Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč - 13. září

13. září 2013

Nabízíme přepis rozhovoru s hudebním publicistou Jiřím Hlaváčem.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Dobré dopoledne vám přeje vážení posluchači Václav Žmolík. Dnes nás bude zajímat, jak to vidí klarinetista a saxofonista, hudební organizátor, publicista a pedagog profesor Jiří Hlaváč. Vítám vás pane profesore.

Jiří HLAVÁČ, publicista, hudebník
--------------------
Dobrý den.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
A protože celý týden jsme se věnovali hlavně politice v tomto čase, budeme tentokrát při pátku mluvit o umění a o kultuře, i když to může být také pěkné politikum, že?

Jiří HLAVÁČ, publicista, hudebník
--------------------
To je politikum. A vždycky bylo výrazné a silné a mělo by být, určitě.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
K tomu se určitě také dostaneme a věnovat se budeme rovněž sportu. Možná pro vás není tajemstvím, že můj host je fanoušek fotbalu. Začněme ale jednou smutnou událostí. Ve věku 90 let nás v sobotu opustil skladatel, klavírní virtuóz a spisovatel Ilja Hurník. Jak na něho budete vzpomínat?

Jiří HLAVÁČ, publicista, hudebník
--------------------
Já děkuju za tu otázku, za možnost vyslovit se k osobnosti člověka, s nímž jsem se setkal poprvé někdy ve svých 30 letech. A bylo zvláštní, nikdy nás nikdo nepředstavil. Já jsem znal pana profesora Hurníka z pódia, on mě ujistil, že mě zná z pódia taky. A kdykoliv jsme se potkali, tak jsme si povídali tu o interpretaci, tu o skladbě, tu o literatuře. Vždycky to bylo "Hurníkovské", protože on měl ohromný nadhled, měl moudrost, měl vtip. Ten vtip byl zvláštní, nebyl nikdy břitký, nebyl sarkastický, byl laskavý, ale přitom velmi trefný. Ilja byl navíc člověkem, který musel mít neuvěřitelnou empatii pro prostředí v němž se pohyboval. Protože je náhodou to, že spolu s Petrem Ebenem připravil pro českou hudební pedagogiku například tu slavnou Orffovu metodu. Ujali se toho, připravili pro vydání a uvedli do života. Ilja Hurník byl tím, který napsal řadu "instruktivních skladeb" pro děti, ale protože na to šel po Hurníkovsku, ona to vždycky byla vlastně umělecká miniatura. Takže on do těch dětí vštěpoval myšlenku, že hudba má vždycky něco vyprávět, že má vždycky něco říci, že má vždycky nějaký svůj obsah. Ilja Hurník učil, učil na Pražské konzervatoři, možná že navazoval na svého někdejšího profesora Vítězslava Nováka, to jsem se ho nikdy nezeptal, ale vím, že z hlediska klavírní pedagogiky uvažoval v intencích svých pedagogů, kterými byli Vilém Kurz a na Akademii múzických umění a před tím i na mistrovské škole Pražské konzervatoře Ilona Štěpánová. A já vím, že tato metoda vyžadovala nejen velkou připravenost, flexibilitu, pohotovost, ale v prvé řadě přesnost provedení, ale vždycky v tom byla i ta míra bezchybnosti. Jako student hudební fakulty jsem chodil do Divadla hudby, kde Ilja Hurník osvětloval publikum své pojetí Janáčka a své pojetí někdy Chopina, samozřejmě velmi často se vracel i do oblasti české literatury. A vím, jak jednou nádherně dokázal vyložit tu slavnou Smetanovskou etudu Na břehu mořském. Ale Ilja Hurník měl v sobě i jakýsi étos impresionistický. O to víc mě překvapuje, že vedle toho jak hrával skvěle Debussyho, že kompozičně spíš inklinoval vždycky k té míře neoklasicismu, k té křehkosti konstrukce, lehkosti vyjádření. No mohl bych vzpomínat desítky minut či hodin. Ilja Hurník byl osobností jedinečnou, troufám si tvrdit, že s tím odleskem renesančních osobností velké všestrannosti, no a nepochybně nám bude velmi scházet na šachovnici hudebního umění, protože takto disponovaných a orientovaných umělců bývá vždycky poskrovnu.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Nicméně s jeho díly je jistě dál budeme setkávat. Pane profesore, děkuji za tu vzpomínku. Pojďme k věcem veselejším. Já vím, že jste v minulých dnech byl jako porotce na mezinárodní soutěži Johannesa Brahmse u našich jižních sousedů v Rakousku. Povězte co to je za soutěž a jaké zážitky jste si přivezl?

