Přepis: Jak to vidí Petr Robejšek – 30. dubna
Hostem byl ekonom a politolog Petr Robejšek
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je pan Petr Robejšek, politolog a ekonom. Já vás vítám, dobrý den.
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Praze se konal výroční summit Východního partnerství. Je to projekt, který se zrodil během českého předsednictví v Radě Evropské unie v roce 2009. Summit doporučil Rusku, aby stáhlo svá vojska od ukrajinských hranic. Ukrajině zase, aby začala pracovat na procesu decentralizace. Tak by mě zajímal jednak váš názor, pane Robejšku na Východní partnerství i na toto doporučení.
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Východní partnerství je jedna z těch platforem, z těch organizací, které takříkajíc lemují světovou politiku, aniž by ji zásadně ovlivnily. To znamená, je to určitý typ konference, kde se formulují vzletné myšlenky, kterých si všímá jen ten, který si jich všímat musí a to z těch dvou oslovených není nikdo. Rusko si jich samozřejmě všímat nebude a to doporučení nebude brát vážně a Ukrajina má úplně jiné starosti. Zejména ta nová ukrajinská vláda, která nesedí tak pevně v sedle, jak by třeba ráda seděla. To znamená, já v tom vidím jednu z těch formálních organizací, které vytváří kulisy zahraniční politiky.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale i ty mohou být důležité. Já jen předesílám.
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Když přijde jejich doba a když v nich sedí opravdu schopní lidé. Pak ano.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jenom doplním, že náš rozhovor předtáčíme, protože ten vývoj je velmi turbulentní. Lze tedy to Východní partnerství považovat nástrojem k tomu nebo jedním z nástrojů ke sbližování Evropské unie?
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Víte, zahraniční politika a jako politika vůbec se odehrává většinou bilaterálně mezi dvěma osobami a odehrává se v soukromí a to co se potom promítne na veřejnost, ať už formou nějaké deklarace nebo formou konference, setkání tohoto typu, je předtím již dávno předjednáno, je předtím již dávno rozhodnuto nebo prostě rozhodnuto není a ta konference podle toho vypadá, to znamená, je to jen, řekl bych nominálně, cosi jako platforma pro řešení problému. Fakticky se politika odehrává v kuloárech, ta se odehrává úplně někde jinde, jako se odehrávala vlastně vždycky v historii.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nic nového.
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Nic nového.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle českého ministra zahraničí pana Zaorálka potřebujeme mnohem individuálnější přístup k partnerským zemím. Teď hovoříme zejména o tom post sovětském prostoru. Jak se tedy k nim stavět k těmto zemím?
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Ano, individuálnější přístup je jistě správný, individuálnější je vůbec to, co světové a mluvíme o Evropě, evropské politice, nejvíce chybí, protože ta tendence k metodickému zacházení s politikou vůbec, zahraniční politikou speciálně, je plošná, je právě ten pokus přes jakési konference, ať už to je G7 nebo G8, G20, Spojené národy.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mnichovská bezpečnostní třeba.
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Nebo Mezinárodní měnový fond nebo cokoliv jiného, jaksi plošně rozhodnout za všechny členy závazně pro všechny členy, což nikdy nemůže fungovat a tudíž to, co říká pan Zaorálek, je v mých očích naprosto správné. Individuálnější přístup, partner vůči partnerovi, tak se nejsnáze dohodneme, nejsnáze najdeme množinu toho, co obě strany zajímá, kde si mohou prospět a eventuálně i společně něčeho dosáhnout pro jiné.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříte, že existují platformy, sdružení, konference a tak dále, které lemují ty vztahy, ale neovlivňují, co má opravdový reálný vliv.
