Přepis: Jak to vidí Miroslav Konvalina – 23. července

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den u poslechu prázdninového Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes nás navštívil Miroslav Konvalina, bývalý zpravodaj Českého rozhlasu v Severní Americe. Dobrý den, Mirku.

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
Dobré ráno, děkuji za pozvání na Dvojku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My si budeme tykat, s dovolením, protože se známe 25 let. My vlastně dnes navážeme v Jak to vidí na sérii reportáží, kterou si pro naši stanici posílal právě z tvé reportážní cesty po Kanadě. Tam si se toulal vlastně s kamarádem fotografem Miloslavem Martanem. Podíval si se na stará známá místa, nebo spíše jste se zaměřili na místa nová, zatím neprobádaná.

Čtěte také

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
Já jsem oslavil před dvěma lety padesátku, řeknu, zeširoka a říkal jsem si, co vlastně dál a co bych ještě chtěl zažít a vidět a v té cestovatelské oblasti vemte si to, že se většinu života živíte zahraničním zpravodajstvím nebo cestováním většinou Amerikou, a najednou jsem si uvědomil, že mám možná 2 - 3 místa, která mi chybí a kam bych se chtěl podívat nepracovně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takový dárek k narozeninám opožděný.

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
Takový opožděný dárek k narozeninám. No, ale samozřejmě čím jste starší, nechcete cestovat sám, zároveň už s mými zkušenostmi jsem udělal takovou zkušenost, že jezdit ve velké skupině už mně také nevyhovuje, protože přece jenom ty zájmy jsou trochu jiné. No, a když jsem ještě pracoval v americkém centru, tak jsem hledal pěknou výstavu o amerických národních parcích a narazil jsem na cestovatele a fotografa z Prachatic Miloslava Martana. No, a od té doby se stýkáme a mluvíme o různých věcech. A letos jsem říkal, mně chybí západní Kanada. Já jsem měl příležitost, samozřejmě jsem se byl podívat několikrát i se známými u Niagarských vodopádů, můj nevlastní bratr žije v Ontariu, tak jsem byl i ve východní části Kanady a byl jsem v Torontu, v Ottawě a v dalších kanadských městech, ale všechno to bylo na východě. A teďka máte takový nesplněný sen, na zdi máte kalendář kanadské národní parky a říkáte si, tam bych se chtěl někdy podívat. Ale to je tam až vzadu a drahé letenky. No, a vždy k tomu musí pomoci trochu náhoda a Míla právě fotografoval a provázel turisty po amerických národních parcích a zbylo mu devět dní, kdy vlastně měl volno a říkal, hele, já si chci projet rychle ty parky, tak jsem říkal, výborně, pojedeme spolu. Ale my nedokážeme nepracovat. Takže jsem rád, že Český rozhlas 2 přijal náš projekt reportáží a fotografií z kanadských národních parků.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, ty také. Ráda pozvu posluchače ještě nejenom k poslechu našeho rozhovoru, ale také k jaksi k podívání se na naše webové stránky Dvojky, kde jsou také vaše fotografie. Zaznělo tady devět dnů, tedy jste byli na cestě, což není mnoho na to, abyste poznali ty krásy vzhledem k té rozloze. Pochopila jsem správně, Mirku, že ty největší skvosty jsou docela daleko?

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
Ty největší skvosty jsou daleko. Nicméně ty nejatraktivnější národní parky tvoří jakýsi takový přirozený shluk okolo pohoří, která se táhnou od severu k jihu západní Kanadou, zejména teda Skalisté hory a Přímořské hory a další. A my jsme to vzali už od moře, kde vlastně už z moře vystupují hory a projevují se na největším vlastně ostrově na západním pobřeží Ameriky, který se jmenuje Vancouver Island, a tam vlastně je to, co jsme dřív viděli třeba v Národním parku Olympic a v dalších. To jsou deštné lesy nebo pralesy středního pásma, poměrně neobvyklá věc, nejsou tam cikády, není tam spoustu hmyzu a ptáků, ale jsou to lesy, kde jsou až 800 let staré stromy, většinou cedry nebo jedlovce, no, a tam se prodíráte kapradinami a je to úžasné, jako z nějakého filmu. Takže to jsme zažili. A potom jsme postupovali do těch národních parků zejména ve Skalistých horách, ale potom i třeba do Glacier National Park a do dalších. No, a protože jsme schopni ujet denně 500 až 600 kilometrů úplně běžně a Míla je výborný řidič, takže nám nedělaly ty přesuny problémy, ale nikomu bych neradil jet do Kanady na devět dní. To si můžou dovolit takoví blázni, jako jsme my, kteří od rána od šesti řídí a až se setměním jdou spát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik turistů jste potkali a také Kanaďanů?