Jiří HLAVÁČ, publicista, hudebník
--------------------
Ta soutěž slavila shodou okolností letos 20. jubileum. Soutěž je to impozantní, protože se věnuje samozřejmě interpretaci díla Johannesa Brahmse, ale je v oborech zpěv, klavír, housle, violoncello, bývá viola, ta letos nebyla a oblast komorní hudby. Takže suma sumárům se tam sejde třeba 6-7 stovek účastníků. No, já jsem seděl v porotě komorní hry, kde jsme měli v prvním kole 29 souborů, podotýkám prakticky z celého světa. No a do druhého kola jich postoupilo 11, no a světe div se, byly tam dva české soubory. Bylo tam Sedláčkovo kvarteto a byl tam Petr Nouzovský, to je violoncellista, společně s pianistou Davidem Hausknechtem. Do finále šly čtyři soubory a tyto dva české znovu.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Světe, div se.

Jiří HLAVÁČ, publicista, hudebník
--------------------
Světe, div se. A aby toho nebylo málo, tak ve vídeňském Stratos kvartetu seděl finský pianista a rakouská houslistka, německá violistka a český violoncellista. Zvláštní mix, nicméně trochu předjímám, to finále bylo myslím si velice poučné, velmi krásné. Stratos kvartet, ten mix který jsem teď zmínil získal první cenu, Petr Nouzovský společně s Davidem Hausknechtem cenu druhou a Sedláčkovo kvarteto cenu třetí. Jak to bylo přijato na závěrečném ceremoniálu, kdy paní ředitelka soutěže Waltraud Arnold vyhlašovala výsledky, tak před tím řekla, mimo jiné, že chce moc poděkovat za přízeň českých hudebníků, která je vždycky velkou kvalitativní posilou a že chce poděkovat panu profesoru Hlaváčovi, že neutekl z poroty, ačkoliv prodělal resekci zubů. A musím říci, že když dám dohromady tyto momenty, ad 1 je vidět, že je v tom fanatismus českých účastníků, je vidět, že si nechceme zadat, no a třetí moment stejně důležitý, je tam ten um. A já jsem byl moc potěšen vystoupením našich kandidátů a adeptů, protože je znám samozřejmě, a vím v jakých situacích se museli mnohdy prosadit. Oni to zvládali mistrovsky, soutěž není jednoduchým kláním, je to o nervech, je to o soustředěnosti, je to o momentální dispozici a tak dále. No, zvládali to bezvadně, takže mohu říci, že české interpretační umění (mladé interpretační umění) v Rakousku zabodovalo a prokázalo, že máme, a já už se tomu sám divím, že máme neustále nový a nový příliv osobností, které jsou schopny doplňovat tu řadu generací, které byly před námi. Je to zvláštní, protože vím, že podmínky pro jejich růst nejsou mnohdy optimální, natož tak ideální, nicméně ta míra jejich zájmu, jejich schopností, soustředěnosti, ale i skromnosti a ochoty leccos obětovat přináší neustálé ovoce.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
A nás může těšit, můžeme být hrdí na to, že jsou tedy obory, ve kterých Češi patří mezi světovou extra třídu, mohu to tak říci.

Jiří HLAVÁČ, publicista, hudebník
--------------------
Určitě ano. A já si troufám tvrdit, že jestliže se dnes mluví o české tenisové škole, bavme se i o české škole komorní hry. Existuje a má vynikající výsledky.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
No, škoda že to asi nebude na titulních stranách novin.

Jiří HLAVÁČ, publicista, hudebník
--------------------
Nebude. My taky nemáme ty žebříčky úspěšnosti.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Už abyste je zavedli. No, když si povídáme o kultuře, tak si říkám, že jsme spolu ještě nedebatovali o té asi největší prázdninové aféře naší kultury. Mám na mysli nástup Jana Buriana do funkce ředitele Národního divadla. Jak jste vnímal všechno to, co ten nástup provázelo?