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Dlouhodobé procesy, ekonomického politického a sociálního charakteru, trendy, které vytváří vlastně ten koridor, ve kterém se politika vůbec může odehrávat. To znamená, momentálně zažíváme jeden z těch zásadních trendů, který si vlastně asi většina politiků vůbec neuvědomila, je konec globalizace a konec konzumní éry, konec konzumní společnosti a zmapování tohoto základního trendu a najití optimálních koridorů chůze, linií v tomto trendu, je, asi to, co politici mají udělat. Bohužel, jak říkám, si toho moc nejsou vědomi, aspoň mám ten dojem, a když se jim to ale podaří, tak jsou schopni samozřejmě to, či ono ne zvrátit, ale ohnout, zpomalit nebo zrychlit, ale zásadní změnu oproti těmhle těm, řekněme, nadlidsky silným trendům nemůže politika prosadit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten summit Východního partnerství nabídl, jak už zaznělo, Rusko a Ukrajině i zprostředkování společného jednání. Toho by se eventuálně mohli ujmout i Češi. Vidíte tady nějakou reálnou možnost posílení té naší role významnější?
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Určitě ne, protože zprostředkovatelé už na Ukrajině byli a Ukrajině a Rusku se nabízely silnější a významnější a dokonce bych řekl, v uvozovkách, aspoň povolanější jako je Lady Ashton, jako představitelka zahraniční politiky Evropské unie nebo německý a francouzský prezident, ministr zahraničí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba jsme empatičtější.
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Víte, to je tak, ta empatie možná existuje, ale to co je úplně rozhodující empatie není, rozhodující je moc, to znamená, koho zastupuji jako zprostředkovatel. Co mohu nabídnout jako zprostředkovatel, ať už jako garance pro tu slabší stranu a nebo tlak pro tu silnější stranu, abych dosáhl nějakého smysluplného výsledku. Je jasné, že národ s 10 miliony něco takového nabídnout nemůže. Jsou velmi výjimečné situace, kdy zprostředkovatel může být zástupce relativně slabého malého národa, dejme tomu Švýcar, jenom proto, že jaksi poskytuje určitý typ diskrétnosti nebo určitý typ důvěryhodnosti, který je třeba spojený s tím neutrálním statusem Švýcarska. Ale Česká republika je prostě, je jasné na jedné straně, pro Rusko tím pádem nebude přijatelná, i kdybychom to opravdu všechno ostatní je splněno, jakože není, tak bychom museli říct: Česká republika není pro Rusko ten, který by byl přijatelný zprostředkovatel.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže někdo spíše neutrální.
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Mocný. To je to v první řadě. V některých případech ten, kdo je neutrální, ale hlavně to musí být někdo, kdo je mocný, kdo má důvěru. Nemusí to být řekněme ani vojenská moc. Musí to být prostě váha, kterou ten který aktér má. Osobně si myslím, že v tomhle tom problému Ukrajina - Rusko ani žádný zprostředkovatel fungovat nemůže. Tam může fungovat jen kulatý stůl. To znamená, nějaká konference, kde se všichni sejdou a pokusí se najít a opět za zavřenými dveřmi pokusí se najít nějaké řešení.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže Ženeva se jeví nejspíš jako?
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Nejspíš, to je asi ta nejlepší platforma. Zatím fungovala formálně velmi dobře, ale fakticky vůbec ne. To ještě neznamená, že to není funkční.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zaznívají i hlasy, zda by třeba Německo se mohlo zhostit této role, ale z vašich slov vyplývá, že Německo také není v hodné.
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Německo by se té role zhostit principiálně mohlo, je to nejsilnější evropská země, ve skutečnosti rozhoduje o tom, jakým směrem se ubírá evropská, ekonomická a zahraniční politika, má tradičně velmi dobré vztahy s Ruskem. A je i otevřené vývoji na Ukrajině. Takže principiálně by to bylo možné. Ale ze dvou důvodů bych to přesto považoval za nerealistické. Jeden důvod je, že Německo se drží zpátky v tom realizování té své faktické moci v Evropě. Snaží se nevystupovat jako ten nejsilnější aktér v Evropě, ačkoliv jím bezpochyby je.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Snaží se.
