Přepis: Jak to vidí Jan Švejnar – 20. května

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnešním hostem je profesor Jan Švejnar, ekonom. Vítejte.

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Jaká je současná generace ekonomů? Měla by Čína získat status tržní ekonomiky? I na to se zeptám dnešního hosta, dobrý poslech. Před 25 lety vzniklo v Praze Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium. co jste si, pane profesore, od tohoto projektu, který jste zakládal s Josefem Zieleniecem v roce 1991 sliboval?

Čtěte také

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
No tak my jsme pochopili, že vlastně celý bývalý sovětský bok nemá moderní ekonomy, kteří rozumějí a dokážou používat moderní ekonomické produkty a samozřejmě znalosti tak, jak je tomu na Západě, že potřebujeme vytvořit novou generaci ekonomů, kteří budou stejně silní jako jejich protějšci v západní Evropě, v Americe. No a nejlepší ekonomie se tehdy vyučovala v Americe, takže jsme založili americký styl výuky a i výzkumu. Nazvali jsme to vlastně to centrum a dali jsme ekonomický výzkum jako první součást toho souvětí, protože na postgraduální úrovni a my jsme vytvářeli postgraduální centrum, to znamená magisterské a doktoranské studiu, tak tam je to především výzkum, který všechno vede a ta výuka je samozřejmě podle výzkumu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Centrum, jak už jste řekl, se inspirovalo americkými univerzitami, co je tedy typické pro ně, pro tamní studium?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Tak co je typické je, že vlastně oproti takovému tomu evropskému, kontinentálnímu systému je, že studenti ještě stále chodí do kurzů, učí se, skládají zkoušky a teprve potom víceméně po dvou letech začínají psát velkou doktorskou práci, kdežto v Evropě rovnou ti studenti vlastně píší práci doktorskou velkou, velký výzkum. A ty kurzy jsou nesmírně důležité, jak se ukázalo, protože pro moderní ekonomický výzkum je třeba mít silné zázemí jak v teorii, tak v aplikaci, to znamená využití statistiky v ekonomii, to je celý obor, kterému se říká ekonometrie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká byla tehdy v těch 90. letech tedy poptávka po, řekněme, ekonomech vzdělaných v tom takzvaně západním stylu?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Tak ta poptávka byla samozřejmě velká, protože se otevírala ekonomika, přeměňovala se na tržní ekonomiku a najednou už centrální plánování, které bylo do té doby zvykem, přestalo být důležitým. Na druhé straně lidé vlastně přesně nevěděli, co ta tržní ekonomika znamená, skýtá, a i studenti nevěděli, co to vlastně bude znamenat, jestli začnou studovat v novém doktorském programu, kde nemají vyšší ročníky studentů nad sebou, takže ani nevěděj, co vlastně je čeká, jaké možnosti zaměstnání v budoucnosti, takže to všechno jsme museli prorazit, vysvětlit a uskutečnit. Byl to opravdu velký projev, ale jak říkáte, je 25 let starý a máme přes 500 bývalých absolventů, který jsou nyní rozeseti jak u nás po celém regionu, tak po celém světě vlastně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když říkáte západní styl, proč právě západní? Jaké byly další ty styly?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Ty východní styly, jak jste tomu říkali, tak samozřejmě byl buď sovětský nebo čínský, ten se zaměřoval na centrální plánování, kde stát řídil všechno centrálně, takže manažeři dostávali de facto příkazy od centrálního plánovacího úřadu, který se nazýval různě v různých zemích a vykonávali to tak, že ten manažer prostě měl vyrobit tolik a tolik tun oceli a už se tolik nezajímal o to, jestli ji prodá nebo ne, protože ji vlastně dodával do centrálně plánovaného systému. No a Jugoslávie měla ještě trošku jiný systém, tam měli zaměstnanci velkou participaci nařízení podniků, takže to byla taková směs centrálního systému, ale navíc k tomu tam byla ta decentralizace, že uvnitř podniků to byli nejenom manažeři, ale i reprezentanti zaměstnanců, kteří spolu určovali, jak se podnik chová.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O kolika systémech, pane profesore, lze hovořit v těch 90. letech? Kolik nebo stylů existovalo?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Tak já myslím, že byly tyto, které jsem popsal. Samozřejmě ten západní se převážně orientoval na využití tržního mechanismu, s určitou intervencí státu samozřejmě, ve Francii ten stát intervenoval například víc než ve Spojených státech amerických, no a potom bych k tomu ještě přidal možná ty rozvojové země, které měly určitý prvek tržního hospodářství, ale nebyl perfektní, takže tam státy ještě mnohem více intervenovaly, takže například Indie měla od 50. let dál pětileté plány. Takže nebyla úplně centrálně plánovaná jako třeba Sovětský svaz, i když Néhrú byl velmi spřátelen se Stalinem, takže tam byla určitá podobnost v tomto smyslu, ale de facto to byla tržní ekonomika s centrálním plánováním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zůstalo u nás v Česku v těch 90. letech i něco z toho předchozího stylu?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
No tak zůstalo samozřejmě, protože chvíli trvalo, než se přešlo na ten opravdu fungující tržní mechanismus, takže de facto jsme tehdy poznamenávali, protože jsme to analyzovali průběžně, že být napůl cesty je to nejhorší, protože už nefunguje plán a ještě dobře nefunguje trh. Já jsem dával velký důraz na to, že je potřeba vytvořit silný právní rámec, silný funkční právní systém, aby ten tržní mechanismus a tržní ekonomika opravdu mohla dobře fungovat. No a v těch 90. letech právě docházelo k těm velkým přehmatům a tunelováním a tak dále, tak to byl právě ten symptom toho, že ještě ten právní systém nefungoval dobře v tom tržním smyslu, ale už se vlastně zaváděla rychle tržní ekonomika, ale neexistoval už vlastně ten systém centrálního plánování, kdy mohla vláda zasáhnout velmi silně do ekonomiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S tím centrálním plánováním, s tím systémem jste se teď trochu důkladněji seznámil v Číně.

