Přepis: Jak to vidí Jaroslav Hofmann – 25. července

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Pozvání do letního cestování po světě po rozhlasových vlnách přijal Jaroslav Hofmann, redaktor časopisu Země světa, který přišel vyprávět o Amsterdamu, nebo bych měla raději říct o Benátkách severu, pane Hofmanne? Dobrý den.

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Dobrá ráno. Samozřejmě o Benátkách severu můžeme říci. Ten termín se pro Amsterdam používá. Používá se pro něj už dokonce od roku 1567, kdy ho použil jeden kupec a spisovatel italského původu, který pocházel z Florencie, ale pak se usadil v Amsterdamu a v Antverpách také působil. Ale ono se tohlec to přízvisko od té doby začalo používat i pro různá jiná města, která v sobě skrývají poměrně hodně vody a kanály a čluny a tak, takže zůstaňme asi u toho Amsterdamu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nizozemský Amsterdam a jeho krásy a zákoutí dnes očima Jaroslava Hofmanna, nalaďte se s námi k poslechu. Amsterdamské kanály neboli grachty, to je určitě neodmyslitelná součást koloritu města. Co pro místní vůbec znamenají?

Čtěte také

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Ony grachty, nebo abychom to řekli správně amsterdamsky "chrachty", jsou skutečně neodmyslitelnou součástí města. Amsterdam je město, které vlastně z vody vzniklo, na vodě vyrostlo, jakkoliv se to může zdát podivné. Ono je to město, které na rozdíl od mnoha jiných evropských metropolí není tak staré, nemá tak dlouhou historii. První hodnověrný písemný záznam o něm pochází z roku 1275, u nás vládl Přemysl Otakar II. a tam teprve se dostáváme k první písemné zmínce. A historie toho města je jenom tak o sto let starší, a to v té době bylo malé městečko s pár domy nebo skupinami domů. Ale na Amsterdamu je úžasné, jak se vlastně z ničeho dokázal to město vyvinout během neuvěřitelně krátké doby, vlastně během čtyř století, v jednu z nejvýznamnějších evropských metropolí vlastně ve třetí největší evropské město po Londýnu a po Paříži v největší obchodní centrum. To mluvíme o tom takzvaném zlatém věku nejenom Amsterdamu, ale vlastně celého Nizozemska, tedy o sedmnáctém století. A za tuhle krátkou dobu to město skutečně zaznamenalo naprosto neuvěřitelný rozvoj, který v podstatě nemá v Evropě obdoby. U toho u všeho byly grachty, protože základem bohatství a vzmachu Amsterdamu byl přístav, obchod, následně doprava zboží do vnitrozemí Evropy, opět po vodě, takže můžeme říci, že skutečně grachty s Amsterdamem jsou spjaty naprosto neoddělitelně a jsou zcela zásadní i v celém vývoji toho města.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I v současnosti patří ostatně nizozemský Amsterdam mezi ta města, kde se dobře žije, kde i myslí na budoucnost, i co se týče rozvoje té infrastruktury.

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Ano, Amsterdam má, Amsterdam má v tomto směru velmi dobrou pověst. Ono je potřeba si uvědomit, že to, co my ale si představujeme pod tím pojmem klasický Amsterdam, to je to, o čem jste teď hovořila, ony grachty, je vlastně dnes jenom historická část města. Samozřejmě návštěvníka, turistu zajímá právě tato část, ale pokud vyjedete kousek z toho centra a třeba tramvají, protože v Amsterdamu jezdí několik tramvajových linek, které mají docela dlouhé trasy. Já jsem jednou bydlel v hotelu novém, moderním, právě asi dvě stanici před konečnou takové jedné z těch linek té druhé, protože ta jedna konečná vlastně všech linek je u hlavního nádraží amsterdamského, což je taková neorenesanční a neogotická obrovská budova, která byla otevíraná na konci devatenáctého století. Mimochodem, víte, kolik se prodalo vstupenek na nástupiště pro slavnostní otevření toho nádraží?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, asi jim došly, bych předpokládala.

