Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 5. dubna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista a skladatel. Dobrý den. Vítejte.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešní rozhovor bude například o vzdělávání i o věrnosti. Připojte se k poslechu a dozvíte se více.

Čtěte také

/ Upoutávka /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jazyková vybavenost Čechů stále nepatří mezi ty nejlepší. Podle některých odborníků by ji mohlo zlepšit sledování filmů v původním znění s titulky. Nabízet je může například Česká televize v rámci tzv. duálního vysílání, které v budoucnu umožní přechod na druhou generaci digitálního vysílání. Co si o tom myslíte, pane profesore? Čemu vy dáváte třeba přednost?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
No, já si myslím, že ta samoiniciativa je tady klíčová. Čili ti, kteří chtějí vstoupit do světa cizích kultur, poznat taky jejich jazyky, ty možnosti mají. Musím říci, že kdykoliv vstoupím do knihkupectví, tak tam mám desítky titulů, které se váží na angličtinu, němčinu, francouzštinu, španělštinu. Stačí jen, abych chtěl. To bych řekl, že je ten první klíčový moment. Potom to, že nebudu dabovat filmy nebo je nebudu titulkovat, je samozřejmě jednou z možností, ale na stranu druhou, já budu upřímný, mohu učit v němčině, španělštině, ruštině, ale v okamžiku, kdybych měl sledovat film Bunuela, Tarkovského, anebo Spielberga, já myslím, že bych s tím měl docela problém, přičemž, znovu opakuji, komunikuji zcela běžně všechno, co v té zemi potřebuji. Vždycky jsem se všude domluvil. Nevím. Myslím si, že je to trošku takové plácnutí do klidné hladiny. Pokud to poslouží jako něco, co má stimulovat ten zájem, bude to dobré, ale proč se nepodíváme trošku do prostředí, kde to funguje po desetiletí. Tady je vzorovou zemí Švýcarsko. S běžným vybavením obyvatelstva vedle jejich jazyka je tam němčina, je tam francouzština, je tam italština, podle kantonů, ve kterých se pohybují, a podotýkám, já znám řadu Švýcarů, kteří komunikují v těchto čtyřech jazycích. A když jsem se zajímal, jak to funguje, no, na škole je trojí jazyková výuka, ten třetí si mohou vybírat, ale rozhodně se nedistancují ani od výuky dalších jazyků. Na stranu druhou oba víme, že ve Francii je stěží se domlouvat, protože striktně odmítají kromě francouzštiny, zvlášť třeba ta starší generace nic jiného nechce. Já se ve Francii domlouvám prostřednictvím španělštiny, protože mě ani němčina, ani angličtina v tomto případě nepomůže v ničem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Samozřejmě i dabing má své místo třeba u předškolních dětí nebo zrakově postižených nebo také u starší generace. Co se týče znalosti toho cizího jazyka, vy mi to nejspíš, pane profesore potvrdíte, tak vlastně dnes je nutností na trhu práce, na což upozorňují v dobrém i úřady práce, protože jsou ty jazykové znalosti velmi poptávanou dovedností a třeba příhraniční oblasti, tam se člověk může opravdu dobře uplatnit.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Já musím říci, i zkušenost, kterou mám z vlastní profese, samozřejmě, všude ve světě, kde jsem se kdy ocitnul, bylo prvořadé, že jsem se musel domluvit s dirigentem, s lidmi v orchestru, na hotelích a tak dál. Ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Noty jsou univerzální, ale ta komunikace.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Noty jsou univerzální, ale ta diskuse k tomu, ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
... to je samozřejmě věcí verbální. Ale je tam ještě jeden moment. Já jsem shodou okolností spoluzakládal s někdejším rektorem vídeňské vysoké hudební školy profesorem Frischenschlagerem mezinárodní letní akademii na Semmeringu. A musím říci, že když byly první ročníky a jmenovalo se to tedy trefně Praha - Vídeň - Budapešť, tak přijížděli studenti z těch tří škol a komunikace mezi nimi nebyla zrovna ideální. Když jsem tam byl v loňském roce, to se otevřelo celému světu, tak samozřejmě ti mladí lidé jsou dnes vybaveni jazykově úplně jinak než ta tehdejší studentská generace. Čili je patrné, že výuka jazyků, která se mezi tím dostala také na střední školy, na základní školy, dostala se samozřejmě