Přepis: Jak to vidí Mikuláš Bek – 10. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Jak to vidí dnes vítá nového hosta. V brněnském studiu usedl profesor Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity, muzikolog. Dobrý den vám přeji do Brna.

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsem ráda, pane profesore, že jste rozšířil řady našich "jaktovidičů". Co bude v hledáčku dnešního rozhovoru? Hrozící krácení rozpočtu pro vysoké školy. Kolik vlastně stojí jeden vysokoškolák a jak se vyvíjelo jeho financování? Bude novela vysokoškolského zákona skutečnou reformou nebo jen kosmetickou úpravou? Mělo by se platit za studium humanitních oborů? I na to se zeptám. Ministr financí Babiš navrhl pro příští rok seškrtat o více než 1 miliardu rozpočet pro vysoké školy v Česku. Proti tomu se ale ohradil nejen ministr školství, ale i premiér. Dostatek finančních prostředků pro vzdělání označil za jednu ze svých priorit. To jste se také dozvěděli vy, rektoři, na setkání s oběma politiky. Je tedy hrozba škrtů zažehnaná?

Čtěte také

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
No já samozřejmě nevím, jestli je úplně zažehnaná. Já si samozřejmě cením příslibu pana premiéra, že bude hájit zájem vysokých škol při vyjednávání o státním rozpočtu, ale dokud ten státní rozpočet není schválen, tak bych se úplně neradoval. Ono navíc to, že nebude škrt, vlastně není nic, čemu bychom se měli nějak zvlášť radovat, protože ty výdaje na vysoké školství jsou v České republice poměrně výrazně nízké a to, že se nebude škrtat, je vlastně málo. My bychom potřebovali mírně ten rozpočet zvyšovat v nejbližších letech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro tento rok mají vysoké školy přes 22 miliard korun. Je to ta částka správně? Ono původně rozpočet počítal s částkou 20, 21,7 miliardy. V rámci přesunu v rozpočtu ministerstva školství pak ještě přibylo 400 milionů. Jakou částku vy byste, pane rektore, považoval za, řekněme, adekvátní, jak by měl vypadat ten rozpočet?

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
No ono těch 400 milionů tam nepřibylo, ono jenom bylo původně škrtnuto a pan ministr školství nalezl v prostředcích ministerstva školství peníze, které přesunul vysokým školám tak, aby byl zachován jejich rozpočet zase, zase předcházejícího roku. Ale co by bylo optimum? No my jsme připravili pro to jednání s panem premiérem celou řadu statistik a mezinárodních srovnání. A z nich vyplývá, že Česká republika trpí několika neduhy ve vysokém školství. Zaprvé je to velmi vysoký počet studentů na jednoho učitele, což je úplně základní faktor ovlivňující kvalitu a také při srovnání parity kupní síly dáváme na jednoho studenta velmi málo prostředků. Což se samozřejmě odráží potom v kvalitě například laboratorního vybavení pro experimentální obory, nebo technické obory. A to je nepochybně brzda pro konkurenceschopnost českých vysokých škol a trhu práce. Když se udělá nějaký hrubý odhad, tak my bychom potřebovali, aby se ten rozpočet vysokých škol postupně zvýšit z těch nějakých 22 dejme tomu na 30 miliard korun. My jsme realisté, my jsme akceptovali v době ekonomické krize i škrt pro vysoké školství, ale jsme přesvědčeni, že v době, kdy ekonomika roste, by bylo logické a potřebné, kdyby stát postupně rozpočet vysokých škol zvyšoval tak, aby bylo konečně možné vyrovnat tu konkurenční výhodu našich sousedních zemí Německa, Rakouska, kam už dneska odchází řada studentů, kteří dají přednost studiu na kvalitní zahraniční univerzitě před českými.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm, ministr školství Chládek se nechal slyšet, že by chtěl navýšit peníze pro resort školství o další 2 miliardy. To by ještě pořád nebylo tedy těch optimálních podle vás 30 miliard. Jak se vyvíjely ty výdaje, pane rektore, na jednoho financovaného studenta? Kdybychom porovnali třeba v horizontu uplynulých 10 let možná?

