Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 17. dubna

17. duben 2015

Hostem byl spisovatel a publicista Pavel Kosatík.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je spisovatel a publicista Pavel Kosatík, já vás vítám, dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O čem bude dnešní vydání? Například o lamači rekordů a jeho následovnicích. O hledání jednoho textu, o mluvě i žalobě i o jednom hříchu z minulosti. Poslechněte si názory dnešního hosta. Po těžké dlouhé nemoci zemřel nejmladší premiér v historii samostatného Česka Stanislav Gross. Korunní princ sociální demokracie za éry Miloše Zemana, komentáře, či spíše nekrology o něm píší například jako o velmi nejednoznačné, ale výrazné osobnosti. Všímají si také jeho velmi silné rodinné zázemí. Co vy si všímáte nebo s čím si budete spojovat tohoto bývalého politika?

Čtěte také

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já, když jsem se to odpoledne dozvěděl tu zprávu, tak jsem si uvědomil, jak přes všechno, co o něm za mnoho posledních let, hlavně za období, kdy byl v politice, tak jak já toho o něm vím vlastně málo. Nebo takové ty základní slogany, jak a co prováděl s bytem a jak se choval v politice a jakých funkcí dosáhl, to je jasné. Ale ta skutečná podstata té jeho politiky, to si myslím, že nám těmi médii dodáno nebylo. Já jsem si uvědomil, že on je pro mě záhada. Mně, přiznám se, nikdy sympatický nebyl. Já jsem ho vždycky vnímal jako takového toho v tvářích rubínka, který v té politice provádí hrozivé věci někdy a děsilo mě to, s kým vším jako ministr vnitra i jako premiér udržovat intenzivní kontakty namátkou jenom připomenu jméno Františka Mrázka. Nebo ten způsob, jak on se z těch afér vylhával, to mi také nikdy nebyl blízký. Prostě já jsem ho vždycky považoval za ztělesnění spíš toho špatného. Nemohu si pomoci. Říkám to jako staré klišé praví: O mrtvých jen dobré, já to tady nechci kazit, takže nějak, ale on bohužel nezanechal takovou stopu, aby se to dalo jenom vychvalovat. Není moc co v jeho případě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče těch kauz, tak policie žádné porušení zákona neshledala. Případ odložila, každopádně loni se Stanislav Gross veřejně omluvil, tak se ptám, který z politiků je schopen nebo byl schopen takové sebereflexe a odešel z politiky?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já nevím, jestli je to lepší, než když se neomluví, to určitě. Ale já si nejsem jistý, jestli to vystihuje ten problém. Ta politika je opravdu v mnohem horším stavu díky mnohaletému vývoji a přispění podobného typu lidí. Já nechci se tady chovat nějak necitelně nebo nasazovat přísný výraz, ale jedna, dvě, tři, čtyři omluvy, to prostě nenapraví. Manželka jednoho mého kamaráda k tomu vtipně dodala: Ale ty peníze nevrátil. Já netvrdím, že jde tady o toto. To určitě ne, ale já bych třeba, myslíte, že napsal paměti nebo že se nějakým způsobem, víte, to bych já třeba bral za pokání kdyby tedy popsal, jak to dělal a co tím sledoval a proč. I kdyby opravdu ten mechanismus řekl, ale on jakoby za sebou zametl stopy a zatím to tak aspoň vypadá a tím té společnosti neprospěl, takže proto mi to nestačí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V cyklu Expremiéři České televize mimo jiné řekl, je to interview, pokud se nepletu z loňského roku: "Po odchodu z politiky jsem zažil několik úžasných věcí. V osobním životě jsem měl možnost si hodně narovnat vztahy doma, v duchovním životě jsem také prošel nějakým vývojem, přijal jsem Krista. Žiju takovým daleko vnitřně svobodnějším životem, " tolik citace z toho rozhovoru. Mně by možná pane Kosatíku zajímalo, 11 lidí stálo dosud v čele České republiky, samostatného Česka, tedy od roku 1993, což je 22 let. Není to nějak docela hodně?