do výukového programu vysokých škol, že je efektivní a já se o naši mladou, potažmo střední generaci v tomto směru už vůbec neobávám. Jsou jazykově vybaveni natolik, aby mohli pracovat i v zahraničí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínil o Vídni, tak představte si, že slavné drama o toleranci Moudrý Nathan, které v 18. století napsal klasik německé literatury Gotthold Ephraim Lessing, bude mít titulky ve vídeňském Lidovém divadle - Volkstheater, což je druhá největší scéna v rakouské metropoli, a ty titulky nebudou jenom jako obvykle v angličtině, ale také v arabštině a mluvčí scény to zdůvodnila s tím, že v době plné konfliktů chce divadlo tímto gestem vyslat signál tolerance a odlišnosti. Já jenom doplním, že jedno z nejslavnějších dramat literatury je to poselství -humanismus a tolerance mezi křesťany, muslimy a Židy. Co říkáte spontánně této myšlence?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Pokud je za tím ten účel, který byl zmiňován, tedy velká míra tolerance a vstřícnosti vůči odlišnosti kultury, samozřejmě je to vítaný krok. Ale když jste to zmínila, tak já dodám, že jsem byl před dvěma roky v Salcburku na operním představení Verdiho, který vedle toho, že byl zpíván v italštině, tak šly paralelně titulky v němčině, s tím, že věděli, že je to určitá služba posluchačům, aby ne, že nebudou rozumět, ta hudba je opravdu velmi sdělná, ale aby měli určitý komfort v tom, jak se odvíjí jednotlivé postavy, co všechno vlastně znamenají. No a my jsme při tom hodnocení toho dabingu opomenuli to podstatné. Každý překladatel vám řekne, že překlad není to, že převedu větu do jiného jazyka. Tam je řada synonym, tam je řada věcí, které svým způsobem postihují charakter té postavy a tak dál. Takže dabing je svým způsobem svrchované umění. A myslím si, že my, československý a český dabing, že my máme být na co pyšní, protože, teď se nebudu odvolávat na Františka Filipovského s komisařem Cruchotem, ale tady byla řada jiných, skutečně vynikajících postav, které díky českým hercům se dostaly do širokého povědomí diváckého, posluchačského. Je to kumšt.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba i takový Spejbl, Hurvínek a Mánička. Ti totiž mluví, tuším, až třiceti jazyky. Před pár dny navždy odešla Helena Štáchová, žena spjatá s těmito postavami, loutkoherečka, scénáristka, režisérka, ostatně také dabérka. Hlas Máničky, mimo jiné, nebo i Líza ze seriálu Simpsonovi.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Simpsonové. No, já jsem měl to štěstí, že jsem se s paní Helenou seznámil. Já jsem po x let stál v čela kolegia Cen Thálie a paní Štáchová získala Cenu Thálie za celoživotní přínos v roce 2013.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vůbec poprvé to bylo, že?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Vůbec poprvé, vůbec poprvé. Mimochodem, tehdy se otevíralo to portfólio dál, protože, připomeňme, že najednou cenu získal třeba i Boris Hybner, kde rovněž ten svět pantomimy byl do té doby chápán jako trošku okrajový. Takže nechci říct, že to byla moje zásluha, ale byla to naše zásluha, těch, kteří tehdy v tom kolegiu se mnou spolu seděli. Nicméně zpátky k paní Štáchové. Ona byla po tom přijetí ceny ohromně dojatá. Musím říci, že na mě působila velmi pokorně a velmi skromně a říkala opakovaně jednu větu, říkala: Jéžiš, škoda, že se toho Miloš nedožil. Jinými slovy, ona si byla zcela vědom toho, že navazovala nejen na Skupův odkaz, ale na práci Miloše Kirschnera, který zřejmě pro Divadlo Spejbla a Hurvínka vytvořil nejen společenské zázemí, ale i určitý marketing, jak se dnes módně říká, určitou uměleckou vizi. Čili tam bylo to krásné spojení a paní Helena to ctila, ona se toho držela a jak říkala, snažím se ze všech sil, abych dostála jaksi zadání od Miloše. Byla to po mém soudu velmi zajímavá žena a člověk, který pro celou tu divadelní oblast vykonal strašně moc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na 40 tisíc příznivců přišlo dát o víkendu poslední sbohem stálici tuzemské populární hudby Věře Špinarové. Česká Janis Joplin, jak se jí říkalo. Majitelka nenapodobitelného hlasu, která dokázala zazpívat rock, blues, pop. Na vrcholu kariéry