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
No, my jsme potkali, zajímavé je to, že v Kanadě nepršelo asi tři měsíce, a samozřejmě jakmile jsme přijeli, tak začalo lejt, zejména na ostrově Vancouveru. Tak ze začátku jsme jich nepotkali moc, ale potom jsme zjistili, že je to tak, že Kanaďané jsou cestovatelé, kteří milují přírodu, zejména se přesunují těmi jejich oblíbenými karavany nebo obytnými vozy. Zatímco je zajímavé to, že ty nejnavštěvovanější národní parky jsou plné japonských nebo asijských turistů, kteří se přesunují převážně autobusy a vlastně jsou jenom na těch nejatraktivnějších místech, které znají z těch katalogů cestovních kanceláří nebo právě z těch kalendářů a do té volné přírody se nedostanou. No, a mezi tím jsou skupiny samozřejmě lidí z Austrálie, z Nového Zélandu, z Evropy a z Ameriky jako my, kteří se vydají na krátký trek nebo zkrátka jenom se podívají na vyhlídky podle toho, jak se jim to líbí, jak mají čas.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S čím může turista počítat v těch národních parcích, Mirku? Teď nemám na mysli ty krásy, což také samozřejmě ještě můžeš to rozvést, ale z hlediska, nevím, na co se připravit?

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
Kanadské národní parky, když je srovnám s americkými, jsou lepší v tom, že teďka to možná řeknu trochu lidově, ale americké národní parky jsou trochu jako pro blbé. To znamená, že...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co to znamená?

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
To znamená, že tam máte všechno až pod nosem a vlastně v návštěvnickém středisku, všude vám řeknou, jak se máte seřadit, kam se máte dívat, že děti tímhle směrem, dospělí tímhle směrem, nejlépe v čtyřstupech a na každé druhé vyhlídce potkáte nějakého rangera, který s vámi mluví, jako kdybyste ve škole v zoologii neměli nic o medvědech, takže to veme úplně zčistajasna. A zatímco v té Kanadě vás nechají si tu přírodu užít, mě to až děsilo, protože jsme vstupovali v Glacier National Park do jednoho údolí a byli tam medvědi, no, a my jsme samozřejmě v návštěvnickém středisku dostali základní kurz, ale pak jsem čekal, že nám samozřejmě někdo bude říkat co a jak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiň, základní kurz čeho? Jak se chovat, kdyby...

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
No, základní kurz, jak se chovat při setkání s agresivním medvědem a jak se chovat při setkání s běžným medvědem, protože běžný medvěd má ostych, většinou ho nevidíte, většinou je někde schovaný. A vlastně přistoupí na to, že oba, když se setkáte, tak se co nejrychleji od sebe vzdálíte a nic se nestane. Samozřejmě agresivní medvěd bývá většinou spojován s tím, že už si zvyká na tu potravu, která je spojená s kempy nebo s lidskou stravou. A tam už je určité nebezpečí. Ale to oni přesně vědí. Takže paradoxně čím hlouběji do divočiny se vydáváte, tím větší šance je, že narazíte na ty "hodné" medvědy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jestli má i medvěd nějaký kurz? Kanadskou přírodou, kterou poznával Miroslav Konvalina, bývalý zpravodaj Českého rozhlasu, se budeme toulat i po písničce.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve studiu Českého rozhlasu Dvojky je bývalý zahraniční zpravodaj rozhlasu Miroslav Konvalina, se kterým si povídám o jeho cestě kanadskými provinciemi Britská Kolumbie a Alberta. Hovořili jsme o kurzu pro setkání s medvědy. Potkal si nějakého grizzlyho nebo baribala, což je typické pro Kanadu?