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Je to asi dost. Trošku to připomíná Itálii nebo někdejší Itálii, ale zase to téma na moralizování není nebo na kritiku. Je to demokracie a může teoreticky by to, kdybychom nevěděli, o co jde a žili v nějaké jiné zemi, tak bychom si o něho mohli myslet, že to znamená i živost vnitřní té demokracie. Nejhorší je, když 22 let je jedna a ta samá vláda. To jsme zažili také. To je katastrofa. To časté střídání ideální nejsou, ale podstatné je vždycky jací politici přicházejí ke slovu a jestli ty jejich programy jsou smysluplné. Ne to, jak často se vyměňují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O prvním květnovém víkendu se opět poběží pražský maraton, u jehož zrodu stála legenda. Olympionik čtyřnásobný vítěz olympijský Emil Zátopek, co jste se, pane Kosatíku o něm dozvěděl, to co třeba není tak známé, protože vy studujete tohoto muže, máte o něm rozepsanou knížku.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já jen maličko připomenu ten maraton je určitě o něm ještě než se to stane, budete mluvit nebo budete to řešit, ale protože ne všichni posluchači běhají nebo musí mít tady k tomu blízko, tak bych fakt zdůraznil, že za těch 20 let, od doby, kdy to tehdy v tom 95. roce tak relativně poskrovnu začínalo, tehdy běžel necelý tisíc závodníků. Dneska je to tak asi 40násobek. Tak za tu dobu se z toho stala nejen sportovní, ale řekl bych, skoro kulturně politická událost mezinárodního významu, protože ti cizinci, kteří se toho mimo mnoha domácích běžců účastní, tak oni celou tu dobu běží Prahou a oni za ty roky všude, když se pak vracely domů, tak jak se ukazuje, tak všude vyprávěli, co po té Praze při tom běhu viděli a to je taková poměrně nečekaná reklama, která se teď v těch posledních letech začíná zúročovat a ukazuje se, že je to vlastně jedna z nejúspěšnějších akcí, které Praha pořádá a teď mám na mysli i takové trvalky jako Pražské jaro, kde to opravdu není jen tak nějaký běh, jak by si mohl někdo myslet, kdo boty běžecký nikdy obutý neměl. Vy jste se ptala hlavně na toho Zátopka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem ty boty běžecké si obouváte také, nakazil vás třeba Emil Zátopek?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já to mám malinko složitý. Já jsem kdysi svou hloupostí v Alpách jsem si pořídil trombózu, takový blbý úraz a já jsem to běhání měl dlouho zakázané nebo takové ty sporty, kde se dupe, tenis, fotbal a tak. Čili jako kolo bylo spíš mým osudem. Ale když jsem začal psát asi před dvěma roky, nebo když jsem se trošku začal víc o toho Emila Zátopka zajímat, tak mi došlo, že to nejde ošidit, pochopitelně, a já jsem to nakonec neřekl ani manželce. Já jsem si ty boty fakt koupil, protože jsem věděl, že když přijedu do Kopřivnice, kde on se narodil, a kde má dodnes rodný domek v Dělnické kolonii a kde má dokonce od loňského roku pamětní desku, takže tam někde je ta trasa, o kterých se ve starých knihách píše, že to byla ta první trasa, kterou oni běhávali, když se valili s klukama koupat anebo kolem bloku tam měli asi takovou osmisetmetrovku. A já jsem viděl, že to tam nemůžu prošpacírovat v polobotkách, kdyby to bylo směšný, takže tam jsem to nějak tak bylo a bylo to úžasný,k protože tam je ta stará tatrovka, kde pracoval ten jeho tatínek, ta už dneska nefunguje, už je to celý zarostlý lebedou a náletovou břízou a kolem toho areálu, kde on také drandíval, to tedy spíš v mé fantazii, to už v literatuře není, tak se tam dá vybíhat do těch kopců kolem dokola a tak já jsem si ho trošku do toho děla začal dostávat a jako bavilo mě to. Tam jde jen o ten pocit, který k tomu máte, že nepracujete jen s papírama, což je ale pro autora důležitý. Víte, já bych hlavně v jeho případě, proč se dneska bavit o Zátopkovi, nepřítel sportu může říct, no, tak hergot, získal jsem sice 4 zlaté medaile v nejcennějších atletických disciplínách z toho tu slavnou triádu v Helsinkách pětku, desítku maraton, což se nikdy nikomu