Přepis pořadu Jak to vidí - 10.4.

10. duben 2009

Hostem pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byla herečka Táňa Fischerová. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Táňa Fischerová ...


Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Je pátek 10. dubna, je Velký pátek, a tak se mnou ve studiu sedí herečka Táňa Fischerová. Příjemný poslech dnešního Jak to vidí přeje Daniela Brůhová. Hezký den.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Hezké ráno.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná právě proto, že je Velký pátek, tak jsme zvolili zcela nepolitická témata, budeme se věnovat spíše té duchovnější stránce. Ale přesto bych se vás ráda na úvod zeptala, jestli si myslíte, že Velký pátek by měl být státním svátkem.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já jsem o tom už mnohokrát přemýšlela a musím říct, že člověk vždycky nemá jasný názor, že někdy se stane, že prostě nevíte a vážíte ta pro a proti. Já jsem dlouho byla nerozhodnutá, protože jsem si uvědomovala, že svátek se nemá přikazovat zákonem, že svátek je v lidech a spojuje je jak vůči sobě navzájem, tak vůči tou Bohu, nebo tomu duchovnímu. A že potom je zcela jasné, že se ten svátek slaví, což asi u Velkého pátku úplně není, protože se týká určité části společnosti. Ale na druhou stranu my žijeme právě v této křesťanské části civilizace, kde je to součást našeho vybavení, naší kultury, naší historie. A jednak demokracie je tak kvalitní, jak se chová k menšinám, i kdyby to byla menšina, tak toto je tak významná věc, že si myslím, že by se jí prostor měl dát. A navíc ono to vlastně i jiné třeba přivede k tomu, že budou víc přemýšlet. I když samozřejmě bude část lidí, která se nezamyslí. Ale zase si myslím, že lidi tolik pracují, pokud teda nejsou nezaměstnaní, že by jim jeden svátek navíc neuškodil. Takže dnes se spíše přikláním k tomu, aby to byl svátek.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem se dívala do kalendáře a ve většině evropských zemí, obzvláště na západ od nás, skutečně to svátek je. Dokonce jsem zjistila, že třeba ve Francii okolo Velikonoc mají děti 14 dnů prázdnin, užívají si Velikonoce opravdu. Ale musím říci, že třeba loni jsem byla na Velikonoce v Německu a zjistila jsem, že tam se slaví i tak, že se zavřou velká obchodní centra, lidé se oblečou do svátečního, korzují venku. Já jsem byla překvapená, že to je možné. Nikdo nenadával, že je zavřeno. Dokonce i ty menší krámky se přidaly a přišlo mi, že to je takový dobrý bonbon, aby se zavřely obchody a lidé se skutečně věnovali svátečnímu dění, takovému tomu vnitřnímu, možná i vnějšímu osvěžení.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já to samozřejmě velmi podporuji. Ostatně o tom už byla řeč dřív, kdy mají mít obchody zavřeno. Alespoň na chvíli. Ale je pravda, že je to taky zase určité násilí na té části, která to nesdílí. A že ona se duchovnějšími asi nestane. Duchovnější částí. Ale přesto je to asi nějaká pobídka. Zkuste přemýšlet, zkuste se chvilku soustředit na něco jiného, protože vám to udělá taky dobře, i když máte pocit, že ne.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To říká Táňa Fischerová v dnešním Jak to vidí. Upozorňuji na to, že reprízu uslyšíte dnes večer od 23 hodin a 5 minut a všechny pořady najdete jak ve zvukové, tak i v textové podobě, upozorňuji, že jako needitovaný text, na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha.
