Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 7. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je monsignore Václav Malý, světící biskup pražský, dobrý den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste byl, monsignore, členem delegace českých a moravských biskupů pod vedením kardinála Dominika Duky, které ve Vatikánu přijal papež František. Jaké bylo vaše setkání, v čem bylo specifické?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Především v takové bezprostřednosti. Seděli jsme v kruhu, papež neseděl na trůně na takové jako vyvýšené židli a byl velmi uvolněný a ta atmosféra se neubírala v tom směru, že by tady seděl proti nám někdo mocný a my bezmocní jsme jen naslouchali a zbožně na něj hleděli. Okamžitě tedy es snažil otevřít debatu a to bylo velmi sympatické a zároveň, že také dovede naslouchat, že nemá tu potřebu, aby honem on sám mluvil a sdělil, to co chce, například, že on napsal písemně takový projev, to je zvyk, že když přijede biskupská konference, jednou za pět let k papeži, aby vydala účet ze svého správcování, tak na začátku vždycky je proslov papeže. On vůbec jaksi tento proslov nečetl a okamžitě šel jako k věci. Takže to bylo uvolněné, nemuseli jsme se stydět a ptal se opravdu na takové konkrétní záležitosti, jaký je počet nových kněžských povolání, jak působící ve školství. Bohužel naše sdělovací prostředky honem zdůrazňovaly jenom že se hovořilo o majetkovém vyrovnání. To nebylo hlavní téma. Ano, on to ze začátku zmínil a řekl: "Ano, co bylo vzato, tak má být vráceno." A už se k tomu jako moc nevracel. To je důležité poznamenat. Zároveň a to se mi líbilo, se ptal například, kolik je u nás nezaměstnaných. A co mě tak jako fascinovalo. On tu skromnost a jednoduchost a prostotu nehraje. Měl takové ošoupané boty, když člověk vidí, že jaké ty papaláše, bankéře, jak si dávají záležet na tom, aby byli ťip ťop, tak on měl takovou jako kleriku v bílém a ty boty, za které by se možná leckterý tenhle ten papaláš styděl a to zase on to nehraje. On nechce ukázat, já jsem takový jako dobrý, ale prostě to je jeho přirozenost a víte, on nepůsobí, že by kalkuloval, jak ho budou zabírat kamery, jak bude vypadat, ale je to v něm a to se pozná. Takže to byla taková nejuvolněnější atmosféra, kterou jsem při setkání s papeži zažil. Jan Pavel II., byl velká osobnost, ale přeci jako tam byla určitá distanc. Benedikt XVI., samozřejmě veliký intelektuál ne člověk davu, mile nás také přijal, ale přeci ta distanc tam byla vidět. Kdežto tady opravdu žádná distanc nebyla. Takže jsem rád, že ten František působí nejen ve sdělovacích prostředcích tak sympaticky, ale že když člověk se s ním setká. Víte, já řeknu, že jsem ho objal, to není také zvykem, protože papeži se líbá ruka. Dokonce se předním klekne a já jsem chtěl vyjádřit sympatii, nemluvil jsem nějak, a tak jsem ho jako objal a on chudák držel, byl asi trošku jako překvapený, ale já potřeboval nějak jako vyjádřit tu svoji vstřícnost a bylo vidět, že on to přijal a to mě jako velmi těšilo. Potom jsem si uvědomil, že ochranka by bývala mohla také jako zasáhnout, kdyby se lekla, jestli náhodou nejsem jeden z těch, kteří ho chtějí připadnout, ale dopadlo to dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pozoruji, že se na vás také přenesl ten jak se říká, Františkův efekt, to pozitivní naladění. Je to tak?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Rozhodně ano, jde především o styl. Samozřejmě, že se Františkovi podsouvá všechno možné, že bude měnit to či ono. Já myslím, že nemůžeme očekávat, že on je spasitel a že všechno zařídí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, hovořili jste také o prioritách církve?