestí a víc si nepamatuju. Probudil jsem se až na operačním sále po první operaci, ale /nesrozumitelné/ v noci následovalo celkem šest operací.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
To, co se v noze pana Stráneckého odehrálo, se dá laicky popsat jako ucpání cévy krevní sraženinou. Noha v takovém případě silně bolí a tkáň do několika hodin nenávratně odumírá. Pan Stránecký za to viní lékaře Pětivlase, který podle něj několik týdnů nebral vážně jeho telefonáty. Jedu se tedy na to zeptat za doktorem přímo do jeho ordinace v Batelově na Jihlavsku. Jdu správně k ordinaci doktora Pětivlase? Nevíte?

respondent
--------------------
Ano, tamhle ta budova za tou ...

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Ta bílá, děkuju.

respondent
--------------------
Prosím.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Dobrý den.

lékař
--------------------
Dobré ráno. Posaďte se.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Po několika minutách rozhovoru s lékařem zjišťuji, že se jeho popis událostí v některých momentech zásadně rozchází s tvrzením pana Stráneckého. Ovšem to, že ho léčil po telefonu, mi přiznal. Své prohlášení si připravil na papíře.

lékař
--------------------
Pana Stráneckého znám sedmnáct let. Dlouhodobě užívá léky pro snížení srážlivosti krve. Z tohoto důvodu jej několik let cirka v třítýdenních intervalech navštěvovala moje zdravotní sestra za účelem odběru krve. V předvánočním týdnu 2006 zdravotní sestře zdělil, že má občasné brnění v obou nohou. Když pak pan Stránecký telefonoval o výsledky, potíže jsem s ním probral a doporučil mu vitamíny skupiny B. Návštěvu nežádal. Pokud by o ni požádal, návštěva by byla nepochybně provedena jako ve všech ostatních případech.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Lékař položil telefon a považoval léčení tohoto problému za ukončené. V klidu prožil Vánoce i Silvestra. V novém roce mu zazvonil telefon znovu.

lékař
--------------------
Čtvrtého ledna 2007 jmenovaný kolem osmé hodiny zatelefonoval, že má velké bolesti v pravé noze. Sestra mi tuto skutečnost oznámila a já jsem rozhodl o okamžitém převozu do nemocnice. Poté mi však sdělila, že sanita bude k dispozici až za dvě hodiny. Proto jsem k pacientovi během dvaceti minut přijel k němu domů. Na místě jsem zjistil poruchu prokrvení pravé nohy. Pan Stránecký mi sdělil, že náhlá bolest začala třetího ledna kolem poledne a do ordinace se po skončení ordinační hodiny již nedovolal. Místo aby zavolal pohotovost, čekal až do druhého dne. Tato prodleva se výrazným způsobem podílela na následných mnohotných a složitých operacích, protože ideální doba k operaci je do dvou až šest hodin od začátku příhody.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Jenže pan Stránecký měl ucpanou cévu čtyřikrát delší dobu. Zajímalo mě, proč si tedy nezavolal rychlou záchrannou službu a neustále vytáčel pouze číslo svého obvodního doktora Pětivlase. Odpověděl mi, že svému lékaři bezmezně věřil a chtěl, aby se o problémech dozvěděl jako první. Je tedy chyba, že lékař nebyl přes telefon dostupný? Ptám se přímo prezidenta České lékařské komory Milana Kubka.

Milan KUBEK, prezident České lékařské komory
--------------------
Nemusí být dostupný. K tomu slouží lékařská služba první pomoci a pacienti jsou odkázáni na rychlou záchrannou službu.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Proč ale doktor Pětivlas nepřijel za pacientem už dávno předtím? Pan Stránecký ho údajně o to žádal přes ošetřující sestru už na podzim. Na tuto povinnost se znovu ptám prezidenta České lékařské komory.

Milan KUBEK, prezident České lékařské komory
--------------------
Pro registrované pacienty, které má praktický lékař v kartotéce, je praktický lékař povinen zajišťovat i tuto návštěvní službu, ale je třeba si uvědomit, že v té dané chvíli praktický lékař musí opustit svoji ordinaci a musí všechny ostatní pacienty nechat čekat.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Doktor Pětivlas mi ale řekl, že i kdyby nohu před Vánocemi viděl, nedokázal by s největší pravděpodobností lednové problémy předvídat.

lékař
--------------------
Je mi to velice líto, jak pan Stránecký dopadl, ale domnívám se, že na jeho stavu nenesu žádnou vinu.