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Snaží se, samozřejmě to je ta zdrženlivost, která je Německu diktována řekněme z druhé světové války, za druhé je to ta skutečnost, že se již příliš jednoznačně angažovala na ukrajinské straně pro ruský pocit a řekl bych příliš jednoznačně a chybně a předčasně, uspěchaně. Ta německá podpora pro ukrajinské pokroky směrem k Evropské unii byla příliš uspěchaná a chybná a vlastně celou věc i svým způsobem poškodila.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Má vůbec současná Evropa východní politiku, politiku vůči východním sousedům?
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Nemá, protože do teďka nepovažovala vůbec něco takového za nutné. Domnívala se, že tím že zanikl Sovětský svaz, tak jediná dimenze politiky, která je důležitá, je vlastně hospodářství. To znamená, hospodářství, které se už o sebe postará samo a státy už vlastně mají jen tu úlohu ty hospodářské vztahy nějakým způsobem kočírovat, nějakým způsobem orientovat, směřovat, ale ve skutečnosti nic dalšího není potřeba. To byla zásadní chyba. Já jsem na to upozorňoval, celá ta poslední léta ve svých textech i v České republice, že Rusko z podstaty věci se nutně bude muset snažit pacifikovat svoje bezprostřední sousedy, to znamená kontrolovat je a že k tomu z toho samozřejmě vyplývá i ta zahraničně politická a bezpečnostně politická dimenze politiky, ale Evropská unie, Evropa, ji nemá.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Do dějin se zapsala takzvaná ostpolitik, politika vůči Východu, ústřední prvek činnosti politiky Willyho Brandta v úřadě spolkového kancléře. Jaké byly ty připomeňme motivy a cíle?
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
To bylo něco úplně jiného, to byla také úplně jiná doba. Ostpolitik, východní politika byla možná snad nejdůležitějším mezníkem ve směřování Evropy a ve směřování Německa ke sjednocení. Vlastně tím klíčem, který otevřel možnost komunikace. Teď nezávisle na tom, jak se ty systémy od sebe odlišovaly a že Sovětský svaz trvá na svém vlastnictví střední a východní Evropě, ale přesto ost politik vytvářela zajímavou strukturu pro budoucnost a byla to politika diktovaná smířením nebo motivovaná smířením, motivovaná tím, že Německo, které se velice brzy a velice do hloubky začalo vyrovnávat se svojí tragickou historií ve druhé světové válce, z toho vyvodilo i logický důsledek, že je třeba nabídnout smíření nejen nabídnout omluvu těm státům, těm sousedům, vůči kterým se fašistické Německo provinilo. V tomto duchu byla nesena ta ost-politik. Willy Brandt je jedna z těch mála historicky opravdu významných osobností, opravdu státník, kterého dneska nemáme nikde na světě, který měl jednak strategickou vizi, pak úžasný osobní šarm a cit pro nuance, pro emocionální sdělení, pro věci, které jsou symbolického charakteru. To všechno zvládal velmi dobře, jistě ne sám. Já nezapomenu připomenout Egona Baara, který byl také takříkajíc ten mozek, který za tou ost-politik vytvářel všechny koncepce, v některých ohledech i mě to šlo příliš daleko, ale v každém případě to byl zajímavý myslitel a ten připravoval tu věc koncepčně v úzké spolupráci s Willy Brandtem. A Willy Brand byl ten reprezentant, který byl opravdu ideálním obsazení.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To byla vlastně doba velkých gest také.
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Přesně tak, přesně tak. Ale ona velká gesta se dají dělat vždycky, když se dělají ve vhodný okamžik a dělají se vkusně, tak se samozřejmě dají a jsou součástí, nedílnou součástí politiky, protože jasná věc je, že politika je také performens, politika je představení, politika je inscenována a ta inscenace je mnohdy mnohem důležitější než to, co je vlastně jejím konkrétním obsahem a v tomhle tom obsahu dokázal Willy Brandt s tím svým klasickým pokleknutím v Polsku opravdu pohnout dějinami. To bylo fascinující gesto, stejně asi tak fascinující jako Ronald Reagan, který stál v Berlíně a říkal: Strhněte tu zeď. Zrovna takový dramatický, patetický apel, který opět zanechal úžasnou stopu v historii, takže v tomhle tom ohledu to byla opravdu výjimečně úspěšná a perfektně prováděná politika.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přispěla tato politika strategie Willyho Brandta také k pádu Berlínské zdi?
