Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 9. dubna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnešním hostem je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, pedagog, skladatel. Dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na co se vás dnes budu, mimo jiné, ptát, pane profesore? Měla by být výuka mediální gramotnosti běžnou součástí vzdělávání? A jaký smysl mají vůbec v dnešní době hudební soutěže. Nenechte si ujít odpovědi. Ministr školství Chládek posílá do vlády rozsáhlou analýzu, ve které jsou plány na budoucnost vzdělávání v Česku. Od příštího roku by například papírové šanony a propisky měly nahradit, nebo začít nahrazovat elektronické maturity, takže počítačové monitory, klávesnice, mezi plány je také slovní hodnocení. Jak vy se na to díváte, pane profesore, jak vůbec vnímáte budoucnost vzdělávání v Česku?

Čtěte také

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
To je velice obšírná otázka, protože, když jste se mě zeptala, já jsem si okamžitě vybavil ten moment, kdy se na vysoké škole přecházelo z onoho hodnocení výborně, velmi dobře, dobře, vyhověl, nevyhověl na A, B, C, D, E, F. A všechno má samozřejmě svá proti a má svá pro. Takže výhodou to alfabetické je signifikantní, snadno zapamatovatelné, je přehledné v tabulkách a tak dál. Na stranu druhou, a to mohu tvrdit i s odstupem těch 15 let, je to nevypovídající. Protože my jsme sami si dávali osvětu, co všechno je v té položce A. Jak ten výkon, který má předvést zpěvák, skladatel, herec, jak jej nakonec vlastně pojmenovat, jak jej specifikovat. To, že v té položce se říká: výkon, který je bezchybný, nebo vykazuje minimum přijatelných chyb. Co to vlastně je minimum přijatelných chyb. Já si myslím, že určité zvyklosti které tady nebyly pro nic za nic, to se ustálilo v rámci onoho hodnocení, znovu vrátím výborně, velmi dobře, dobře, uspokojivě, neuspokojivě, jak jsme znali, to všechno nějakým způsobem pojmenovává nejen ten momentální výkon, ale svým způsobem to shrne i aktivitu, mentální gramotnost a toho studenta, či žáka, za jakési období. Já si myslím, že jakékoliv hodnocení na základní, na střední, na vysoké škole, má být vypovídající, má být objektivní a má být maximálně motivující. Já jsem si přečetl hodnocení mé vnučky v době, kdy byla v první třídě a já jsem vysekl obrovskou poklonu paní učitelce, protože tak precizní, tak dokonalé postižení její mladinké osobnosti, ona si všimla i toho, čeho si nevšiml její děda. A dal jí plně za pravdu. Jenže kolik je takových paní učitelek, která shodou okolností je v Klánovicích, kolik je těch, kteří na to vůbec mají čas? Já si myslím, že hodnocení mé vnučky pro ni znamenalo 2-3 hodiny soustředěné práce. Násobme 35 žáky v rámci jedné třídy. Takže nehledejme, prosím pěkně, v těchto novotách nějakou spasitelnost. Není tam. Z hlediska statistického, z hlediska jakéhosi přehledu nepochybně ano. Z hlediska smyslu ohodnocení kvality práce žáka to nepřináší po mém soudu vůbec nic nového. Opírám toto tvrzení o to, co jsem sám zažil na vysoké škole oním přechodem ze slovního na alfabetické hodnocení. Já jsem na tom do dneška nic smysluplného nenašel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zaujalo mě to spojení mentální gramotnost, pane profesore.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
No tak, víte, já do mentální gramotnosti řadím ne to, co se ten člověk naučí, ale to, jak vnímá své okolí, jak vnímá to, že může v té třídě být někomu nápomocen, může být tím dobrým příkladem. Ne šprt, kterému se vždycky smějí, ale ten, který ví a v okamžiku, když je položena otázka, umí reagovat, umí si všechno dát do určitých souvislostí. Má své už poznané, má své zkušenosti a umí s nimi pracovat. Takže nejen vědomosti jednoho oboru, ale přenositelnost vědění z jednoho do druhého, protože ideálem školství kdekoliv na světě je vychovávat komplexní osobnosti, které samozřejmě ve specializaci na jeden obor, dosáhnou maxima, ale to obecné vědění, tedy mentální gramotnost, je na takové úrovni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže ta komplexnost, jak o ní nyní hovoříte, by mohla být, řekněme, jedním z pilířů té budoucí, vůbec budoucnosti vzdělávání v Česku?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
