Přepis: Jak to vidí Peter Duhan – 27. června

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Příjemný poslech přeje Miroslav Dittrich. Hostem dnešního pořadu Jak to vidí je Peter Duhan, novinář, redaktor, dramaturg, v současné době generální ředitel Českého rozhlasu. Dobrý den.

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
Dobrý den, děkuji za pozvání, je to od vás milé.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pane řediteli, vy vlastně dnes uzavřete takovou předprázdninovou etapu těchto pořadů Jak to vidí, protože tady na stanici Dvojka už tradičně přes, přes léto vysíláme Jak to vidí cestovatelské, to znamená, vlastně bude příležitost se ohlédnout i za tím celým uplynulým pololetím. V těchto dnech přicházejí zajímavá výročí, která si připomínáme. Ne všechna jsou veselá. To nejsmutnější snad je dnešní výročí, 64. výročí justiční vraždy političky Milady Horákové. Samozřejmě, že veřejnost si toto výročí nešťastné připomněla. Ale myslíte si, že dostatečně i v médiích připomínáme tyto nespravedlivé události?

Čtěte také

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
To je otázka samozřejmě míry, to je otázka toho, jak jsou nastaveni naši posluchači a čtenáři. Já si myslím, že Český rozhlas se toho zhostil, pokud jde o připomenutí tohoto výročí, se ctí, zhostil se s jistou úctou k této ženě. A já bych jenom chtěl připomenout, a na to se trošku zapomíná, já bych chtěl připomenout, že to byl, myslím, druhý proces s Miladou Horákovou, který byl proveden na způsob sovětských monstrprocesů. Na to bychom, na to bychom neměli zapomínat. Milada Horáková je a bude a zůstane, doufám, výraznou osobností československých, českých dějin. A pokud jde o to připomínání, musíme to dělat, protože zapomínáme, vzpomínky blednou, je už několik málo pamětníků. Mladá generace možná ani neví, kdo to byla Milada Horáková. Takže já si myslím, že role médií v těchto souvislostech je mimořádně, mimořádně významná. Samozřejmě na co budeme klást důraz v Českém rozhlase, a vy to víte, je uvedení kontextu, dobového kontextu, aby této oběti, tomuto justičnímu omylu a této justiční vraždě, aby lépe porozuměli naši posluchači. To znamená, ten dobový kontext je neustále nutné připomínat a je nutné připomínat i motivace, které vedly těch, co osnovali tyto zločiny, jejich vklad, osobní vklad někdy i nad práci, možná i ti sovětští poradci tolik nežádali, ale přeci se někteří příliš aktivně do toho vložili a vytvářeli pak tyhle ty smrtonosné pro naše dějiny další smrtonosné, smrtonosné záležitosti.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pojďme k dalšímu výročí. Zítra to bude přesně 100 let, kdy byl v Sarajevu střelami Gavrilo Principa zasažen František Ferdinand, následník rakousko-uherského trůnu. Atentát, jak je všeobecně známo, byl záminkou pro vyhlášení války Rakousko-Uherska Srbsku, což se stalo potom za měsíc po této události 28. července. Svět byl vtažen do konfliktů skutečně nevídaných rozměrů. Pane Duhane, změnilo se podle vás za těch 100 let něco, co by, co by nás mohlo ochránit proti relativně snadnému zatažení do takové obrovské, do takového obrovského konfliktu?

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
Já jsem trošku skeptik, ale toto je pořad, kde mohu být i skeptik a nemusím být zrovna státotvorný a optimistický. Já si myslím, že nezměnilo. Zajímavé je, že v tomto případě atentátu na Františka Ferdinanda d´Este se mluví jako o příčině anebo důvodu k válce. Samozřejmě ano. Ale kdyby se to nepovedlo, kdyby se to nestalo, kdyby to vůbec nebylo naplánováno, těch důvodů v tom období, to znamená na začátku roku 1914, bylo, bylo mnohem, mnohem, mnohem víc. Já jenom připomenu jednu věc. Já jsem četl nějaké články, samozřejmě teďka jich je hodně v novinách, v časopisech, tak Bismarck, německý kancléř...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano.