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
A zřejmě jim možná i došly. 14 tisíc, 14 tisíc lidí tam chtělo přijít na otevření tohohle hlavního nádraží. Ale když jedete na tu druhou stranu, tak vyjedete z toho středověkého alespoň půdorysně města, vyjedete z té oblasti grachtů a dostanete se vlastně do moderního města, plného zeleně, kde pořád je voda, ale už to nepůsobí tak nápadně, protože ty prostory mezi jednotlivými kanály jsou větší, to město je daleko vzdušnější a je to moderní město. Dokonce na jihu u dálničního obchvatu, který vede kolem Amsterdamu z jižní strany, vzniká jedna celá obrovská čtvrť, jejíž rozvoj je naplánovaný až do roku 2040. Ona je pořád ve výstavbě, ale má se z ní stát vlastně něco, jako byla a je La Défense pro Paříž nebo Canary Wharf v Londýně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo hamburská HafenCity?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Nebo hamburská HafenCity, ale, řekl bych, v trošku větším měřítku třeba než v tom Hamburku a s větším množstvím i těch výškových staveb kancelářských budov, sídel nadnárodních korporací. Ale to je všechno ve výstavbě. Dnes když někdo chce vidět zajímavou moderní architekturu, tak nemusí úplně na ten jih, stačí, když se vydá od toho hlavního nádraží východním směrem do oblasti, kde kdysi býval vlastně amsterdamský přístav, který se postupně v posledních vlastně dvou stoletích posouval pořád víc a víc na západ neboli blíže k moři. Dnešní amsterdamský přístav je vlastně už za městem na západ od Amsterdamu, do té východní části zajíždějí už jenom osobní a výletní lodě. A jinak ta oblast někdejších vlastně doků a různých ostrovů, kde stály skladiště a překladiště všeho možného, byla přebudovaná v devadesátých letech a na začátku jednadvacátého století v takovou vlastně novou rezidenční nebo hlavně rezidenční oblast, kde lze vidět leccos zajímavého i z pohledu architektonického.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Amsterdamem se procházíme s publicistou a fotografem Jaroslavem Hofmannem. Lze tedy říct, že je to z hlediska architektury i urbanistiky takový mix historie, historických staveb a té nejmodernější architektury?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Ano, dá se to tak říci. S tím, že Amsterdam dbá hodně na to, aby si ta historická část a především ta oblast těch největších grachtů, toho takzvaného prstence nebo věnce grachtů, který vznikl při rozšiřování Amsterdamu v první polovině sedmnáctého století, tak v téhle oblasti zůstává zachována ta původní zástavba, která je renesanční barokní vlastně a nesmí se tam stavět nic jiného. Je to logické, protože ten věnec těch grachtů je zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se bydlí podél těchto proslulých kanálů, pane Hofmanne?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte, to je otázka, kterou já jsem byl zvědavý na tuhle odpověď, takže jsem ji položil jedné známé, která v Amsterdamu řadu let žije a občas tam provází turisty, miluje Amsterdam, říká, že bez něj nedokáže říct. Ale jaksi jednoznačné odpovědi ani od ní jsem se nedostal. To historické centrum Amsterdamu trošičku trpí obrovský návalem turistů, protože tím, že ty ulice jsou úzké, stačí množství, které třeba na nějakých bulvárech by se více rozprostřelo. A tady vzniká dojem vlastně neustálé přelidněnosti. Je to prostředí poměrně hlučné. Navíc spojené, řekl bych, s všudypřítomnou vůní hořícího konopí. Ta marihuana z coffee shopů ta provoňuje celé tohle historické centrum, což může působit někdy už maličko obtěžujícím dojmem, když jím chodíte už několikátý, několikátý den. A navíc ono taky tohle historické centrum, tak jako jinde v jiných městech, se trošku vylidňuje z pohledu trvalého bydlení. Dokonce se objevují takové obavy, že je potřeba to nějakým způsobem zastavit, aby nedošlo k tomu, že ty domy už budou skutečně všechny jenom přeměněné na kancelářské prostory. Ale je tam jedna taková zajímavost nebo specifikum amsterdamské, a to je to, že ono v Amsterdamu se bydlí nejenom u vody, ale v Amsterdamu můžete bydlet také na vodě vlastně v hausbótu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zkusil jste si to?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
No, tak bydlení ne, ale návštěvu ano, protože jeden z těch hausbótů je přeměněný na muzeum a stojí na jednom z těch tří hlavních grachtů a ukazuje, jak taková loď přestavěná k trvalému bydlení vypadá. Ale ono to zase není tak jednoduché bydlet na hausbótu dnes v Amsterdamu. Těch hausbótů v Amsterdamu údajně je 2 256. A Amsterdam nemá žádné další volné kotviště. Takže představa, že byste si pořídila někde hausbót, přijela do Amsterdamu, řekla: "Dobrý den, mám vás ráda a budu tady žít." Tak ta nepřichází v úvahu. Jediná šance je koupit už existující zakotvený hausbót od někoho, kdo ho, kdo ho prodává. Ale není to vůbec levná záležitost. Takové hausbóty se prodávají, řekněme, od nějakých 300 tisíc eur nahoru. Výjimkou nejsou ani ceny dvojnásobné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je drahé bydlení.