Jaroslava SLAVÍKOVÁ, jihlavská policejní mluvčí
--------------------
Lékař je podezřelý z trestného činu ublížení na zdraví. Pokud by byl shledán vinným, hrozí mu trest odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Jihlavská policejní mluvčí Jaroslava Slavíková jasně potvrzuje, že to s lékařovou nevinou zatím není jednoznačné. Pan Stránecký totiž podal na lékaře Miroslava Pětivlase trestní oznámení a kriminalisté od té doby událost prošetřují. Je září 2007 a od pana Stráneckého mi přichází zpráva. Je stručná. Pane Cetnere, nohu mi nezachránili a uříznou mi ji. Rychle tedy za ním jedu do jihlavské nemocnice.

Karel STRÁNECKÝ
--------------------
Prý skončilo to na tý chirurgii, tam se pořád dohadovali, jestli se uskuteční amputace nebo ne.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Vám lékaři řekli, že tu nohu budou muset amputovat?

Karel STRÁNECKÝ
--------------------
Že vážně hrozí amputace.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Pan Stránecký mi v té době už víc neřekl. Byl na tom špatně fyzicky i psychicky. Lékaři amputaci dokonce několikrát odložili, protože hrozilo, že ji nepřežilo. Nakonec k ní na přelomu listopadu a prosince došlo. Přežil ji, ovšem ne na dlouho. Letos sedmého ledna mi přes internet anonymně přichází zpráva. Je opět stručná. Pan Stránecký zemřel. Jak se později ukázalo, zpráva byla pravdivá a téměř neuvěřitelná, protože ještě před pár týdny pan Stránecký pronesl větu, na kterou se nezapomíná.

Karel STRÁNECKÝ
--------------------
Mám holou prdel, ale i s ní budu bojovat třeba k mezinárodnímu soudu, ale chci, aby byla učiněna spravedlnost.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Spravedlnosti se ale pan Stránecký nedožil. Po půlroce od zahájení vyšetřování policisté stále závěr neudělali.

Jaroslava SLAVÍKOVÁ, jihlavská policejní mluvčí
--------------------
Vyšetřování tohoto případu stále pokračuje. Komisař Služby kriminální policie a vyšetřování čeká ještě na jednu lékařskou zprávu.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
A tohle říká policistka z Jihlavy Jaroslava Slavíková po dalším čtvrt roce:

Jaroslava SLAVÍKOVÁ, jihlavská policejní mluvčí
--------------------
Vyšetřování tohoto případu stále pokračuje. Komisař Služby kriminální policie a vyšetřování čeká na znalecký posudek.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Teď je podzim 2008 a v kanceláři u policejní mluvčí Jaroslavy Slavíkové jsem naposledy. Případ je ve finále.

Jaroslava SLAVÍKOVÁ, jihlavská policejní mluvčí
--------------------
Na základě znaleckého posudku a šetření policejní komisař celou věc odložil, protože nedošlo ke spáchání trestného činu ani přestupku.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Policisté po déle než roce případ uzavřeli s tím, že lékař je zcela nevinný a nemůže za problémy pana Stráneckého. Tento verdikt se ale nelíbil pozůstalým.

Jaroslava SLAVÍKOVÁ, jihlavská policejní mluvčí
--------------------
Proti usnesení byla podána stížnost, kterou státní zástupce zamítl.

Petr CETNER, redaktor
--------------------
Tím se celý příběh pana Stráneckého uzavírá. Přitom začal nenápadně, mírnými bolestmi. Ty se objevily v září 2006. Před Vánocemi noha začala brnět a v lednu 2007 přišla krize. Nesnesitelné bolesti, modrání a fialovění. V nemocnici se pak lékaři dlouhé týdny pokoušely nohu zachránit. Na začátku zimy 2007 přišla amputace. Pan Stránecký zemřel několik týdnů na to v lednu 2008. Pan Stránecký chtěl udělat všechno, aby spravedlnost v jeho případě došla naplnění. Nedožil se jí a my dnes můžeme jen konstatovat, že pacient sice zemřel, ale podle lékaře i podle policie si za to může sám. Kdo ví, co by na takovou spravedlnost pan Stránecký asi říkal ...


Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Tím končí reportáž Petra Cetnera. Připomenu posloucháte Český rozhlas 2, tady je Praha, Jak to vidí Jana Lorencová, jak to vidí naši reportéři. Samozřejmě můžete nás kontaktovat třeba elektronickou cestou jaktovidi@rozhlas.cz, nebo klasickou cestou pište na naši adresu Český rozhlas 2 Praha, Vinohradská 12, Praha 2, 120 99. Napište klidně i jméno Jana Lorencová, dojde, samozřejmě přidáme k těm stovkám, dá se říct dnes už tisícům dopisů, které máte na stole a které řešíte, řešila jste a řešit budete.
Já se vrátím k té reportáži. No, nechce se tomu ani věřit, to, co jsme slyšeli. Myslíte, že bychom tomu mohli zabránit, řekněme, všeobecně, kdybychom na ten problém jako média upozornili mnohem dřív?

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
To je asi dilema, ke kterému reportér, který podobnou kauzu dostane do ruky a věnuje se jí, do toho se, do toho se dostane, prostě do toho váhání, jestli udělal dost, jestli udělal všechno. Ale musíme si uvědomit, že on dělá především tu svoji práci a on dokumentuje to, co se vlastně odehrává kolem něho. Na druhé straně stojí lékař. Lékař, který má svého pacienta, a ten má věnovat všechnu péči a pozornost tomu pacientu. Já se domnívám, že bychom nic asi nezměnili, kdybychom se tomu věnovali o něco dříve. Musí být vždycky někdo, kdo na to upozornění z těch médií chce slyšet, kdo je slyší, kdo je, kdo je vnímá. Pan Stránecký se nechal slyšet krátce před smrtí, že udělá všechno pro to, aby spravedlnosti bylo učiněno za dost. Možná v té chvíli už tušil, že jeho dny jsou sečteny, že, i to je možné.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Čili když vezmeme ten příběh jako takový, dá se k němu tedy ještě něco dopátrat?

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Ono se tomu všemu, co jsme slyšeli, asi opravdu těžko dá věřit, že se taková věc může přihodit. Hlavně ten závěr mě děsí, a sice, že nikdo nic nezavinil. To je prostě nepřijatelné, myslím stejně tak pro posluchače jako pro nás. Já bych ráda znala názor i dalších lidí, dalších institucí, a proto jsem se rozhodla zavolat Svaz pacientů. Chci vědět, jaké ..., jak oni se na to všechno dívají, co právě odeznělo.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Můžeme, telefon je nažhaven.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Ano. Pane Olejáre?
Luboš Olejár, prezident Svazu pacientů ČR
--------------------
Ano, dobrý den přeji.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Dobrý den. Pane Olejáre, poslechl jste si tu reportáž celou s námi. Můžete mi říct, jak vy jste v tom případě vyhledal spravedlnost a hlavně kde? Tu spravedlnost, o které pan Stránecký mluvil krátce před smrtí?