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
No je to tak, že nejlepší doby z hlediska financování na jednoho studenta byly v první dekádě tohoto století. Bylo to někde mezi lety 2004, 6, tehdy ta částka poměrně rychle rostla, pak se ten růst zastavil, což souviselo s tím, že začalo hodně přibývat studentů a ten rozpočet už nedržel krok s tím rychlým růstem počtu studentů a pak přišla ekonomická krize a ten rozpočet se začal dokonce snižovat při dalším růstu studentů. Takže jsme se dostali do situace, kdy na jednoho studenta připadalo výrazně méně po roce 2010 než o 5, 6 let dříve a ještě stále jsme se i při mírném nárůstu v posledních dvou letech nevrátili na ta čísla z té první dekády.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm. Když jsme hovořili vlastně o těch škrtech, tak ministr financí argumentuje tím, že vysokým školám v posledních letech jaksi ubývá studentů kvůli slabším ročníkům a proto vlastně se tady nabízí prostor k těm úsporám.

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
To je samozřejmě empirický fakt, že ubývá studentů, ale říkám, stále jsme se nevrátili na financování na hlavu studenta, které by bylo srovnatelné i s vlastní historií České republiky před 10 lety. Takže ten argument není správný. Pokud chceme mít kvalitní vysoké školství, je jasné, že nemůžeme mít výrazně odlišné náklady na jednoho studenta, než mají zahraniční vysoké školy. Víte, ono vysoké školství je takové odvětví, které má náklady vlastně dneska globalizované, přístroje, laboratorní vybavení, energie, to všechno, učebnice, databáze, to všechno stojí úplně stejně po celém světě. To, co se může lišit, je samozřejmě cena práce. Ale ani ta se nemůže lišit úplně výrazně, protože už dnes zase víme, že celá řada špičkových českých vědců odešla působit do zahraničí. A pokud nechceme, aby došlo k tomu, čemu se říká anglicky /anglický text/, tedy, aby nám utíkaly mozky do zahraničí, tak pak musí nabízet i české univerzity srovnatelné platy. To neznamená identické jako v Rakousku, protože životní náklady jsou u nás odlišné, ale nepochybně srovnatelné tak, abychom dokázali soutěžit s kvalitními univerzitami v blízkém nebo vzdálenějším zahraničí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou ty částky efektivně využívány, ty investice do školství?

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
Já bych řekl, že v zásadě ano. Pokud se podíváme na ty výdaje na studenta a vedle toho si postavíme postavení českých univerzit, aspoň některých v těch světových žebříčcích, tak je vlastně zázrak, že se Karlova univerzita umisťuje v třetí stovce světových univerzit a Masarykova univerzita v šesté stovce. To je podle mě důkaz toho, že se s těmi omezenými prostředky zachází velmi efektivně, byť samozřejmě dnes probíhá diskuse o tom, zda například investice ze strukturálních fondů byly všechny úplně správně nastaveny a zda nedošlo ke zdvojování některých laboratorních zařízení. To je samozřejmě pravda, že tahle debata se vede.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm. Jestli je právě, myslela jsem i to, tím limitem kvality, jestli jsou pouze finance, nebo je to...

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
Ne, ne, to samozřejmě tak nikdy není, že jo. To je, finance jsou ten, ten objektivní faktor, který ale má zásadní vliv. Prostě jestliže má jeden učitel vysokoškolský na starosti 30 studentů v České republice a v Británii je dejme tomu modelově 15, tak je jasné, že jim prostě věnuje mnohem větší energii, péči, pozornost, ale...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy máte, promiňte, vlastně i osobní zkušenost s výukou v zahraničí.

