Přepis: Jak to vidí Václav Cílek – 13. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je pan Václav Cílek, geolog, spisovatel, cestovatel ...

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
A tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... ano. Dobré ráno vám přeju. Až do pátku mohou padat teplotní rekordy. Oteplit se má na 19 stupňů, byť už předevčírem bylo v Praze naměřeno 21. O víkendu, ale prý přijde studená fronta, má se ochladit zase o 10 stupňů. Jakou hru s námi, pane Cílku, hraje počasí? Nebo je to už normální.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
V Americe tomu říkají jo-jo efekt. Jo, to znamená, jak to jde jednou nahoru, jednou dolů. A mění se to třeba během, já nevím, 24 hodin. Nevím, jakou hru s náma hraje počasí, ale docela jsou pěkné analýzy právě letošní zimy v Americe. A v Americe došlo k tomu, že Amerika byla rozdělena na východní a západní část, poměrně velice jako ohraničenou a teplota na tom západě byla o dost vyšší než normálně. My jsme to moc nezaznamenali, maximálně se tady objevily zprávy o tom, jak Kalifornii hrozí to největší sucho za těch 100-500 let, že jo a naopak jako v New Yorku a v okolí až hluboko vlastně na jih se několikrát vracely vlny mrazů. A může za to, bavili jsme se o tom už jako víckrát, ale celkově ten vývoj potvrzuje to, o čem jsme tady hovořili před rokem, nebo možná před dvěma, to znamená ta důležitá role toho tryskového proudění, té větrné bariéry, která tentokrát šla zhruba polovinou Ameriky. To je způsobeno díky teda skalnatým horám, že jo, trošku jako díky reliéfem a trochu je to náhoda. Ale já znova zopakuju to, co jsme si zase říkali už víckrát. Že když se něco anomálního děje na severní polokouli, že se to nás týká, protože jsme vlastně jeden systém. Takže stejné počasí, které přináší sucho do Kalifornie, zimu, teda horké sucho do, jo, do této části světa, zimu do části New Yorku na východní pobřeží, déšť do Anglie, jedna z těch nejdeštivějších zim vůbec za posledních 100 či více let, tak přináší i teplé počasí k nám. Takže nechť si to teda užíváme. Ale zajímavá věc k té Kalifornii, že jo. Kalifornii sice hrozí to stoleté či víceleté sucho, ale zároveň před několika dny tam byly katastrofální přívalové deště a povodně teda. A teďka, co to znamená? Jako doopravdy tato část Ameriky je zneklidněná. Oni si nejdřív změřili, kolik průměrný Američan spotřebovává vody, je to víc jak 300 litrů, je to obrovská spotřeba, když se ale ptáte lidí na ulicích, kolik si myslí, že spotřebovávají, tak uvádějí zhruba polovinu toho, co spotřebovali, velmi jako zajímavý. Další věc. Jako mnoho kalifornských domů nemá vodoměry. Jo a tam se té vody spotřebuje o 40 % víc. Tam není, tam není ta kontrola. Teďka na mnoha místech municipality žádají lidi, aby ušetřili 20-40 % energie, teda energie, vody. Jde to ztuha, jo, protože lidi mají bazény, jsou všude trávníky, bojí se, že jim vlastně zaschnou trávníky a teďka to vypadá, já myslím, že to svým způsobem nějaká jakoby spravedlnost se děje, že Američani, kteří nikdy o té vodě neuvažovali, vždycky jí brali jako danou záležitost, najednou vidí, že to nějakým způsobem vlastně dál nejde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, pane Cílku, že podobné události, ať už v Kalifornii, nebo u nás, nebo někde jinde, vedou obecně lidstvo k takovému zamyšlení, že budeme opravdu šetřit i v době, kdy to není nutné, kdy nám to dokonce ty úřady jako momentálně v Kalifornii nařizují a pak to pokutují, že v nás to vyvolává takový tu větší vnímavost, zhasínat, šetřit, neplýtvat?