Přepis: Jak to vidí Tomáš Zima – 16. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na tiskové konferenci dnes ráno premiér Andrej Babiš sdělil, že on i předseda poslanců hnutí ANO Jaroslav Faltýnek požádají o vydání k trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo. Média z něj prý dělají lidskou zrůdu, která v tom chce nechat svoji rodinu a děti. Řekl to před jednáním mandátového a imunitního výboru. Co říkáte těmto slovům, pane profesore, překvapuje vás to nebo se to dalo čekat?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Já si myslím, že se to dalo asi očekávat. Pokud si dobře pamatuji, tak i minulá Poslanecká sněmovna, kde už byla předložena žádost o vydání pana Babiše a pana Faltýnka o tom jednala a jestli se nepletu, tak jak Andrej Babiš, tak pan Faltýnek požádali o vydání. Já si myslím, že je to správný krok, který může buď vinu prokázat anebo očistit. Protože od toho jaksi v demokratických státech jsou soudy a nikoliv parlament, kterého si samozřejmě vážím a jaksi soudy mají jaksi konat v této věci, takže já si myslím, že je to správný krok.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před druhým kolem přímé volby hlavy státu se očekávají televizní duely obou soupeřů, pánů Miloše Zemana a Jiřího Drahoše. Jaký význam vy osobně jako volič přikládáte tomuto formátu, této součásti prezidentské kampaně? Pomáhají při rozhodování?

Čtěte také

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Já se domnívám, že části voličů pomoci mohou, pokud se podíváme obecně na volby anebo na jiné lidské konání, tak já vždycky říkám, že člověk se má rozhodovat na základě znalostí a zkušeností a případě voleb, ať stran nebo jednotlivců, ať je to prezident, senátoři nebo parlamentní nebo poslanecké strany, či volby komunální, že člověk by vždycky měl zhodnotit, co ten člověk jaksi vykonal v minulosti dobrého i špatného, protože život není černobílý, a na základě jaksi toho může člověk docela dobře odhadnout, jak se ten člověk bude chovat i do budoucna. Neříkám, že to platí absolutně, ale můžeme to odhadovat. To znamená, jestliže někdo je zlodějem, tak lze předpokládat, že zlodějem zůstane. Jestliže je někdo slušný, lze predikovat, že bude slušný i do budoucna. Takže to je, takže člověk by se neměl rozhodovat jenom podle jedné debaty, která se uskuteční, možná se uskuteční čtyři, já nevím, protože ty počty se tak různě mění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím, že zatím to není úplně jasné.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Zatím to úplně jasné není, a já osobně si myslím, že čím větší prostor bude dán oběma kandidátům ve veřejnoprávních médiích i v médiích, takže může jaksi ukázat ty principy, které každý z těch kandidátů hájí, které dle mého názoru jsou trošku v některých bodech odlišné a část voličů samozřejmě bude reagovat na to, jak vystoupí v těch debatách, jak budou na otázky dnešního světa a České republiky reagovat a jaké k těm otázkám zaujmou postoje. Říkám, nemělo by to být jaksi, člověk by se neměl rozhodovat jenom podle jedné hodinové nebo dvouhodinové televizní debaty, ale měl by jaksi se podívat, co každý z těch kandidátů vykonal v minulosti, jak se choval a jaké názory zastával.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O čem je ta letošní přímá volba, co byste řekl, pane profesore? Co jí charakterizuje nejvíce?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Já bych řekl, že ji nejvíce charakterizuje, bych řekl, polarita společnosti. A možná i teď se to třeba některým lidem nelíbí, že už ta společnost je tak polarizovaná, ale ono když se tak dlouho do ohýnku fouká, tak on se rozhoří a já se domnívám, že představitelé států na různých úrovních mají tu společnost spojovat a nikoliv ji rozdělovat, ať na pražskou či brněnskou kavárnu a venkov, ať na lidi, kteří mají vysokoškolské vzdělání a lidi, kteří jsou velmi šikovní ve svých profesích jako zemědělci a řemeslníci a podobně. A je si třeba