Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 28. října

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den u poslechu svátečního vydání pořadu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes budeme ve společnosti profesora Jiřího Hlaváče, klarinetisty a skladatele. Dobrý den vám přeji.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vidíte a vnímáte roli svátků? Jak je prožíváme a co by nám v dnešní době měly vůbec říct? Umíme vytvořit sváteční atmosféru? Jen pár motivů pro sváteční rozhovor. 28. října v den vzniku samostatného Československého státu se obvykle zamýšlíme nad státností, nad úlohou státu, politiky, politiků, kudy se ubírají vaše myšlenky, pane profesore?

Čtěte také

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já se přiznám, že ten pojem svátek nechci vkládat jenom do konkrétního termínu. Poslední dva roky jsem se cíleně učil, abych všechno, co mohu v průběhu toho dne prožít vnímal jako určitý svátek, abych tu míru svátečního pocitu uměl taky někam přenést, logicky, protože moje profese mne k tomu vybízí, abych nechodil na koncerty s pocitem ustaranosti a s pocitem někdy marnosti, naopak abych se chtěl podělit o něco, co je svým způsobem sváteční. No, a musím říci, že se tím krokem dost zásadně změnil můj život, že méně spěchám, umím se zastavit na ulici a podívat se po nádherné fasádě nebo momentu, který mě zaujme a užívám si ten sváteční pocit vlastně nonstop každodenně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A zase pro nás posluchače, diváky je koncert hudební například také svátečním okamžikem.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Říkáte to velmi moudře. Tam je ten moment, kdy v okamžiku, kdy se obléknu do smokingu nebo fraku, tak se dostaví onen pocit svátečnosti. Jenže ono by to mělo být mnohem dříve. Karel Čapek říkával, že umělcem se nestává člověk až na pódiu, to je to vnitřní rozpoložení, a to je vlastně ta schopnost vstřebat určité podněty ze života kolem sebe, umět s tím naložit, nějakým způsobem to v sobě přetavit a nabídnout nový, ale třeba i konkrétní pohled, a to je, myslím si, princip celého toho kadlubu. Já třeba vzpomínám na moment, kdy jsem jel před časem tramvají a proti mě usednul mladý muž, který stále telefonoval a pak se na mě podíval, já jsem měl na kolegou pouzdro se saxofonem a on zpozorněl a říkal: Vvy jste také hudebník, viďte." "Ano, jsem hudebník." "Já taky, ale já dělám spíš takový ten lehčí žánr." My jsme si půl hodinu povídali v té tramvaji jako lidé, kteří nejen, že se znají, já jsem si pak uvědomil, o koho šlo a on asi taky, ale my jsme se nepředstavili až do konce. Já jsem zažil sváteční setkání s mladým člověkem, který v mé profesi, byť v jiném žánru, uvažuje obdobným způsobem. A ta svátečnost je mimo jiné i v tom, že přestanu spěchat, že je to ten moment zastavení, prožití, užití a zase mohu vykročit dál. Vrátím k tomu původnímu zamyšlení. Svátek má v názvu to, že bychom měli prožít něco, co není všední, ale i ta všednost, je-li neustále doplňována o ty vnitřní sváteční pocity, může vypadat jinak a já chci říci, že sám cítím vždycky v takových momentech, lhostejno, jestli jde o vánoční čas, velikonoční čas anebo i svátky, které se váží na naši státnost, tak chci mít ten pocit toho zastavení a zamyšlení se nad sebou samým, proč toto dělám neustále ve chvatu a špatně, proč tak málo umím vyjít vstříc určitým představám jiných lidí, protože můj pohled není jediný a rozhodně není zárukou toho, že je vždy správné. A ta míra konfrontace, moudré, rozumné, lidské, citlivé konfrontace a dialogu, to je vlastně ten svátek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozlišujeme ještě ale, pane profesore, mezi pátkem a svátkem?