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
Upřímně řečeno. Na jedné straně jsme si to trochu přáli, protože jsme chtěli se do vysílání pochlubit nějakým zážitkem, na druhé straně ta přirozená ostražitost tady je a my jsme s Mílou už potkali řadu medvědů na Aljašce, kde jsou zejména v těch národních parcích, kde jsme byli, medvědi grizzly a medvědi baribalové. A Míla má takovou historku, kterou rád vypráví o medvědech. Tak já možná ji tady řeknu. Oni totiž jsou dva druhy medvědů. Pro nás pro laiky samozřejmě. Ať teďka neposlouchá nikdo ze zoologické zahrady. A jeden ten medvěd jí ty bobule a borůvky a tam jsme viděli divoký angrešt, divoký rybíz, různé brusinky, no, ale vlastně o člověka se nezajímá, je to ten medvěd baribal nebo ten, oni mu říkají medvěd černý v Americe. No, a pak je ten medvěd s tím hrbem, medvěd grizzly, který my ho známe hnědý, ale on může být v nejrůznějších barvách. No, a ten nepohrdne samozřejmě masem ať už lososem, nebo, nebo když si navykne na nějakou stravu. No, a vždycky se říká, že je dobré mít dělat hluk, dát o sobě vědět, chodit v takových sevřených skupinách s pepřovým sprejem. Ale oblíbené samozřejmě, je to i marketingový tah, je prodávat turistům rolničky. No, a samozřejmě ty rolničky, když tam hučí vodopády nebo řeka, tak ty rolničky vůbec nejsou slyšet. Ale k čemu jsou dobré, říká Míla, že když narazíte na čerstvý trus právě medvěda, tak je dobré se zeptat a podívat se, jestli jsou tam v tom trusu zbytky bobulí nebo zbytky rolniček. Já to rád vyprávím, ale je to, je to typické. Samozřejmě my jsme se vydali do jednoho údolí, kde tam ty rangeři řekli, že jsou tam medvědi, a my jsme samozřejmě doufali, že to budou medvědi baribalové, a oni na nás ještě zdálky říkali, ne, ne, ne, jsou tam čtyři medvědi grizzly, ti byli hlášený, máme je tady. A prosím vás, přineste fotografie a pokud možno zaznamenejte, kde v jaké oblasti se nacházeli. My jsme říkali, že ani ne. No, a nejdřív samozřejmě když vycházíte ze základního tábora nebo z té stezky, tak děláte přesně to, co se po vás chce. To znamená, jste hluční, snažíte se držet té úzké skupiny. Jenže určitě znáš z jakéhokoliv nebezpečí, za chvilku člověku otrne, jo, a jeden jde vzadu, jo, další zase chce fotit vepředu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ztratí rolničku.

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
Další si povídají, že si šeptaj, jdou spolu. Ale vlastně nejsou hluční. Tak jedinej já poctivě tam zpíval na celý hory, medvědi nevědí, že turisti nemaj zbraně a tak dále a tak dále, no, ale i potom ve stoupání mně došel dech. No, a byli jsme potichu. A teďka třeba jedna z takových věcí je, že člověk nemá zanechávat za sebou žádné, žádné stopy ani pachové stopy, že zkrátka co si do té přírody přinesete, to si máte odnést. No, jenže někdy i takové potřeby po tříhodinovém výšlapu prostě jsou a najednou si uvědomíte, že zanecháte třeba pachovou stopu. No, a teďka se nemůžete ubránit dojmu, že prostě v tom rozlehlém údolí když už by vás ten medvěd neviděl, tak určitě vás ucítí. No, a jdete a už jste skoro v tom základním táboře a najednou na té úzké pěšině, kde není vidět, protože jsou tam křoviny a les, tak najednou uvidíte čerstvé medvědí stopy. Tak se člověk rychle vrátí do reality, samozřejmě zrychlí krok. No, a ten ranger nám vysvětloval, já jsem říkal, je pravda to, že medvědovi, protože má ty krátké nohy a takové to tělo, takže se nedá utéct? Oni říkali, no, nedá se mu utéct, nedá se mu uplavat, nedá se před ním vyšplhat, to všechno zvládne, ale jediný důvod, proč musí být čtyřčlenné skupiny, je, že předpokládejte, že nebudete nejpomalejší běžec z té skupiny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak často dochází, pokud se to ví, k nějakým konfliktům mezi třeba medvědy a člověkem?