Posloucháte velkopáteční Jak to vidí na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha. Mě by, paní Fischerová zajímalo, Velikonoce, jakou inspiraci vám přinášejí, nad jakými symboly se zamýšlíte?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Pro mě Velikonoce jsou opravdu především zase těmi svátky duchovními. I když pondělí samozřejmě potom máme vajíčka, barvím je a radujeme se se synem. Ale myslím si, že to hlavní poselství, tak jak já si ho tedy beru, a myslím si, že se to týká zase každého bez ohledu na to, zda věří nebo nevěří, je ten smysl oběti. A odpuštění. Já si myslím, že to jsou dvě základní kategorie, bez kterých ten lidský život vlastně nemůže pokračovat, nebo nemá tu plnou hodnotu. Aniž si to uvědomujeme. Protože bez ohledu na to, jak se kdo dívá na mysterium Golgoty, a já si myslím, že do dneška neznáme všechny aspekty, které jsou stále ještě lidem skryté, že je budeme až v dalších generacích poznávat, tak pořád ta oběť a odpuštění, z toho je zcela jasné, že to je jedno z velkých a ústředních témat. A já si samozřejmě uvědomuji, že oběť taková absolutní je vždycky vzácná a je vyhrazena jenom některým a jenom v kritickým situacích. Ale taková ta oběť každodenní, ta drobná, to si myslím, že by měla být skutečně vědomá součást našeho života. Například mateřství je určitá oběť, protože každá matka obětuje svůj čas a něco ze sebe pro to dítě. Najednou nemůže dělat to, co by chtěla. To je také kus oběti, a proto mateřství se tak cenilo a cení. Pokud je plnohodnotné. Ale můžete obětovat kousek času, kousek pohodlí, nějaké peníze. Můžete toho obětovat mnohem víc, než si myslíme. A myslím si, že na tom stojí svět, na té dobrovolnosti, na té dobrovolné oběti, že tady něco daruju druhému, že tomu druhému něco dám, něco, co bych třeba sám rád měl a přesto se o to rozdělím. A myslím si, že bez tohoto postoje ten svět je vlastně chudičký a nemá budoucnost, nemá perspektivu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste mluvila o dobrovolnosti oběti. Já bych možná k tomu přidala ještě také vědomost. Je velmi důležité asi přece jen ocenit, kolik mě to stojí, když věnuji pár korun nebo, jak jste říkala, trochu času. Ta vědomost v tom je asi také velmi důležitá.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
To vědomí, to, že to není jenom nevědomé, že to není jenom tak jako, že v nějaké emoci, v náhlém pocitu něco udělám a pak toho třeba lituju, nebo to ... potom to není zcela úplné, ale právě to vědomí, že já to dělám, protože to dělat chci a jsem rozhodnut to udělat, to potom dělá samozřejmě všechny ty věci, které děláme cennějšími a hlubšími a platnějšími.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Když mluvíte o oběti, tak v křesťanství, myslím, má klíčový význam právě ten Velký pátek, kdy se připomíná oběť Ježíše Krista, jeho ukřižování. Ale když bychom tu oběť posunuli, tak skutečně v tom běžném životě je to takový nesobecký akt, který vy jste ještě posunula v tom, že by měl být vědomý a měl by být i radostný svým způsobem.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano. Já myslím, že tohle je vždycky radostné. Ono možná mnoho lidí si tohle vůbec neuvědomuje, ale já jsem se mnohokrát setkala s lidmi, kteří něco dají a jakoby se rozsvítí. Protože každý z nás to v sobě má, každý z nás má v sobě to nevyčištěné místo těch pudů a vášní, které občas prostě přesáhnou naše schopnosti to korigovat nebo kontrolovat. A pak to místo toho čistého něčeho, co vlastně člověka dělá mnohem šťastnějším. A když to uvolníte, tak najednou máte nějakej lepší pocit ze života. Je to opravdu osvěžující, očistné, oblažující. Takže jenom to v sobě najít a pak to rozvíjet.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To je jeden z vašich symbolů Velikonoc?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, určitě nepochybně.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě jste mluvila o odpuštění?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano. Protože to k tomu patří taky. A to je, myslím, další věc, kterou málo ten dnešní svět náš nějak vnímá. Ostatně v otčenáši je to významné místo - odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. Proč to tam je? Je to strašně důležité.