od té doby nepovedlo ani Lasse Virénovi v Montrealu v roce 1976, ten vyhrál pětku, desítku a nastoupil natěšený na maratón a skončil pátý. Cha. Lasse Virén. A z toho my čeští vlastenci se nikdy nepřestaneme radovat. Ale tam nejde jen o ta vítězství a o úspěchy, ale o ten jeho úžasný způsob, jakým to dělal. Víte, on to a teď nepoužiji frázi, on to byl dělník svou podstatou. Čili takový v nejlepším slova smyslu nesložitý člověk. On to běhání miloval, on tomu zasvětil celý život a zase intelektuál skeptik zase může si hned začít představovat, že to tedy nic moc nebylo, ale on ten jeho běh stvořil strašně milou povahu, to je zvláštně se to reprodukuje, zvláště třeba už dneska, kdy 15 let on už nežije, ale on byl takový ten typ, který běhal, aby lidi měli radost. To už dneska nebývá tak úplně pravidlem. Anebo spíš při těch pražských maratonech než při olympiádách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam cítíte třeba ten duch Emila Zátopka a tu jeho filosofii třeba?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Určitě. Zase ono se to běhání sváteční, by se nemělo tak úplně přirovnávat k tomu Zátopkovu, poněvadž on byl fakt divoch. Někteří jeho nejlepší přátelé používají i slovo blázen a myslí to neobyčejně laskavě v tom smyslu, že on při těch specifických tréninkových metodách intervalových, které vyvinul, on si je sám všechny vymyslel. On nikdy téměř neměl trenéra nebo rozhodně tedy ne trenéra v dnešním smyslu, ale on si to všechno zkoušel sám. Tak on při těchhle těch metodách běhal maratóny denně třeba, rozloženo tedy v těch 400 metrových nebo 200 metrových dávkách, ale když se to nasčítalo, tak to byl ten maraton každodenní a pak se mu mohlo stát to, že oficiálně vlastně za celý život on běžel skutečný maraton jen dvakrát, poprvé v Helsinkách, poprvé v životě, ten vyhrál, to byla zlatá medaile a podruhé v Melbourne o čtyři roky později a tam nebyl v dobrý zdravotní kondici, takže byl jen šestý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže vás fascinuje hned několik věcí na Emilu Zátopkovi?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Fascinuje mě na něm to, že se od něho všichni, ať už běháme nebo ne, ti běžci samozřejmě ještě více toho můžou od něho dozvědět, to je jasné. Ale neběžci se mohou na něm podle mě učit takový mírný český radosti ze života a to říkám s vědomím, že ten jeho život byl strašně komplikovaný a že po roce 1968 si svoje tehdejší názory hodně odskákal a že z mého pohledu se ne úplně ve všech věcech také tehdy zachoval dobře. Jako tím, jak některý ty názory odvolal, tak zase zaskočil své přátele roku 1968, kteří je neodvolali, ale já ho tady v žádném případě nechci odsuzovat, poněvadž i v tom si myslím, že je vidět ten osud toho českýho a znovu připomenu to slovo dělníka v tom, jak ty poměry tady ty obyčejný lidi válcovali a ten Zátopek, i když je to největší sportovec českých všech dob, tak jako říct o něm, že byl obyčejný, někomu to může znít divně, ale já si myslím, že tu lidskou obyčejnost, kterou já obdivuji, takže tu on měl, že tu on si uchoval a ta také byla zdrojem různých potíží, které občas měl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem dnes ráno před naším vysíláním přišla zpráva, že ve věku 72 let zemřela hokejová legenda Jaroslav Holík, mistr světa, olympijský medailista a později úspěšný trenér. Zastavme se tedy u hokeje, tentokrát úplně z jiného soudku. Hokejový svaz se postavil za trenéra Vladimíra Růžičku poté, co se na Internetu objevilo video z jeho jednání s otcem jednoho hráče. Ta nahrávka nasvědčuje naznačuje, že ten muž panu Růžičkovi zaplatil půl milionu korun zato, že jeho syn bude působit ve Slavii. Co říkáte této aféře, samozřejmě my ji nyní nerozlouskneme, a nicméně děje se tak krátce před světovým mistrovstvím hokeje tady v Praze.