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, hovořili jsme o prioritách církve a on právě řekl především tedy transparentnost a především zaujetí pro evangelium aby to bylo v člověku, aby to nebylo jen takové hlásání, že člověk jako má z titulu své funkce nebo z titulu své služby. Tak to se mi jako velmi líbilo. Samozřejmě se tak jako pousmál, protože jistě ví, také své, že není jako snadné nějakým způsobem trochu proměnit ty struktury, ale například teď v poslední době vytvořil sekretariát pro ekonomiku. Takže on teď víceméně se soustřeďuje na tu oblast, aby byla transparentní ekonomika a transparentní hospodaření a finanční toky ve vatikánské bance. Samozřejmě, dal si za úkol, že to bude sledovat. To myslím, že je velmi dobré, protože bohužel to také vrhalo určitý stín na fungování těch některých vatikánských úřadů. To pokládám za velmi důležité a samozřejmě teď budeme čekat dále, na co se soustředí, ale na druhé straně, aby lidé zase neočekávali příliš moc, protože já si myslím, že je důležité, že změnil styl, že ukázal, že člověk i ve vysokém postavení může si zachovat svoji lidskost, bezprostřednost a že teď záleží na každém z nás, na každém biskupovi, knězi, jáhnovi, na každém věřícím, jestli opravdu takto také nějak přistupuje k těm druhým lidem, protože potom jako projektovat a to je veliké nebezpečí veškeré naděje do jednoho člověka a zbožšťovat toho člověka a to on by jak opravdu nechtěl. On samozřejmě byl vyhlášen mužem roku časopisem Time, ale myslím si, že se ho to ani jako nedotklo, že je to člověk, který má nadhled, člověk, který už něco zažil, a který se nedá jen tak zmást. Tak si tak jako říkám, když vidím někdy ty představitele společenského života, někdy takové ty takzvané VIP osobnosti, jak jim záleží na té popularitě, jak jako shání ty hlasy, jak shání a podbízejí se lidem, tak najednou člověk vidí člověka svobodného a to se mi také líbí, že ten František i v této funkci je svobodný. On si nepotrpí na parády, to je další pozitivní rys, že samozřejmě zachová určitá pravidla, ale rozhodně to není parádník, rozhodně to není člověk, který chce vytvořit okolo sebe pocit nějakého majestátu. Není to člověk vlezlý. On se nevnucuje, ale zároveň ta autorita, ta vyrůstá tak nějak jako z něj a nemá potřebu těchto vnějších okolností. Takže já vím, že já jsem ho teď hodně vychválil, ale myslím si, že právě a že určitou tedy nadějí, ale na druhé straně samozřejmě se za něj hodně modlím, aby na něj nebyl veliký tlak, protože teď budou všichni očekávat, že se to všechno změní a že najednou všechno bude dobré prostě i církev je tvořena lidmi a samozřejmě děje se mnoho pěkného, ale dějou se také i věci někdy nepěkné a není v silách jednoho člověka, aby to všechno pohlídal a zvládal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to setkání s papežem Františkem pro vás monsignore je inspirativní co se týče vašeho pastoračního stylu?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já jsem rád, je to pro mě inspirativní. Já se snažím být také jako bezprostřední. Mně je to hloupé tedy mluvit o sobě. Takový neformální, ale samozřejmě, že pořád jako mám dluhy, a že teď jako vyrovnat to napětí mezi jistou oficialitou a mezi jistou srdečností, tak to není vždycky snadné. Někteří mi tu bezprostřednost vyčítají, někteří na mě koukají skrze prsty, že jsem příliš neformální třeba ve svém oblékání. V tomhle mě ten František jako pomáhá. Na druhé straně samozřejmě já jsem já, on je on. Já žiji v nějakém prostředí, on žije také v jiném prostředí. Takže mě těší ten jeho způsob a hlavně tedy, abych měl ještě více té vnitřní vstřícnosti vůči lidem, protože já se přiznám, že někdy, když lidé do mě tak jako trochu projektují, nějaké své naděje, že mě to unavuje, a že se uvnitř tak jako zlobím a teď nemohu tak jaksi tak veřejně říci, já prostě nejsem schopen a nějak mě to také trápí, tak abych se i od toho jako osvobodil a furt ty lidi přijímal takové, jací jsou. Takže v tomto smyslu on je pro mě inspirativní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste mi říkal, že jste spolu hovořili italsky, papežův latinský účet na Twitteru je velký hitem. Sledují ho zejména studenti, protože pak si dělají a musí překládat ty twitty takzvané ta krátká sdělení jako domácí úkol. Sledují to také novináři i právníci. Jak se vám líbí tato symbióza mrtvého jazyka a moderní technologie, moderního média?