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč to tam je?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Právě. Právě. Protože je to něco, co zřejmě souvisí s něčím podstatným a ústředním. A já si samozřejmě uvědomuji, že mnoho lidí si teď řekne - tak vrahovi se odpustit nedá. Samozřejmě, že tady musí fungovat světská spravedlnost, protože není možný říct - teda, chlapče, běž. Protože tady je to lidské právo a ten trest. Ale já mám spíš na mysli zase ty drobné věci, které každý z nás zažije, nějakou nespravedlnost. Někdo se vás dotkne, někdo je k vám nespravedlivý, někdo vám nějak ublíží. A pokud nejsme schopni odpustit sami v sobě, říct si - jdu dál, ten člověk možná sám v tu chvíli nevěděl, co dělá, tak jednak to poškozuje nás a jednak to zůstává někde v tom světě. Pak se to kumuluje. Já věřím na to, představuju si vždycky ty duchovní útvary negativní, jak se nad náma kumulují. A potom se to zlo nějak šíří. A já jsem četla krásnou definici, abych nemluvila jenom za sebe, že smyslem odpuštění je darovat světu tolik síly, dobra a lásky, kolik mu bylo zlým činem odňato. To je naprosto jednoznačné, krásné a výstižné. Jako by člověk musel doplnit to dobro, protože potom schází. A ještě jednu větu, že každý může odpustit to, co mu odpustit náleží.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tomu velmi dobře rozumím. Přemýšlela jsem o tom, jestli odpuštění se nedá vnímat trochu i jako slabost. Vy jste mluvila o tom, že je potřeba darovat nějakou sílu, to znamená vzbudit v sobě sílu. Ale člověk, který odpouští, nedívá se na něj ten dnešní svět jako na slabocha?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano. Dnešní svět to tak vykládá, ale to je právě ten pád toho dnešního světa. Protože on dobro zaměňuje za zlo, sílu za slabost, všecko to vlastně obrací naruby. Krásu a ošklivost. Že člověk dneska vlastně je zcela zmaten, co je vlastně krásné. A těžko se orientuje, těžko hledá ty hodnoty a musí je znova nacházet v sobě, musí si uvědomovat, na čem staví ve své duši. A to potom hájit, i když jsou všichni proti tomu. Samozřejmě, že odpuštění není slabost, odpuštění by možná bylo slabostí, kdyby bylo zase nevědomé, kdyby bylo jen tak jako neuvědomělé, jen tak mimochodem a potom se to vzalo zpátky. To možná ano. Ale jakmile je to to vědomé zpracování nějakých obsahů duše, tak si myslím, že to je velká síla.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkáte vědomé zpracování. Když jde o nějakou hlubokou ránu, kterou je potřeba odpustit, tak člověk se k tomu může dopracovávat možná i léta.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano. Ano. To nepochybně, protože kdyby to bylo tak snadné, že se jednoho dne otočíte z pravého boku na levý v posteli a řeknete - tak vše je odpuštěno, tak to by asi nefungovalo.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybych to posunula ještě, myslíte si, že k tomu, aby člověk mohl odpustit, potřebuje ještě nějaký další, možná duchovnější rozměr, nebo mu stačí vlastní síla?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já myslím, že bez duchovnosti se ta vlastní síla nemůže vlastně najít, ani posílit. Že skutečně ta duchovnost je základem. Protože je to ... je to ten přesah nějaký. Protože pokud jsme zavření jenom v tom našem dnešním egoisticko-materiálním světě, tak nemáme z čeho čerpat. To si prostě koupíte ten svetr a druhej den už je vám starej. A tam není opora žádná, ta opora je vždycky v té pevnosti toho, že ten svět má smysl, že ten boží svět a boží vývoj tady je pro nás, že člověk dostal tu svobodu, aby rozeznával dobré a zlé a ze své vlastní svobody se rozhodl pro to dobré. Což není nikdy snadné, protože pánem světa je většinou to horší. Ale proto to je tak cenný, a proto taky tolik lidí v životě už třeba své životy položilo, když stálo před tou krajní otázkou zda svědomí a ta víra v to, že to má smysl, to vzdorování, nebo smrt duše, že jo. Tak to bylo pro ně jasné. A jiní zase to nepřekonali, ale mají tu šanci znova, protože my tu šanci dostáváme znovu a znovu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
O šancích, které dostáváme v životě, mluví herečka Táňa Fischerová.