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Na jednu stranu ano a u určité části obyvatel, což je asi míň jak 10 %, se to stává setrvalým návykem. Na druhou stranu konkrétně v Americe byl dělán výzkum toho, jak lidé dlouho udržují pojistky třeba proti povodni. A typický vývoj je ten, že nastane povodeň, lidi jdou do, i když nastane někde v okolí, že jo, lidi jdou do pojišťovny a pojistí se proti povodni. A když ta povodeň další nepřijde do dvou, nebo do čtyř let, tak značná část těch lidí, co se pojistili, tu pojistku přestává platit, jo, ale tím pádem vlastně jako, jako mizí. To znamená nám není moc dáno do vínku, jako civilizaci, nebo jako lidem, nebo jako větší části lidí, uvažovat dlouhodobě. Je, je to svým způsobem jako percepční krize, protože silněji vnímáme zisky a ztráty, které se odehrávají v měřítku jednoho nebo dvou let a čím třeba i ten budoucí zisk by mohl být jako větší za 10 let, tak to už, o tom už se vlastně příliš jako nebavíme. A je to docela dobře vidět na volebních programech, že jo, žádný rozumný politik, který chce být zvolen, nebo jen velmi málo který, říká, ano, prostě volte mě, udělám něco takového, že nám za 10 let bude mnohem líp.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď jenom si vzpomínám, že oba jsme byli nedávno v Tuniské poušti, já osobně jsem třeba ráno si vystačila se 2 deci vody na ranní hygienu.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Ano, to je jako, to ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znáte.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
... to cestovatelé znají prostě, vysprchovat se ve 2 decech vody, jo, jako jde to ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne, na zuby, abych to upřesnila.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
... no, tak ono se to dá, dá se i sprchovat tak jako ty tři deci vody už je takovej přepych docela.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříme o počasí, jak na vás působí ty výkyvy, pane Cílku?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
To víte, já vyjdu ven a to počasí se mi hrozně líbí. Jako nám všem. Je dovopravdy jako úžasný, když takovej ten jako většinou takovej ten chladivej příjemnej vzduch nemáme inverzi, no, trošku už ji máme, je to vidět, ale na druhou stranu člověka vždycky zneklidní něco anomálního a dokonce i když je to jako anomální, jako pěkný. A dovopravdy to, co jsem říkal, tak jako vyplývá jasně to, že, že to, co se děje na tý severní, že to je v podstatě jenom náhoda, že Američani mají sucho, nebo zimu a my máme prostě krásné počasí, protože celý ten klimatický systém se může posunout o kousek dál a bude to naopak. To znamená někdy nám počasí hraje do kapsy a jindy ne, ale ten nový prvek je stabilita. To znamená, i když přijde extrémně pěkné, nebo extrémně studené počasí, tak je větší šance, že zůstává delší dobu na jednom místě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stabilní extrémní počasí? Nebo stabilně extrémní počasí?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Dlouhodobější extrémy. To znamená buďto můžeme mít krátkodobý, že jo, jako extrém jednu bouřku, jo, a nebo můžeme mít prostě nějaký extrém, který trvá třeba měsíc nebo tři neděle.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co ale ten extrém vyvolává? Ono se třeba objevují už nyní ptáci, kteří obvykle se vracejí z těch teplých krajin podstatně déle. Někteří dokonce ale ani neodletěli. Jaký to má dopad na přírodu, na, na ekosystém, na půdu, na floru, na faunu?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Myslím, že to velmi rychle uvidíme, že jo, první jako zkušenost z tohoto víkendu, kolega chytil první klíště. Jo, což jako může se stát, jo, ale, ale určitě to není jako běžná věc. Další věc, škůdci, že jo, plísně, teďka je docela důležité, aby vymrzly myši, nebo aspoň část z nich, jo, takže zase budeme sledovat to, co se bude dít, ale fakt je ten, že země, úroda, půda potřebuje aspoň nějaké tři týdny prostě velkých mrazů, aby dovopravdy jako promrzla. Únor bílý - pole sílí. Ale tam je to teda díky tomu pomalému rozpouštění sněhu, sami dopady prostě zažijeme a uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uvidíme, jaké bude jaro. Lze to nějak odhadnout, predikovat?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Nelze. Je to takový dovopravdy to období těch extrémů, kdy ty klimatické modely vidí dobře dejme tomu 14 dnů, někdy 3 neděle dopředu, měsíc už je jako problematický a dál nevíme. Jo, taková laická, řekl bych sousedská, selská úvaha je taková, že když rok začíná anomálně, tak je poměrně velká šance, že bude anomálně dál pokračovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Letos si připomínáme několik zásadních výročí. Analyzujeme minulost, historické události. Uvažujeme ale také o budoucnosti, o té vzdálenější?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