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já osobně latinu mám rád, dokonce se latinsky modlím, abych si uchoval v paměti tento jazyk, latina se mi velmi líbí. Hřeším na to, že v podstatě mohu číst v mnoha románských jazycích, protože ty jsou z poloviny tvořeny slovní zásobou latiny. Nikomu latinu nevnucuji, nicméně latina je opravdu tedy mrtvý jazyk a i v církvi. Taková představa, že všichni kněží umí latinsky, to už dávno není pravda. Dokonce ani ve Vatikánu ne. Všichni ti úředníci umí dobře latinsky. Jsou tam samozřejmě někteří experti a i vatikánské dokumenty často nevychází původně v latině a vychází už především v těch živých jazycích jako je angličtina. Pak se to přeloží do franštiny, španělštiny, portugalštiny, němčiny a dalších jazyků. Mně to překvapuje, že František píše latinsky, tyto své krátké úvahy nebo myšlenky, on tím chce jaksi zdůraznit, že také tu tradici, návaznost,kontinuitu, na druhé straně stejně jako myslím, že většina těch čtenářů si to musí nechat přeložit včetně lékařů, včetně právníků. Lékaři znají spoustu latinské terminologie, ale kdyby mnohým lékařům člověk dal časovat nebo skloňovat, tak myslím si, že by je mnohdy jako zaváhali. Rovněž také jako právníci používají některé latinské výrazy, takže tohle mě překvapuje, ale zřejmě to nevadí, protože jak je vidět, hodně lidí to čte a asi ti, co to čtou, tak nevím, jestli získají lásku k latině.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná nás to inspiruje učit se znovu.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já bych jako doporučoval samozřejmě, ale málo platné, dneska tím univerzálním jazykem se stává angličtina. Už jsme tady o tom mluvili, díky bohu zato, že je to taková jakási nepsaná dohoda, protože byl pokus esperanta a to úplně selhalo, protože byla to dobrá myšlenka, ale nemělo to naději na úspěch.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Od předčasné smrti Karla Kryla, písničkáře, básníka i novináře uplynulo tento týden dvacet let. Zemřel v Mnichově pár týdnů před svými padesátinami. S čím vy, monsignore Malý, spojujete legendu protestsongu své doby. Vy jste se i osobně znali mnoho let.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, já jsem ho osobně poznal po roce 1989. Dokonce, když byl v Praze, tak poměrně často také přišel na bohoslužbu, kterou jsem sloužil. A troufám si říci, že jsme měli k sobě jako lidé poměrně blízko, i když to neznamenalo, že jsem se vším souhlasil. Samozřejmě, teď se napsalo poměrně dost článků. Nedávno proběhlo 20. výročí jeho skonu, zemřel v mladém věku, ve věku 50 let náhle. Já jsem se také zúčastnil pohřbu. Nicméně jsem cítil, že je to člověk, kterému jde o zásady. Tady bych viděl chybu Václava Havla, že ho nějakým způsobem výraznějším nepřijal. A tenhle ten hrot v něm zůstal. Mně to jako na Karlovi mrzelo, protože si myslím, že když člověk jako je osobností a i když je třeba někdy v uvozovkách trochu pominut, tak z toho nemůže odvozovat potom pohled a on byl někdy myslím i nespravedlivě kritický k Václavu Havlovi. Já jsem byl také kritický k Václavu Havlovi, aby bylo jasné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co mu vytýkal konkrétně, jestli si vzpomenete?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Jako že nezatočí s těmi mafiány, že už se příliš přizpůsobuje, že je příliš bezradný nebo že se nedovede rozhodovat. Že se obklopil jen svými kamarády a podobně, jako nerozlišoval a vůči tomu Hradu, tedy reprezentovanému Václavem Havlem, tak do dneška musím říci, že nebyl vždy spravedlivý. Ale na druhé straně byl to člověk poctivý, samozřejmě jeho také mrzelo a to bylo pochopitelné, ze začátku přicházely davy na jeho koncerty, ale postupně jako přicházelo méně lidí. Samozřejmě doba byla jiná, doba byla překotná, a bylo toho mnoho nového, mnoho lidí začalo podnikat, cestovat. Rozhlížet se posvětě a tohle myslím, že ho také tak trochu mrzelo. Já si ho jako vážil a hlásil jsem se k němu a budu se k němu vždycky hlásit, ale to neříkám nic takového intimního, tohle jsem mu jako vytýkal a samozřejmě tam jsem jako cítil takovou tu jistou zklamanost. Nicméně je to nesmazatelná osobnost, která nás posilovala i v době před rokem 1989. Člověk se seznamoval s těmi jeho písněmi. Nejen tedy v roce 1968, ale i když byl potom ve Svobodné Evropě a já byl překvapen, že i ti mladí, kteří třeba vůbec nepamatovali 68. rok, takže ty písničky znali a že přišel opravdu domů, že nepřišel jako někdo neznámý, aby si lidé říkali, kdo to je. Já jsem také je uváděl tehdy na Václavském