To by dokonce měl být jeden z pilířů, nebo dokonce bych řekl musí být jeden z pilířů. Protože já jezdím velmi často do zahraničí a výhodou těch cest je to, že mohu porovnávat úroveň třeba naší, znovu se vrátím, vysokoškolské populace, kterou sám na jedné vysoké škole učím, s těmi, jak je poznávám v zahraničí. Z hlediska práce tak, jak jste to pojmenovala, práce s Internetem, mediální práce. To je všechno na srovnatelné úrovni. Ale to, co tomu povážlivě chybí, je ta míra jednak návratu do historie, moc se tím nezaobírají, ale to jsou vazby, to nejsou jen kořeny. To je něco, co na sebe logicky navazuje. Umíte si představit, že budete vychovávat architekta, který se nebude zajímat o podloží, který se nebude zajímat o statiku domu, který se...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Těžko.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
To nejde přece. To nejde. Čili to samé je tady. Já musím vědět, na čem to stojí a na jakém podloží co mohu postavit. To je stejné v rámci vědomostí a to je stejné v rámci výuky na jakékoliv škole.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak by se měla promítnout do toho vzdělávacího systému, pane profesore, řekněme nabídka a poptávka? Mám teď na mysli to, že podle ministra školství se náš vzdělávací systém dlouhodobě nepotkává s potřebami zaměstnavatelů. Měli by ty jejich potřeby ovlivňovat vzdělávací systém?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já si myslím, že nic nemůže být absolutní. Takže ad 1) nemohu se tvářit, že mě potřeby trhy nezajímají a na stranu druhou, nemohu každý model, výukový model tří, pětiletý měnit jenom podle toho, co mně právě káže trh. Najít to citlivé řešení, od toho tam pan ministr je. Pan ministr je tím, který musí předvídat, musí anticipovat, musí mít určitou představu, musí mít určitou vizi, musí vyhodnotit to, do jaké míra ta vize je proveditelná, je ufinancovatelná a do jaké míry ve výsledku přinese ten moment, kdy řekneme, ano, máme vynikající populaci jak na základním, tak na středním, tak na vysokém školství, vynikající populaci, která obstojí srovná..., ve srovnání s mezinárodním tlakem, mezinárodní konkurencí a tak dál. Já myslím, že to je klíč.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co ty elektronické maturity, jak na ně pohlížíte?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já odpovím možná trošku vyhýbavě. Já, když jsem děkanoval na hudební fakultě, tak jsem byl seznámen s tím, že tedy už nebude žádný index, že povedeme elektronickou matriku. Já se do dneška rád vrátím do momentu, kdy si otevřu svůj index, je to pro mě artefakt. Už jenom ten dotek té malinké knížečky je pro mě zážitkem a já si tam čtu, že tam byl Václav Holcknecht a že tam byl Václav Neumann a že tam byl Alois Klíma. Pro mě je to něco, co je bytostně spjato s celou mojí další érou, kterou jsem věnoval jak aktivní činnosti, tak pedagogice. Já to považuji za něco, co známe všichni. Vemte si Starce a moře, tu knížku máte ráda i kvůli ilustracím, všemu možnému, no a vemte si elektronickou čtečku a přečtěte si stejného Starce a moře. Budete mít stejný prožitek? Budete mít stejný zážitek?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přiznám se, ráda listuji v knihách.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
To k tomu patří. To je ten bytostný, osobnostní kontakt s něčím, k čemu mám pouto, co mám rád. Já si velmi často vytáhnu knihu, kterou jsem přečetl možná stokrát, někdy Ota Pavel, někdy Jaroslav Seifert, někdy zmíněný Hemingway. Ale já si najdu jenom tu jednu kapitolu, nebo dokonce jenom její část, neumím si představit, že bych klinkal po čtečce a hledal, až narazím na tu stránku. Tak to není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vás zítra, mimochodem, čeká v Ostravě, pokud se nepletu, mezinárodní soutěž dětí a mladých hudebníků. Jaký mají vůbec v dnešní době smysl podobné akce?