To je právě ta věc, která se vytrácí obecně z té západní civilizace posledních let a já jsem se nedávno seznámil pozdě s dílem takové trošku kultovního, klasického, dneska teda napůl zapomenutého ruského, později amerického sociologa Sorokina, Pitirim Sorokin, který v roce 1930 zakládal na Harvardu katedru sociologie. A tenhle ten Sorokin, který pochází sám vlastně z toho pravoslavného prostředí, že jo, z toho Ruska, měl velkou zkušenost revoluce a převratů a, a hladomorů, byl odsouzen k smrti a Lenin ho vyslal v roce 22 do ciziny, aby už se nikdy nevrátil, učil nějakou dobu v Praze, tak jeho velkým tématem bylo právě střídání dob. A on pracoval s obrovskými soubory dat. To znamená, když chtěl zjistit třeba, jak se mění náměty ve výtvarném umění, tak vzal katalogy a 100 tisíc významných prostě malířských děl, které tématicky roztřídil a pak řekl ano, v 15. století převládaly ty a ty motivy, takhle podobně pracoval s desítkami tisíc knih a když chtěl ukázat, co lidé vymysleli za dobu existence lidstva, tak vzal encyklopedii Britannicu, pročetl ji teda s žáky, že jo, a zaznamenávali počet řádků věnovaných třeba, já nevím, teologickým, náboženským věcem, ekonomickým, technologickým a to pak sestavovali do grafů. A Sorokin ukázal, že v evropské historii se střídají dvě takové základní fáze. Je to takové hrubé přiblížení, protože on to popisuje velmi zjevně na několika tisících stránkách v knize Dynamika kulturní proměny a jenom takový ten výcuc z toho má 720 stránek, takže je to skoro neučit, nedá se to skorem učíst, že jo. A ale jeho dvě knihy vyšly v češtině, což je taky jako podstatný, před rokem 1948 a on ukazuje evropskou civilizaci, když to teďka, když nepůjdeme do antiky tak, že okolo toho vrcholného středověku, nebo začátku renesance končí jedna víc duchovní fáze a začíná fáze smyslové kultury. A ta fáze té smyslové kultury má složku budovatelskou, aktivní nejprve, kdy se budují města, mosty, kanalizace, že jo, a je takový období velkýho rozvoje a velkýho pracovního nasazení. Ale postupně, když dosáhnete určitého vrcholu, protože se je vybudujete, tak dochází k fázi, kterou on nazývá hedonistická, to je taková ta požitkářská, to taky jako poměrně známe a tahlecta fáze pak přichází do takové té fáze dekadentní a nihilistické. On tu knihu Krize naší doby psal v roce 1934 a v podstatě pěkně ukázal ty trendy, které dneska pozoruje. Jo, ještě možná líp to potom vyjádřil v takové útlejší knize Sexuální revoluce v Americe. Tam se nejedná teďka jako o sex, nebo o moralizování, ale on říká: Společnost, která jde, já nevím, od partnera k partnerovi, nebo od požitku k požitku, tak ztrácí vnitřní energii a ztrácí tu dlouhodobost. To je právě ta odpověď vlastně jako na tu, na tu vaši otázku. Ztrácí ten elán, tu, tu životní sílu nějakým způsobem dál pokračovat a víceméně už jenom reaguje na, na to, co chce jako krátkodobě dosáhnout, že jo, anebo, nebo to, co se děje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V jaké etapě se nachází podle vás, nebo možná i podle Sorokina, co by řekl, naše společnost v této fázi?