Přepis: Jak to vidí Michael Fokt – 10. srpna

10. srpen 2016

Hostem byl Michael Fokt, který vás pozval do jižní Francie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den u poslechu prázdninového Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešní pozvání přijal Michael Fokt, fotograf a biolog, dobrý den, vítejte.

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
Dobrý den vám i divákům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vydáme se na jih Francie, plný poetické krásy, netradičních rituálů a inspirace nejenom pro umělce. K takovým těm unikátním patří určitě romská pouť ke svaté Sáře, a to uprostřed Národního parku Camarque v přímořské osadě. Jaká legenda se vůbec váže k této světici?

Čtěte také

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
No, ona je to světice taková trochu rozporuplná, protože katolická církev jí přímo neuznává, neslyší o ní moc ráda. Nicméně při té pouti celé to procesí, a to je opravdu kolem 30 tisíc lidí jak tedy Romů, tak i různých přihlížejících a místních, kteří se tam sjedou, mimochodem po jediné příjezdové silnici, která je velikosti tak asi vesnické okresky, takže se tam v ten den, je to každý rok 24. května přesně, tak se tam dostat, to někdy zabere nějaké 2 - 3 hodinky posouvání se tou silnicí, ale ono to zas tolik nevadí, protože ta krajina národního parku Camarque je nádherná, dokonce i ty plameňáky slavné tam vidíte kousek od té silnice. Takže je co pozorovat. No, a ten samotný rituál, to je něco opravdu neuvěřitelného. Pro mě vždycky hromadné akce mají takové kouzlo, protože tam dokážete najít spoustu okamžiků, které stojí za to zachytit na tu kameru nebo na fotoaparát. No, a při této pouti každý fotograf se cítí v sedmém nebi, protože oni ti Romové oblečení v takových těch tradičních kostýmech nebo šatech, muži mají i ty své zlaté řetězy a takové věci, ženy dlouhé šaty, a oni vynášejí tu černou Sáru z kostela a nesou ji v procesí celým tím městečkem, které mimochodem jmenuje se Saintes-Maries-de-la-Mer. A normálně má asi 2,5 tisíce obyvatel, takže je to taková spíše přímořská osada, původní rybářská vesnička. No, a když tam najednou se nahrne těch 30 tisíc lidí, tak se to město úplně promění. No, teď oni se prodírají těmi uličkami a nesou tu světici až k moři, kde tedy ji nesou až do té vody a celý ten dav těch Romů se vrhá do vln toho Středozemního moře, protože samozřejmě chce být té světici co nejblíž, což pro nás jako pro fotografy, já jsem tam byl se svou ženou Markétou, se kterou tvoříme v autorské dvojici, tak to pro nás byla docela výzva, protože jestli něco nedělá fotoaparátům opravdu dobře, tak je to slaná voda. Teď já jsem...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vrhnul jste se tedy také.

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
No, vrhnul jsem se se všemi těmi Romy taky a modlil jsem se ke svaté Sáře, všichni tam měli nějaká svá soukromá přání, a to moje přání bylo, aby moje fotovýbava v ceně tak, řekněme, průměrného auta neskončila v těch vlnách, protože to by byl poměrně smutný konec, tak naštěstí, naštěstí se mi to povedlo uhlídat tak, že foťáky fungujou, já už jsem si mimochodem kdysi předtím jednu výbavu utopil, takže jsem se moc dobře věděl, že to není moc dobrá věc. No, ale povedlo se to, a dokonce ty snímky potom visely na Staroměstské radnici v rámci výstavy Czech Press Photo, tak to mi udělalo takovou ex post radost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A také budou viset na facebookovém profilu Českého rozhlasu Dvojky.

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
No, tak to je perfektní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže se mohou posluchači přímo podívat, jak to vypadalo v této přímořské osadě. Jak je vůbec tedy zobrazena svatá Sára? Je to soška teda?

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
Je to soška taková černá, tmavé pleti a v takové, v takových pestrých šatech. Tmavé pleti je právě kvůli té legendě, která se k ní váže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo byla vůbec tedy Sára nebo svatá Sára?