se o ní říkalo, že má vlastně největší hlasový rozsah z toho tzv. středního proudu hudby. Jak na ni vzpomínáte, pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Vzpomínám tak, že jsem ji prvně v Ostravě slyšel zpívat a já si myslím, že neměla ani 20 let a, nepletu-li se, tak už tehdy to bylo za doprovodu skupiny Ivo Pavlíka, kde jsem mimochodem měl tehdy kamaráda, který tam hrál na trubku. A mě to velmi zaujalo, protože ona byla na pódiu tehdy doslova jako vichr. To byl nesmírně temperamentní projev, ale byl to její prožitek. To nebylo nic hraného nebo nějaké klišé, které by se v té době nosilo. Ona hudbu svrchovaně prožívala. A pak další věc. Ten neuvěřitelný rozsah, řekněme až žánrový, ve kterém se ona naprosto spolehlivě a suverénně pohybovala, byl úžasný. No a je mně na ní sympatické i to, že nepodlehla nikdy té vizi, že se velká kariéra může dělat jenom v Praze. Ona byla svrchovaně srostlá se svým prostředím, přičemž, nepletu-li se, ona z Ostravy nepocházela.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím byla někde od Brna, ale nechci se teď plést.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Myslím taky. Ale faktem je, že ona společně s tehdejšími spolutvůrci toho klimatu ostravské hudebnosti, ať už to byla paní Rottrová nebo paní Zagorová, byl tam Jaroslav Wykrent, už se samozřejmě objevoval i Jarek Nohavica, Pavel Novák. To byla strašně silná skupina, která deklarovala, že v Ostravě lze dělat špičkově hudbu, stejným způsobem jako v Praze. To mně na tom bylo strašně sympatické.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
U hudby ještě zůstaňme. Americký hudebník Bob Dylan si konečně převzal Nobelovu cenu za literaturu, ovšem na soukromém setkání, bez přítomnosti médií, jak si vymínil. Na oficiální ceremonii loni v prosinci odmítl přijet kvůli jiným závazkům. Co říkáte jeho přístupu, jeho postoji? Jak mu rozumět?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Nejsem znalec tvorby Boba Dylana, ale dám dohromady to, co vím a myslím, že odpovím s patřičným fundamentem. Jednak víte, že on jméno Bob Dylan si nechal úředně změnit. Nebyl to jenom umělecký pseudonym. Vlastním jménem on byl Robert Zimmerman. Nicméně vzorem pro jeho textovou tvorbu byl welšský básník Dylan Thomas a Bob Dylan vycházel z určitého obrazu nebo z určité představy, že písničky nemusí být jen o banálních věcech a notabene zpracovány banálně i v té textařské poloze. On se vždycky věnoval tvorbě, která svým způsobem se nějakým způsobem vymykala těm dobovým standardům. Vzpomínám na to, že někdy v roce 65, možná 66 přišel na festival do Newportu a tam šokoval publikum, které ho vypískalo, tím, že místo akustické kytary přišel s elektrickou kytarou se zesilovačem a odezva u toho ortodoxního folkového publika byla taková, jak jsem zmínil. Jenže aniž si to kdo uvědomil, Bob Dylan otevřel polohu folk rocku, který se následně po řadu desetiletí výrazně prosazoval, a myslím si, že navíc začal představovat typ osobnosti přemýšlivé, filozofické, na nějž pak třeba v něčem navazoval i Paul McCartney. Takže berme to, že osobnost jedinečná má právo na to, aby měl své názory a své postoje. Já jsem spíš zvědav na to, jestli dodrží slib, že projev, který pošle v nahrané podobě, a jestli se nakonec stane to, že s tím projevem bude seznámena veřejnost či naopak zůstane pouze v archivech Nobelovy nadace a veřejnost se o tom nikdy nedozví. Ten projev je podmínkou toho, aby byla vyplacena finanční prémie, ale jsem zvědav, jak se v tomto směru Bob Dylan zachová.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba to zhudební.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Třeba to zhudební. Ale faktem je, že nebudu přehánět, když řeknu, že já jej považuji z hlediska tohoto žánru folkové a folkrockové hudby za stejnou osobnost, jakou byl v jazzu třeba Miles Davis, který, ač chtěl či nechtěl, to nevím, stál vždycky u začátku či zrodu něčeho nového, v čem se jazz pohyboval. A mimochodem, dovětek, malá kóda, za kariérou Boba Dylana v těch počátcích stál slavný John Hammond, který světu objevil Billie Holidayovou, Bennyho Goodmana a třeba Counta Basieho. Takže i Hammondovo portfólio je nevídané. Sáhnul i do tohoto světa.