Jiří HLAVÁČ, publicista, hudebník
--------------------
Já jsem to musel vnímat samozřejmě velmi intenzivně, protože já se s Janem Burianem znám léta a nejen tím, že on na DAMU a já na HAMU, ale já jsem řadu let předsedal i kolegiu cen Thálie a Plzeň bývala pravidelně nominována, potkávali jsme se. Znám samozřejmě jeho způsob uvažování a tak dále. Nicméně dávno před tím, než došlo k tomu jmenování a odvolání a to všechno během 48 hodin, ne-li 24, tak mně Honza Burian zavolal a řekl mně: "Prosím tě, čeká mě mimo jiné v Národním divadle i ta Státní opera a Opera Národního divadla. Byl bys ochoten zajít na tebou vybraná představení a byl bych rád, kdybys mně potom řekl jen to, v jaké kondici se ty ansámbly nacházejí." Já jsem to absolvoval, musím říci, že všechna představení, která jsem si vybral na mě působila velmi dobře. Já jsem ostatně podal i tuto referenci Janu Burianovi, ale mně z toho vychází něco úplně jiného. Jestliže dávno před tím, než mám někam nastoupit se začnu zajímat o dění, které je tam tak živé, které je tam tak aktuální, jestliže chci vyslechnout názory širokého spektra, protože nepochybně ze svých přátel neoslovil jenom mě, požádal určitě i řadu dalších. To mě dává dohromady rovnici, že chce být informován velmi ze široka, svým způsobem velmi objektivně, protože my jsme nikdo z těch, kteří mu možná ten report podali, nebyli ani s jedním ani se druhým ansámblem jakkoliv svázáni. Očekával tedy i určitou míru naší objektivity. Nicméně, jestliže do toho šel tady s tímto záběrem, no o to víc mě zamrazilo v zádech, když se objeví informace, že výběrové řízení tím, že nebylo transparentní, tak nemělo parametry které mělo mít a tak dále a tak dále. No, víte co následovalo, druhý den zasáhnul pan premiér a uvedlo se to všechno na pravou míru. Mně z toho spíš vychází jedna věc a to jest, stále jsem o tom mluvil, zaplať pánbůh, že se zřídilo něco jako garanční rada. Nazývejme to jakkoliv, ale má existovat mezičlánek mezi svévolí kteréhokoliv z ministrů a potažmo těmi, kteří stojí v čele organizací, jež jsou řízeny státem. Musí být mezičlánek, který je schopen velmi objektivně vyhodnotit názory i protinázory, pozitiva i negativy, to co je plusové a to co je mínusové a musí být garancí pro obě dvě strany. Já myslím, že tento model, který je ve světě běžný, říkají tomu správní rady. Ty správní rady se chovají tak, že garantují optimální hospodaření, ale na stranu druhou zabrání i tomu, že kdokoliv z "mocipánů" se rozhodne, že když se mu něco nelíbí, tak zasáhne bleskurychle.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Ostatně na situaci v naší kultuře v tomto smyslu chtěli poukázat vlastně i herci, že jo, kteří protestovali, podávali výpovědi.

Jiří HLAVÁČ, publicista, hudebník
--------------------
Samozřejmě, protože herci to vnímali jako zásah do vnitřní struktury divadla jako takového, velmi oprávněně, velmi oprávněně. Já už po léta tvrdím, že umělecké soubory by měli řídit lidé, kteří mají umělecký původ a mají taky patřičný umělecký kredit. Víte, to všeobjímající slůvko manažer, já jsem na ně docela alergický, protože jsem zažil několik manažerů, kteří zvláště v uměleckých sférách dokázali napáchat nevídané. Ostatně, ať se Jirka Balvín nezlobí, předvedl to v tomto případě i on sám.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Myslí si náš dnešní host. Za malou chvíli změníme téma, budeme mluvit o sportu. Ještě mi pane profesore, jako známý fotbalový fanoušek tedy povězte, co jste si řekl, když odstoupil trenér naší reprezentace Michal Bílek?

Jiří HLAVÁČ, publicista, hudebník
--------------------
Ach, teď mě dostáváte na lopatky. No, co jsem si pomyslel. Samozřejmě souznění s 99% fanoušků mě napadlo jediné slůvko, konečně. Na stranu druhou, já jsem samozřejmě se snažil to trošku vnímat, řekněme v širším slova smyslu než to, že oba víme v každé české restauraci po těchto zápasech jsou desítky či stovky těch, kteří by okamžitě mohli řídit nejen národní mužstvo, ale cokoliv, cokoliv.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Ano, ano přesně tak.