náměstí, když tam zpíval s Karlem Gottem. A to bylo teď popsáno mnohokrát, že ho to potom mrzelo. Samozřejmě, já tady nechci posuzovat postoje Karla Gotta, tam by bylo také dosti jako otazníků, ale nebudu kádrovat. Ale myslím, že v tu chvíli to bylo důležité, že tihle ti dva lidé, i když každý jiný, každý s jinou životní cestou vystoupili na tom Melantrichu, ale Karel si to potom hodně vyčítal. Chápal to jako kompromis, kdy překročil určité hranice. Ale na druhé straně z mého hlediska určitá velkorysost v té vzepjaté době byla na místě. Tak tohle bych řekl asi o Karlu Krylovi. Jinak já jsem ho samozřejmě zažil i například v takových soukromých chvilkách, kdy ta jeho paměť byl a opravdu geniální a kdy začal zpívat a hlavně si pamatuji, že také jednou při nějakém setkání s Magorem, to je známý, Ivanem Jirousem, tak jsem byl překvapen, jak ti lidé se setkali a jak si nějak tak notovali a teď začali zpívat a Magor měl také přes veškerý alkoholismus pořád jako geniální paměť. A to bylo neskutečné, kolika písněmi oni obšťastňovali tu malou společnost, která toho byla svědkem. Tyto dvě různé postavy, protože Karel byl člověk takový jako pořádku, který se na všechno perfektně připravoval, Magor byl takový jako rozevlátý, Magor byl magorem, to nemusíme tady rozebírat. A najednou tedy já je zažil společně a velmi rád na to vzpomínám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem tedy mnoho z těch textů Karla Kryla jsou nadčasové, abychom mohli říct.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, souhlasím a především tedy ta krásná čeština, která dostává bohužel na frak. A Karel byl opravdu v češtině vynalézavý. Mimochodem Magor také napsal některé krásné básně, aby bylo jasno. A Karel opravdu si s tou češtinou dovedl pohrávat, ale nebyl to exhibicionismus. Bylo to opravdu hluboké proniknutí do ducha českého jazyka. To myslím, že bychom si měli pamatovat, protože dneska, když já slyším, jak lidé mluví, když ta anglismy, které tak jako pronikají do běžné komunikace, tak mi vstávají vlasy na hlavě. Takže i v tomto nejen svojí statečností, nejen obsahem těch písní, ale také tím jazykovým vyjádřením, myslím, že je Karel inspirativní i pro budoucnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba jedna sloka, kterou jsem si vypsala z října 1987: "Udržet moc je relativně levné, když s hubou plnou vlastí nebo otčin zastraší slabé. Zlikviduješ pevné, je z lidí lid a z občanů je ovčín." Snaha komunistů zrušit lustrační zákon nedávno, jak víme, ztroskotala. Bývalý šéf KSČM pan Grebeníček tvrdil, že lustrační zákon umožnil hon a čarodějnice. Co pro vás, pane Malý, symbolizuje tento zákon a jaký je jeho smysl v dnešní době?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já myslím, že by lustrační zákon měl být zachován. Nejde o nějaký hon na čarodějnice, nejde o hanobení, o diskriminaci nebo pronásledování, ale byl to takový velmi nesmělý polovičatý pokus přece, aby se do těch významných funkcí nedostali lidé, kteří se nějakým způsobem zapletli se Státní bezpečností. Protože Státní bezpečnost byla represivní organizace, na jejíž ten systém stál. Není tady třeba rozvíjet široké pojednání o působení Státní bezpečnosti. A ti lidé, kteří se nějakým způsobem zapletli, ano já dobře vím, že ty motivy byly různé. Že někdo podepsal a nespolupracoval, někdo podepsal ze strachu, někdo podepsal ze zištnosti. Ale přeci jako to selhání bylo a to je chyba polistopadového vývoje, že víceméně se to smetlo jako se stolu. A pořád to provází tu naši společnost a pořád ještě tady žije generace, která nějakým způsobem s touto skutečností přišla do styku. A zároveň ten člověk potom je vydíratelný, pokud nalhává sám sobě a ten člověk jako je nedůvěryhodný. Víte, já si vážím lidí, kteří se přiznali, že podepsali, kteří ano uznali: bylo to selhání. Nebude je nikdo kacířovat, ale prostě dneska vidíme i na politické scéně, já nebudu konkretizovat některé jedince, kteří prostě zatemňují, kteří se nechtějí přiznat a nejde o to, ty lidi nějakým způsobem odmrštit, ale jde o to, aby opravdu bylo jasné, zlo je zlo a dobro je dobro. A tito lidé prostě mají někdy i tu drzost, že vystupují před tvář těch druhých, jakoby se nic nestalo. A to myslím, že