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
...50 let předtím, to znamená ještě v 19. století, řekl, doslova budu citovat, Bismarck říkal o 50 let dřív, že příští válku způsobí nějaké bláznovství na Balkáně. Takže nezapomínejme na to, že toto byla skutečně náhoda a mohla ji vystřídat úplně jiná náhoda. A ještě jedna věc mě strašně mrzí, že když si připomínáme toto výročí, tak se objevil v našich médiích, objevila taková smršť článků a portrétů toho nebohého řidiče Lojky. To byl ten nejposlednější pěšák na dobové šachovnici. Určitě to byl osobní tragický příběh jeho, prostě vyčítal si to snad až do smrti. Kvůli tomu se stal alkoholikem, rozpadlo se mu manželství a tak dále a tak dále. Bezpochyby tragický důsledek pro tohoto, pro tohoto člověka. Ale personifikovat tak významnou událost, která se stala v Sarajevu, pouze na jednoho řidiče, mi přijde trošku, trošku zavádějící a zkreslující. Proč to říkám, protože zapomínáme na kontext, zapomínáme na dobový kontext. My jaksi se vyhýbáme tomu, abychom zhodnotili ten evropský kontext před válkou a ten evropský kontext po válce. Vždyť ta válka rozmetala celou evropskou civilizaci tak, jak jsme ji znali a jak se vyvíjela v 19. století. A Evropa byla významná mocnost, byly to významné země, civilizačně mimořádně vyspělé, s mimořádně vyspělými sociálními programy například. Na to se také zapomíná. Co bylo po té válce? Rozmetaná Evropa, slabé národní státy, bolševické Rusko, fašistická Itálie, nacistické Německo. To je důsledek, to je důsledek první světové války, války, které se právem říká Velká válka, protože skutečně skončila jedna velká epocha a důsledky tý války my zažíváme po dnes den. Samozřejmě důsledkem byla druhá světová válka, důsledkem druhé světové války bylo blokové uspořádání, uspořádání světa, studená válka a důsledkem první světové války, když půjdeme chronologicky po tý ose historické, byl i rozpad Sovětského svazu a důsledkem první světové války je vlastně i to, co se momentálně děje na východ od našich hranic, to znamená na východní Ukrajině. Takže na toto nesmíme zapomínat. Stále uvádět, uvádět to do kontextu, protože vzpomínky blednou. Podívejte se, je spousta fotografií, je spousta filmů z první světové války, když je pustíte bez patřičného komentáře a patřičného vysvětlení, tak vyznívají spíše komicky.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
V dnešní době určitě.

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
V dnešní době vyznívají komicky a směšně a paradoxní je, že na tvářích těch vojáků je optimismus, nadšení a radost. Ano, do té války se vstupovalo, za pár měsíců budeme doma, všechno skončí. Ukázalo, že tomu tak není.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já bych v této souvislosti připomněl, že zítra na Dvojce budeme vysílat právě takový krátký dokument, který se nazývá Řidič vozu smrti. To je přesně, o čem jste před chvílí hovořil, který připomíná právě ten nešťastný osud toho, toho řidiče.

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
Ale já neberu nešťastný osud toho řidiče. Já jenom říkám, že je toho přimnoho soustředit se, personifikovat celý ten problém, kterému se říká Velká válka, personifikovat pouze na jednu v zásadě historicky bezvýznamnou figuru. Je to lidský příběh. Já vím, co Standa Motl je schopen udělat a co udělal z tohoto příběhu. Ale to stačí. A já myslím si, že ta akce, kterou jsme spustili, Před 100 lety, nebo jak se to přesně jmenuje, v tuhle tu chvíli mi to vypadlo.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano, Před 100 lety, přesně.

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
Před 100 lety, to je mimořádně důležité, protože předpokládám, že kolegové si dají záležet právě na tom dobovém kontextu. A vysvětlí a pokusí se vysvětlit a objasnit posluchačům, kteří nestudovali nikdy historii, objasnit, co se vlastně stalo a jaké fatální důsledky první světová válka měla vlastně na Evropu. A nejenom na Evropu. Ona měla fatální důsledky na celý svět.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já připomenu, že to je web Českého rozhlasu, opravdu s názvem Před 100 lety nebo Pred 100 lety, kde v dobovém kontextu budeme připomínat události, které vlastně odstartoval ten již zmíněný atentát na Františka Ferdinanda.

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
Já ještě jednu...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano.

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
...jednu připomínku. Já předpokládám, že kolegové nezapomněli ani na to, jak se změnila povaha války, protože těch 100 let předtím byly jenom dvě války lokálního charakteru a toto byla skutečně válka kontinentální, pak světová, která přinesla především i díky technologickému a technickému rozvoji koncem 19. století a na přelomu 19. a 20. století, přinesla nové technologické prvky a technické prvky i do válčení. Objevily se letadla, tanky, bojové plyny, rychlopalné zbraně a tak dále a tak dále. To všechno prostě musíme vzít v potaz, že to je také výdobytek té krásné epochy těch nádherných 100 let toho 19. století.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Je to pravda. Nakonec překvapilo nás i v souvislosti s Ukrajinou, kterou jste zmínil před chvílí, dvě věci. Zaprvé, jak, jak relativně blízko od našich hranic může vzniknout najednou válečný konflikt a koneckonců i způsob toho válečného "konfliktu" na Ukrajině, že to je, že to není klasická válka, to nás možná překvapilo také.