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
To je drahé bydlení. Ale to není všechno. Ono tím, že si koupíte hausbót, tím to vlastně teprve všechno začíná, protože musíte platit jakési kotevné městu neboli vlastně nájem za to místo u nábřeží, kde ten hausbót stojí. To kotevné se pohybuje od nějakých 800 do 1100 eur za rok. Pak samozřejmě platíte daň z nemovitosti, ta se odvíjí od velikosti, tak jako u normálních bytů nebo domů. Samozřejmě platíte poplatky za vodu, elektřinu, za plyn, protože ty hausbóty zpravidla jsou normálně napojené na inženýrské sítě. A ještě navíc, pokud vlastníte železný hausbót, to znamená hausbót, který je vlastně přestavěný z klasické lodě nákladní, což je jeden ze dvou hlavních typů hausbótů, tak protože železo rezaví, tak musíte pravidelně jednou za tři až šest let s tím hausbótem do loděnice na prohlídku a na údržbu, což znamená, že si zpravidla musíte zaplatit vlečný člun, protože ty hausbóty už nemají motory, který vás do té loděnice odtáhne, zaplatit celou tu prohlídku a údržbu. Ta loď tam zůstává týden, kdy se hlavně provádí údržba té spodní ponořené části. Údajně ti majitelé mohou během toho týdne na tom hausbótu v té loděnici dál bydlet, což si, upřímně řečeno, nedovedu technicky moc představit, ale slyšel jsem se to takhle. A pak teda zase přijedete zpátky na to své kotviště. Pokud máte takový ten novější hausbót, to znamená v podstatě betonovou desku plovoucí, na které je postavený domeček, který na první pohled může třeba vypadat jako normální malý rodinný domek, tak ten je levnější o to, že nemusíte s ním na ty pravidelné technické kontroly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže majitelé jsou nejspíš hodně movití lidé.