/ Upoutávka /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Janáčkova akademie múzických umění začala slavit 70 let své existence. První profesorský sbor čítal 14 mužů. Někteří se ještě znali s Leošem Janáčkem nebo byli jeho žáky. Školu zpočátku navštěvovalo 23 studentů a nyní jich je 368, pokud se nepletu. A kromě výchovy umělců k tvorbě se akademie věnuje také vědě a výzkumu. Jakým vývojem prošla, pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Já jsem studoval konzervatoř v Brně roky 63 - 69, samozřejmě i s vizí, že bych na Janáčkově akademii pokračoval. A tak jsem měl to štěstí, že jsem poznával řadu pedagogů z tohoto období. Znal jsem se mimo jiné i s pozdějším rektorem, hornistou Františkem Šolcem. Ale poznal jsem i další rektory, paní profesorku Alenu Veselou, Václava Cejpka nebo v současnosti Ivo Medka. Já musím říci, možná i z důvodu, že máme s naší fakultou společnou oborovou radu doktorského studia pro obory interpretace a teorie interpretace, že s tou školou jsem nějakým způsobem stále v kontaktu. Mám do ní vhled. Vím, že pořádá mezinárodní interpretační kurzy, mezinárodní soutěž, je aktivní. Další moment - umí velice dobře obměňovat a doplňovat, řekněme, ten pedagogický potenciál. A další moment - škola jde s dobou. Oni velmi rychle pochopili i trend, který se váže na vědu a výzkum a na řadu dalších podpůrných programů, které dnes z každé školy dělají moderní univerzitu. Janáčkova akademie je v tomto směru, myslím si, příkladnou vysokou školou a já sám za sebe mohu říci, že jsem rád, že máme určité partnerství i v tom, jak řešit problematiku české interpretace. Já jsem tím zastaralým zastáncem názoru, že nepotřebujeme přebírat neustále všechno zleva, zprava. Tady byla vybudována silná tradice, počínaje Českým kvartetem a mimochodem i z Brna vzešly velké osobnosti, které svět přijal. Zmínila jste Leoše Janáčka, ale stejně tak Rudolf Firkušný, který začínal u Leoše Janáčka, a pak ta studia ještě, ještě v Brně. Byl tam František Schäfer, který vychoval pro náš svět desítky špičkových pianistů, a tak dál. Já musím říci, že ač jsem, mám jeden hřích vůči této škole, ač jsem tam vykonal přijímací zkoušky a byl jsem přijat, tak jsem nakonec na tu školu nenastoupil, s tím, že má vnitřní filozofie mně řekla běž do Prahy, nikoliv z důvodů potenciálně větší kariéry, ale protože už jsem byl v kontaktu s panem profesorem Říhou a já jsem ho svrchovaně ctil, měl jsem ho strašně rád a to, že jej nosím v srdíčku dodnes, je svědectvím, že mé rozhodnutí tehdy bylo správné. Nicméně nikdy jsem se na Janáčkovu akademii nedíval seshora. Ctím ji, respektuji, uznávám a mám tam mezi pedagogy a členy stávající oborové rady řadu přátel, s nimiž se mohu poradit o čemkoliv, co se v našem životě stane.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou inspirací je i v současnosti nejenom pro Janáčkovu akademii múzických umění, ale vůbec pro hudební svět, nejenom ten náš, inspirativní právě osobnost Leoše Janáčka? Co byste řekl, pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Já si myslím, že je to naprosto klíčová záležitost. Vůbec já to převedu od Janáčka možná do polohy obecnější, osobnost jako taková. To je něco, co určuje pravidla hry, určuje určitý řád. Janáček byl nejen svrchovaně geniálním autorem, ale uvědomme si, kolik metodických materiálů, kolik učebnic napsal, protože nebyly. Pro něj to byla ztráta času, ale on věděl, že je to nezbytné. Janáček se věnoval i recenzenské činnosti, chodil na koncerty, sledoval je. On byl neuvěřitelně energický. Ale na stranu druhou, byla tam míra, kdy on uměl rozpoznat neomylně, diagnostikovat ten stav a rozpoznat, co teď je potřeba udělat. A protože nechtěl ztrácet čas tím, že by někoho přemlouval a přesvědčoval, aby to udělal, tak to většinou udělal sám, jak už to u osobností chodí.