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já se obávám, že ne, ale na stranu druhou jsou lidé, kteří tím, že si do těch svátečních dnů vsadili určité rituály, tak to ctí. Znám řadu těch, kteří každou neděli navštíví bohoslužbu, pro ně je to svátek. A já jsem si zavzpomínal sám na dobu, když jsem v Gottwaldově se svými rodiči tu a tam šel též do kostela na bohoslužbu, že cestou zpátky jsme se zastavili, rodiče si dali kávu, nám klukům koupili zmrzlinu, ale ta rodina byla semknutá, povídalo se o mnohém, kam bychom chtěli jet, co bychom chtěli vidět, co bychom si chtěli přečíst. Vlastně ta rodina se nějakým způsobem spojila a my jsme si řekli i to, co jsme si neříkali v tom běžném všedním čase.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není ale dnes neděle pro mnohé příležitostí k návštěvě různých nákupních center? Nechci být teď sentimentální, ale vzpomínám si, s čím já si třeba evokuji neděli, to byly pro mě bílé punčocháče, bábovka, která voněla, bílý ubrus a návštěva divadelního představení dopoledne.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Ale ono je to v podstatě to samé, co jsem řekl. Čili je to to zastavení, je to ten pocit, že každý do té chvíle přinesl svůj vklad, ty bílé punčocháče znamenaly, že jsem se vnitřně choval jinak, než když jsem si oblékl nějaké jiné kalhoty, tak to je. Já jsem moc vděčný za to, že znám stále řadu lidí, kteří ten sváteční pocit nejen, že umí vytvořit, umí vyvolat, ale umí si ho následně užít. To je moc důležité. A teď k těm svátkům jako takovým. Rozdělme je trošku, buď je tam ten vjem duchovní, anebo je tam ten podtext státotvorný. A já si myslím, že dnes si řada z mých spoluobčanů znovu připamatuje masarykovské zásady. Já jezdívám za mojí někdejší pedagožkou, která se hlásí hrdě k tomu, že byla vychována a žije v myšlenkách Tomáše Garrigua Masaryka a ona ten moment vnímá, že měla před očima osobnost, která jí mohla být vzorem, mohla být příkladem v určité míře pracovitosti, houževnatosti, vynalézavosti, dneska módním slovem řečeno kreativity, schopností reagovat na ty dané okolnosti, ale i určité míry zásadovosti, nezadat si. A jak vidno, moje paní profesorka je ročník 1920, takže 2 roky od ustavení naší republiky. Nicméně toho Masaryka, respektive tu atmosféru a tu slavnostnost, tu svátečnost přijala za své a dodneška se k tomu všemu nejen hlásí, ale je to jakýsi základ její osobnosti. Ona nechce být jiná. Určitě se dostala do situací, kdy to bylo konfrontováno a bylo to přítěží, ale já si strašně považuju toho, že 95 let svého života vydržela žít a chtěla žít v intencích nebát se a nekrást, dva základní modely.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, pane profesore, že by vnímání svátků třeba i dnešního 28. října, by mohlo třeba souviset i s tím, jaká je v současnosti ta politická reprezentace, autority státu?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Nepochybně, nepochybně. Uvědomme si jednu věc, ty autority státu byly námi navoleny, takže nevznikly z ničeho, nevznikly z rodové tradice, prostě my jsme je chtěli, my jsme si je vybrali. To nepochybně, ale je tam i ten moment, který si myslím, že by se měl zase vázat zpětně, i naši ctihodní a ctění politici by měli mít první základní vizi a první základní představu, aby v očích svých voličů si uchovali míru důstojnosti, věrohodnosti a i toho obyčejného lidského na ty lidi - na ty lidi je spolehnutí. Zase se vracím k tomu Masarykovi, spolehnout se na někoho znamená, že ten člověk nepodvádí, že mně nebude lhát, nedá se zkorumpovat, nebude to člověk, který sám krade, protože už se nebojí ničeho. To je základní model svátku a svátečnosti, protože volme stále do čela osobnosti, kteří jsou nám garanty nejen té mravní a morální kvality, ale i toho, že si uvědomují, že blaho spoluobčanů je pro ně závazkem. Nemusí to být priorita jejich konání, ale je to závazek. Oni se k něčemu zavázali. Ctít závazky znamená, že chci být čestný, chci být zásadový a chci se zachovat svrchovaně pravdivě. Nic víc, nic méně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je ale realita?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