uvědomit, že v naší společnosti obecně se daří velmi dobře a měli bychom si toho vážit, na což se často zapomíná a některé zkratkovité otázky k Evropě a podobně jsou nesmyslné. Víte, oni všichni si vždycky vytrhnou té Evropy nějaké zařízení o zakřivení banánů nebo velikosti kotců a podobně. Ale ať si každý uvědomí to, že díky Evropské unii na Rozvadově nebo dole v jižních Čechách projedeme hranici, ani nevíme, že jsme v Německu nebo v Rakousku a když bychom v té Evropské unii nebyli, tak tam budeme stát třeba hodinu nebo dvě, třeba i déle. Na druhé straně řada lidí jezdí pracovat do zahraničí, Polska, Německa, Rakouska úplně svobodně. To by také skončilo. Na tyto jaksi dobré věci, které nám ta Evropská unie přináší a to společenství v této komunitě se zapomíná a ukazuje se na nedostatky. Nic není dokonalé a je si třeba uvědomit, že Česká republika ať ji máme rádi, ať jsme jaksi správní vlastenci, zdůrazňuji vlastenci, nikoliv nacionalisté, tak je to stát, který má 10,5 milionu obyvatel, což z hlediska globální politiky je velmi malý střípek v mozaice, i když krásný, který máme rádi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro vás tedy, pane profesore, převažují ta pozitiva plusy?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Pro mě jednoznačně převažují pozitiva a plusy v té Evropské unii. Na druhou stranu, co té Evropské unii vyčítám, je, zkostnatělost a byrokracie, která tam doopravdy vládne a to se musíme třeba snažit měnit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neslyšíme ale právě často tento požadavek po změně v Evropské unii už docela dlouho a přitom se příliš toho možná neděje. Nevím, jaký je váš úhel pohledu.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Souhlasím, souhlasím s vámi, dlouze se o tom diskutuje. Ale teď si vezměte, že třeba vlastně bojujete proti nebo máte názory pro to, aby se ta byrokracie zlepšila, snížila, zlepšila se ta činnost těch úřadů, ale na druhé straně máte ty úřady, to je jaksi, představte si, že bojujete proti těm, kterým jaksi chcete zredukovat třeba o 20 %. Tak to je někdy nesnadný boj a musí se tady ty státy spojit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by mělo být tím tmelem třeba konkrétně ve společnosti, když jste hovořil právě o té polarizaci a nevidíme ji jen u nás.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak je to otázka někdy, bych řekl médií. Většinou ne těch veřejnoprávních, těch méně, ale média se obecně snaží hledat konflikty. Ukazovat jaksi neštěstí a to málo, když se podíváte a projdete si zprávy na různých serverech či zdrojích, tak se podívejte, kolik je tam pozitivních zpráv a kolik je tam negativních zpráv. Dozvíte se, že někde vybouchl plyn, toto neštěstí se stalo včera v Antverpách, a podobně. Ale určitě se stalo třeba něco hezkého v Bruggách, třeba tam měli nějaké hezké setkání v tomto krásném městě. Ale o tom už se nedozvíte. Dozvíte se, kde vybouchl plyn, který je jistě lidské neštěstí, ale je otázka, jak je ta zpráva, bych řekl, z hlediska významu důležitá. Bylo by zajímavé, kdyby se jaksi lidé podívali, kolika zprávami negativními a v jakém procentu se ten svět jaksi je informován. A to také už vyvolává někdy ty negativní lidské emoce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Často zaznívá otázka, zda by letošní rok 2018 mohl být v něčem zásadní, zlomový, podobně jako léta, která v našich dějinách také končily na číslo osm. Vy byste si možná, pokud ano v čem, přál nějakou zásadnější změnu. Vy se pohybujete také v oblasti nejen školství, vysokého školství univerzitního prostředí, ale také v medicíně. Hovoříme i o společnosti.