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
Mám, mám zkušenost právě z Británie a také z Německa. Ovšem musím přiznat, že ty peníze nejsou všechno. Právě Británie je samozřejmě zemí s dlouhou univerzitní tradicí a tam si člověk uvědomí, že do hry vstupuje i subjektivní faktor, a to je prostě kvalita těch učitelů. Kultura vyučování na vysoké škole je něco, co se učíte od svých učitelů a ti se to učí zase od svých učitelů, sahá to hodně hluboko. Takže já jsem si vědom toho, že kvalita vysokých škol závisí na obojím. Jak na těch financích, na těch objektivních faktorech, tak na tom, jací jsou a jací budou naši učitelé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovořili jsme o tom, že počet vysokoškolských studentů klesá, ale možná paradoxně na straně druhé, pane rektore, slýcháme i výtky, že pořád máme příliš mnoho vysokoškoláků. Jak to vnímáte? Když se podíváme třeba na statistiku, tak v roce 2000 fungovalo 24 veřejných a 8 soukromých vysokých škol. Aktuálně je to 26 veřejných vysokých škol a 44 soukromých.

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
No já jsem přesvědčen na základě mezinárodního srovnání, že vysokoškoláků máme v České republice stále ještě málo proti rozvinutým zemím. Ale samozřejmě ta situace je různá v různých věkových kategoriích. Zejména v těch středních a vyšších věkových kategoriích zaostáváme výrazně za vyspělými zeměmi. Pokud jde o ty nejmladší kategorie, které vstupovaly na vysoké školy v posledních 10 letech, tak tam samozřejmě se ta situace velmi rychle přiblížila tomu, co je obvyklé i v západní Evropě, byť mezi vyspělými zeměmi existují určité rozdíly. Například Finsko nebo Austrálie mají ještě mnohem více vysokoškoláků mezi tou kategorií 19letých než má třeba Německo nebo Česká republika. U nás se donedávna tvrdilo, že do vysokého školství vstupuje zhruba 60 % té kohorty 19letých, v poslední době ministerstvo školství začalo revidovat ten údaj, protože do něj byli započítáváni i zahraniční studenti. Když se očistí zřejmě ty údaje, tak se dostaneme někam k 50 % věkové kohorty 19letých, což nás řadí někde na chvost vyspělých zemí. Já si myslím, že by bylo v zájmu České republiky ještě mírně zvyšovat počet vysokoškoláků, ale co je důležité, je změnit strukturu těch programů studijních, do kterých studenti vstupují. Je prostě jasné, že nemá smysl, aby všichni studovali Karlovu univerzitu nebo Masarykovu univerzitu, je zřejmé, že v českém vysokém školství chybí sektor profesních programů, profesních vysokých škol, škol, které jsou obdobou toho, čemu se v Německu říká /německý text/, to jsou školy, které se specializují na profesně orientované bakalářské programy. To je prostě něco, co u nás výrazně chybí. Takže zvyšovat mírně podíl vysokoškoláků, ale výrazně měnit strukturu nabídky studijních programů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze tuto změnu té struktury očekávat nebo přispěje k tomu v nějaké míře několikrát dosud odložená novela zákona o vysokých školách, zohledňuje i toto?

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
Ta novela přímo tohle to neovlivní žádným způsobem, protože ta novela se vlastně soustřeďuje téměř výhradně na jedno velké téma, a to je úprava akreditací, další změny jsou víceméně technické a proti minulosti nedochází v té novele k nějakým výrazným zásahům do struktury vysokých škol. Ministerstvo školství inzerovalo, že se chce pokusit o tu diverzifikaci spíše nástroji, které leží mimo legislativu a jsou součástí způsobu financování vysokých škol. Ale ta debata zatím teprve začíná. Takže zatím není na, na obzoru podle mě účinný nástroj, který by mohl tu vysokoškolskou krajinu České republiky změnit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nakolik, pane rektore, ta připravovaná novela zákona o vysokých školách vlastně bude slibovanou reformou nebo bude to spíš jistá kosmetická úprava?