jako není dobré. Nejde o nějaké kádrování, nejde o návrat do minulosti, ale je to skvrna a skvrnu je potřeba pojmenovat skvrnou a tudíž ta tendence zlehčovat i tenhle ten polovičatý pokus, tak si myslím, tedy, že není na místě. Já jsem poslední, který by kádroval, ale víte, já měl takovou jako zajímavou zkušenost, že jsem se setkával v rámci své služby také i s některými kněžími, o nichž jsem věděl, že také podepsali. Bylo známé, že víceméně i oni nalhávali sami sobě, a vůbec tohle to jakoby zametali pod stůl. V podstatě jenom jako jeden potom v nějaké takové slabší chvíli, měl potřebu o tom mluvit, takže dobře vím, že to jako není příjemné. Dobře vím, že nemůže člověk z toho vyvozovat okamžitě nějaký soud, ale na druhé straně to pomůže i tomu člověku, když si to přizná, ale když člověk jako to někde v sobě nějak jako má, tak stejně to někde vyhřezne třeba jiným způsobem. Takže tohle přece jako obrovské osvobození a tady k tomu osvobození bohužel nedošlo a neseme si tohle to břímě až do současnosti, nemohu si pomoct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by podle vás znamenalo zrušení lustračního zákona?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Především by to znamenalo, ano, tak vždyť je to jako jedno, kdo jak se zachoval, vždyť v podstatě už žijeme v nové době. Ale já myslím, že je to takové jisté memento. Znovu říkám, žádné kádrování, žádný hon na čarodějnice, ale jen připomínka, že opravdu by mělo dojít alespoň k pokusu o jisté očištění mysli a o jisté jaksi rozlišení, co bylo špatné a co bylo nedobré.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na závěr v Jak to vidí nás obvykle, pane Malý, seznamujete s tím, co se událo v kultuře, to vás zaujalo. Dnes výjimka potvrdí pravidlo. Byl jste totiž na cestách takž jste neměl čas zajít na koncert nebo do divadla. Nicméně se na cesty chystáte, tentokrát opět do Afriky, vy tam sledujete mimo jiné i dění ve Středoafrické republice.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, já se připravuji na cestu do Ugandy, pojedu tam se zástupci Arcidiecézní charity Praha. A možná, že příště, až se sejdeme že o tom tedy pohovořím. Já bych jenom chtěl říci, já to navazuji na to, o čem jsme mluvili minule. Teď jsme zase zahlcováni jen Ukrajinou. Jen Krymem, ano, je to vážná otázka, je třeba, ale o světě zase nic nevíme, jakoby v zahraničí existovala jen Ukrajina, proto já chci také upozornit, že se i v dalších částech světa děje mnoho nepěkného a tak jsem si myslel, že by bylo dobré si alespoň trošku něco říci o Středoafrické republice, samozřejmě pro nás nezajímavé. Je to bývalá francouzská kolonie, je to daleko a není to turistická atrakce, ale tam probíhá velmi krutá válka, ta země má asi 4,5 milionu lidí, a už milion lidí je uprchlíků a prchají tedy do sousedních zemí, které jsou zrovna tak chudé jako Středoafrická republika, takže je to opravdu taková humanitární katastrofa. Je to země, kde je asi 75 % křesťanů. Mezi nimi jsou katolíci, i protestanté, ale asi také 10 % muslimů. A v podstatě o tom se tady nepsalo. Ten konflikt vznikl tím, že muslimové jsou obchodníci, kteří žijí na severu, jsou to nomádi, zatímco křesťané jsou především zemědělci, tedy usedlé obyvatelstvo a které měli dosud ve svých rukou. A právě zmocnil se té vlády jeden islámský radikál a tehdy tedy začal ten boj a ten boj bohužel teď nekončí. Každý den tam dochází k masakrům, teď tam zasahují vojáci Organizace africké jednoty, také francouzští vojáci, ale dosud tedy není výhled na nějaké usmíření. A bohužel jsou tam nasazováni i dětští vojáci, to bohužel je bolest vůbec mnohých afrických států, že v těch konfliktech potom také bojuj mladí chlapci a bojují proto, že nemají nějaké sociální výhledy a proto aspoň v té armádě dostanou najíst. Je to tedy hrůza.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejen o Africe budeme spolu hovořit příště. Světící biskup pražský Václav Malý. Děkuji a těším se.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Také se těším na příští setkání, a přeji všem posluchačům takový vydařený klidný víkend.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vám také šťastnou cestu.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.