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Ano, on o té naší společnosti, protože je historik a protože má právě ten pravoslavný základ, to pravoslaví sahá do té Byzance a trvá ty 2 tisíce let, řekněme nějakým způsobem, tak uvažuje dlouhodobě. To znamená pro něj tato doba je obdobím dejme tomu mezi průmyslovou revolucí, třeba mezi 19. stoletím, dneškem a ještě třeba několika dalšími desetiletími. A on právě tuhle tu naši dobu, ale na základě analýz, jo, a to už v tom roce 1930 a pak 40, charakterizuje třeba těmi věcmi, že jako sexualita se dostává všude, že v 19. století se platilo za jakoukoliv jako abnormalitu nebo zvrácenost, v románech, že jo, ale že teďka takový ty dekadentní hrdinové, jo, takový ty nenormální se stávají normou, ta norma neustále přitvrzuje vlastně dál. V tom vidí takovej počátek trošku jako rozkladu, že dřív bylo, já nevím, světec, budovatel, hrdina, jo, že to byli dovopravdy ty vzory tý společnosti a dneska, že těmi vzory té společnosti se stává nějaký vyšinutý jedinec teda v podstatě. To je, potom hodně mluví o věci, která mně se taky jako, jako docela líbí, on rozlišuje mezi vnitřní velikostí, to znamená to je to v angličtině je to /anglický text/ jenom jako věcí měřítka. Takže když já vidím, že jo, úvod olympijských her, tak si řeknu, ano, tato civilizace, nebo tato ruská společnost musí být hodně prázdná, když tu prázdnotu přehlušuje tím obrovským jako neúměrným vlastně spektáklem, že jo, vnější ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Některé etapy vývoje i přeskočilo.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Jo, jo ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V tom ceremoniálu řekla bych.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
No, to je, to je trošku jako, jako jiná věc a bohužel teda ty události na Krymu vlastně ukazují, že to Rusko je méně evropský národ než jsme předpokládali ještě prostě před, ještě před Soči vlastně, ještě před krátkou dobou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na základě čeho, jakých signálů, pane Cílku, rozpoznáme, že se blíží nebo už nastává konec té jedné etapy?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Ano, především to, co je pozitivní na Sorokinovi je to, že odmítá řeči o úplném kolapsu. Tehdy byl moderní Špenglar, že jo, mluvilo se o smrti, o zániku evropské civilizace, on říká, ne, to je jenom kus, prostě to je jenom jedna etapa se blíží ke konci. Jo, ti lidé, kteří tudlectu dobu pohříbají, tak jsou buďto teda ti lidé, kteří protestují proti nespravedlnostem, pak se to často vymkne z ruky, Velká říjnová revoluce, že jo, ale další skupina lidí, a to taky známe, která pracuje na konci doby, on o nich mluví jako o supech. To jsou právě ty oligarchové, jo, to jsou ty, ty korupčníci a ty tuneláři, kteří cítí, že nějaký ekonomický systém, nějaké státní finance nebo co, jako již se z nich stává mrtvola, tak se vrhají na tu, na tu mrtvolu toho státního rozpočtu, nebo něčeho takového a ještě jí trhají na kusy vlastně dál. Jo a to si myslím, že to je také to, co vidíme, možná, že nejenom u nás, ale že to mnohem víc vidíme právě na té Ukrajině, kde ta vzpoura byla svým způsobem vzpoura proti ekonomickým poměrům a proti oligarchům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když vidíme to, co prožíváme, když už jsou jasné ty signály, které jste i vyjmenoval, většinu z nich, tak mohli bychom ale přece něco zvrátit nebo zbrzdit, nebo ty dějiny už prostě nelze zvrátit, nebo ten chod?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Takhle, podle Sorokina to vypadá tak, že se něco mění v samotných základech téhlecté smyslové společnosti, kterou on jako považuje za úžasnou, jo, a že ji za mnoho vděčíme, to není to, že bych teďka stavěl duchovní jako lepší a smyslovou jako horší. Ona i ta duchovní má ty fáze, já nevím, asketické, aktivní a pak už jenom takovou tu fázi, on jí říká fideistická, když už jenom jako víceméně věříte v to, co vám řeknou a tím si zase kope jako hrob každá společnost, každý typ společnosti má v sobě svého hrobaře. Pro mě, co to, co to znamená? On říká: Smyslové kultury jsou obecně bohatší, jsou víc zaměřené na ekonomiku, na technologie, ale trpí tím, tím rozkmitem, trpí těmi vlastně