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Pravděpodobně, pravděpodobně ano. Odměnou jim je romantika, i když to je asi hodně individuální záležitost. Já, jak jsem byl v tom muzeu, tak to je loď, která byla postavená v roce 1914, klasický nákladní člun, který vozil štěrk, písek, takovéhle věci až do roku 1967, pak ho přestavěli na hausbót, třicet let se v něm normálně žilo a od roku 1997 je to muzeum. A přece jenom třeba pro mě osobně to zrovna bydlení není, protože ač zas nejsem úplně mimořádně vysoký, tak s tím metrem osmdesát se tam ale musím shýbat v některých místech, neprojdu tam úplně narovnaný. Člověk nesmí být knihomol, protože do toho hausbótu se vám nevejde moc nábytku a zvláště objemného, jako jsou knihovny. Takže já osobně bych volil bydlení na souši, ne v hausbótu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bylo to nebo je to právě město protkané těmi vodními kanály, co vás ohromilo na Amsterdamu nebo spíš impozantní moderní architektura, či ještě lépe řečeno, propojení té historické?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Všechno, ano, všechno. Amsterdam je naprosto specifické město a Amsterdam pro mě osobně má ještě jednu velmi charakteristickou specifickou vlastnost. Amsterdam je světová metropole v pravém slova smyslu. Myslím tím metropoli, kde se skutečně potkává celý svět. Amsterdam má necelý milion obyvatel a z toho necelý milion obyvatel tvoří, někde se říká 177, někde 178, někde dokonce ke dvěma stům národností.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak funguje takový multinárodní kotel?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Funguje tak, že od vás nezbytně vyžaduje toleranci. Pokud chcete žít vzhledem k ploše Amsterdamu, byť má necelý milion obyvatel, tak hustota si představme, že průměrná hustota obyvatel je tam zhruba dvakrát vyšší než v Praze. Pokud chcete žít na takovémhle prostoru v takovéhle směsici národností, musíte chtě nechtě být tolerantní, otevřená, musíte umět přijímat i dávat a takhle otevřenost, tahle volná atmosféra, která z toho Amsterdamu přímo sálá, to je něco, co málokde jinde v Evropě přinejmenším najdete. A to si myslím, že je vůbec nejcharakterističtější rys Amsterdamu při vší úctě ke všem jeho historickým památkám, uměleckým pokladům. Je to koneckonců město spojené například s větší částí života a tvůrčí činnosti Rembrandta a tak dále. Je tam slavné muzeum Vincenta van Gogha, největší, největší na světě. Ale tenhle charakter toho Amsterdamu si myslím, že je rozhodující a určující.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže kdybych se zeptala, jací jsou obyvatelé Amsterdamu, tak byste na první místo zařadil toleranci?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Otevření, přátelští, tolerantní, ale na druhou stranu všechno má své hranice. Amsterdamec si vás nepozve domů na návštěvu, aniž byste se předem s ním domluvili. Takové to, že se s někým potkáte na ulici náhodně a skončíte u něj doma nebo alespoň třeba v hospodě na pivu, k tomu tam moc nedochází.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tolerantní, ale uzavření...