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Ano, máte pravdu, protože jsem tam byl na konferenci. Já jsem tam jednak organizoval velkou konferenci na Tsinghua univerzitě s kolegy a jednak tam byla hned po tom velká konference výroční, která se jmenuje jako Čínské rozvojové fórum, China Development Forum, kde čínští představitelé jak teda vládní, tak i nevládní představují vlastně svoje poznatky a dojmy a plány do budoucna. No a tento rok zrovna Čína přijala nový pětiletý plán, oni ještě mají pětileté plánování, takže ho tam vlastně ministr financí a guvernér centrální banky a vicepremiér představovali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká jsou pozitiva takového systému a minusy?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
A minusy. No tak ty minusy, že jo, známe, ti, kteří žili v tom systému před rokem 89, 90, to samozřejmě chápou, že ten systém je velmi nemotorný, nemá velké podněty pro inovace a tudíž někdy jsou nedostatky, někdy přebytky. Ta Čína nikdy vlastně neměla tak centralizovaný systém jako Sovětský svaz. Takže oni ho měli to plánování, stále ho udržují, změkčují jej, jde do pozadí, nicméně stále je velmi silné a pozitivum je, že v situacích, které jsou krizové, vláda má vlastně instrument, kterým může ekonomiku rychle a silně ovlivnit, takže Čína například v druhé polovině 90. let, když byla velká asijská krize a většina zemí jimi byla postižená, tak Čína silně intervenovala ve svůj prospěch fiskálně a podařilo se jí úplně se vyhnout jakékoli krizi. No a to samé se stalo během velké recese přes 7, 8 lety, kdy celý svět byl zasažen a Čína ne zase tím, že vláda měla mechanismus, kterým dokázala podpořit tu ranou tržní ekonomiku, která v Číně funguje, ale doplnila ji vlastně tam tím centrálním takovým plánováním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se proměnilo vzdělávání právě v oblasti ekonomie za těch 25 let?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
No tak čím dál tím víc se ekonomie stává, orientuje na relevantní problémy společenské, takže zatímco pořád máme velice silnou oblast teorie, kde se bádá na takovém tom abstraktním systému, stále máme meteorologické oblasti, ale více víc lidí opravdu si vybírá relevantní problémy, společenské, ekonomické problémy a vlastně tu teorii a empirický výzkum tak využívá statistické metody orientuje na zodpovězení otázek, které se týkají těch relevantních problémů, ať už je to otázka penzijního systému, ať už je to otázka, jak by měl fungovat trh práce, otázka mzdy, nezaměstnanost, zaměstnanost, průmyslová politika, regulace, takže to jsou oblasti, které vždy existovaly a řekly, že ekonomové mnohem víc jdou tímto směrem. No a druhá oblast, která je zajímavá, je, že se propojuje ekonomie spolu s psychologií a studujeme chování lidí, kteří se ne vždy chovají úplně racionálně, takže ekonomie doplňuje vlastně svůj přístup k racionálními chování i tím, že studuje takzvané ty behaviorální, to znamená chování, které se může ať už inercií nebo jiným důvodem odchylovat od racionálního chování.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď bych dodala citát exprezidenta Václava Havla z roku 1990, kdy při setkání s britskou premiérkou Margaret Thatcherovou při návštěvě Londýna řekl, že britská pomoc Československu učí naše lidi myslet a chovat se ekonomicky. 26 let uplynulo od těchto slov, chováme se ekonomicky?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Já myslím, že rozhodně, že nás to, no realita vůbec, života, ve kterém žijeme, nás nutí, abychom se chovali více ekonomicky, řekněme, než, než předtím, stát se o nás stará mnohem méně. Když to člověk zjednoduší, tak za v tom komunistickém centrálně plánovaném systému ten stát se o to člověka v uvozovkách staral od kolébky až do hrobu, teď tomu samozřejmě je mnohem méně. Takže lidé se o sebe musí postarat, ale je pravda, že mě zaráží, jak málo se vyučuje ekonomie, řekněme, na středoškolské úrovni a my vypouštíme lidi do toho života, kde se musí potýkat s ekonomickým myšlením a problémy každodenně a sice umějí velice dobře chemie a fyziku, což je výborné, ale vlastně vůbec nejsou vybaveni základním chápáním jevů ekonomických a jak se jednotlivec může dobře chovat ve svůj prospěch v takovém systému.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nějaká ekonomická nebo finanční gramotnost, ale to už skloňujeme tady několik let, pane profesore.