To je samozřejmě mimo svátek, to je taková ta všednost, ale já chci věřit tomu, že se postupem času budou zase objevovat osobnosti i z té mladé či střední generace, která nás přesvědčí nejen o tom, že jsou chytří a že jsou vzdělaní, že mají rozhled, ale že mají i tu míru té patřičné zásadovosti. Já musím říci, že si třeba s potěchou vždycky poslechnu zamyšlení Šimona Pánka, ale je úplně jedno, jestli se to váže na aktivity Člověka v tísni, anebo obecné vidění a vnímání světa v jeho duchovnosti, kulturnosti, v jeho ekonomických vazbách a tak dále, protože on mne stále usvědčuje z toho, že jsem něco opomněl, že jsem se na něco nepodíval i tím pohledem ze druhé strany. A nepoučuje, dá mně řadu podnětů, dá mně řadu impulsů a je podstatně mladší, než jsem já. Čili já jsem šťastný, že se mohu učit od mladého člověka, která mi připamatovává něco, čeho jsem si nevšiml, nebo co jsem opomněl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká témata nám podle vás třeba v těch celospolečenských nebo i politických debatách unikají?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Zito, já si myslím, že není tak důležité, co nám uniká, je důležité to, abychom drželi slovo. A tady se ten základní zlořád postavil na tom, že se naslibují hory doly, pak se z toho prakticky nic nezrealizuje a stále slyšíme stejné a stejné omluvy a výmluvy a zdůvodňování, proč to znovu nešlo. Dokud tam nebude ta osobní účast a osobnostní zaujatost, protože toto chci a když to nejde, tak u toho nechci asistovat. Já nechci být u něčeho, co nejsem schopen změnit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak k tomu ale přimět politiky?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já si myslím, že stále je to ta míra osobního příkladu, čili naše požadavky příště si zvážíme, jestli dáme opakovaně svoji důvěru lidem, kteří nedrží slovo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíme, že ty voličské preference se docela změnily v posledních letech. Hledají voliči alternativu k těm takzvaně zavedeným velkým stranám?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Voliči hledají alternativu, ale jak už také vědí, alternativa nemusí být vždy východiskem a nemusí být cestou. Pořád je to míra onoho ověření, ale na počátku bylo slovo, na počátku nechť je držet slovo, držet slovo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před měsícem v Den české státnosti 28. září si mimo jiné připomínáme, na jakých hodnotách a tradicích stojí tato země, odvoláváme se na té křesťanské hodnoty také v debatách kolem uprchlické krize. Čím jsou vlastně ty křesťanské hodnoty? Nevytahujeme, nepoužíváme tento argument nebo tento pojem jen, když se nám to hodí?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já se přiznám, že nad tímto problémem dost často přemýšlím. Že bych zrovna věděl nějakou trefnou odpověď, to si netroufám, ale dám pár příměrů. My se hrdě umíme přihlásit například k osudu Jana Husa, protože jsme přijali za své, že uměl či chtěl reformovat zlořád, něco, co už bylo opravdu přežitkem a něco, co chtělo základní reformu. Hlásil se k tomu, my se hlásíme k jeho odkazu a tváříme se, že v jeho odkazu pokračujeme, to je to, co nevím. A pak je další moment, pojďme dál naší historií 1620 Bílá hora a pak teda 300 let řekněme v područí Habsburků, jak mě učili na základní devítileté škole. Připusťme ovšem i jednu věc, že i toto období vygenerovalo osobnosti, které nám ve světě dělají obrovské renomé. Byl to nejen Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Palacký, ale ono to přímo vlastně