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
Překvapilo nás to určitě, protože ono to řekli už mnohem chytřejší lidé než jsme my dva. My uvažujeme v kategoriích starých válek anebo ty války předchozí a jsme překvapeni pak novými prvky, které, kterými se projevuje současná válka, byť je to válka lokální samozřejmě stále. Ale koneckonců první světová válka také začala jenom vypovězením války Srbsku Rakousko-Uherskem a pak se na to začalo nabalovat všechno, všechno, celá Evropa, a najednou ze dne na den de facto byla celá Evropa, jak se říká, obrazně v ohni.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A pak se svět změnil a byl opravdu jiný a jak jste řekl, skončila jedna etapa.

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
Skončila jedna, jedna, jedna epocha. A byla to velice významná etapa ve vývoji Evropy a evropské civilizace.

/ Ukázka /

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
V neděli 29. června to bude 25 let od okamžiku, kdy rozhlasové stanice Svobodná Evropa a Hlas Ameriky odvysílaly výzvu Několik vět. Tím akcelerovaly děje, které vedly k pádu komunistického režimu. Jaký význam podle vás mělo právě odvysílání této výzvy?

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
No, zcela určitě rozhodující, protože prostřednictvím těchto rozhlasových stanic jsme se dozvěděli, že ten zdánlivý klid československý je velice, velice relativní. A když já si pamatuji, Bratislava byla kousek od Vídně a pamatuji si Ivan Medek - Hlas Ameriky, ano, Hlas Ameriky - Vídeň.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano, to bylo typické.

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
To byly ty informace, kdo to všechno podepisuje. A najednou člověk, který to poslouchal a analyzoval si to, tak nabyl přesvědčení, že vlastně to není jenom elitářská záležitost několika intelektuálů, ale že jsou tam dělníci třeba, výzkumní pracovníci, sportovci významní, a ono to dodávalo jistou naději. Ale já bych v této souvislosti řekl ještě jednu věc. Já jsem zmínil Bratislavu. Bratislava měla výbornou geografickou polohu, protože my jsme mohli poslouchat na západním Slovensku, v Bratislavě na západním Slovensku jsme mohli poslouchat a dívat se na rakouskou televizi, poslouchat rakouský rozhlas a také jsme mohli poslouchat a dívat se na maďarský rozhlas a televizi. A tam bylo jasně evidentní, že ten rok 89 je zcela průlomový ve střední Evropě, protože v Polsku už existovala vláda Národního sjednocení, kde byli i nekomunističtí ministři. A v Maďarsku se to připravovalo. Čili když člověk přemýšlel v nějakých souvislostech, přemýšlel v souvislostech bývalého východního bloku, tak si uvědomil jednu věc. Rusko a Sovětský svaz, glasnost, perestrojka, už to nebyl ten referenční bod pro československé soudruhy ta Moskva, ten Kreml najednou vypověděl služby veškeré. V Polsku se to pohlo, v Maďarsku se to velice významným způsobem blížilo k tomu polskému, polskému modelu a bylo jasné víceméně, že to je vlastně dominový efekt, že když prostě se pohnou kostičky v Polsku, v Maďarsku, budou se muset pohnout kostičky i v Československu. Byly jsme sice předposlední, po nás bylo už jenom, jenom Rumunsko, ale bohudík za to, že se to stalo. A znova, já to stále připomínám, koneckonců jsme v médiu, které má v popisu práce vysvětlovat věci kontextuálně. Dívat se na to zase v tomto kontextu a v tom kontextu já vidím i to poselství Hlasu Ameriky, poselství Svobodné Evropy, že vlastně nahrazovaly tyto vysílačky, nahrazovaly informační zdroje, které byly totálně pod kontrolou komunistů. Já si pamatuji z vlastní zkušenosti, já jsem pracoval v roce 89 v Československé televizi na Slovensku. A soudruzi, oni neměli ani tak velký strach z těch Několik vět, oni měli strach z toho, co se děje v tom Polsku a v tom Maďarsku. To je znepokojovalo mnohem víc než informace, které šířil Hlas Ameriky a Svobodná Evropa. Koneckonců na to byli 40 let zvyklí. Ale to, co se dělo v Polsku, to, co se dělo v Maďarsku, co se poté událo v Německé demokratické republice, z toho měli oni skutečně hrůzu.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
To je přesně ten historický kontext, o kterém jste hovořil, že kdybychom posuzovali působení Několika vět izolovaně, tak asi bychom nenašli všechny odpovědi na tyto otázky. Ale právě ta situace v Polsku, Maďarsku a dalších zemích vlastně přispěla k tomu, že i tato, že se k této výzvě připojilo v té době mnoho lidí, kteří, kteří se možná předtím báli.