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Já vím, že jo, ale zřejmě je to velmi těžké to nějakým způsobem zasadit do osnov a je to přitom velmi, velmi žádoucí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To byste asi označil za nějakou, řekněme, výzvu toho dalšího vzdělávání?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Je to výzva, je to výzva, protože to je pro lidi i určitá motivace. Studenti by pochopili, že studovat ekonomii, že to dává smysl, že je to důležitá věda, která svým způsobem je velmi exaktní, protože využívá stejné matematické statistické modely a přístupy jako třeba fyzika, akorát že studuje fenomén a společenská, která se stále mění a tím způsobem je to samozřejmě mnohem složitější. Jako když fyzikové a lidé z přírodních věd studují něco jako počasí, tak to je těžky předvídatelné, že jo, protože se to pořád mění, takže je to složitý jev. A zrovna tak společnost pořád se mění, takže když používáme sebelepší metody, tak jsou tam vždy zajímavé věci, které se dají studovat, no a ta aplikace potom v tom soukromém nebo veřejném životě je velmi důležitá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je podle vás, podle vašich zkušeností propojeno to studium s praxí?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
V zemích, kde to dobře funguje, je to velmi dobře propojeno, protože podniky všeho typu spolupracují zvláště na univerzitní úrovni, ale už ne bakalářské, nejenom na těch vyšších úrovních s univerzitami a dochází tam k výměně názorů, dochází tam samozřejmě k praktickým poznatkům, které jsou přenášeny přímo do té teoretické výuky, no a potom je to pro studenty výborné, protože vlastně je to i takový přirozený trh práce. U nás to do určité míry funguje, některé školy jsou v tom lépe zavedeny než jiné, ale rozhodně je to ještě mnohem méně vyvinuté než třeba ve Spojených státech nebo v Anglii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že by bylo něco jaksi přenositelné z toho předchozího do toho současného stylu ekonomie pozitivního?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Z toho, z toho centrálně plánovat. Ano, rozhodně tam jsou některé věci, například metoda schématického využití ekonomického myšlení typu tabulek, input a output se jim říká, kdy vlastně celá ekonomika je zobrazena toky, ať už jsou to toky zboží nebo toky finanční nebo toky lidské, práce, pracovní. To je systém, který velice dobře se osvědčil v různých kontextech a dokonce třeba i velmi tržně orientované ekonomiky jako Spojené státy mají jak na úrovni celkové, tak na úrovni jednotlivým států tento mechanismus a používají je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinými slovy, jak by mohl vypadat takový ideální mix těch různých stylů?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Ano, ano. Tak já si myslím, že to, když se podíváme, jak fungují vlastně ty různé ekonomiky, tak máme celou škálu, tak samozřejmě Severní Korea, do určité míry Kuba jsou ještě centrálně plánované jako doslova, ale ten čínský model už je model, který je hybridní ve smyslu, že ten stát má ten svůj centrální pětiletý plán, ale de facto velká část ekonomiky zvlášť na úrovni rodin, jednotlivců, spotřeba a tak dále je decentralizovaná. Tam si lidé dělají svoje vlastní rozhodnutí a mnoho podnikatelů působí individuálně. No a pak máte ten úplně druhý extrém, který velká země jako Spojené státy nebo malá země typu Hongkongu, Singapuru využívají velice silně a využívají právě ten trh a jenom jej doplňují potom zásahy a někdy ty zásahy musí být podstatné, ale když není potřeba, tak je nepoužívají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo je dnes vlastně takovým ekonomickým tygrem kromě Číny?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Ta Čína je unikátní ve smyslu, že opravdu je to velká země, které se podařilo 30, 40 let růst velmi rychle. Předtím jsme měli příklady Japonska, Koreje, Tchaj-wanu, Singapuru, Hongkongu, ale všechno to byly de facto zpočátku malé ekonomiky, tak Japonsko je větší samozřejmě Korea, ale ne rozměru Číny. Takže Čína je ten největší, největší tygr. No potom je jako těžko v nynějším světě najít země, které si vedou jednoznačně velmi, velmi dobře, zase to budou ty asijské, východoasijské země, do určité míry to bylo Turecko, které teď má taktéž problémy, no a pak jsou země, které si někdy vedou dobře a někdy špatně, tam byl zařadil Latinskou Ameriku, kde nejlépe si vede Chile, ale pak jsou země jako Argentina, které mají rychlý vzestup, velký pád, nyní se zdá, že opět budou mít nějaký vzestup, takže tam to fluktuuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Docela mě překvapil názor hlavního ekonomického komentátora listu Financial Times pana Wolfa, kterého je hlavním problém eurozóny prosperující Německo, což na první poslech asi zní jako protimluv, ale on to vysvětluje tím, že Německo je věřitel a z této pozice dominovalo eurozóně během finanční krize a zájmy věřitelů jsou sice důležité, ale pořád jsou to zájmy jenom jedné části celku, nikoli toho celku.