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Bezesporu. Dlouhodobě ano. Já jsem už na začátku v mé odpovědi řekl, že vytvořila strukturu pro to, aby jednoho dne mohlo dojít ke sjednocení, otevřela vůbec tu možnost. Neměli bychom zapomenout samozřejmě i to, co je docela prozaické a neméně důležité, a sice, že i ta ost-politik otevřela i možnosti pro ekonomickou spolupráci německého průmyslu se sovětským a vůbec s východoevropským průmyslem a to je jistě i důležitý aspekt, který nelze pominout.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale ty hospodářské aspekty, pokud se nepletu, byly řekněme až v tom druhém plánu?
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Ano, nebyl to základní motiv, byl to spíše důsledek, ale jeden z důležitých důsledků.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co z odkazů Willyho Brandta přetrvalo nejen v německé, ale i v té evropské politice?
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Právě ten strategický přehled, ta schopnost opravdu pojmout celou scenérii a druhý aspekt je, jasně se vyslovit, to znamená, pojmenovat věci, mít odvahu formulovat cíle, mít odvahu vyslovit i to, co je nepopulární. Protože nemůžeme si nic zastírat, ostpolitik v Německu nebyla všemi přivítána. Ale Willy Brandt měl pocit, že to je něco, co je důležité, co je třeba udělat. Měl k tomu i ty politické možnosti. Měl odvahu a svoji charismatickou osobnost a provedl to a to si myslím, že jsou všechno charakteristiky právě toho onoho státníka, který se dívá trošku nad svojí dobu, ale k tomu samozřejmě musí být intelektuálně a osobnostně vybavený a to všechno se v jeho osobnosti sešlo tak nějak optimálně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes spíše chybí takoví visionáři, stratégové.
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Právě proto jak jsem teďkom právě vychvaloval Willyho Brandta a mohl bych podobně bych mohl hovořit o kancléři Schmidtovi, ale jak jsem vychvaloval Willyho Brandta, tak v tu chvíli jsem myslel na to, že dneska nikoho takového nemáme. Politika ztratila svůj význam. To je taková až filosofující úvaha. A myslím si, že se bez ní neobejdeme. Já si myslím, že politika v posledních 20 letech se stala otrokem ekonomiky. Že se nechala zaujmout do područí ekonomických zájmů, které zaměnila nebo jimiž vystřídala jakoukoliv politickou perspektivu a zabývala se od té doby v podstatě jenom tím, co je počítatelné. Prostě ten bůžek, který diktoval všechno v zahraničí politice, v politice vůbec, je číslo a všechno, co se počítat nedá, nemá v tomto myšlení význam. A protože politici se téhle té moci nebo téhle té chiméře důležitosti nebo jediné důležitosti čísla tak jednoznačně podali, tak samozřejmě tím si vymazali jakoukoliv možnost k něčemu takovému jako je velká vize, jako je velké gesto, jako je zásadní idea, jako je silná formulace, všechno většinou věci, které se počítat nedají, ale mají zároveň tu obrovskou výhodu, že na rozdíl od čísel oslovují lidi a pro státníka je důležité mít v číslech pořádek, ale být schopen oslovovat lidi a když není schopen oslovovat lidi, protože se zajímá jen o to, aby umožnil ekonomické procesy a všechno ostatní tomu podřídí, tak nemůže být státník.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovořili jsme o odkazu Willyho Brandta, co přetrvalo v německé v evropské politice. Snaží se nový německý ministr zahraničí Frank Walter Steinmayer o jakousi obdobu ostpolitik?