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
Tak, přesně. Já jsem, já jsem chtěl zdůraznit slovo odvaha. A já si myslím, že přísun informací z Polska a Maďarska, ať se dostával do Československa jakýmkoliv způsobem přímým, nebo nepřímým, vlastně mobilizoval lidi k tomu, aby konečně i oni řekli, dost, stačilo, nechceme. To bylo velice významné. Ale znova říkám, vidět to v tom kontextu, nebyli jsme jediní.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já v této souvislosti připomenu opět celorozhlasový web, který se nazývá Znovu 89, kde naši kolegové vlastně už od ledna od těch, od Palachova týdne sledují nebo sledujeme vlastně události před 25 lety, a samozřejmě že i události, událost odvysílání Několika vět je tam rovněž zachycena. Vy jste se, pane generální řediteli, zmínil o rozhlasových stanicích nebo mluvili jsme se o rozhlasových stanicích Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Jaký podle vás hrálo, hrály tyto stanice roli ještě před rokem 89, ale hlavně by mě také zajímalo, jakou roli podle vás hrály potom, když už se to tady změnilo?

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
No, to je trošku složitá a komplikovaná otázka. Potřebovali bychom asi hodinu, ale já se to pokusím ve stručnosti vysvětlit. Zaprvé odlišme Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu. Hlas Ameriky, to byla státní vysílačka, která v mnoha jazykových mutacích informovala o politice Spojených států amerických. Byla plně hrazená ze zdrojů Kongresu. Samozřejmě pak je tady Svobodná Evropa. Její výjimečnost spočívá v tom, že byla součástí informační války anebo války v éteru, jak se tomu v tom, v tom čase říkalo. A byla výjimečná v tom, že se soustřeďovala na domácí prostředí. To znamená, polská redakce reflektovala situaci v Polsku, maďarská v Maďarsku, československá reflektovala situaci v Československu. Ta nezastupitelná role těchto informací byla v tom, že poskytovala informace, které neposkytovaly oficielní československé, československé média. Já jenom malá maličkost, kterou, kterou strašně rád zmiňuji. Já když jsem v roce 91 navštívil v Mnichově Svobodnou Evropu, tak jsem užasnul doslova nad archivem, který Svobodná Evropa měla. A tam byly detaily, jako okresní tajemník komunistické strany, byl tam sáhodlouhý materiál o tomto člověku. Čili oni měli skutečně vynikající informační zdroje, vynikající ten Office Background pro to, aby mohli psát komentáře, aby mohli nějakým způsobem prognózovat vývoj, který bude v Československu. A je zajímavé, že mnohdy to byla první Svobodná Evropa, která řekla několik dnů předtím, kdo bude, já nevím, krajským tajemníkem anebo kdo doplní ústřední výbor, takže jejich informační hodnota této stanice byla, byla nezastupitelná. Ale chtěl bych říct ještě jednu věc. My po dnes zde nevíme a snažíme se to nějakým způsobem zjistit, kolik lidí vlastně poslouchalo Svobodnou Evropu. Uvažuje se dokonce o čísle denně půl miliona lidí, možná milion lidí. A to bylo vzdor tomu, že ty stanice byly tedy, jo, fest rušeny.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
No, zejména Svobodná Evropa.

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
Zejména Svobodná Evropa, protože podle Helsinského protokolu nešlo rušit už Hlas Ameriky, protože to byla státní vysílačka. Takže Svobodná Evropa určitě sehrála svoji roli. Já jsem poslouchal Svobodnou Evropu, poslouchal jsem Hlas Ameriky, poslouchal jsem BBC, poslouchal jsem Deutsche Welle, ale jak jsem už řekl, já jsem víc informací, které do tý skládanky si člověk mohl jaksi vyskládat, jsem dostával spíš z rakouské televize a z rakouského, z rakouského rozhlasu. Takže spojením toho informačního poselství Hlasu Ameriky, Svobodné Evropy, BBC, případně německých stanic, rakouských stanic, člověk, který chtěl se zorientovat, tak nabyl docela ucelený, ucelený pohled a věděl, že ten vývoj v Československu "směřuje" ke zdárnému konci.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Vy jste se zmínil o takovém backgroundu, jak se říká, nebo rešeršních informací, které ve Svobodné Evropě byly. To byla možná jedna věc, která jako způsob práce pak možná byl i prospěšný pro po roce 90 vlastně pro tehdejší Československý, posléze Český rozhlas. Mám pravdu?