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já myslím, že velký a že to je svým způsobem stále stejné. Je tam prvek motivační, takže chci se připravit, chci zvládnout stanovený repertoár, chci tam být a chci si zahrát. Pak je tam prvek, který je moc důležitý. A to je hodnocení. Ne jen, co mně řekne porota a co mně řekne můj pan učitel, nebo moje paní učitelka, ale já tam mohu sedět a mohu poslouchat výkony těch ostatních "mých" konkurentů. No, a to poznání ze hry druhých je úplně klíčovým momentem. Pak je třetí důležitý moment, vytváření určité pospolitosti. Já tam opakovaně vidím, kdy ty děti, když dohrají a vyjdou z těch dveří, tak ostatní tam čekají a oni si většinou pogratulují a poplácají se, tu se rozdělí o tatranku nebo o nějakou svačinu, čili je tam najednou ten moment kolegiality, kamarádství, něčeho, kdy jsme se potkali na soutěži, abychom se porazili, ale v okamžiku, když se zvednu od klavíru, nebo složím klarinet, tak jsme kamarádi. To je strašně důležitý moment. No a pak je tam i něco, co bych řekl, že už je spjato s jakousi rovinou marketingovou. I ty děti ve věku 8, 9 let mnohdy dají poprvé interview. Je někdo osloví a řekne: Jak se ti hrálo? Jak jsi spokojen s výsledkem? Co se ti líbilo? Co se ti nelíbilo? A oni musí reagovat. To je pevnou součástí naší práce, ta míra komunikativnosti, protože nehrajeme pro sebe a nehrajeme ani pro paní učitelku a nehrajeme jen pro porotu. My hrajeme proto, že chceme něco sdělit, že chceme dokonce dát někomu dárek svého poznání, své zkušenosti, ale i svého citu, protože my dáváme svůj cit, své emoce. To všechno je strašně důležité. Já blahořečím všechny pořadatele soutěží, zvláště pro děti, kteří jsou schopni jednak to všechno zorganizovat, ad 2) mnohdy ne lehce přemluvit donátory, aby do toho ty prostředky vložili, že se to skutečně smysluplně všechno vrátí. No a pak je tam další moment, oba známe ten nádherný, nádherný slogan: Kdo si hraje, nezlobí. To je strašně důležitý moment. Děti, které si zvyknou na určité úsilí, na to, že odměna nepřijde hned, ale že musím cvičit třeba půl roku, než to zvládnu. Ty děti neseběhnou tak snadno k drogám a k jiným nástrahám tohoto lechtivého života. Takže tam je i velký vklad do té roviny morálně mravní. A já si myslím, že to je základ všeho, co se snažíme tady v tuto chvíli dělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Často jste i v našich pořadech, pane Hlaváči, zdůrazňoval, že to vede i k disciplinovanosti právě.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Vede to k disciplinovanosti, vede to, myslím si, i ke skromnosti, vede to i k objektivitě. Protože jednou si mohu myslet, že jsem lepší než ti druzí, ale když mě ti druzí porazí pětkrát, je evidentní, že lepší nejsem. A to je taky potřeba si uvědomit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Česku je už 10 let mediální výchova součástí vzdělávacích programů. Cílem je naučit tu nejmladší generaci schopnosti kritického vnímání médií. Jak vy na to pohlížíte? Je to potřebné, ba dokonce možná nutné v dnešní mediální době?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
To je velmi složitá otázka, protože jsou média a média. My oba víme, že se všichni chtějí schovat za onu nezávislost. A všichni víme, že každé médium je na někom závislé, musí být závislé. Takže bude-li tato osvěta nápomocna tomu, aby se mladé osobnosti, malé děti a potažmo dál, začaly nad oním sdělením, které jim média přinášejí, začaly zamýšlet velmi zodpovědně, ve smyslu, nemusí to být úplně pravda, chci si to ověřit, chci poznat ještě další, tak je to skvělé. Tak je to skvělé. Pokud by to mělo být jen něco, že se budu domnívat, že poskytnu-li servis, který nemá patřičnou osvětu, patřičné vysvětlení, ty děti si s tím mnohdy nebudou vědět rady, nevysvětlí rodiče, nevysvětlí učitelé, tak je to víceméně jedna splněná kolonka na jakémsi obecném plánu, ale nic moc to nepřinese. Já chci věřit té první variantě. Chci věřit tomu, že opravdu budou mladí lidé vedeni k tomu, aby přemýšleli nad vším, co čtou, co slyší, protože začnou velmi přemýšlet také nad tím, co říkají. A ten souběh těchto tří momentů, slyšet, mluvit, poslouchat, je velmi důležitý. Včetně mě, který se blíží k 67.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla by být tedy i nadále, nebo spíše povinnou, součástí toho vzdělávacího plánu mediální gramotnost, výuka k mediální gramotnosti?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já si myslím, že ano. Ta doba se dostala tam, kam se dostala, je to jeden z velice silných informačních kanálů, umět pracovat s informací je nesmírně důležité. Ano. Ano. Ano, je to podstatný moment.