/ Upoutávka /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Patrik Eliáš, nejúspěšnější český útočník v historii NHL po Jaromíru Jágrovi, ukončil svou kariéru. V zámořské lize odehrál 18 sezon. Ve 1240 utkáních nasbíral 1025 bodů a dvakrát vyhrál Stanley Cup. A celou zámořskou kariéru strávil v jednom jediném klubu. To je věrnost, pane profesore.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Já to obdivuju, já to obdivuju. Stejně tak obdivuju i to, co Patrik Eliáš dokázal. Musím říci, že jsem si jej v duchu kolikrát zařadil do pro mě takové magické trojice jeho předchůdců, tedy generačně po sobě, Vlastimila Bubníka, Jana Klapáče a Vladimíra Martince, protože vedle neuvěřitelné hráčské tvořivosti a inteligence tam byla vždycky míra slušnosti a korektnosti. Nepamatuji, že by Patrik Eliáš někde vyprovokoval nějakou rvačku na hřišti, že by záludně fauloval. Další věc, on byl svrchovaně týmovým hráčem. Myslím si, že to je to, co v New Jersey pochopili velmi rychle, že je to člověk, který je srdcař, který opravdu tomu mužstvu bude maximálně nápomocen. Byl neuvěřitelně pracovitý, soustředěný. Víte, po takřka dvaceti letech každoročně obnovit míru určité motivace, že chci být zase lepší, než jsem byl v tom předchozím roce, to je strašná námaha. Ono to zpovzdálí za tím mantinelem vypadá tak, že to jde všechno samo, ale já si dovedu představit, co všechno se muselo odehrávat na jeho trénincích, co všechno musela hlava zpracovat v přípravě na každé utkání, ve kterém on chtěl odvést svůj standardní výkon, co všechno za to zaplatilo soukromí, protože u těchto osobností to soukromí je v podstatě až na nějakém třetím, čtvrtém místě. Všechno je podmíněno činnosti, práci, soustředěnosti, tomu týmu kolem. To je obrovská oběť. To vám nikdy nevyváží vůbec žádné finanční prostředky. No, ale mě u toho fascinuje ještě jedna věc. On se dnes netváří jako vyhořelý člověk a už přemýšlí nad tím, jestli by se mohl věnovat trenérské činnosti nebo jestli by chtěl komentovat sportovní klání. Já si myslím, že to je další osobnostní rozměr člověka, který to, co dělal, dělal strašně rád. Ale on ví, že ještě neřekl poslední slovo. To mě na tom nejvíc láká. Nikoliv že aréna naposledy vestoje zatleská, pak můj dres vytáhnou pod střechu a tam budou vždycky všichni vzpomínat na dobu, jó, když tady byl Eliáš, ale on ví, že by mohl být tomu sportu ještě dál nějak užitečný, zkušenostma, vědomostma a tak dál. To je fascinující. Pro mě, musím říci, jeden ze sportovců, které stavím do toho piedestalu, mluvil jsem o Dylanovi, až na úroveň Boba Dylana.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Jiří Hlaváč. Já vám děkuji za vaše názory a přeji vám hezký den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Děkuju pěkně. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra přivítám spisovatele Ivana Krause. Dobrý den všem přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.