Jiří HLAVÁČ, publicista, hudebník
--------------------
Takže nechci prosím pěkně rozšiřovat jejich řady. Nicméně půjdu trochu po meritu věci. Já jsem Michala Bílka samozřejmě zaznamenal coby hráče, měl jsem ho velmi rád, byl to člověk, který se na hřišti nejen to, že dovedl, ale on se uměl také chovat. To byl člověk, který nešel do nějakých situací, kdy vyvolával rvačky a záludně fauloval a tak dále. Byl to noblesní gentlemanský hráč. Na stranu druhou, nebyl to nikdy ten rváč, který by strhnul prostě svoji bojovností a svým zaujetím ty ostatní. Možná, že tady bych začal hledat první moment pro tu trenérskou práci. Protože dal jsem si srovnání s jeho generačním vrstevníkem panem Klinzmannem. Oba ho pamatujeme taky. Trenér Klinzmann byla úderná dvojice německého fotbalového národního mužstva. Klinzmann byl trochu jiný případ, též gentleman, ale s tou úžasnou dravostí a s tou úžasnou průbojností a s tou ochotou do devadesáté minuty odevzdat na tom hřišti nejen všechno, ale nechat tam prostě srdce, nechat tam všechno. Možná, že to je ten moment, který nastartoval i tu úspěšnou Klinzmannovu trenérskou kariéru nejen u německého národního mužstva, ale teď i v Americe, protože postoupili na mistrovství světa. Kdybych šel po té psychologii dál, měl jsem to štěstí a tu čest se potkat s jinými trenéry národního mužstva jiných sportů, takže vzpomenu Vladimíra Hegera, někdejšího legendárního trenéra českých basketbalistů a basketbalistek a také Luďka Bukače, trenéra hokeje. Když bych dával dohromady ten fundus, to co u těch dvou bylo společné. Velká míra přemýšlivosti, velká míra přehledů, sledovali samozřejmě všechno co se děje, ale ta první otázka a já tady nevím, jak postupoval Michal Bílek, protože vzpomínám-li dobře, neudělal nikdy tiskovou konferenci sám od sebe, na níž by svolal novináře a řekl, prosím pěkně, toto je vlastně můj záměr. Buďto toto je moje herní koncepce a do ní musím najít odpovídající hráče nebo naopak budu vycházet z toho, co mám. Mám tyto hráče a na ně musím najít herní systém, který jim bude vyhovovat, ale musí být efektivní. Když bych šel po meritu věci, zaznamenal jsem práci Václava Ježka společně v tandemu s Jozefem Venglošem, připomínám 76 Bělehrad. Zaznamenal jsem samozřejmě práci Karla Brücknera, Jozefa Chovance, Dušana Uhrina, Michala Bílka. Myslím si, že u toho posledního jmenovaného mně chybí právě ten jediný článek a to je ta jasná koncepce, co vlastně chci hrát, co chci tím vším říci. To, že chci být úspěšný, to je snad jasné, to je náplní práce každého z nás. Ale já bych měl deklarovat, jak uvažuju, jakým způsobem jednám a ta míra, že se uzavřu do sebe a že budu odpovídat stroze pouze na dotazy, které přijdou z pléna, já si myslím, že je to trošku málo. A protože jsem zažil i tiskovou konferenci pana Klinzmanna, tak vím, že to bylo úplně jiné. Ta míra aktivity, ta míra jeho angažovanosti pro to, co vlastně dělám, byla neuvěřitelná.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Naši tedy nepostoupili na mistrovství světa, bohužel. Jak víme, trenér Bílek skončil, hledá se nástupce. Jak to vidíte, prý to bude těžké někoho najít po Michalu Bílkovi, kdo by se do toho hrnul.

Jiří HLAVÁČ, publicista, hudebník
--------------------
To bude strašně těžké, samozřejmě přáním fanouškovské obce by byl Pavel Vrba, který si myslím, že je nejen natolik vytížený svým angažmá v Plzni, ale je natolik moudrý a prozíravý, aby věděl, že toto není zrovna optimální chvíle na to, aby on přicházel. To je jenom prosím pěkně můj názor. Tím jim do Plzně nevzkazuji vůbec nic. Ale já vím, že zaznělo z úst Michala Bílka i jméno Ivana Haška, který ještě v době předsednictví fotbalového svazu vlastně toho Michala doporučoval a vybíral. Já, byť se s Ivanem znám osobně a mám jej velmi rád a vážím si jej za spoustu věcí, které vykonal, tak si myslím, že je to volba nešťastná, protože mělo by se přijít opravdu naprosto s čistým stolem, s tím že nejsou žádné provázanosti, to co bylo. Měl by přijít trenér, který má skutečně jasnou vizi, jasnou koncepci, měl by si sestavit svůj realizační tým a měl by začít pracovat de facto od nuly, protože tím, že se nepostoupilo na mistrovství světa se sice stalo leccos, ale nestalo se nic takového, aby se nemohlo od nuly začít pracovat znovu. Ve sportu je to houpačka, je to tak. Takže já nebudu předjímat, určitě by se objevily osobnosti, které by mohly ten český fotbal zase nějakým způsobem vést a posouvat dál, ale prosím pěkně připamatujme si k tomu aspoň tu míru obrovské erudice a obrovského nadhledu, moudrosti pana Brücknera a i ta míra zaujetí a svým způsobem až toho fanatického oddání se fotbalu pana Uhrina, bez toho to nepůjde.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
No, teď jste to šéfům českého fotbalu myslím vzkázal, ale vůbec neusnadnil. No, skončeme takovou věcí, která není úplně milá pro náš fotbal, má novou aféru s úplatky. Policie obvinila kvůli možnému ovlivňování zápasů 12 fotbalistů. Co na to říkáte?