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
Jo, to bych rád věděl a v podstatě by to rádi věděli i odborníci, kteří se na ty, řekněme, náboženské nebo biblické motivy zaměřují, protože oni totiž existují minimálně tři nebo čtyři verze, kdo by to ta Sára mohla být. A souvisí to právě s tou legendou, podle které na počátku letopočtu připlul, připlula právě ke camargským břehům loďka s třemi vyhnankyně z Palestiny a byly to tři Marie, Marie Salomé, Marie Jakobé a samotná Marie Magdalena, kterou známe jako společnici Ježíšovu. No, a právě podle těchto tří Marií se vlastně jmenuje i ta vesnička, protože Saintes-Maries-de-la-Mer znamená svaté Marie od moře, takže odtud i název toho městečka. No, a podle legendy s těmi třemi Mariemi buď připlula ještě jedna tmavá dívka, která mohla být služebnicí egyptskou jedné z nich, a to byla ta Sára, případně to byla dívka z místního galského kmene, které, která tu lodičku jako první uvítala, no, a dokonce a z téhle hypotézy by asi měli radost Kataři, kteří dříve žili v Languedocu blízko Camarque, vlastně první křížová výprava byla právě proti albigenským, to znamená proti nim, no, a ti tvrdili, že Marie Magdalena byla v podstatě Ježíšovou konkubínou. No, a ta třetí teorie říká, že ta svatá Sára, Černá Sára byla ve skutečnosti dcerou Marie Magdalenou a Ježíše, to samozřejmě oficiálně se neuznává, církev to opravdu nerada slyší. Ale jedna z teorií to je. A dokonce někteří, řekněme, náboženský odvážlivci se snaží tu svatou Sáru propojit souvislostně s indickou bohyní Kálí, která také se zobrazuje s tmavou pletí, vládne životu a smrti v tom hinduistickém náboženství, tak i tato teorie někdy se o ní můžete dočíst. A je fakt, že samotní Romové původně pocházejí z indického subkontinentu, takže na každým šprochu je možná pravdy trochu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to tedy jedno velké procesí, které vrcholí, řekněme, nějakou tou rituální koupelí?

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
Přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A pokračuje veselicí?

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
Ono je to tak, že to procesí samotné je nádherná věc v čele teda kromě toho arleského biskupa kráčí ve dvou řadách ti urostlí camargští bílí hřebci, kteří nesou camargské kovboje, no, a vlastně ti koně si téměř musí razit cestu tím davem těch věřících. No, a potom vjíždějí i do té vody, kde jsem na vlastní oči viděl, že samozřejmě ti koně žijí většinou polodivoce v těch camargských bažinách. A když najednou vidí 30 tisíc lidí pohromadě a ti lidé se na ně tlačí, tak je to na ně trochu moc, takže oni se i občas plaší, ty jezdce shazují do vody. No, fotí se to krásně. No, a pak samozřejmě protože je to pouť romská a žádná romská akce se asi neobejde bez pořádné veselice a pouličních kapel, tak samozřejmě potom když ti Romové oschnou, když se vynoří z toho moře a oschnou, tak do noci prostě je to jeden veliký pouliční festival mnoho kapel, jsou tam skupinky Romů, které, kteří zpívají takové ty romské balady, kdy jeden navazuje na druhého. My jsme nerozuměli samozřejmě tomu jazyku, ale vypadalo to, jako když ti lidé sehrávají takové etudy, v podstatě na sebe navazují i trochu improvizovaně, pokládali se do toho, gestikulovali, bylo to prostě nádherné. A musím říct, že takový postřeh. Já občas jezdím s Markétou na sever Čech, protože u Teplic tam máme možnost přespat, tak tam občas zajedem a jedeme přes Dubí, takže potkáme i české Romy, kteří tam žijí, a musím říct, že mezi nimi a těmi francouzskými Romy je jeden, mně přišel podstatný rozdíl, a to ten, že právě ti tamní Romové, kteří přijeli na tu pouť, se chovali opravdu spíš jako etnikum se svou vlastní kulturou, hudbou, se svými zvyky, kdežto ti čeští Romové někdy opravdu vypadají jako ti lidé, kteří se do té naší městské kultury dostali nedobrovolně a podle toho to vypadá. Ale zase na druhou stranu my na to máme asi také svůj díl odpovědnosti, protože když jsme jim tu kulturu vnutili a oni ji nechtějí, tak se nesmíme divit, že to někdy nedobře dopadne, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nepotkal jste tedy náhodou nějakého českého Roma na té pouti?

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
Bohužel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se tam sešli vlastně z celého světa, jak jste říkal.

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
Bohužel nepotkal. Zkoušel jsem koukat, nepotkal, ale vím, že tam jezdí i z Maďarska právě a ze Slovenska Romové, takže by to, asi by to teoreticky i šlo a opravdu je to jejich takový kulturní středobod, dokonce i skupina Gipsy Kings známá se tam prý dala dohromady právě při té veselici po pouti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A my se po písničce budeme věnovat dalšímu unikátu právě v této oblasti, a to jsou nejenom bílí koně.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Český rozhlas Dvojka vám dnes přináší postřehy fotografa a biologa Michaela Fokta z jižní Francie. V čele průvodu, o kterém jste vyprávěl, ke svaté Sáře právě v oblasti Národního parku Camarque je místní rarita, jedno z nejstarších plemen, koňských plemen Evropy, možná něco jako lipicáni?