směřuje až k tomu Masarykovi, který samozřejmě studoval na školách v rámci Rakouska-Uherska. Věděl, jaké jsou přednosti, věděl, jaké jsou nedostatky. Já jsem se až před časem dozvěděl, že Rakousko-uherská monarchie byla už v rámci toho času 17., 18., 19. století jakousi přirozenou zábranou proti islamizaci, proti Turkům a tak dále, což znamená, že to byl svým způsobem jakýmsi ochránce evropské kultury, evropského křesťanství a také evropského duchovního založení. To všechno je potřeba přijmout a my jsme zase byli u toho, my jsme byli aktivní. My jsme velkým dílem tu monarchii spoluvytvářeli nebo ji v mnohém drželi stále při její existenci. Uvědomme si jednu věc, že vždycky po všem, když člověk udělá nějaké rozhodnutí, přijde i svědectví dalších let - povedlo se, nepovedlo se. A zase bych se vrátil k té ústřední myšlence, držet slovo. Jestliže to mé rozhodnutí bylo uděláno s plnou mírou odpovědnost a s plnou mírou poznání všech těch možných aspektů, i když následný čas ukáže, že nebylo správné a nebylo šťastné, tak bych si já nedovolil nikdy nikoho odsuzovat, že něco zásadně podcenil, prostě to nevyšlo, ale s plnou mírou té osobní účasti a zodpovědnosti. A mohu jít dál, dál až do současnosti, vedle toho magického slůvka držet slovo je to tedy ta míra odpovědnosti. Já jsem byl Xkrát v životě v situacích, kdy jsem nesl zodpovědnost i za mnohé, kteří za to nestáli, vyžadovala to pouze moje funkce. A já jsem se snažil tu odpovědnost šířit tak, že je to spoluzodpovědnost, je to naše společná odpovědnost. Někdy vyšlo, někdy nevyšlo. Já už se sám dostávám do věku, kdy si dělám určitou inventuru a bilanci mých někdejších rozhodnutí a kroků a myslím si, že to může být tak 50 na 50, což je, jak mě poučil někdo, velmi slušné skóre, ale vypadá to také o tom, že ne všechno jsem uměl pochopit, ne všechno jsem uměl analyzovat a ne všechno jsem uměl správně vyhodnotit. To je pro mě zásadní sdělení, abych věděl, že příště jsou určité hrací plochy, do kterých vstoupit nemohu, protože nenabízím tuto variantu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je ovšem, pane profesore, také umění sebereflexe, sebekritičnosti, to také není každému dáno?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Samozřejmě. Ale berme to zas tak. Moje profese mě celoživotně vedla k tomu, abych každý koncert, který jsem odehrál, abych si jej zpětně vnitřně také nějakým způsobem vyhodnotil. A mohu popravdě říci, když jsem řekl 50 na 50 i pravdivost těch a opodstatněnost těch určitých roků, že stejné skóre bych vykazoval i v momentech, kdy jsem v 50 % byl sám spokojen s odvedenou prací, v 50 % ne. Někdy nemoc, někdy moment, kdy to nešlo. Někdy i moment, že se to bohužel všechno muselo stihnout v relativně velmi krátkém čase, ale znovu půl, půl, lepší to nebylo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
5. října by se Václav Havel, bývalý československý a posléze český prezident dožil 79 let. Jak se vám s odstupem času třeba jeví jeho slova, jeho teze, jeho myšlenky?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já jsem nad Václavem Havlem mnohokrát přemýšlel. Měl jsem to štěstí, že jsem se s ním opakovaně setkal a bylo to v různých situacích. První, když se udílel čestný doktorát Jiřímu Kyliánovi, vynikajícímu choreografovi a Václav Havel projevil sám zájem i té inaugurace být přítomen. A já jsem měl možnost si s ním promluvit tehdy nad tématem Akademie múzických umění a potažmo dál i jakési poselství z hlediska postavení kultury v současném světě a tak dále. Byl velmi vzdělaný, informovaný a měl řadu pohotových postřehů a řadu momentů, které vlastně reagovaly i na něco, co se teprve rodilo, něco, co by se mohlo nějakým způsobem v umění časem prosazovat. Druhé setkání se vázalo na velký kolektiv v rámci udílení cen Thálie, a to bylo v jiném