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já tady budu maličko opatrný, poněvadž nechci uškodit ani tomu Růžičkovi ani někomu jinému. Ale viděl jsem tedy tu nahrávku a člověk z toho nemá dobrý pocit ani trochu. Je to nahrávka toho typu: Ivánku, kamaráde, když to řeknu zjednodušeně. To znamená, člověk s trošku dramatickým citem, pokud se na to díval Čtvrtníček nebo lidi tohoto typu, tak okamžitě, za to ručím, dostávali nápady, poněvadž ta situace tam nastolená je úžasná satiricky. Jeden člověk se domáhá vrácení peněz, protože uplácel, což je vůbec senzační pozice, a ten druhý takový jako drsným až bych skoro řekl halamáckým způsobem mu říká: Nefňukejte mi tady, prosím vás. A tak ho okřikuje takovým, je to ani na vteřinu nemáte pocit, že je to dobrá situace, takže já tady teďka nebudu přidávat další podezření, jenom chci říci, že je to určitě situace pro investigativní sportovní novináře a pro jejich velmi asi rychlé a profesionální výkony v této věci, protože je možný, že tenhle ten druh sportu je opravdu na těch penězích sponzorských a já nevím jakých, tak závislý, že to jinak nejde, ale sport je sport jenom dokud rozhoduje to, kdo je dobrý a ne něco jiného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dalším důvodem asi vůbec je, protože také nedávno ostravský útočník Milan Baroš dostal důtku za své výroky na adresu poměrů v českém fotbale, které přirovnal ke korupční žumpě.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Říkám, teď tady nemůžeme takhle rychle dávat, tohle je téma na dvouhodinový pořad a jako s lépe informovanými hosty, než jsem já. Já to mám opravdu z médií, ale říkám, ten základní dojem z té situace určitě není ten, že je tam všechno v pořádku, to ani náhodou, ale je v zájmu všech zúčastněných, aby jestli a jen trochu jim záleží na nějaké oborové cti, tak aby tahle ta podezření rozptýlili a to ne nějakým zametáním pod koberec nějakými frázemi, ale prostě musí se tedy říct, jestli je podstata, že tátové sypou a proč je to podstata a co z toho plyne a jestli ta ne úplně ideální úroveň našeho hokeje v poslednějších dobách, jestli s tímhle tím nějak nesouvisí, prostě je tam co řešit a bylo by fajn, kdyby se o tom začalo mnohem víc mluvit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vnučka Ferdinanda Peroutky Terezie Kaslová hodlá podle serveru Lidovky.Cz podat žalobu na český stát. Přiměly ji k tomu výroky prezidenta Miloše Zemana na adresu jejího dědečka. Prezident nicméně nedávno uvedl, že se omluví, pokud inkriminovaný článek Hitler je džentlmen, který měl podle něj vyjít v časopise Přítomnost ve 30. letech, nebude nelezen.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Zase to je dlouhodobý evergreen prezidentův. Ono se to mělo vyřešit už dávno nějak, prostě ve chvíli. Já tady taky teď, když něco říkám, tak se to snažím doložit hned a nebudu svá dnešní tvrzení v tomto pořadu dokládat možná za čtyři měsíce neb za pět. Prostě takovým způsobem debatovat nelze a je svým způsobem hrůza, že tedy se to od nás, byť potměšile odněkud požaduje. Já se té vnučce nedivím, i když je mi toho líto. Já si myslím, že správnější je tady trošku jiný postup, a sice vysvětlovat lidem, které to zajímá a těch je naštěstí dost, že Peroutka žádný provinilec nebyl. Víte, protože znovu, já si myslím, že nejhorší na té křivdě, na křivdě směrem z Hradu k Peroutkovi bylo to, že ono to bylo nastaveno nikoliv jako spor o názory. Ten prezident ho nekritizuje v rovině myšlenek a názorů na Hitlera nebo něco takového. Ale on ho kritizuje v rovině morální. Od začátku hovoří o selhání člověka nějakého, čili on tím říká, že ten člověk je špatný. Ten prezident pak sice, jestli si dobře vzpomínám, hned dodal, že mu to na něm, na tom Peroutkovi nevadí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přitom ale říkal, že ho vlastně obdivuje na jedné straně.