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak třídit informace, posuzovat ty zdroje, pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Tak samozřejmě. Já řeknu jednu zkušenost, kterou mám. V okamžiku, když chci použít jakoukoliv informaci například z encyklopedie Wikipedia, ověřím si ji v dalších hudebních slovnících. Protože vím, že relevantnost toho sdělení není absolutní, není stoprocentní. To je jeden z momentů. Takže ano, naučím se pracovat s informací tak, že ji slepě a hluše nepřijímám, ale ověřím si ji. Řekl jsem návod. Jsou tady publikace, jsou tady knihy, jsou tady encyklopedie, jsou tady sborníky. Mohu kam sáhnout, mohu si ověřit. To je jeden ze základních momentů. Dál, samozřejmě velkým ověřovacím momentem s velkým efektem jsou diskuse. Při diskusi, mám-li s kým a mám-li o čem, se mohu nejen dozvědět, ale mohu si ověřit řadu věcí. Diskuse v rámci třídy je úžasná. Protože je tam vzorek dětí, které ve stejném věku mají odlišné zkušenosti, už mají odlišné návyky a mají odlišné zvyklosti ze své rodiny. Ta diskuse přináší to, že jedno téma mohu najednou vyhodnotit pohledem z různých úhlů, protože teď jsem předepsal, předložil proč to tak je. Já myslím, že diskuse, živá diskuse v rámci té třídy přinese mnoho ověření, navíc paní učitelka, pan učitel může klidně říci: Fajn, tady jsme se zatím nedohodli, zkuste se na to ještě podívat. Je zadání. Smysluplné zadání. A můžeme se k tomu vrátit. Je to něco, co určitě bude žáky aktivovat a přináší to mnoho, mnoho nových momentů, které vám nikdy nestanoví žádný učební plán. Ten může být jenom rámcový. Toto je ta specifikace. To je to najití problému, který neopustím, dokud jej nezpracujeme ze všech možných stran. Ano, to je dobré.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Probíhají u vás na fakultě živé diskuse mezi studenty?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Samozřejmě, že probíhají. My jsme dokonce v rámci vnitřní evaluace zavedli i systém, kdy i studenti hodnotí kvalitu přednášek a kvalitu přednášejících, to je dobře...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jste známkováni, pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já myslím, je to slovně tedy, ale já si myslím, že svým způsobem ano. Ale je tam velmi důležitý moment. Já se vrátím do své vlastní třídy. 11 studentů, my jsme zvyklí, že si pravidelně minimálně jednou za čtvrt roku, spíš za 2 měsíce uděláme takovou společnou přehrávku, v níž se, vedle toho, že se hraje, tak se hodnotí. A ten hodnotící element je strašně důležitý. Přiznám se, ze mě už dnes bude mluvit víc zkušenost a praxe, já už nebudu ten objevitel těch niterností, zatímco mladí lidé, kterým mnohdy ještě chybí ta komplexnost toho vyhodnocení, si všímají detailu, všímají si momentů, které ovšem nejsou podružné, které jsou důležité. Takže tyto semináře jsou pro mě samotného velmi přínosné v tom, že se učím a doufám, že stejně tak mí studenti se učí vzájemně jeden od druhého, nejen poslechem hry, ale i tím názorem, i tím vyhodnocením, jak na ně jeho hra, jeho sdělení, jak to na ně působí. To je strašně důležité, protože my se v tom okamžiku měníme z pedagogů a studentů na posluchače. Posluchače náročné, protože známe ten repertoár, víme, o čem to je, ale jsme posluchači. Ta ten systém by měl být zachován. Interpret, pedagog, posluchač. Pořád je to kolečko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vás, pane profesore, se paní Dana ptá, zda se učí studenti tomu, jak poznat, co je to davovost a jak se jí bránit a nepodlehnout davům, nebo je dokonce nevytvářet?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já moc děkuju za otázku. V našem případě, tedy mé zkušenosti na umělecké škole, je to trošku jiné, protože naší snahou a ambicí je vychovávat naopak individuality. Osobnosti, které budou schopny svými nároky, svými názory obstát i v dalších desetiletích jako individuality. Umělecké, pedagogické, tvůrčí a tak dál. Nutno říci tam, kde se s tím setkávám, je takový ten většinový názor, že toto bylo obecně špatné. To se šíří jako lavina. Někdo v Praze zazpívá, či zahraje a ejhle, ono to bylo špatné. A tak se ptám: Milý studente, byls na tom koncertě? Nebyl, pane profesore. A jak to víš, že to bylo špatné? No protože se to obecně ví. Ale to, že se to obecně ví, to je ta davovost. To nic neříká. To nemá žádnou výpovědní hodnotu. Buďto jsem to