Posloucháte velkopáteční Jak to vidí. S Táňou Fischerovou se zamýšlíme nad symboly Velikonoc. Mluvili jsme o oběti, odpuštění a když jsme mluvili o těchto tématech, tak mě napadalo, že je stále zasazujeme do dnešní doby. Mluvili jsme o tom, jak dnešní člověk chápe například odpuštění, že se na něj může dívat jako na slabost. Vy jste mi to vysvětlovala. Žijeme v určitém čase, v určitých historických kulisách a to nás také svým způsobem formuje.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tak nepochybně každou generaci formoval její čas a její doba. Ale já jsem se chtěla dnes zmínit o tom časovém a nadčasovém. Že bez toho nadčasového zase, a to je vlastně to dnešní téma, o čem spolu mluvíme, ten život zase nemá ten smysl. Protože já si třeba uvědomuji každý den, když si kupuju noviny, tak si říkám - to je vlastně včerejší den. Někdy čtu už jenom ty titulky a stejně už vím, co tam je. Vlastně vím, že čtu něco, co je tak pomíjivé, že to ani nemá smysl pomalu číst. Samozřejmě musím to číst, abych rozuměla tomu našemu času. Ale uvědomuju si současně tu krátkodechost, to nic, co vlastně ... čím se zabýváme, čím ztrácíme čas, své síly, čemu se věnujeme. Protože i ta časovost, a my jsme si dneska řekli, že vyloučíme jak politiku, tak ekonomiku a budeme se věnovat té třetí, té duchovní části, ale zase to s tím souvisí. I tahle ta část bez té nadčasovosti, bez toho vědomí, že tady nejsme jenom pro teď, že naše činy mají důsledky za třeba 10 let, že třeba když postavíme budovu, tak nám tady prostě bude zaclánět, když se nepovede, já nevím kolik desítek let. Že bez vědomí té nadčasovosti, že tu nejsme jenom pro tuto chvíli, ale že to děláme i pro nějakou další generaci nebo generace nebo že naše politické plány by měly mít ten cíl, který by měl zase být spojen s nějakou vizí lepšího a ne horšího. To tu schází a pak ta časovost bez vědomí nadčasovosti, to vlastně říkal Masaryk, že jo, sub specie eternitatis, jestli jsem to řekla dobře latinsky, tak to je zas to, že musíme také vzít do úvahy tu nadčasovost, to, že něco přetrvává a že k tomu také musíme v časovosti směřovat.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď myslím na to, jak jsem se vás na začátku ptala, jestli byste Velký pátek udělala státním svátkem. Jenže my žijeme v téměř nejateističtější zemi Evropy. Je otázka, jestli časovost, nadčasovost, státní svátky, které souvisí s nějakými duchovními svátky, tady vůbec mají smysl.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Víte, já o tom trochu pochybuji, jestli tyhle ty žebříčky jsou pravda. Naše historická, dějinná zkušenost vedla k tomu, že se lidé odtáhli od církví. A to samozřejmě se v těch statistikách ukazuje. Ale neukazuje to, jak dalece kdo tu duchovnost někde v sobě má, jak po ní touží nebo jak v něm je. Já jsem dokonce někde četla, že Češi budou jednou nejduchovnějším národem právě proto, že tak dlouho vzdorovali a někde si to šetřili vevnitř. Já to neříkám, že to tak je, jenom mě to zaujalo.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že už ta doba nastává?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Možná, já nevím, to já zas tak úplně do toho nevidím. Ale cítím, že i lidi, kteří se nehlásí k žádné církvi, v sobě něco takového mají, že po tom touží. Takže já bych v tomhle byla dost opatrná. Ale teď jsem se zamotala, vy jste se ptala na ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Že žijeme v podstatě ve velmi ateistické zemi a nadčasovost možná opravdu mnoho lidí nevzrušuje.