Luboš Olejár, prezident Svazu pacientů ČR
--------------------
Tak já především chci pozdravit nejlepší moderátory v České republice, Pavla Kudrnu a Janu Lorencovou. Myslím si, že pořad, který jste začali dělat na Praze, tak si myslím, že to je velice potřebné. A občané často nevědí, kudy kam, protože nemají jiné spojení než na svého lékaře, než na rádio, které poslouchají, nebo na televizi a na své příbuzné, pokud samozřejmě mají je. A to je věc, která si myslím, že zaslouží velké, velký obdiv. Na druhé straně, když se ptáte jistým způsobem, jak by se dalo tady reagovat, já se domnívám, že z toho, co jsme slyšeli, je tam vidět jakási, jakási nevšímavost ze strany, ze strany praktického lékaře vůči pacientovi, o kterém ví, že má potíže. A je otázka, do jaké míry zdravotní sestra přenášela informace, pokud navštěvovala co tři týdny tohoto pacienta a on tedy jaksi avizoval svoje potíže a je i, řekněme, imobilní, takže ta návštěvnost musí být vůči němu doma. Já bych nesouhlasil s panem prezidentem Kubkem z lékařské komory, že tedy za každých okolností v podstatě pacient má se obracet, řekněme, po ordinační době jenom na záchrannou službu nebo na pohotovost. Já se domnívám, že takovým prvním kontaktem je praktický lékař, protože pro mnoho lidí je to jediné místo, kde ten člověk má telefon, zná se s tím lékařem léta a prostě chce s ním důvěrně ty věci konzultovat. Takže tady já vnímám tu situaci prostě takto a domnívám se, že praktický lékař v podstatě v této chvíli trošku podcenil tu situaci a jestli takto podceňuje i v jiných případech, tak to je smutné.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Pane Olejáre, samozřejmě je dobře, když pacient má natolik sílu, aby se nenechal odbýt a vynutil si prostě kontakt, přímý kontakt s tím lékařem a skutečně se ho přinutil nějakou formou, aby, aby se o něho, aby o něho pečoval. Tady k tomu evidentně došlo, vlastně když už bylo pozdě. Ale řekněte mi, pán, kterého ..., pan Stránecký zemřel. Tady ještě ta okolnost naštěstí, že jeho příbuzní se rozhodli ten případ dotáhnout do konce a chtějí pátrat vzdor tomu, jak bylo uzavřeno to policejní pátrání, chtějí pátrat po skutečných příčinách toho, té jeho smrti. Řekněte mi, jakou máte zkušenost, když se pozůstalí domáhají toho, aby se dostali k dokumentaci toho případu? A jenom teďko při mých zkušenostech nemůže se stát, že tam třeba ..., neříkám v tomto konkrétním případě, ale nemůže se stát, že tam dojde k nějaké manipulaci s těmi dokumenty, s tou dokumentací kompletní?

Luboš Olejár, prezident Svazu pacientů ČR
--------------------
Tak samozřejmě na jedné straně dneska už od května 2007 platí v zákoně 20 novela, v zákoně 20 z roku 66 novela, která hovoří o tom, že příbuzní tady v tomto případě samozřejmě, pokud zemřel už jejich příbuzný, tak vlastně mají nárok na nahlížení do dokumentace nebo tedy v případě pořizování si a opisování /nesrozumitelné/. Ale co jim to pomůže, laikům, když tady je potřeba prostě odborníka, zase lékaře a právníka dohromady, anebo oboje, když budou oba tedy jaksi v tom fungovat, protože tady se musí posoudit prostě stav medicíny, jak je poskytována tomuto pacientovi . Ze záznamů od praktického lékaře by se dalo jaksi vyčíst, jestli docházelo k předávání zpráv zdravotní sestrou, jestli tedy ..., co ordinoval tomuto pacientovi v tom, v té rozhodné době a to, na to se musí samozřejmě podívat tyto dva odborníci, jak lékař, tak specialista, tak ..., nebo soudní znalec, tak právník. A já si myslím, že pokud by jim nebylo umožněno nahlížení nebo prostě získání teda těch, té dokumentace, tak na to potom samozřejmě ho musí zastoupit podání žaloby vůči soudu. Toto je běžně, co se občas ještě stává a musí to takto posouvat a naši právníci to takto dělají, že potom žalují to zdravotnické zařízení pro vydání dokumentace a vždycky to prohraje to zdravotnické zařízení. Takže se poučujou, že musej poskytovat i pozůstalým tu informaci.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Pane Olejáre, tam musí existovat navíc, jak jsem pochopila z toho vyprávění, i výpis hovorů pana Stráneckého. Přece musí existovat výpis hovorů, když volal do té ordinace.

Luboš Olejár, prezident Svazu pacientů ČR
--------------------
Určitě operátor by na žádost měl poskytnout a poskytuje častokrát za úplatu samozřejmě nějakou ten výpis a z toho je možné vyčíst, kolik těch hovorů bylo vůči tomu, té ordinaci tohoto praktického lékaře ze strany pana ...

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Stráneckého.