slyšel, pak mohu hodnotit, nebo to mám zprostředkovaně a pak musím říci: slyšel jsem, že to nebylo dobré. Slyšel jsem, že to nebylo dobré. Ne: nebylo to dobré. Takže ano, snažíme se působit i tímto způsobem. Další moment. Já jsem vždycky na rozpacích, když na jednu stranu vidím tu úžasnou euforii, když se našim sportovcům podaří nějaký megavýsledek v rámci světového dění. A teď je to hopsání: Kdo neskáče není Čech. A všichni mají tu davovou radost. Já si vždycky položím otázku: a co jste pro to vy udělali? Co vy samotní jste udělali pro to, aby Jaromír Jágr hrál ještě ve 43 letech na úrovni, na které hraje. To, že jste mu většinově tleskali, ale taky pískali, to je ten váš přínos? To je žalostně málo. To je žalostně málo. Takže čelme davovosti i v těchto momentech, které se zdají nevinné. Nejsou nevinné, protože já se chci přiživit na něčem, co mně nepatří. To je příživnictví, a to je špatně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme se dostali až ke sportu, tak teď úplně obrátíme k jinému tématu. Džochara Carnajeva uznala včera americká porota vinným ze zosnování bombového útoku na bostonský maraton, a to ve všech 30 bodech obžaloby. Jak vy se díváte na celý tento, jednak proces i vůbec to, co se stalo?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Než odpovím na tu otázku, tak dám malinkou okliku. Já sám jsem maraton dvakrát v životě doběhl. Musím říci, že to je úžasná zkouška jak duševní, tak fyzická. Trápíte se, všechno vás bolí, ale najednou se vám stane, že v protivětru běží někdo vedle a řekne: Schovej se za mě. Například. Ti lidé, kteří jsou na té trati, uvažují úplně jinak. Někteří i v Bostonu. Tam šli proto, že chtěli získat tu vysokou prémii. Ano, to jsou ti vrcholoví, vyvolení, možná je jich 5 v současnosti, kteří mají tuto aspiraci. Pak tam běželi další, protože si chtěli dokázat, že na tomto maratonu budou lepší než byli v loňském roce. Bojovali sami se sebou. To už je posuv do jiné roviny. A pak byli další, kteří se zúčastnili bostonského mírového maratonu proto, že cítili v sobě určitý smír a chtěli být u toho s tisícovkami dalších, kteří uvažují stejně. A do toho všeho v cílové rovince, kde ti lidé už mají za sebou 42 kilometrů, jsou totálně vyčerpaní, v řadě momentů už nefungují ani základní instinkty, přijde někdo, kdo tam odpálí bombu, zabije 3 lidi a 260 jich poraní. To je pro mě něco, co je neomluvitelné ve trojí rovině. Ad 1) je to čin, který ničí úsilí tisícovek lidí. Ad 2) je to gesto fanatismu, které pohrdá vším, co je člověk schopen obětovat v rozsahu několika hodin. Zatřetí, je tam moment, kdy pohrdám i těmi, kteří nepřišli ze zvědavosti, oni chtěli přijít vzdát hold těm, kteří to doběhli. A tak dál. Mně se to moc nelíbí, nejsem krvelačný člověk, ale tady skutečně je na místě velmi vysoký trest. A je tam další moment. Jen se probůh neschovávejme zase za to, že všechno zosnoval jeho starší bratr Tamerlan, který byl zabit, že Tamerlan Džochara zmanipuloval, že, ne, ne, ne, takto to nefunguje. To je vina, která je průkazná a musí být průkazný i trest. To je očista i pro všechny další obdobné momenty, které by se mohly stát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem v souvislosti s tragédií letu z Barcelony do Düseldorffu si mnohý kladou otázku, zda vůbec lze něčemu takovému zabránit. A také, zda by měla být uvolněna pravidla mlčenlivosti pro lékaře a psychology. Jak toto vidíte?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Vemte to tak, jsou riziková povolání, kde, já mám kamaráda, který je pilotem, vím, jak často musí absolvovat různé rekvalifikační kurzy, ale také výstupní lékařské vyšetření. A jestliže se tam objeví něco, tak zásadního v rámci rizikového povolání, ano, nechť lékař informuje zaměstnavatele. Ten člověk může způsobit neštěstí tohoto typu, které je likvidační pro životy pozůstalých řady dalších.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Jiří Hlaváč. Já vám děkuji za vaše názory a přeji vám hezký den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Děkuju za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Na slyšenou se Zita Senková těší zítra. V Jak to vidí od půl deváté přivítám politoložku, profesorku Vladimíru Dvořákovou. Příjemný poslech dalších pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.