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
Já bych řekl, že je to reforma akreditačního procesu. Není to reforma vysokých škol, protože pan ministr Chládek po nástupu do funkce vcelku realisticky zhodnotil dosavadní zkušenosti a rozhodl se soustředit na to, co je největším problémem českého vysokého školství. To ostatní, o čem se v minulých letech debatovalo a co vzbuzovalo vášně, to nechal být stranou. Já jsem přesvědčen, že během nějakých 5 let se budeme muset k řadě těch témat vrátit a že české vysoké školství bude jednoho dne čekat jakási reforma, ale to není slovo, které by bylo dnes příliš oblíbené.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na většině škol končí termín pro podávání přihlášek ke studiu. Jak se projevuje ten proklamovaný pokles populační křivky?

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
Projevuje se zcela evidentně i na naší univerzitě klesá počet podávaných přihlášek vlastně tak, jak klesá počet maturantů v zemi a samozřejmě se to týká do jisté míry i zahraničních studentů, kteří k nám přicházejí, protože ty klíčové země, což je Slovensko, Ukrajina, Rusko, vlastně čelí úplně stejnému demografickému poklesu jako Česká republika, takže lze očekávat pokles zájmu i, i z těchto zemí úměrně tomu, jak se zmenšuje ta studentská populace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak na to reagujete? Třeba konkrétně vaše Masarykova univerzita?

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
My jsme rádi. Protože my jsme si vědomi toho, že právě z hlediska počtu studentů na učitele jsme se dostali za optimum a pokud chceme být kvalitní univerzitou, tak nám nezbývá, než snižovat počet studentů na učitele, a to se dá dělat dvěma způsoby. Buď bude ubývat studentů, nebo bude přibývat učitelů. Vzhledem k tomu, že stagnují finance, tak nemůže přibývat učitelů, protože bychom jim museli výrazně snižovat platy a oni by nám utekli, takže to snižování počtu uchazečů o studium je vlastně něco, co je z hlediska perspektivy kvality univerzity pozitivní faktor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezident Zeman při své nedávné návštěvě Plzeňského kraje si posteskl na podceňování učňovského školství a obecně nehumanitně založených oborů. Jak vy to vidíte, pane Beku?

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
Já jsem přesvědčený, že jsme svědky poměrně razantní proměny chování mladé generace, která v zásadě souvisí s tím, že lidé žijí výrazně déle než před 15 nebo 20 lety. My jsme v situaci, kdy musíme počítat s tím, že se bude prodlužovat jeho lidský věk a jeho všechny fáze, že se neprodlouží jenom senilita, ale také infantilita. A že rozhodování dětí, studentů o jejich budoucí kariéře se bude posouvat v čase, dřív se předpokládalo, že v 18 letech jsou lidé zralí, složí maturitu a vědí, co budou v životě dělat. Tak to očividně ve vyspělých zemích, kde se žije déle, není. Ta fatální rozhodnutí se odsouvají v čase někam k 21., 22. roku života, zhruba k mezníku, kdy zpravidla studenti končí bakalářské studium...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To já jsem, promiňte, ve 22 promovala.

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
Já taky. Ale zkrátka svět se v tomhle hodně změnil a když se podíváme na řadu západních zemí, tak vidíme, že vlastně to specializované vzdělání, či profesní příprava se prostě posouvají a více dětí pokračuje na střední škole v nějakém typu všeobecného vzdělání. Já si neumím představit, že by nějaké politické opatření mohlo zpátky vytlačit děti z gymnázií a všeobecných středních škol na učňovská zařízení, protože jejich rodiče si to nepřejí. Já to považuji za nerealistické. Já si myslím, že musíme debatovat právě onu změnu nabídky vysokoškolského studia, potřebujeme profesní bakalářské programy, potřebujeme možná takzvaný krátký cyklus. Například ve Spojených státech na školách, kterým se říká Community College, často studují lidé, kteří tam studují pouze rok, rok a půl, nebo dva, odnesou si vlastně de facto výuční list jako elektrikáři, ale zároveň, když se po 5 letech rozhodnou, že chtějí přece jenom zvyšovat svoji kvalifikaci, tak se jim většina toho studia uzná, kredity si přinesou do bakalářského studia a dodělají si bakaláře. A když jim to dobře jde, tak se můžou klidně pustit i do navazujícího magisterského studia. Já myslím, že Česká republika potřebuje flexibilnější model a nevěřím tomu, že se resuscitovat model, který známe z pozdního socialismu s masivním učňovským školstvím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm. Jako jedno z možných řešení, byť jak pan prezident přiznal, radikálních nebo drsných, při nedostatku pracovníků v průmyslu by viděl možná zpoplatnit studium humanitních oborů na vysokých školách. Jak se vám, pane rektore, zamlouvá tato myšlenka?