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
No, tak úmrtí bývají tak 3 - 4 do roka, ale tam programy jsou velmi dobře nastavený. To znamená, že ten medvěd, když je v divoké přírodě, když není zvyklý na tu lidskou potravu, když se nedostane k odpadkům a když se nenaučí chodit právě za lidmi, tak vlastně by měl být víceméně neškodný, měl by být bázlivý, neměli byste ho ani potkat a vidět. A pokud ten konflikt nevyprovokujete, tak by neměl být. Zase na druhé straně jakmile se medvěd třeba i s mláďaty medvíďaty dostane do toho tábora a navykne si na stravu, tak nemusí být ani agresivní, ale už ho dávají do takového rehabilitačního centra, kde zkoumají, jestli ho mohou vypustit zpátky do volné přírody, nebo jestli ho musí utratit. A právě ročně je utraceno po celé Kanadě asi 1500 medvědů, jo. Bylo to, bylo to daleko víc. Mezi tím jsou samozřejmě medvědi grizzlyové, baribalové, ale třeba velmi často musí utratit i pumy. A nejsou to turisté, kdo jsou ohroženi, ale jsou to většinou lidé, kteří bydlí třeba v mobilních domech blízko divočině. No, a samozřejmě každý chce bydlet na tom nejhezčím místě uprostřed lesů s nádhernými výhledy, ale pak volají o pomoc a žádají o odstřel medvědů. Ale třeba, já nevím, z osmi tisíc žádostí o odstřel oni povolí třeba těch 1500 ročně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kanadská flora a fauna očima Miroslava Konvaliny.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak viděl Miroslav Konvalina Kanadu, to se dozvídáme v dnešním dílu pořadu o cestování v Jak to vidí. Už tady zaznělo, že v Kanadě bylo sucho, bylo teplo, pak pršelo. Jak vůbec v této zemi se dívají na klimatické změny, o kterých my v Evropě docela diskutujeme?

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
Já musím říct, že vždycky se to pozná, když se vrátíte z té země, jo. Když tady přijedete a v hlavních zprávách je, že se bude měnit rychlost v obcích z 50 na 60 kilometrů nebo že prostě vláda projedná změnu poloměru zatáček nebo že se převrátil kamion se senem, tak si říkáte, že nám trochu unikají ty globální problémy, které ... na nás se valí vlna uprchlíků a my se bavíme, jestli jich přijmeme tisíc nebo dva tisíce a moc dobře víme, že se nás nikdo nebude ptát, že prostě sem přijdou možná tisíce, možná desetitisíce lidí. A ty Kanaďané si to přiznají. Ty si nehrajou na to, prostě zkrátka a dobře se na ty problémy dívají s veškerou vážností.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řeší jiné problémy.

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
Řeší, řeší jiné problémy například a najednou zjistíte, že ty problémy musíme mít i my. Třeba vody v Kanadě jsou zamořené teďka mikroplasty, které jsou ze zubních past a z různých takových těch čistících krémů a z líčidel. A teďka vemte si, co tam vidíte nádherná čistá jezera, nádherné čisté řeky a tam je to jeden z velkých diskutovaných problémů. A já jsem si říkal, no, tady v životě o tom, že jsou zamořené toky mikroplasty jsem neslyšel. Když jsou lesní požáry, tak samozřejmě my taky v České republice máme lesní požáry, teď /nesrozumitelné/ o třech hektarech něco hoří, ale vůbec nikdo vám neřekne ten kontext. To znamená, že...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak je tomu v Kanadě, protože ty lesní požáry jsou v podstatě typické pro to léto, ale letos jsou prý něčím mimořádné.