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Ano, je to pravda a já jsem s Martinem Wolfem o tom měl různé debaty, protože je taky u nás na Kolumbijské v New Yorku, kde částečně působím, jedním z takových těch externích činitelů a je to pravda, že vlastně Evropa, můžeme ji rozdělit i potažmo na severní a jižní část, a Německo je toho dobrým příkladem, protože je to hlavní takový ten tahoun té severní části, má obrovskou výhodu v tom, že vlastně tím, že existuje euro, tak měna, kterou Německo používá, čili euro, nemá tak vysokou hodnotu jako by měla německá marka, kdyby Německo mělo svoji vlastní měnu. Takže Německo se stalo velmi konkurenceschopným, prodává se zboží po celé eurozóně velmi dobře a i mimo eurozónu, protože díky tomu, že euro není tak vysoko, nemá tak vysokou hodnotu jako by měla marka, tak se jim prodává dobře, no a tím se pak, jak říkáte, mají přebytky, ty přebytky pak třeba se používají v podobě toho, v těch úvěrů a tak dále, no a Německo, silná ekonomika, potom do určité míry diktuje to, co se děje v eurozóně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak odhadnout další vývoj v Evropě? Podle Mezinárodního měnového fondu Evropa střední, východní a jihovýchodní ta ekonomika silně poroste, ale naopak problémy budou mít země postsovětského společenství nezávislých států jako Rusko a další a bude je prý trápit nadále recese.