fluktuacemi, těmi náhlými vrcholy, o kterých zase se často bavíme, chudnutí a bohatnutí a krizí. Málo se starají o vnitřní život člověka. Tydlecty smyslové společnosti krotí přírodu, jo, a ty duchovní společnosti krotí spíš toho člověka. V těch duchovních fázích ten život je chudší, většinou jednodušší, je tam větší důraz na nějaké vnitřní hodnoty. Takže on se domnívá, že příchod, jo, po nějakých zmatcích, které mohou být poměrně velké, protože on prožil tu, teda tu revoluci v Rusku, že jo, což muselo bejt nesmírně jako krutá záležitost, takže on to prožil ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten jeho život, že, promiňte, to je opravdu příklad těch změn, toho, té dynamiky té společnosti a světa.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Ano, ano, ano. A on vlastně už to viděl v těch 60. letech třeba díky té, té sexuální revoluci, ještě tam se spojil s tím Georgem Anvinem a oni vlastně prokázali, že ta změna největší se děje ve třetí a v další generaci, protože ta první generace po těch 60. letech dejme tomu, má ještě stále před očima ty asketické předky, který prostě pracovali a pracovali, jo, nebo, nebo tak a že teprv posléze dochází k té změně. Takže pro mě to znamená spíš řekl bych takovej druh jako vnitřní přípravy na další fázi společnosti, která bude zpočátku víc zmatená, to zpočátku může trvat desítky let, jo, podle Sorokina, to jako zase není tak nějak ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A podle vás, pane Cílku?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Heleďte se, já nevím. Já si myslím, že my jsme v trošku jiný fázi, protože některý věci třeba jako doopravdy jako ten Internet a to propojení vlastně těch sociálních sítí a to, že sociální sítě umožňují přenos dobré myšlenky velmi rychle, taky špatné myšlenky velmi, digitální požáry. Jako znamená to, že v tom lepším případe jsme schopni rychlejší korekce a zároveň už tady není ten klasický jako jeden stát, jo, kterej je prostě s lidma nebo proti lidem, ale už je tady mnoho různých skupin. Jo, Sorokin říká: To, co nepatří k potápějící se lodi, se k ní, se s ní nepotopí. Jo, to znamená, my můžeme bejt svědky naopak jako přes, přes záležitosti jako je třeba Ukrajina, jo, jako byly nepokoje v Bosně, v Bulharsku a ve Slovinsku, že jo, jako velký jako finanční nepokoj, takže my jsme relativně v šanci lépe poučitelné. Aspoň mezi lidma, anebo mezi malými skupinami a mezi nevládními organizacemi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My v souvislosti s tím vývojem, krymskou krizí a napětí mezi Ruskem a Ukrajinou skloňujeme energetickou soběstačnost i potravinou, ale nepodceňujeme někdy tu kybernetickou hrozbu?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Ó jé. Kybernetická hrozba začíná bejt něco jako naprosto šílenýho a ono se to ukazuje třeba i teďka na zprávě toho Světového ekonomického fóra, kdy, říká se tomu digitální požár. Jo, příklad digitálního požáru je, že letí hudebník jednou americkou společností, někdo mu zlomí kytaru, nevím, jak to bylo, on se naštve, jo, napíše píseň prostě United mi zničily kytaru, píseň se uchytí rychle během velmi krátké doby, to je ten požár, že jo, ji vidí 12 milionů lidí, akcie společnosti poklesnou o 10 %, akcionáři přijdou o 180 milionů dolarů a toto je spontánní akce, nikoliv jako akce jako vymyšlená. A u toho Internetu je to tak, jak píší analytici, že ten rychlý vývoj překvapil podvodníky. Jo, nedokázali se adaptovat, ale ten vývoj se blíží k nějakému prostě konci, protože nemůžeme toho slyšet víc, číst víc, nebo prostě jsou to limity daný naší myslí a teďka všichni ty podvodníci, manipulátoři, tajné služby, extremistické organizace začínají doopravdy rozvíjet techniky desinformací. A teďka, na co si musíme dát pozor, jo? Teda, když už teda takhle na tohle jsme začali. Na jakoukoliv zprávu, která je zábavná. Oni se nejrychlejc šíří zprávy, který mají jako něco jako, že se nad tím