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Tak při hodně velkém optimismu by se dalo říci, že se o něco takového snaží nebo že se aspoň snaží zaštiťovat tímhle tím dědictvím. Fakticky je ta konstelace tak odlišila, že on samozřejmě sám ví, že něco takového se dneska nedá, i když i prostě na jiné úrovni a v jiných strukturách, že se nedá zopakovat zejména proto se nedá zopakovat, protože chybí ty základní předpoklady. Pro něco takového jako historický zlom. Faktem je, to je, řekl bych i chyba i německé, ale řekl bych evropské zahraniční politiky, že si neuvědomila, co se vlastně v Rusku odehrálo, že es domnívala, že takový ten unavený, opotřebovaný, oblýskaný pojem strategické partnerství, které má vlastně kdekdo s kdekým, má význam toho typu, že rusko je od té doby, co máme strategické partnerství, tak je přítelem Evropy a přestává sledovat zcela kontrární zájmy vůči evropským a to byla chyba, možná pohodlnost, ale spíše bych řekl, taková nějaká zvláštní zaujatost evropské politiky sama sebou, že tohle to nepochopili, že Rusko je samozřejmě velmi silný aktér, který nikdy nezapomene a nezapomnělo na svoje národní zájmy a že na jeho špičce jsou lidé, kteří nechtějí nic jiného než těmto národním zájmům sloužit. Tady je docela zajímavý aspekt v tom, že možná Evropané i trošku zaslepeni sami sebou, tím gulášem, který se nazývá evropská zahraniční politika, takovou tou podivnou míchanicí, která nemá prostě vůbec žádný profil, tak si myslel, že takhle se dělá zahraniční politika v Rusku zrovna tak, jenže přehled je právě to, že ruská společnost a ruská politická elita ještě umí cítit, má cosi jako hrdost, cosi jako jasnou perspektivu toho, co je moc, a snaží se to uskutečnit, teď s tím můžeme nebo nemusíme souhlasit, ale faktem je, že Evropané prostě tohle to vůbec neregistrovali.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O co usiluje evropská zahraniční politika?
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
O nic. Evropská zahraniční politika usiluje přesně o to, co jsem před chvilkou říkal, to znamená, pokud možno uklidnit rámec pro ekonomické podnikání. Ale ve skutečnosti nemůže a ani nechce fungovat nijak víc, protože ve skutečnost něco takového jako Evropa jako zahraničně politický aktér neexistuje. Existuje 28 členských zemí a některé jsou silnější, o tom už jsme mluvili, některé jsou slabší.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, vracíme se k tomu individuálnímu přístupu nebo bilaterálnímu.
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Přesně tak, přesně tak. Evropa není stát. Evropa není stát, i když se snaží tak chovat a jistě existují ještě pořád někteří, kteří se nezbavili představy, že jednou stát bude. Není stát. Stát nebude, ale snaží se jako stát chovat a jako taková samozřejmě nemůže mít zahraniční politiku, kterou někdo bude brát vážně. Když Rusové chtějí mluvit s někým o zahraniční politice Evropy, tak volají do Berlína.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Český Ústav pro studium totalitních režimů má nového ředitele. Německá obdoba instituce, která ovšem ve Spolkové republice funguje podstatně déle od znovusjednocení, by zřejmě mohla skončit v roce 2019. Jaké místo má právě tento úřad v německé společnosti?
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Němci mají tradici, kterou jsme už trošku zmínili v našem dnešním povídání v tom, jak zachází se svojí historií, zachází s ní velice důkladně, snaží se jí opravdu nevyhnout. Všechny včetně těch bolestných aspektů opravdu důkladně pro mé gusto jak člověka, který tam žije a divá se na věci v Německu zvenku a zevnitř zároveň mnohde až příliš důkladně, mnohde až příliš neodbytně, ale dobře, to je německý styl a z toho plyne i to, že zacházejí s tou východoněmeckou nebo NDR historií zachází podobně důrazně a důsledně jako zacházeli s historií Třetí říše. Tudíž je to organizace, která opravdu se před ničím nezastaví, jde do hloubky celých procesů, nabízí možnosti pro veřejnost se informovat, vyjadřovat se k tomu, inspiruje vědeckou práci. To znamená instituce, je taková jakou bych si představoval, aby měla být v případě zpracovávání takového důležitého historického období.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se tedy Němcům podařilo vypořádat se s tou minulostí Stasi, ale také vy už jste to naznačil to období třetí říše.