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak samozřejmě rok osmičkový je v dějinách nejen našeho státu významný a byly to události radostné i méně radostné a pojďme do historie. Je to rok 1618 kdy byla třicetiletá válka, je to roku 1848, samozřejmě v tom poslední století ta radostná událost, vznik Československa v roce 1918. Ale pak přichází rok 1938, 1948, konec pražského jara v roce 1968, ale také a nakonec si nechám to, co je pro mě také druhým tím radostným letošním výročím, je 670 let od založení univerzity roku 1348 a třeba také letos budeme slavit 800 let založení univerzity v Salamance ve Španělsku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Které osobnosti měly možná pro vás osobně největší vliv na český stát na naše dějiny?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak těch osobností je celá řada. Pokud se zaměříme na ten rok 1918, tak vidím trojici lidí a to je Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Rastislav Štefánik a vliv samozřejmě Francie, vliv Spojených států Wilsona na jednání ke vzniku Československé republiky, takže to bych spojoval s tímto výročím a vznikem prvního vlastně demokratického státu na našem území.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejsou to ale jen takzvané osmičkové roky, které mají významné místo v našich dějinách. Do nich se zapsal i 16. leden 1969, kdy se rozhodl upálit student filosofické fakulty Jan Palach. Čím je pro vás životní příběh tohoto muže výjimečný? Mimochodem Jan Palach by letos v srpnu oslavil sedmdesátiny.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak příběh našeho studenta Jana Palacha, kdy si dnes tuto událost připomeneme v podvečer u filosofické fakulty a pak v pátek na nádvoří Karolina, je ukázka vlastně vzpoury člověka proti totalitní moci, kdy on sám vlastně ztrácí důvěru v možnost nějaké změny, že jo, v srpnu nás okupovala sovětská vojska, tento akt se udál zhruba půl roku po této události a on vidí, jak ta společnost se významně mění a vlastně on jako živá pochodeň chce společnost vyburcovat z té letargie k tomu povstání. Je to vlastně ukázka příkladu osobnosti a role osobnosti v dějinách, kdy vlastně on sám chce tu společnost posunout a chce jí probudit k tomu, aby vlastně se vrátila k těm otázkám demokracie, k otázkám jaksi svobody, která byla potlačena.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co byste řekl, v jakém stavu se nachází současná česká společnost? Po čem touží?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Já bych řekl, že každá společnost se skládá z jednotlivců a ti jednotlivci mají různá přání a já věřím, že většinová přání jednotlivců jsou přání dobrá a ušlechtilá, to znamená, aby byli zdrávi, aby byli zdrávi jejich blízcí, aby s lidem dobře dařilo. Tak já osobně se domnívám, že společnost si v tuto chvíli neváží toho, jak dobře se ta společnost má. A neuvědomuje si to. Já uvedu jeden konkrétní příklad. Včera jsme udělali dva čestné doktoráty. Jeden panu profesur Růžičkovi, profesoru dermatologie z Mnichova, a panu profesoru Josufu Salimovi z Univerzity McMasters v Kanadě, který je původem Ind. Pan profesor Salim Jusuf byl prezidentem světové kardiologické společnosti a věnuje se otázce, kolik vlastně stojí člověka ta léčba těch kardiovaskulárních onemocnění v různých regionech. A jak vlastně ta léčba je v řadě zemí nedostupná. Jestliže si vezeme léčbu vysokého cholesterolu a tlaku v České republice nebo ve vyspělé Evropě, tak zhruba řekněme, že průměrný plat je 20 tisíc korun a ta léčba stojí kolem 200 korun. To máte jedno procento vašeho měsíčního příjmu, věnujete, dejme tomu na léčbu hypercholesterolem. Možná ani to ne. Je to některé léky jsou plně hrazené, takže kdyby to nebylo hrazeno, tak je to jedno procento. Ale v řadě zemí v Africe ta částka se pohybuje kolem 50 % vašeho příjmu. To znamená, ten vlastně pro vás se to stává nedostupné a to hovořím o léčbě běžné choroby, nehovořím o léčbě onkologické nebo nějaké náročné. Hovořím o běžné léčbě a těch tabletek lidé u nás jí hodně. Jaký ten pohled na ten svět máme, žijeme od druhé světové války v Evropě kromě několika konfliktů na Balkáně v míru. Můžeme svobodně cestovat na toto lidé zapomínají a řekl bych, že někdy jako my Češi jsme více pesimističtější než ostatní národy, tak možná probudit takovou tu radost a trošku více toho humoru a nadhledu a té radosti, protože když je člověk šťastný a radostný, tak má vždycky ten pohled na ten svět veselejší a probíhá mu to lépe a ono možná i tyto procesy příznivě působí na to jeho zdraví, na to zdraví člověka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A přitom jak říkáte, pane profesore, máme mnoho důvodů k radosti, tak proč jsme tak nebo někteří pesimističtí?