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
No já jí považuju za zcela nerealistickou z hlediska toho, že by to určitě nevedlo ke změně chování těch uchazečů. Prostě kvůli pár tisícům ročně nezměníte jako studenti své preference, tak to nefunguje. I v zemích, které mají poměrně vysoké školství jako je Británie, nedošlo k nějakým výrazným přesunům zájmu mezi humanitními a technickými obory. V té Británii je to tedy tak, že platí všichni, ale vemte si, že za studium historie, ekonomie nebo hudební vědy platíte stejně 9 tisíc liber jako za studium medicíny či strojírenství ve Velké Británii, respektive v Anglii. A stejně to nevedlo k přesunům zájmu těch studentů, i když samozřejmě je zřejmé, že uplatnění s technickými obory nebo v oblasti IT, nebo v medicíně, poskytuje potom lepší platové podmínky. Prostě takhle jednoduše to nefunguje. Navíc si myslím, že přesto, že jsem příznivcem školného, že jeho zavedení selektivně pro některé obory, je velmi problematický krok z hlediska jakési elementární rovnosti, prostě všichni rodiče těch studentů platí daně a není důvodu, proč by měli být penalizováni jenom někteří. Navíc je třeba říci, že v České republice statistiky nezaměstnanosti hovoří o tom, že nezaměstnanost absolventů humanitních oborů je nižší než technických oborů. Takže ty jednoduché zkratky je potřeba opustit. Já si samozřejmě umím představit, že bude v budoucnu dobrá motivace pro studenty technických oborů, kteří jsou potřeba, ale ta motivace musí být primárně nástupní platy. Já jsem minulý týden měl možnost hovořit s šéfem jedné velké české strojírenské elektrotechnické firmy, respektive zahraniční firmy, která u nás významně působí, a ten rozdíl od toho, co zaznívá někdy z úst představitelů Svazu průmyslu přiznal, že prostě nástupní plat inženýrů jsou příliš nízké. A možná to je jádro pudla. Možná je potřeba lépe motivovat studenty tím, že se jim nabídne dobrá perspektiva a nic nebrání tomu, aby firmy nabízely například stipendia, což se do jisté míry už dneska děje, pro studenty oborů, které potřebují. Já myslím, že tady je velké pole právě pro vstup komerčních partnerů do podpory oborů, které potřebují jako zaměstnavatelé. Mně se moc nelíbí, že se někteří představitelé Svazu průmyslu pokoušejí tu váhu přenést na veřejnou ruku, na stát. Místo toho, aby zaměstnavatelé podpořili obory, které nezbytně potřebují pro svůj rozvoj.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A tam vlastně byla zřízena Masarykova univerzita zákonem z 28. ledna 1919 jako Česká univerzita v Brně o 4 fakultách, právnické, lékařské, přírodovědecké a filosofické a od počátku nesla jméno muže, který se zasloužil o její vznik nejvíce, Tomáš Garrigue Masaryk. Od jeho narození uplynulo o víkendu 165 let. Jak vy, pane rektore Beku, vnímáte jeho odkaz v současnosti, nakolik je aktuální?