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Ale zároveň vlastně oni jsou, říkám, oni jsou třeba i vůči, vůči cizincům, vůči turistům jsou velmi přátelští, velmi, velmi otevření, velmi přátelští, ale udržují si při tom při všem si od nich udržují odstup a proniknout k nim skutečně do takového už, řekl bych, intimnějšího vztahu dá trošku práci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínil o Rembrandtovi, navíc nejvíce zástupců holandského umění takzvaného najdeme právě v muzeích v Amsterdamu. Kudy se vydat po stopách tohoto mistra?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Tak možností je samozřejmě několik. Pokud chcete vidět hlavně jeho obrazy, tak pak samozřejmě je vhodné začít v Rijksmuseum, což je slavná galerie, ale nejen galerie. Ona je zafixována hlavně jako obrazárna, ale ony tam jsou k vidění i jiné věci, ale ty obrazy, řekněme, jsou teda hlavní náplní pro alespoň většinu běžných návštěvníků. Ale pokud chcete poznat ten Rembrandtův život a jeho působení v Amsterdamu i jinak než jenom prostřednictvím jeho obrazů, tak můžete začít třeba na náměstí, které nese jeho jméno, Rembrandtplein, kde stojí také jeho pomník, a před tím pomníkem stojí postavy, které najednou vám něco připomenou. A když se na ně zadíváte, tak zjistíte, že se vlastně díváte na jakýsi trojrozměrnou podobu noční hlídky onoho slavného Rembrandtova obrazu. To je sousoší, které vytvořili kdysi, v roce 2006, to se slavilo 400 let narození Rembrandta, dva ruští umělci, jeden z Moskvy, jeden, který aktuálně žije v Nizozemsku, a to sousoší tam bylo tři roky, potom začalo putovat po světě, bylo vystaveno v New Yorku, v Moskvě, v Oranienbaum a vrátilo se do Amsterdamu s tím, že v roce 2012 od roku 2013 se vlastně začaly shánět peníze, byla vytvořena jakási nadace na to, aby to sousoší mohlo zůstat v Amsterdamu trvale. Zatím se to daří, stojí tam. No, a další místo, které určitě byste si jako fanynka Rembrandta neměla nechat ujít, je jeho dům, který v Amsterdamu koupil, v kterém vlastně tvořil v tom svém nejslavnějším tvůrčím období a v kterém je dnes jeho muzeum.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Publicista a fotograf Jaroslav Hofmann nás dnes provází Amsterdamem. Když jsme hovořili o kanálech vodních, je to město modré, ale také zelené?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Je to město také zelené. My už jsme se toho dotkli v těch, řekněme, okrajovějších čtvrtích, ale nemusí to být úplně jenom ten nejzazší okraj města. V Amsterdamu je například čtvrť, která se jmenuje Plantáže. A to jméno evokuje skutečně to, co tam původně bylo, protože to je čtvrť na východě, vlastně hned za tím, za tím věncem těch tří velkých grachtů směrem na východ, a je to oblast, která vlastně ještě v polovině sedmnáctého století tam byla políčka, zahrádky, ale potom se tam začali usazovat vlastně bohatí Amsterdamci, často židovského původu. A protože na té vnitřní straně velkých grachtů byla taková jedna z židovských čtvrtí amsterdamských a ti bohatší si začali stavět vlastně domy na té vnější straně v tom zeleném prostředí. A dnes tam pořád jsou parky a je tam taky botanická zahrada a zoologická zahrada amsterdamská. Takže to je asi taková nejzelenější část toho ne úplně nejvnitřnějšího, ale pořád můžeme říci amsterdamského centra.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Trošku mi to evokuje anglickou zahradu v Mnichově, byť je to park.