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak je to asi určitým bych řekl českým naturelem, na jedné straně je to samozřejmě takové to švejkování a na druhé straně je to někdy taková ta větší třeba závistivost ještě jinde, nebo říkáme si, že vlastně je to všechno špatně a ono je to třeba dobře. Je to asi určitým naturelem. Myslím si, že by se mělo jaksi v té společnosti více probouzet toho pozitivního a toho radostného a neříci, že třeba dneska trošku napadlo sněhu, tak člověk mohl mít radost, že je tady leden, je tady zima a máme trošku pocukrováno. Samozřejmě člověk na tom uklouzne, ale to už k tomu životu patří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zdravotnictví se prý blýská na lepší časy. Jak ukazují data Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Zdravotních sester v posledních dvou letech totiž přestalo ubývat. Zřejmě k tomu přispělo postupné zvyšování platů. Nicméně ten nedostatek trvá. V akutní lůžkové péči jich chybí podle odhadů ministerstva zdravotnictví až dva tisíce. Najde se jednou, pane profesore Zimo, řešeni tohoto stavu?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak problém nedostatku zdravotníků je problémem globálním. Není to tak, že by problém zdravotníků, lékařů i sester byl jenom v České republice. To je v řadě zemí. Ten problém má bych řekl tři roviny. Jedna z těch rovin, což si málokdo uvědomuje, je to povolání ať lékaře či zdravotní sestry velmi psychicky náročné, které vlastně jste v dennodenním kontaktu s nemocným člověkem, s člověkem, který umírá, který je na konci své životní dráhy a to je velmi jaksi psychicky náročné a očekává se, že lékaři a sestry budou vždy optimističtí, vždy radostní, vždy empatičtí, vždy šťastní a lze si uvědomit, že i sestry a lékaři žijí své životy, které někdy jsou radostnější a někdy samozřejmě i méně radostnější dny, protože ty problémy každodenní se jim nevyhýbají. Tam se nám nevyhýbají. Druhá ta rovna je rovina ekonomická. Je to otázka ohodnocení této profese a té náročnosti té profese, která v tom zdravotnictví je. Kdy na jedné straně se jeví, že ty platy rostou, že jsou relativně vysoké, ale na druhé straně vidíme i v jiných profesích nárůst těch platů a nelze počítat do těch platů přesčasovou práci, kdy je tam vlastně člověk má jakoby jeden a půl úvazků a podobně. Takže to je ta druhá rovina. Samozřejmě je to práce ve službách, soboty, neděle a podobně. Což vám limituje i váš jaksi osobní život. A třetí rovina je rovina vzdělávání, postavení, kvalifikace lékařů a sester. U sester bych řekl před řadou let, se trošku kyvadlo vychýlilo na jednu stranu z hlediska toho vzdělávacího systému, což je správné, aby sestry byly kvalifikované na úrovni bakalářském a pro ty vedoucí funkce magisterském. Na straně druhé teďka ta úprava té novely zákona 1996 přináší vlastně to vzdělávání jaksi kratší. Takové vlastní jakoby neukončené, bych řekl, nějakým titulem, protože jsme v tom středoevropském prostoru, kdy jaksi si na ty tituly trošku hrajeme. Tak nevím, jestli zase to vychýlení na tu druhou stranu, jestli je tím dobrým směrem. Ale pokud jaksi vztah společnosti na jedné straně, na druhé straně kvalitní ohodnocení bude růst a bude jaksi nad průměrem, který je v České republice, tak pak k té stabilizaci může dojít. Problémem nejsou jenom nízké platy, ale poukazuje se i na nevyhovující pracovní podmínky. Co vy si představujete pod dobrým pracovním prostředím?