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
Já myslím, že je velmi aktuální. Masaryk je opravdu obrovská osobnost českých dějin a možná si to málo uvědomujeme, pro některé generace byla ta osobnost možná trochu vzdálena, mimo jiné i díky kultu, který se kdysi kolem Masaryka provozoval a samozřejmě v dnešní době už málokdo čte jeho spisy, nebo se věnuje jeho politickým řečem, ale Masaryk nepochybně dal českému státu do vínku něco, co já považuji za, za nesmírně důležité. On měl prostě obrovskou vizi toho, jak ta země má vypadat. Na rozdíl od dnešních politiků měl prostě dlouhodobou představu, za kterou šel a měl představu české společnosti jako společnosti moderní, liberální, svobodné, sebevědomé a to je něco, co já v dnešní politice postrádám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás od paní Ivany. Pane rektore, bere se v potaz, že při určité nastavené úrovni část populace podle Gaussovy křivky prostě na studium vysoké školy nemá předpoklady, což samozřejmě nesnižuje hodnotu té populace. Nejsme příliš posedlí počty vysokoškoláků a mezinárodním srovnáním? Jsou výchozí předpoklady v mezinárodním prostoru vůbec srovnatelné? Viz kdysi počty vysokoškoláků, neměli jsme bakalářský stupeň, proto bylo vysokoškoláků v Česku méně.

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
No jasně. Kdysi taky nestudovaly vůbec ženy, že jo, to, to samozřejmě je možné, pak máte míň vysokoškoláků, když zakážete ženám studovat. To je samozřejmě jako možné řešení, tak ale teď si dělám trochu legraci. Já si myslím, že prostě se mění populace tak, jak jsme o tom hovořili. A vlastně ten, to studium rozhodně nemá ten elitní charakter jako mělo před desítkami let, to je prostě zřejmé. A tomu se musí přizpůsobit vysoké školy. Některé z nich budou mít nadále ten elitní charakter, který známe my, kteří jsme studovali někdy před 30, 40, 50 a více lety a takovými školami nepochybně bude třeba Univerzita Karlova nebo Masarykova univerzita. A pak jsou školy, které podle mě budou obdobou, dejme tomu, čemu byly toho o čem, co jsou, nebo byly průmyslovky. Prostě školy, které připravují nějaké střední kádry pro, pro konkrétní profese a je zřejmé, že na ně může vstupovat i ta část populace, která by kdysi prostě neprošla přísným přijímacím řízením. Já, když si vzpomenu na svoje přijímací zkoušky na vysokou školu, tak se můj obor otevíral jednou za 5 let v Brně, přihlásilo se 120 lidí, z toho byli vybrá..., z toho bylo vybráno 5 a to ještě 3 do toho pořadí dosadil krajský výbor strany. Takže nás vzali vlastně dva, podle pořadí ze 120. Tak samozřejmě taková selekce zajišťovala to, že jsme uměli na začátku toho studia poměrně hodně z toho oboru, hodně jsme se na to připravovali a to dneska nikdo nedělá. Ale já nad tím rozšířením přístupu k vysokému školství vůbec nelkám. Já ho považuju za velmi pozitivní fenomén moderní společnosti. Těm studentům umožňuje vysokoškolské vzdělání nepochybně lepší uplatnění na trhu práce, oni jsou méně ohroženi nezaměstnaností, kultivuje to určitě prostředí. Takže já myslím, že je to dobrá investice pro stát. Navíc upřímně řečeno, jeden vysokoškolák stojí v průměru méně než jeden nezaměstnaný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik se dnes, pane rektore, hlásí na muzikologii? Jestli máte číslo v hlavě.

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
Tak je to kolem 100 uchazečů. Ten počet samozřejmě trochu kolísá, ale je to kolem 100.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek. Já vám děkuji za rozhovor a budu se těšit opět příště na slyšenou.

Mikuláš BEK, profesor, rektor Masarykovy univerzity v Brně, muzikolog
--------------------
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra, milí posluchači, nabídnu v Jak to vidí od půl deváté názory profesora Tomáše Halíka, teologa. Na slyšenou se těší Zita Senková. Hezký den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.