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
V podstatě vzhledově ano, ale co se týče původu těch koní, tak je to opravdu plemeno až pravěké. Oni tam možná žili v těch bažinách už v době kamenné. A je to opravdu jedno ze tří původních francouzských plemen koní, jsou to takoví otužilí podsadití koně, samozřejmě se širokými kopyty, to proto, že když žijí v těch bažinách, tak aby se nebořili do té měkké půdy. No, a po svém pátém roce života jsou to opravdu majestátní zvířata. Proč po pátém roce, protože stejně jako i například naši kladrubáci se camargští koně rodí tmaví a teprve s věkem vybělávají, až v tom pátém roce jsou tak krásně bílí, jak je všichni známe, jak se prohání po těch, po těch bažinách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou povahu má ten kůň?

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
Překvapilo mě, že na to, že žijí docela volně, tak jsou takoví přátelští, důvěřiví, když tedy už od té pouti utečeme právě do těch krásných camargských bažin, tak jsme měli příležitost s místním farmářem jet hledat jedno stádo těch volně žijících koní. A ono i když ta krajina je plochá, je to taková říční delta nebo niva, tak když zajedete do těch křovin, tak zjistíte, že vlastně nevidíte nic. Oni ty křoviny jsou přesto několik metrů vysoké, nevidíte toho tolik a když vystoupíte z toho auta, tak najednou ti koně vystoupí jako takoví bílí duchové těch bažin, shluknou se kolem vás. A teďko když oni samozřejmě na toho svého majitele zvyklí byli, ale když žijí volně, tak já jsem si říkal, budou řehtat, budou jako si hájit to svoje území vůči těm lidem. Ne, přišli k nám úplně přátelsky, zkoumali, jestli nemáme v kapsách něco sladkého, co by se dalo spapat do koňského žaludku, takž to bylo nádherné, nádherné setkání. No, a v podstatě byla to taková předehra k setkání, řekněme, mnohem bombastičtějšímu, protože kromě těch koní v camargských bažinách žijí i takoví tmaví černí býci až třistakilový, no, a ti se používají kromě jiného i k místním býčím zápasům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem ten kůň camargský má vlastně specifickou roli také nebo využití, co se týče těch černých býků, pokud vím, pro pastevce u nahánění a nebo pohánění vlastně.

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
Samozřejmě, protože pěšky v těch bažinách by člověk toho moc nezmohl, takže místní camargští, řekněme, kovbojové, kterým se tam říká Guardiani, tak opravdu jako praví honáci na těch koních jezdí a shání ty býky právě před těmi býčími zápasy, protože oni vždycky vyberou šest býků a ty dopraví do té arény. Dříve je ta hnali na těch koních přímo až tam, dneska, protože ti camargští býci jsou skuteční, skutečné hvězdy těch zápasů, tak mají svůj vlastní taxík, který má podobu takového kamionu zvláštního se šesti kotci, kam oni tedy ty býky naženou a býci potom jedou hezky po silnici až na zápas.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale není to, promiňte, španělská korida.

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
To není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam je podstatný rozdíl.

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
A to právě jsem chtěl navázat na to, že ti býci jsou, jak jsem říkal, ty skutečné hvězdy. A když po městě visí plakáty s pozvánkou na ten zápas, tak to největším, nejtučnějším písmem je tam napsaná jméno právě toho býka, nikoli těch zápasníků, kteří se s ním utkají, ale toho býka samotného. A to je právě to, co je na tom důležité, protože během španělských klasických býčích zápasů býk umírá, já tam tedy nikdy osobně nebyl, ale ani bych být možná nechtěl, protože to by pro mě nebyla úplně hezká podívaná. U toho camargského stylu zápasu je to úplně jinak. Já si dovolím jenom malou odbočku. Bavil jsem se s jednou svou známou, ta miluje všechno, co je španělské, včetně koridy, a ta mi říkala takovou věc. Podívej se, ano, ten býčí zápas španělský tam se býk úplně dobře nemá a když to dáš na váhy, jak ten život toho zvířete probíhá, tak když chováš normálního býka, krávu na maso, na mléko, tak ho pak za rok, za dva naženeš na jatka, oni ho tam porazí, sice celkem rychle, ale také to není žádný hezký zážitek. Ale představ si život toho býka na koridu. On žije úplně volně ve velkém výběhu, v přírodě, bez lidí, má nejlepší krmení. A když je dokonce dobře rostlý a divoký, tak mu voděj ty nejlepší kravičky, aby měli spoustu telátek na další zápasy. Takže on si žije jako král a potom ty poslední tři dny, kdy ho tedy odchytěj a pak proháněj po té aréně, tak ty bych mu sice nezáviděla, říkala tenkrát ta paní, ale ten život před tím zase je krásný. Tak jsem si furt říkal, tak co zvolit, co je lepší, co je horší. No, a teďko právě v Camarque jsem našel třetí variantu, která mě úplně nadchla právě z toho důvodu, že tamní býci právě žijí taky divoce v těch bažinách, mají veškerý ten komfort, no, a na konci při tom zápasu se jim nic nestane, což je naprosto skvělé, protože ty camargské zápasy probíhají tak, že ti zápasníci, které, kterým se říká ve francouzštině raseteři, já se omlouvám, já to počešťuju, protože francouzsky nemluvím, tak aby to neznělo divně, tak tito zápasníci ty býky nijak nezraňují, ale mají takový zvláštní nástroj, kterému se říká krošet, a je to takový zubatý hřeben, a tím hřebenem oni se snaží pouze tomu býkovi strhnout určité ozdoby, který on, které on má navázané na hlavě. A ten býk potom nezraněný odchází, v podstatě ten zápas je pro něj takový adrenalinový sport a pokud se u toho někdo zraní, tak je to většinou ten člověk, nikoli to zvíře. Takže, takže pro mě jako pro biologa paráda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Michaela Fokta a jeho zážitky z jižní Francie a my po písničce přidáme ještě jeden adrenalinový.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kouzlu jižní Francie je věnována dnešní půlhodina Českého rozhlasu Dvojky. S fotografem Michaelem Foktem hovoříme o Provensálsku, o pobřeží, které okouzlilo také mnoho umělců, kteří nepohrdli takovým nazelenalým nápojem, nápojem pařížské bohémy.