prostředí. To první u nás v sále Martinů, druhé potom na lánském zámku a, řekněme, tam byl v domácím prostředí. Jako hostitel byl nejen velmi všímavý, ale byl svrchovaně laskavý a řekl tam jednu větu - večer někoho z vás vyberou a dostanete cenu Thálie. Já chci spíš promluvit k těm, kteří ji nedostanou. To je nikoliv rovina neuznání, to je rovina toho, že vaše práce je špičková a možná ti, kteří byli před vámi, udělali něco malinko navíc, je to pobídka, ale uvědomme si jednu věc, ta základní odměna je v tom, že můžete dělat kumšt a že si vaší práce někdo všímá, že ji umí vytáhnout z toho celkového dění a řekne - toto je pozoruhodně ztvárněná divadelní postava. Byl ohromně lidský a já se s tímto pohledem vracím i k řadě jeho kroků na scéně politické. On se mimochodem přiznal k tomu, že ne všechno udělal dobře a ne všechno bylo moudré. Myslím si, že bych těžko hledal jiné politiky, kteří takto otevřeně budou uzavírat třeba a bilancovat svoji kariéru. On to udělal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co si myslíte, pane profesore, proč vlastně tezi Václava Havla, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí mnozí zesměšňují?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Protože se bohužel ukázalo, že těch lží je stále víc a víc a co je horší, jsou tolerovány. A od tolerance je dokonce krůček k tomu, aby byly respektovány a v nejhorším případě obdivovány. A já si myslím, že i ta dvojrole lásky, láska vyžaduje oběť a my jsme byli vychováváni k tomu, abychom užívali. O oběti nikdo nemluvil. My jsme měli mít vytvořen potenciál spotřebního zboží a stát se spotřebním konzumentem všeho, co se mně nabídne, nikoliv, abych přinesl určitou oběť ve prospěch někoho jiného. A zase se vrátím k té masarykovské pedagožce, která mě několikrát do roka řekne: "Jiří, prosím vás, pošlete nějaký finanční příspěvek tu na Čapkovu společnost, tu na nemocnici, tu na něco jiného," nikoliv když přijdou povodně. Ona to má v sobě a každoročně několikrát mně řekne - prosím, pošlete, protože sama už je na tom fyzicky tak, že by to nezvládla, pošlete, prosím, příspěvek. No, to je ta oběť, to je oběť, umět se rozdělit, to je ta láska. Ne sebeláska. Takže my jsme bohužel byli vychováváni po Václavu Havlovi k určité sebelásce, abychom se odměňovali vším, co uvidíme v obchodních domech a co je nejhorší, abychom byli stále víc a víc tolerantnější i k tomu, že se s námi nehraje čistá hra, že nám neříká každý pravdu. My jsme to přijali jakousi masu informací a už mezitím nerozlišujeme. To je zásadní chyba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před měsícem jsme si připomněli 28. září, den Den české státnosti, dnes je den vzniku samostatného Československého státu a příští měsíc 17. listopadu si připomeneme Den boje za svobodu a demokracii. Jaké by mělo být v dnešní době, pane profesore, poselství těchto svátků?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já bych se držel té svobody. To je výsada ducha, výsada existence, výsada každé bytosti, která by se měla svobodně rozhodnout o tom, jak a kde chce žít. Jakým způsobem chce se sebou samotnou naložit. Každá bytost má svoji úžasnou cenu a ta svoboda je krevním oběhem všeho možného. Já jsem při nějakém setkání kdysi řekl, že když se stane ten zázrak, že mohou být pospolu pravda a charakter, že jsou to rodiče spravedlnosti a že se v tom okamžiku vrací hodnoty na své místo. Rozhodněme svobodně, aby se hodnoty vrátily na své místo a uvidíte, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, pedagog a skladatel. Já vám děkuji za rozhovor a přeji vám krásný sváteční den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Děkuji pěkně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech dalších pořadů přeje Zita Senková. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.