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
No, jsou mimořádné, protože nikdo vám neřekne, že vlastně pro ekosystém ten lesní požár je i užitečný, aspoň v těch měřítcích amerických národních parků jak kanadských, tak ve Spojených státech. Ale excesy jsou. Třeba jak byl velký požár v Yellowstonském národním parku nebo, nebo když byla erupce sopky Mount St. Helens nebo právě požáry. Ale ona se neřekne i ta druhá skutečnost, že lesní požáry se vlastně nehasej. To, že letí někde vrtulník a shazuje tam vodu, to není, aby se ten pohár, požár uhasil. To je proto, aby se snížila teplota, aby se vytvořily podmínky, aby tam mohli nastoupit hasiči a začít kopat a začít to řízeně vypalovat tak, aby se dál nešířil. Prostě zkrátka a dobře, máme trochu rozdílné představy o tom, když hoří, tak že se to musí zákonitě uhasit. V Kanadě třeba se ty parky nehasí. Tam se to většinou nechá shořet, pokud to neohrožuje lidi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, když si byl ještě zpravodajem Českého rozhlasu v Severní Americe, tak si několikrát právě i připravil reportáže z hašení těch požárů. V čem se třeba změnila, pokud v něčem, práce hasičů?

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
No, ona za posledních 50 let ta základní technika, kdy dostanete lopatu a musíte vykopat, protože ten oheň se drží pod v těch kořenových systémech třeba i týden a takže ta lopata a hasící prostředky těch požárníků jsou strašně důležité, ale změnilo se to, že máme, máme GPS, máme mobilní telefony. To znamená, že i lidé mohou velmi efektivně hlásit požáry. Potom je spojení s těmi letadly, permanentní, to znamená, že můžete navádět daleko více letadel nebo, nebo helikoptér na určitá místa a koordinovat to. No, ale samozřejmě ta, ta "romantika" to jsou lidi, kteří to milují, dělají to, tam byl jeden vysokoškolák, který studoval a říkal, krásná letní brigáda a zůstal jsem u ní 25 let, protože je to romantická práce, jste v nějakém základním táboře, dokonce někdy helikoptérou vás shazují doprostřed nějaké divočiny. A tam jsou takové zásahové jednotky, tři zkušení hasiči, kteří vlastně mají eliminovat ten požár v počátku, a teprv, když se to nedaří, tak tam pošlou jednotku, která třeba je dvacetičlenná. Ale většinou jde o to vlastně chránit, chránit obydlí lidí, ale ten lesní požár se málokdy daří uhasit a někdy i hoří několik týdnů nebo i celé léto.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče těch klimatických změn, jak o nich debatují v Kanadě? Možná také si vypozoroval třeba nějaké změny, když to srovnáš s tvým pobytem nebo návštěvami před těmi deseti lety?

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
Určitě. Před těmi deseti lety se to vlastně pořád se o tom diskutovalo, popíralo se to a když náhodou třeba delegaci amerických kongresmanů dovezli na Aljašku, kde ty ledovce ustupují totiž už sto let, jo, takže zdánlivě se může říct, no, zkrátka to je teďka takové období a pak přijde zase krátká doba ledová, zase nám to všechno zmrzne. Ale oni všichni říkají, že teď je to velmi dramatické a velmi rychlé. To znamená, že teď už hovoříme o třeba několika desítkách let, kdy můžou vymizet vlastně ty ledovce v Severní Americe, jo. Samozřejmě ne třeba ty velká ledovcová pole, která jsou na těch náhorních plošinách, ale právě ty ledovce viditelné, které jsou, jsou plné ledovcové řeky a dole je sucho. A lidé prostě nemají vodu ze srážek. Takže to jsou takové paradoxy. Samozřejmě jde i o přehřívání vodních toků, přehřívání přilehlého Pacifiku, což má třeba vliv na tah lososů v současné době. Třeba v Albertě, která, kde jsme taky byli, je tři miliony krav, které teďka nemají vlastně trávu, nebude seno. Takže ty důsledky toho oteplování jsou všude a oni to berou velmi vážně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Miroslav Konvalina, bývalý zpravodaj Českého rozhlasu v Severní Americe. Já ti děkuji, Mirku, za rozhovor a přeji hodně štěstí na cestách a krásné léto.

Miroslav KONVALINA, bývalý zpravodaj ČRo v Severní Americe
--------------------
Brzy na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou. Zítra se Zita Senková těší na slyšenou, vlastně vidíte, utíká ten týden. Já až v pondělí. Zítra bude Výletní snídaně s Patricií Strouhalovou. Hezký den všem, na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.