Luboš Olejár, prezident Svazu pacientů ČR
--------------------
... Stráneckého dělané učiněno a z toho i lze prostě vyčíst tu frekvenci prostě jeho případně žádostí. Na druhé straně já musím ale říci, že to je ta bolest a slabost, kdy ..., toho systému, kdy prostě pacient zavolá lékaři a nemá svědka, vlastně co řekne i do toho telefonu, protože není nařízeno, aby lékaři měli záznamový systém, který by monitoroval tento hovor. Takže toto je trošku ta slabost. A ta nejvýhodnější pozice potom je pro pacienta, když volá skutečně tu záchranku, v který je monitorován ten hovor, a vlastně tam nelze prostě říct, že teda nežádal o pomoc a podobně. A já bych přece jenom v situaci, a /nesrozumitelné/ lidem říct i přesto, že máte tu vazbu ke svému lékaři praktickému, přestože máte důvěrný vztah, když je taková komplikace a on vás přehlíží, což se stát může, tak nezbývá nic jinýho, než prostě buď využít tu pohotovostní službu LSPP, která jde od těch sedmnácti hodin většinou, v těch městech je omezena dneska díky politice, která tady je, ale přesto, anebo volat tu záchrannou službu 155 a následně teda řešit to už tímto zákrokem, protože to je jistota, která mě doveze do nemocnice.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Ano, pane Olejáre, řekněte mi, proč policie si třeba nevyžádá výpis těch hovorů? Setkáváte se s těmi případy a ještě taková poslední věc, už nemáme moc času, řekněte mi, přibývá stížností ze strany pacientů na chování zdravotního personálu, anebo ubývá?

Luboš Olejár, prezident Svazu pacientů ČR
--------------------
Tak z naší, z naší poradny jako pokud my vedeme, tak ukazuje se, že ten stav, kdy pacienti si stěžují, jaksi neutichá. Pořád je to v rovině. Samozřejmě se to přesouvá dneska často z té odborné do té verbální, tedy do etické, že se chovají lékaři nebo zdravotníci vůči pacientům trošku pohrdavě, a to je to, co je bolestí. Ale samozřejmě ta situace, kterou my tady dneska vnímáme jako z té reportáže, tak to je problém trošku o tom, že já hlásím potíž a je to prostě na toho lékaře jaksi nepřeneseno. A já si myslím, že on má každý týden mít návštěvní službu u svých pacientů chronických, takže měl by minimálně v době uzavření, po uzavření ordinační doby, a to si musí on nastavit, vycestovat za těmito pacienty a zkontrolovat je osobně a nejenom pomoci zdravotní sestry, což je nižší zdravotnický personál.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Já vám mockrát děkuju. A trošku jsme odbočili od toho ještě, jestli máte přehled o tom, jak policie nakládá s dokumentací, protože, upřímně řečeno, já jsem vlastně ještě neslyšela případ, pardon, neslyšela jsem ještě případ, kdy by ten pacient vlastně v tom sporu vyhrál.

Luboš Olejár, prezident Svazu pacientů ČR
--------------------
To je otázka, komu nechali teda udělat posudek. A tady je na místě samozřejmě opravný prostředek stížnost, kterou podali příbuzní. To jsem slyšel. Státní zástupce to uzavřel přesto. Takže je otázka, kdo to posuzoval, ten stav. A my máme zkušenosti takové, že následně potom nová událost, která se z toho dala ještě vyčíst pomocí právníků, tak se znovu podalo podnět k prošetření té podané první stížnosti a znovu se to otevřelo a pak dokonce padly i žaloby ze strany státního zástupce.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Já vám mockrát děkuju pro dnešek ...

Luboš Olejár, prezident Svazu pacientů ČR
--------------------
... i u nich v tomto smyslu.

Jana LORENCOVÁ, redaktorka
--------------------
Já vám mockrát děkuju pro dnešek, pane Olejáre.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
A já děkuji Janě Lorencové, těším se za týden na slyšenou. Pište. Adresy znovu připomenu. Budete-li nás poslouchat i nadále, tak klasická adresa Český rozhlas 2 Praha, Vinohradská 12, Praha 2. Jméno Jana Lorencová nebo Jak to vidí Jana Lorencová a naši reportéři.