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Čili pak to nedává vůbec žádný smysl. Já si myslím, že to druhé, to že mu to nevadí, že to bude možná méně pravda než to první. Já jako proč prezident po několik měsíců útočí na novináře, který zemřel v roce 1978 a fakt se nemůže bránit a jehož texty z té doby většina lidí nezná. A jak se ukazuje, nezná je ani ten prezident, respektive nepamatuje si je. Protože v něm zřejmě cítí škodu v tom, jak se říkávalo za starého režimu, v tom smyslu, jakési myšlenkové nezávislosti. On ho ten Peroutka dráždí, poněvadž je to prototyp myšlenkové svobody. Takhle já tomu rozumím od začátku a díky tomu nebo kvůli tomu dochází k té absurditě, že prezidentův tiskový mluvčí, což je starý kozák, který rostl v Haló novinách rudých, tak moralizuje na téma novináře, který celý život to s komunisty vedl jako jejich soupeř. Ty argumenty, které dnešní řad používá, jsou úplně stejné, jaké na Peroutku vytahovaly komunistický Rudý právo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem prezident před pár dny řekl, že Ferdinand Peroutka napsal v době okupace ještě horší věci při hledání toho inkriminovaného článku Hitler je džentlmen. Ten mimochodem našla Česká televize, ale ten není to titulek, je to věta v článku, který vyšel vlastně někdy jindy a napsal ho někdo jiný, alespoň to se uvádí na webových stránkách České televize. Tak kromě tohoto údajného textu narazil mluvčí Hradu pan Ovčáček na texty, kde například mluví pan Peroutka o Hitlerovi jako o největším z Němců a má se tam psát, že výnos vůdce o zřízení protektorátu je naší novou ústavou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Paní Senková, ale když budeme vytrhávat věty z kontextu, tak neposloužíme ani sami sobě, ani jako vůbec ničemu. Takhle se to opravdu nedá dělat. Každý,koho tohle to zajímá, tak si dovolím odkázat na zítra navečer v České televizi běží docela dlouhá debata v pořadu Historie CS o Peroutkovi, kterou jsem se shodou okolností zúčastnil a kde právě tohle to, to vytrhávání z kontextu a nevýhody s tím spojené, jsme se s různými pány tam snažili pojmenovat. Takhle by se dalo jako donekonečna v podstatě kritizovat úplně všechno a takhle se fakt diskutovat nedá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná se něco nového dozvíme příští týden, protože Hrad avizoval, že začne postupně zveřejňovat prý kontroverzní články Ferdinanda Peroutky.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já ty články znám, takže já od toho jejich zveřejňování nic nového nečekám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme k jinému spisovateli německému, nositeli Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass, který zemřel počátkem tohoto týdne. Ten byl už za života takovým živým svědomí německého národa, moralista, který káral národ za neochotu vyrovnat se s nacistickou minulostí. Přitom on sám vlastně před devíti lety v románu Loupání cibule přiznal, že jako mladík byl tři měsíce v jednotkách Waffen SS.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Je to strašně zvláštní osud, který zase hlavně na základě toho, co jste řekla, ale i některých jeho jiných pozdních textů třeba básní věnovaných izraelské politice a tak, tak jakoby zvláštně tu svou kariéru uzavřel a ono zase nedopusťme se tady teď nějakého rychlého moralizování na jeho téma. Je to spíš, myslím si, že ten jeho příběh každému, kdo si na to udělá čas, a to bych doporučoval, tak vypovídá opět něco o podivuhodnosti lidského osudu, protože jak již jste to zmínila, on opravdu svou literární kariéru a velmi úspěšnou, to byl velký literát, měl velký styl a Plechový bubínek, to bude jeden z románů německé literatury 20. století, které pokud vůbec, tak bude zapomenut až úplně naposledy, tak on skutečně celou tu kariéru postavil na tom kárání toho, že si Němci nepřiznávají své viny a to zejména viny tu druhou světovou válku a ejhle, v tom roce 2006, jak jste zmínila, se najednou ukázalo, že to píše člověk, který sice ne dlouho, ale zřejmě ne jako pachatel nějakých přeukrutných zločinů, leč nicméně u těch zbraní SS sloužil. A to není legrace. Já nevím, k čemu to přirovnat v českých podmínkách, protože za komunismu jsme tady žádnou obdobu SS neměli, to kdybychom říkali, že to jako kdyby Václav Havel byl v Lidových milicích, tak to je hloupost. Prostě nejde to k ničemu přirovnat nějakou míru přehmatu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Selhání nějaké, třeba kolaborace.