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
Ano, přesně tak. A pro nás s Markétou, když jsme tam byli, tak to bylo takové také zajímavé setkání, trochu odlehčeno...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S absintem.

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
S absintem, ze zelenou vílou. V podstatě je to nápoj, který byl do nedávné doby zakázaný. A to proto, že panovaly obavy, že v něm plavou halucinogenní látky z pelyňku, což je jedna ze tří hlavních bylin, kromě anýzu a fenyklu, ze kterého se, ze kterých se absint připravuje. Pak po sérii studií, možná i ochutnávacích, to nevím, se došlo k závěru, že to ty halucinogenní účinky nemá, ačkoliv se dřív myslelo, že Vincent van Gogh, slavný malíř, si právě po požití absintu uříz to své slavné ucho. Tak nevím, jestli si před tím dal absint. Ale rozhodně to asi nebylo vlivem jeho účinků, protože se ukázalo, že té halucinogenní látky z pelyňku, která se mimochodem jmenuje thujon, tak v tom absintu i v tom pravém vařeném podle tradičních receptur je tak málo, že ty účinky jsou zanedbatelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže už je nezávadný, řekněme, protože to Francouzům trvalo téměř sto let, platil ten zákaz.

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
No, oni nějaké ilegální bary samozřejmě asi byly, kde se absint podával, ale zákaz trval skoro sto let, teďko už tedy se rozhodli, že je nezávadný, takže je možné navštívit pravou francouzskou Absintherii, což ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A kde?

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
Což musím říct, že je zážitek úžasný. My jsme natrefili na jednu, která byla přímo pod starou tržnicí v Antibes, ta tržnice samotná je nádherná. Všechny francouzské trhy skvělé. Tady ta tržnici má nádhernou secesní střechu s litinovými oblouky, prostě krása. No, a je tam takový malý obchůdek s olivama, olivovým olejem a když se protáhnete do sklepa, tak tam najdete právě pravý absint bar se zeleným osvětlením, s mnoha značkami tohoto nápoje a můžete si vyzkoušet, i jak se správně po francouzsku absint pije, a to je tak, že dostanete takovou krásnou karafu s vodou, ze kterého, ze které trčí kohoutky, dostanete trochu absintu do skleničku, do skleničky, přes tu skleničku dáte děrovanou lžičku a na ní skleničku cukru a necháte z té karafy odkapávat pomalu vodu na ten cukr, on se rozpouští a prokapává do toho absintu. No, a ten nápoj se zaprvé teda mléčně zakaluje, takže to je docela hezké na pohled, a zadruhé se také ředí tou vodou, což je docela podstatné, protože surový absint má skoro 80 procent alkoholu, což je docela jakoby porce, takže takhle ti francouzští gentlemani mohli si ten nápoj popíjet pomalu a než si zapomněli v tom baru ty klobouky a deštníky, tak si ještě užili trochu hovoru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Michael Fokt, biolog, fotograf a cestovatel, byl hostem dnešního vydání. Já vám děkuji za vaše zážitky a přeji krásné léto.

Michael FOKT, fotograf, biolog
--------------------
Já děkuju moc a přeju divákům a hlavně posluchačům tedy léto teplejší, než je dnes.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Na slyšenou se těší zítra Zita Senková, vydáme se do Německa.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: zis
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.