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Možná bychom to mohli takhle trošku přirovnat. Samozřejmě třeba co se týče té zoologické zahrady, tak ona má tu nevýhodu, že je v naprosté rovině, a navíc dnes tedy uprostřed města, to znamená, ona se nemá kam rozšiřovat. Ale přesto je to třeba zahrada, která stojí za vidění. A není to jenom kvůli jejímu historickému významu, protože ona byla zřízena už v roce 1838, což znamená, že to je jedna z nejstarších zoologických zahrad v celé Evropě. Ale ona byla potom přístupná většinu doby jenom pro členy zoologické společnosti, která ji vlastně založila. A pro veřejnost nejprve byla přístupná jenom ve čtvrtek odpoledne na pozvánku od některého z členů té společnosti. A ten vývoj šel pomaloučku od toho roku 1838, sice už v roce 1852 se ty návštěvní dny začaly oznamovat v novinách a vstupné, které původně bylo jeden gulden, byť jste měla tu pozvánku, tak se snížilo na šedesát centů, ale úplně pro veřejnost byla otevřená až v roce 1920, čili skoro sto let po svém založení. Ale je to zahrada, která se snaží dnes o co nejmodernější vystavování zvířat, byť často v historických kulisách, protože některé ty stavby jsou tam ještě z doby otevření a jsou památkově chráněné. A kromě zvířat jako takových celá ta zahrada má parkovou úpravu, takže se o ní někdy mluví také jako o arboretu, některé stromy tam jsou přes 200 let staré, to znamená, že jsou ještě starší, než bylo to otevření té zoologické zahrady, takže i proto stojí za vidění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínil o veřejnosti, tak jsem si vzpomněla na to, že vlastně veřejnosti bývá také, a teď nevím jak často, to určitě mi na to odpovíte, Královský palác v Amsterdamu, bývalá radnice?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Královský, ano, ano, Královský palác, dnešní Královský palác na náměstí Dam, což je takové obrovské prostranství v tom historickém Amsterdamu, ale on ten palác zabírá celou západní část toho náměstí, to je budova, kterou si postavili amsterdamští měšťané právě v tom zlatém věku, v polovině vlastně sedmnáctého století, jako svoji radnici. Ona ztělesňovala tou svou monumentalitou, bohatstvím, ale i různými architektonickými principy to sebevědomí a bohatství amsterodamského měšťanstva ve zlatém věku. On její stavitel, což byl známý architekt a malíř Jacob van Campen, on byl velkým vyznavačem Palladia a od Palladia se dostával zpátky až k antickému římskému architektu Vitruviuvi a jeho architektonickým principům. V té době v té polovině sedmnáctého století v Evropě byla velmi vlivná kniha Iconologia italského učence Cesareho Ripy. On ten van Campen tu radnici postavil vlastně jako obraz celého světa, obraz vesmíru, odraz božského stvoření, obraz všehomíra v tom mikrokosmu člověka. Nejlépe asi je to patrné v Měšťanském sále, což bylo takové veřejné srdce té budovy, někdy se říká, že to je vlastně jakoby zastřešené pokračování toho Damu, toho náměstí. To byl prostor, kterým musel každý, kdo do té radnice přišel něco vyřizovat, projít, než se tedy dostal k jednotlivými kancelářím. Je to sál, který má 34 krát 17 metrů půdorys a je postavený podle toho vitruviánského lidského měřítka, čili jeho výška je polovina součtu délky a šířky. Samozřejmě sochařsky vyzdobený, v podlaze jsou vyložené zemské polokoule a severní hvězdná obloha, úžasný prostor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď jsem pochopila, proč se mu říká, pokud se nepletu, nebo říkávalo kdysi osmý div světa?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Ano, mluvívalo se o tomhle, o tomhle paláci jako o osmém divu světa. A on je královský vlastně od doby napoleonské, protože když se v době napoleonských válek stal nizozemským králem bratr Napoleona Ludvík Bonaparte, tak on si vybral tuhle budovu jako své sídlo a velmi rychle, vlastně během jednoho měsíce ji předělali z radnice na královské sídlo. Mimochodem ale Ludvíku Bonapartemu vděčí ten Královský palác za úžasnou sbírku empírového nábytku, která patří k nejlepším na světě a která v těch zařízených interiérech je k vidění dodnes. A když potom po pár letech Napoleon byl poražen, Ludvík Bonaparte skončil, tak ten palác, tehdy tedy císařský, nakonec po nejrůznějších peripetiích v roce 1935 odkoupilo město zase zpátky, ale dalo ho dlouhodobě k dispozici nizozemské královské rodině, což trvá dodnes. Takže proto se může stát, že v některých konkrétních dnech, kdy se koná nějaká společenská akce pořádaná královskou rodinou, tak je ten palác uzavřený a nelze ho navštívit. Ale pokud tahle akce žádná není, tak funguje normálně jako muzeum.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co byste řekl, nevím, nakolik ho královská rodina využívá?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Pár dnů v roce nebo, já nevím, jeden, dva dny v měsíci, některý měsíc třeba vůbec ne, někdy dva tři dny. Jednak se tam přijímají některé státní návštěvy, konají se tam různá udílení cen, třeba královská rodina už dlouhou řádku desetiletí sponzoruje takovou soutěž mladých umělců, výtvarníků, takže každoročně se tam vyhlašuje tahle soutěž, předávají se tam ceny, konají se tam třeba i některá sympozia, která zaštiťuje královská rodina, a tak. Ale není to určitě převládající náplň. Rozhodně je daleko více těch dnů, kdy můžete navštívit Královský palác jako turista.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je Amsterdam, Jaroslave Hofmanne, město, kde byste si dovedl představit žít? Ne na hausbótu, to už jsem pochopila.

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
To je strašně těžká otázka. Já bych to řekl takhle. Je to jedno z míst, které ve mně nevyvolává pocit, že bych v něm nemohl žít. Jestli bych si ho vybral jako místo k životu dobrovolně, tím si nejsem úplně jistý. Ale to není vina Amsterdamu. Já jsem zatížený na Prahu a nějak se mi ji nechce opouštět. Takže proto říkám, že to je strašně těžká otázka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Publicista, fotograf a patriot Jaroslav Hofmann byl hostem dnešního cestovatelského Jak to vidí a já vám za to děkuji. Mějte se hezky.

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Vy taky, děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.