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ne, tak to právě zase se vracím ... myslím si, že to nebude s tím ateismem, nebo teda s tou neduchovností tak zlý a že ... samozřejmě já to procento nemůžu odhadnout, ale myslím si, že to každý v sobě má.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vás poslouchám, tak vnímám, že vy se zabýváte těmi věcmi, které mají ještě třetí rozměr. Přináší vám to v životě spíš radost, nebo utrpení? Neporozumění.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Správná otázka. Ano, obojí. Je to tak. To je pravda. Přináší mi to samozřejmě vnitřní klid a vyrovnání, občas ale taky někdy ten pocit samoty, to je pravda. Protože někdy mě trápí, že se nemůžeme domluvit ani jeden s druhým na nějakých základních věcech. Protože když se dostanete k něčemu hlubšímu, tak mnoho lidí to nechce, odsune to, protože jim to klade otázky nepříjemné vlastní duši. A to je trápení určité. Ale já myslím, že to asi patří k životu, že člověk se toho prostě zbavit nemůže a musí vědět, že to tak je, a musí to přijmout i s tím.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká herečka Táňa Fischerová.
Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha uslyšíte dnes od 23 hodin a 5 minut v repríze, také ho najdete jako needitovaný text nebo ve zvukové podobě na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha. Ale teď jste přítomni živému vydání s herečkou Táňou Fischerovou. Měli bychom se podívat ještě na další rozměr vašeho života, to je kultura. Kultura a jistý duchovní proud. Myslím si, že spolu velmi souvisí, rozhodně ve vašem životě, ale mohli bychom to asi zobecnit.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já tu kulturu teď přiřazuji k tomu duchovnímu proudu. Ani nechci mluvit o svém osobním vztahu ke kultuře, který je známý, ale pro mě to do toho duchovního proudu patří. Ale je asi třeba říct, že je v tom taky zmatek jako v tý dnešní době ve všem, že si lidi mnohdy myslej, že kultura je nějaká zábava. To je zase proto, že mnoho odpovědných lidí to takto vykládá. Média to přejímají, takže potom člověk má pocit, že kultura je prostě taková sranda a bezduchost. Ale já bych jenom připomněla, že ta kultura se například opírá už o stará pravidla antického dramatu, která spočívala na těch 5 základních principech - expozice, neboli předvedení, kolize, neboli první zápletka, krize, neboli velká zápletka, peripetie, pozastavení před tím, a potom katarze, což bylo vyústění, vyvrcholení, povýšení na nějaký vyšší stupeň, vyrovnání, pochopení, přijetí. A tím pádem to vlastně člověku otevřelo zas ty póry k tomu. Samozřejmě tehdy to souviselo s tím duchovním světem, taky měli různé roviny, že jo, na kterých se to zobrazovalo. Ta zemská a taky ta nadzemská. A bez toho podle mě kultura nemá význam, protože my můžeme projít čímkoliv, ale potřebujeme z toho něco pochopit, co tu duši posílí. V tom je smysl kultury, smysl umění tedy zejména, protože kultura samozřejmě obsahuje ještě víc. A pokud na tohle rezignujeme, tak rezignujeme na to umění, které jedině vlastně je velkou posilou duši na tý zemi. A tohle musíme chránit, to musíme hledat a toho si musíme být vědomi. A potom je umění, nemusíme se bavit o tom, co je komerce nebo nekomerce, ale že tohle umění potřebuje vždycky znovu katarzi. Ale samozřejmě dnešní doba s tím nějak podvědomě pracuje, takže někdy je velmi plytký příběh, který ale jakoby na závěr k něčemu vyústí. Ale protože neprojdete tu skutečnou pravdivou cestu, tak je to falešný, tak to prostě nefunguje a člověka to jenom omámí. A na to je třeba si také dávat pozor. Ale kdyby to bylo tak jednoduché, tak by ten svět byl holt v balíčku a dostali bysme ho - tady to máte a můžete jít domů a všecko je radostné.