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To slovo selhání já nemám rád od chvíle, kdy ten Zeman s ním takhle šachuje, poněvadž to opravdu obsahuje ten velmi silný moralistní aspekt a já tam, když mluvíte o selhání, tak toho člověka můžete jen odsoudit. Já neříkám ho omluvit, ale nějak tomu porozumět, proč něco tak šílenýho ten člověk dělá, protože o to jde. Jenom tak se z toho člověk může nějak poučit. Proč ten Grass celý život mele o provaze v domě oběšencově, když to teď řeknu hrubě a nechci se teď dotknout někoho z jeho čtenářů, mezi který ostatně já sám patřím. A je to jakýsi způsobem, nechci říct logický, ale je tomu právě v této rovině rozumět. On to nějak cítil tu vinu, kterou měl a nedokázal to říct, a tak okolo ní po ta desetiletí slovně kroužil a nakonec to tedy sám na sebe prozradil, ale bohužel ve chvíli, kdy vydal memoárovou knihu a v té memoárové knize to popsal způsobem, který také vzbudil velké rozpaky, já si to pamatuji, já jsem to četl tehdy a on vlastně tím mediálním připomenutím tady této své staré viny, on to neřekl jako pokání, ale jako součást PR kampaně, spojené se snahou tedy o lepší prodej té knihy, kterého dosáhl tímto způsobem a to bylo takový kulišácký jednání. Já jsem si řekl čertíku, ty tedy a teď o tom jakoby žertujeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Němcům to nebylo příliš k smíchu, co si pamatuji.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
A Izraelcům zase nebyly k smíchu ty pozdější básně, a teď jde o to, aby se to neomezilo jenom na nějakou nacionálně politickou ohraničenou problematiku, tu se jeho psaní samozřejmě netýká jen Němců nebo jednoho, dvou jiných národů, kterým on se explicitně věnoval, ale nás samozřejmě také, to téma těch vin je téma i naší, takže jako poučení z Grassova života plyne, abychom si to pod ten koberec sami sobě nezametali takhle také, poněvadž ono, já nevím, jestli slovo pokrytectví v tomhle případě jeho je to nejpřesnější. To je zase jenom odsudek s tím, že já za sebe spokojený nejsem, ale je potřeba to promyslet, napsat o tom, přečíst si o tom pár věcí, abychom opravdu měli co největší naději, že my někdy nepodnikneme nic podobného. Ono to asi myslel navíc ještě takzvaně dobře. To je v tom to nejhroznější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná proto tolik celý život moralizoval v tom dobrém slova smyslu, že měl třeba tento svůj hřích z mládí nebo jak vy to vidíte?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale znovu říkám, je to podivuhodné celé tím, že od pánaboha po většinu té doby toho moralizování měl zároveň ten styl. Víte, nebylo to, pokud někdo třeba teď slyší jeho jméno poprvé nebo vez toho, že zná ty romány, tak si může říct, že to byla nějaká pusinka plechová, která povídala, povídala. Tak to ani náhodou. To byl člověk, který měl velké vyjadřovací schopnosti ve smyslu, že byl schopen ty věci pojmenovávat jako průkopník jako úplně nově a kdo má takovou schopnost, tak to není špatný člověk z podstaty věci. To není možný, tak proto upozorňuju na tu záhadnost jeho příběhu, který jinak vypadá jednoznačně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pavel Kosatík, spisovatel a publicista. Děkuji za vaše názory, na slyšenou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Děkuji také a na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: zis
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.