Jiří HLAVÁČ, publicista, hudebník
--------------------
Víte, z čeho je mně nejvíc smutno? Že jsou mezi nimi mladí hráči. A já jsem nad tím vším moc přemýšlel a možná tady teď vyslovím hypotézu, která snad někoho přivede k tomu, aby začal hodně uvažovat. Jak je možné, že ve stejném prostředí, mám na mysli naši republiku, ve stejné legislativě se to opakovaně netýká hokeje, není v tom tenis, není v tom basketbal, není v tom házená, není v tom atletika. Proč se to stále děje v prostředí fotbalovém? Někdejší karamelky trenéra Dejmala, akce, nebo akce, nešťastné kauzy Chvalovského a Gottwalda. Pak se objeví Ivan Horník, pak se zase objeví něco dál, teď máme tady tuto záležitost. Já se obávám, že do světa fotbalu se dostaly zájmy, ale potažmo dál už i síly a vazby, které do tohoto prostředí přinášejí zvláštní druh podnikatelských aktivit, které nemají bohužel zrovna moc čistý a korektní cíl. Já mám zkušenost, kdy tvrdím, že koruna která se vydělá v prostředí hazardu, prostituce, nepůjde na zdravotnictví a na školství, bude se vracet zpátky do svého prostředí. A to všechno co se odehrává ve fotbalových strukturách a teď půjdu v té rovině odshora až dolů, tak přece anoncuje už zcela jasně, že ta míra morálky je špatná. Řada bosů či ředitelů fotbalových klubů říkají, no naši hráči podepisují etický kodex. Já nevím, jestli je to zapotřebí, protože profesionál ví, jak se má chovat a myslím si, že už jenom ten moment, kdy mám podezření, že můj hráč je schopen prodat utkání, že můj hráč je schopen se zapojit do sázkařské aféry, že můj hráč je schopen přijímat peníze, které mu vlastně nepřináleží, to všechno je moc moc zlé a moc moc špatné. Já nechci a nemohu sdílet optimismus pana Berbera, který mě včera v televizi oznámil, že černý den není tady v tomto okamžiku, kdy se to policii podařilo nějakým způsobem podchytit, ale že černý den byl tehdy, když vlastně už bylo jimi dáno najevo, že se ten zásah musí uskutečnit. Já z toho nemám opravdu dobrý pocit, protože si myslím, že fotbal má-li zajímat mladou generaci, má-li přinášet to, co přinášet má, což je radost ze hry a radost z toho, že se zúčastním něčeho, co má v prvé řadě fair play průběh, tak to všechno prostě musí být prošetřeno, ale skutečně do základu. Možná, že to prosáklo opravdu až na tu úroveň těch nejnižších soutěží, na stranu druhou prosím pěkně, položme si jednu základní otázku. Jestli odpovídající množství finančních prostředků jde třeba na mládežnický fotbal? Já si myslím, že ne.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Tolik v dnešním Jak to vidí profesor Jiří Hlaváč. Děkuji za návštěvu a těším se zase někdy na slyšenou pane profesore.

Jiří HLAVÁČ, publicista, hudebník
--------------------
Děkuji za pozvání a přeji vše dobré.

Václav ŽMOLÍK, moderátor
--------------------
Loučí se i Václav Žmolík. Přeji pěkný den, nejlépe ve společnosti dvojky, kterou právě posloucháte. Po deváté, hned po zprávách bude vaší průvodkyní Marie Retková. Tak, opatrujte se.

autor: Jiří Hlaváč
Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

    Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

    jak_klara_obratila_na web.jpg

    Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

    Koupit

    Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.