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Je to otázka, odkud to vlastně vidíme nebo jak to hodnotíme. Celé to kritérium podařilo se vypořádat. Můžeme říct, podaří se vypořádat v tu chvíli, když zemře poslední svědek, což je samozřejmě povrchní záležitost nebo technicistní vypořádat znamená i to, že od určité chvíle řekneme ano, to jsou dějiny. Na Waterloo si už dneska také vzpomeneme jen málokdy, tak už to ho necháme. To dost dobře nejde.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě od čeho odvíjet třeba to uzavření té instituce a říci: Ano, tak teď splnila svůj účel, jak to poznáme?
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Ta instituce jako taková bude uzavřena. Archivy jsou k dispozici i nadále, to znamená, ona už nebude dále řekněme sama o sobě iniciovat a zkoumat procesy, ale stejně jako se spousta vědců v Německu a nejen v Německu zbývá do dneška Třetí říší, tak se budou samozřejmě zabývat vědci a publicisté i tím, co se odehrávalo ve východním Německu svého času. To znamená, v tomto smyslu zavření instituce jako takové ještě neznamená konec zabývání se německou historií, je to spíše jen takové jakési formální uzavření sběru dat a tato data jsou k dispozici a budou jistě vyžívána a takovouhle fázi má za sebou samozřejmě i to vypořádávání se Třetí říší také a přesto je to neustále přítomné téma v německé diskusi, v německých médiích a v německých školách a i v německém výzkumu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak Němci nahlíželi na existenci na fungování této instituce?
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Řadový občan si většinou takovýchhle věcí moc nevšímá, jen velmi výjimečně, ale jistě to zaregistrovali a já si myslím, že většina, i když to je opravdu taková paušální formulace, většina je považovala z přínosné a správné a nutné a podle svého politického názoru si říkají, je to svrchovaně nutné a někteří si říkali: Tak už by bylo dost s tím a přestaňme, ale ve skutečnosti si myslím, že to je instituce, která nebyla nikým zásadně zpochybňována až na nějaké extremisty, kteří vlastně nejsou důležití.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste přijel do našeho studia z Hamburku, co hýbe společností v těchto dnech v Německu?
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Ono je to těžké říct, co je to veřejné mínění a co je zveřejněné mínění. My jsme myslím o tom párkrát spolu mluvili. Prostě to, co je na stránkách novin a ve zprávách je jedna verze, v současnosti daná těmi žurnalisty a to, čím se zabývá prostý člověk, mnohem hůře zjistitelné je to, často úplně něco jiného, co se týká takových těch banálnějších záležitostí, které jsou asi pravděpodobně trvalejšího charakteru, to znamená práce, výdělek, rodina, sociální poměry, kriminalita a podobně a to co v tom zveřejněném mínění hýbá Německem, v uvozovkách hýbá, protože zase tak dramatické to není, a jsou nadcházející volby do Evropského parlamentu, řekl bych, to je asi takové téma, které vedle těch hi-light jako je Ukrajina, které jsou samozřejmě povinností, aby se o nich psalo a píše se o nich, jsou, je něco, co německou veřejnost nějakým způsobem zajímá. Ale jak říkám, je to zveřejněné mínění, je to mínění novinářů o tom, co je důležité a spotřebitelé, to znamená, čtenáři a posluchači to buďto vezmou nebo nevezmou na vědomí, ale ve skutečnosti ta struktura zpráv je víceméně podobná tomu, co zažíváme tady. Jenom jsou tu prostě trošku jiná jména.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Petr Robejšek, politolog a ekonom, děkuji za rozhovor a přeji vám hezký den.
Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Rádo se stalo, na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.