pousmějete, jo, že třeba íránský prezident je víc sledován než Barack Obama bílými Američany, jo, typickou haux, jo, typická satira politická, která nicméně prostě jako zapůsobila. Další věc je ta, že lidi rádi šíří tenhle ten vzruch, tu zábavu, ale už ne korekci. Takže byla dělaná zase analýza toho, kolik lidí přeposlalo dál dejme tomu poplašnou zvěst a kolik korekci? Desetkrát víc zhruba. Jo, to znamená cokoliv, kde se objeví slavná osobnost, nebo slavný místo, Socha Svobody, jo, nebo něco takovýho, co má charakter mediálního symbolu a objeví se to ve zprávě, která nás zaujme a pobaví, tak je podezřelý. Jo, taky ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takhle bychom měli přistupovat k těm informacím a selektovat je?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Počkat, počkat, až budou ověřeni a jako a, a, a neposílat je zas dál jako, jako nešířit ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi málokdo pátrá, jestli ta informace byla opravdu správná a ověřená.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Protože žijeme v těch počítačových hrách a žijeme v tý zábavě, v tom vzruchu, jo, v tom entertainmentu, takže prostě jako to se nám líbí, tak to prostě s tím jdeme dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by mělo podle vás, pane Cílku, z toho minulého světa přežít do budoucnosti?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Tohle je velká otázka a tuhle otázku já bych rád položil několika odborníkům a když se povede, tak bych rád udělal něco, jako projekt Příští svět, kde právě lidi by se měli vyjádřit k tomu, co by, co dobrého prostě ty minulé doby, včetně socialismu, nám přinesly, přenosovou soustavu, jo, určitou úroveň zdravotnictví, jo, těch věcí by se prostě našlo víc. A pokud jako doopravdy, jak já se domnívám, stojíme před těmi velkými změnami, které nemusí nastat ani dnes, ani možná za 5 let, možná, že to bude série prostě změn, pak je jako vždycky dobré mít před sebou prostě nějakou vizi toho, že ne všechno, co je v minulosti, bylo, bylo prostě špatné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by to bylo podle vás třeba jenom pár bodů, nebo, nebo věcí, které vy byste třeba rád přenesl do té další etapy, když hovoříme o té dynamice vývoje světa, společnosti?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Víte, kupodivu, možná, že ne kupodivu, jako velmi pěkně se osvědčila péče o přírodu a systém chráněných krajinných oblastí. To bereme jako samozřejmost. Další věc, ve kterým konkrétně ten režim za těch 50. - 70. let byl poměrně jako aktivní a na poměrně vysoké výši, byla péče o městské středy, jo, mapování, nebyly peníze, takže hodně věcí se vlastně zbouralo a hodně kostelů, že jo, jako se, se jako rozpadlo. To znamená nějaký kus nějakého centralizovaného a dlouhodobého plánování. Já si myslím, že bez tohodlec toho se prostě jako, jako neobejdeme, zejména ty asijské státy hrozně doplácejí na ten neuvážený urbanismus, pak je hrozně těžké ta místa, města zásobovat vodou, nebo, nebo energií. Pak jsou to věci jako systémy třeba mateřských školek, jo, jako, jo, když se takhle nad tím začneme zamýšlet, tak narážíme na poměrně velké, jako velmi mnoho věcí, které jsou zajímavé. Vychází teďka kniha, která se jmenuje Digitální demence a to je kniha, která způsobila obrovskou diskusi v jako v okolí, to právě ukazuje o tom, jak i nové způsoby elektronické nám mění mozek, takže možná návrat k tomu, k biflování básniček asi možná jsou nerealistické, ale, ale i zde se dá hodně dělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká pan Václav Cílek, geolog. Děkuji za rozhovor a přeji vám krásný den. Na slyšenou.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel, cestovatel
--------------------
Hezký den. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra se můžete těšit na názory psychiatra Cyrila Höschla. Hezký den přeje Zita Senková. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.