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Ty nevyhovující pracovní podmínky, to je velmi široký pojem a který bude se lišit pracoviště od pracoviště. Jsou samozřejmě prostředí, kde je, které je zrenovované, které je hezké. Jsou samozřejmě zdravotnická zařízení, která jsou zanedbaná svými zřizovateli, ať je to na jedné straně stát nebo krajské zařízení nebo městská zařízení a podobně. Takže to je jedna věc. Ale ty podmínky, které jsou, jsou za prvé fyzicky náročné, psychicky náročné, jak už jsem zmínil a tohle toto vlastně nikdy neodstraníme, protože to je právě to povolání té zdravotní sestry, je s tím spojeno a ten zaměstnavatel a zřizovatel těch zařízení by měl dbát proto, aby to zázemí pro ten zdravotnický personál bylo přívětivé, milé, aby tam si mohli samozřejmě v té chvilce času mezi těmi svými povinnostmi odpočinout a pak je to ještě další fenomén a to je bych řekl extrémní nárůst byrokracie, někdy bych řekl až alibistický, kdy vlastně se podle některých dat ukazuje, že vlastně až polovinu té práce strávíte nad papíry a polovinu s pacientem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč vlastně došlo k takovému nárůstu papírování?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak samozřejmě zavádí se různé systémy kvality a jakosti, které, akreditace, které vyžadují určitý, bych řekl, pořádek a je to ale vždycky na té instituci, jak si to zavede. To znamená, některé instituce a trošku o té problematice znám, to mají jednoduché, hladké na jednou, dvou papírech. A jsou instituce, které to mají na třiceti papírech. Pak se jmenuje druhá role, která zde nastupuje, je otázka toho, že narůstá počet soudních sporů, lidé se chtějí soudit, chtějí se domáhat svého práva, které někdy v uvozovkách a někdy si neuvědomí, že doopravdy jaksi člověk s řadou nemocí ve vyšším věku prostě odchází z tohoto světa. A vy se vlastně jakoby kryjete a teďka podepisujete, má samozřejmě ochrana údajů o pacientovi, teďka může student vás vyšetřit, kdo může být o tom informován, kód jaký může dotyčný volat, že souhlasíte, co vám bude provedeno, teď ke každému nějakému intervenčnímu výkonu si to přičítáte. Říkáte, byl jsem na relativně středně banálním výkonu a podepisoval jsem asi sedm různých papírů, které říkám, kdybych je měl jaksi pročítat, já je samozřejmě znám, ale do detailu a ptá se a toto kdyby udělali všichni, tak se systém zastaví. A je to bych řekl někdy trošku zbytečný alibismus, ale je to trend, který k nám bohužel jaksi přichází, bych řekl v to špatném slova smyslu ze Spojených států. Prostě čím máme více těch papírů podepsáno, tak pak je to v pořádku. To, že pacient v uvozovkách zemře, to už je jiná věc, ale když ty papíry jsou vpořádku, tak je to vynikající.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě připomínka k předchozímu tématu od pana Grubera, který mimo jiné píše, cituji. Pan profesor nechtě doložil, že užitečnost Evropské unie je sporná, když jako první a z nedostatku času jediný přínos uvedl propustnost hranic. Ta je sama o sobě diskutabilní, viz nekontrolovatelný pohyb obyvatel ze zemí mimo Evropskou unii.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak já na to jenom zareaguji, abych neřekl, že je sporná. Já jsem zmínil řadu věcí a to je otázka volného trhu, že zboží a obchod putuje mezi státy, na straně druhé že můžeme svobodně jaksi cestovat, můžeme svobodně vytvářet vědecké týmy, studenti a učitelé se mohou vzdělávat v zahraničí a mohou přijíždět k nám. Ale tady toto, co zmiňuje pan Gruber, je jiná věc, je ochrana našich zevních hranic a já jsem zastáncem toho, že zevní hranice Evropy mají být hlídané, střežené a velmi efektivně a účinně. Ale něco jiného je po prostoru uvnitř Evropy a kdybychom v tomto prostoru nebyli, tak budeme mít natažený ostnatý drát kolem České republiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Tomáš Zima a jeho názory, děkuji vám za ně. Na slyšenou.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Děkuji vám i posluchačům a přeji hezký den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.