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď možná mluvíte o divadle nebo o filmu, ale člověk se musí obléci, vydat se někam do divadla nebo do kina, aby zhlédl nějaký umělecký kousek, více či méně umělecký. Ale to umění, které má doma, jsou často obrazy, hudba a knihy. Četla jste v poslední době nějakou zajímavou knihu, která vás zaujala, která vám něco dala do života?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tak já čtu pořád něco. Já vlastně ... pro mě jsou knihy to hlavní dnes, protože přece jenom v té přemíře hluku a všeho toho světského nejspíš vždycky potřebuju ticho nebo nějakou hudbu, jako je Bach, nebo něco, co vás opravdu očistí. Asi si dnes s mým synem pustíme Stabat Mater Dvořáka, protože to je velká hudba, která se ale opravdu dá pouštět jenom jednou za čas. Tak to jsou takový ty báječný zážitky, který člověk může mít. A jinak čtu tedy zejména duchovní literaturu, ale potom různé věci vědecké nebo ekonomické, biografie, něco, z čeho čerpám zase nějaké poznání.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Inspiraci.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Málo, se přiznám, poslední dobou románů, to už mám za sebou. To jsem tehdy přelouskala veškerou světovou literaturu. Ale to je možná moje manko určité.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď myslím na to, že Český rozhlas je mediálním partnerem akce Kniha mého srdce. Kdybyste měla zvolit nějakou knihu vašeho srdce teď rychle, vybafla jsem na vás, já to vidím.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já jsem měla ... nechám teď stranou třeba ty knihy Rudolfa Steinera, které hodně čtu, duchovní, ale pro mě byl vždycky autorem mého srdce Exupéry, a to ve všech teda věcech, které napsal, možná ještě nejvíc v Citadele, protože ta je hodně těžká, ale je o tom budování chrámu v člověku a o tom, že bez toho to nejde, že ten lidskej život nemá ten přesah. Ale možná bych zmínila i Franze Werfela Píseň o Bernadetě. Protože tu jsem kdysi ... Franz Werfel ji napsal jako poděkování, myslím, že se dostal z Francie nebo odkudsi do Ameriky, mám pocit, že to měl hodně těžký ten úprk, útěk, ale rozhodl se, že jí věnuje teda Bernadetě a Lurdám. A to mě ... je to krásně napsaná kniha, ale je tam na tom i ... třeba mě nesmírně zaujalo to její utrpení na závěr života, kdy ona myslím, že měla rakovinu a snášela to tak, že všichni ji obdivovali a říkali jí - tak běžte k té studánce. Ona říkala - mně pomoct nemůže. Pomůže každému, ale mně ne. Ale všichni ... vlastně darovala lidem i tu svoji ... i to umírání i to smrt, protože byla tak úžasně vyrovnaná, krásná, že tu inspiraci rozdávala ve všech směrech svého života.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A inspiraci přinesla dnes i herečka Táňa Fischerová do vysílání Českého rozhlasu 2 Praha. Děkuji vám za ni, přeji nejen dobře prožitý Velký pátek, ale veselé a radostné Velikonoce.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
I já přeju.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech i dalších pořadů přeje Daniela Brůhová. Hezký den.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Hezký den.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Táňa Fischerová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.