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
Zcela určitě. Ale já bych, já bych přeci jen mezi tím, jak vypadalo vysílání Svobodné Evropy do roku 89 a poté, udělal jakousi, jakousi čáru, protože důvody informovat Svobodnou Evropu a prostřednictvím Svobodné Evropy o tom, co se děje v Československu a o čem se mlčelo, pominuly. Po 89. roce pluralita médií nabyla revolučního charakteru a Svobodná Evropa pochopitelně postupně ztrácela na svém dosahu, na svém, na svém významu. Ale co je podstatné. Český rozhlas 6 spolu se Svobodnou Evropou vytvořil jednu stanici a pro mě jako novináře bylo podstatné a velice prospěšné a inspirativní navazovat na to, v čem byla ta Svobodná Evropa silná. To znamená ve vytváření a objasňování těch kontextů. Takže proto si myslím, že ta spolupráce Českého rozhlasu 6 anebo Českého rozhlasu vůbec se Svobodnou Evropou po roce 89 - 90 - 91 - 92 - 93 až po konec byla prospěšná v tomto slova smyslu, protože všichni kolegové, kteří pracovali v Českém rozhlasu 6 anebo ve Svobodné Evropě, ono to bylo jedno pracoviště koneckonců, o těchto aspektech novinářské práce mluvili a snažili se ji také přenášet do svých komentářů, do svých analýz.

/ Ukázka /

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Posloucháte Jak to vidí. Mým hostem dnes je generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan. Já bych ještě zůstal u médií. V poslední době je takovou běžnou praxí zveřejňovat odposlechy různých osob, a to i těch, které ještě nejsou odsouzeny, jsou teprve podezřelé, například samozřejmě v té známé kauze Nagyová. Co je podle vás ještě únosné nebo vkusné, co všechno by se mělo nebo mohlo zveřejňovat z tohoto...

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
Tak podívejte se. Na to já mám velmi striktní a vyhraněný názor. Já se domnívám, že pro nás jako občany právního státu a demokratického státu je rozhodující rozsudek soudu. To je to podstatné, a to je to sdělení veřejnosti, že se tady koná, že soudy pracují, že pracují vyšetřovatelé, že pracuje vlastně ten, ten celý ten aparát ve prospěch toho, aby bylo jasno v kauzách. Já zveřejňování odposlechů, a konkrétně teďka myslím na odposlechy bývalého premiéra a jeho nynější, nynější manželky, já to nepovažuji za korektní, já to považuji dokonce za výrazný bulvární prvek, bez kterého bychom se mohli, mohli obejít. Víte, to je takové lynčování předem. Vyrábíme ty, ty odsouzené anebo ty oběti vyrábíme jaksi předem. My se máme spolehnout na soud. Soud je ta konečná instance, která rozhodne o tom, do jaké míry se paní Nagyová, dneska Nečasová, provinila, do jaké míry se provinil, nebo neprovinil bývalý premiér, premiér Nečas. Mně to připomíná, a já jsem shodou okolností včera na toto téma měl diskusi, mně to připomíná, a mluvili jsme o Miladě Horákové, mně to připomíná ty dopisy dělníků, rolníků a pracující inteligence, odsuďte Miladu Horákovou jako zrádkyni. Takže já jsem velice v tomto vyhraněný. Nelíbí se mi tato móda české žurnalistiky. Ale nejenom v českém, je to i v Polsku. A já jsem strašně rád, aniž bych musel o tom mluvit, že naši kolegové ze zpravodajských stanic se rozhodli tyto odposlechy ignorovat.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já vám děkuji. V pondělí se už na vás těší, vážení posluchači, Zita Senková, která zahájí prázdninový cestovatelský cyklus Jak to vidí. Jejím hostem bude dokumentaristka Olga Šilhová, která nás zavede na Madagaskar. Vám, pane generální řediteli, popřeji hezké léto a hezké léto také přeju všem posluchačům. Mějte se hezky.

Peter DUHAN, generální ředitel ČRo
--------------------
Já děkuji, ještě jednou děkuji za pozvání. Líbilo se mi tady.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.