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Ano. Tak Rusko, začnu s tím Ruskem, protože tam opravdu je velký problém, z těch velkých ekonomik, které vypadaly velmi nadějně, Brazílie, Rusko, jsou ve velkém poklesu nyní, Rusko už druhým rokem a bude to pokračovat, já myslím, ještě dál. No a na to jsou navázány samozřejmě jejich sousední země a tam je to problém opravdu nedostatečné transformace, špatné hospodářské politiky, no a samozřejmě externí efekt toho, že cena ropy, což je jejich hlavní exportní artikl, prudce klesla. Střední, východní Evropa, to znamená my, Polsko, Slovensko a další země, si vedeme poměrně dobře, protože se dostáváme do situace, kdy máme výhodu v tom, že byla velká recese, z té se dostáváme ven a stále máme ještě potenciál tím, že jsme chudší a tudíž máme velká potenciál k rozvoji než západní Evropa. A též země zde vedou poměrně rozumnou, nyní rozumnou hospodářskou politiku. Západní Evropa má trochu problém, protože vlastně je rozdělená, jak jste už zmínila, na dvě části zhruba, to znamená tu jižní a tu severnější a v té severní nastává věrná konjunktura. V té jižní části je to ještě víceméně stagnace nebo velmi malá konjunktura v některých zemích jako Řecko stále ještě prostě problém, jak se vymanit z recese. Takže Evropa má nad sebou velký otazník oproti třeba Spojeným státům americkým, které už sedmým, osmým rokem rostou a de facto předstihují Evropu nevídaným směrem. Evropa teprve, když se na to podíváme, tak například teprve letos dosahuje úrovně výroby hrubého domácího produktu, který měla před velkou recesí v roce 2008.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohlo by to znamenat také, že by třeba nějakou, jak jste říkal transformací mohlo projít i to tržní hospodářství?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Určitě. Tak například jsme si mnohem lépe a více vědomi po té velké finanční krizi a velké recesi, že tržní hospodářství jako takové je křehké, může dojít k velkým excesům a že je potřeba mít velice dobrý monitoring a být připravený, intervenovat z hlediska vládních intervencí v situaci, kdy to tržní hospodářství jde do velké krize. A ta finanční krize byla obrovským poučením, protože do té doby se vlastně myslelo, že krize finančního typu mohou nastat pouze v méně vyvinutých ekonomikách. Že kdyby tyto ekonomiky měly vyvinutý finanční sektor typu Spojených států, tak nebude problém. No, ale ta největší finanční krize vlastně začala právě v tom nejvíce vyvinutém finančním sektoru ve Spojených státech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď to ale vypadá, že nejlepší ekonomika je americká, ale ...

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Je, ale tak tam se, ona je momentálně nejlepší v tom, že, a to byla akce americké vlády společně s centrální bankou americkou, že opravdu jakmile ta recese a finanční krize nastala, tak se odhodlali k velkým a bolestným opatřením, vyčistili banky, byly tam fúze institucí, velká fiskální expanze, monetární expanze, protože byla obava a myslím, že velmi oprávněná, že by Amerika a celý svět mohly jít nejenom do recese, ale do deprese typu 30. let, jo, takže Amerika velice razantně hned v počátku vlastně spolkla tu hořkou pilulku, kdežto Evropa šla mnohem pomaleji a jak se ukázalo, ta pomalá částečná cesta částečných úprav, ne velkých reforem je cesta, která není úspěšná, ještě pořád evropské banky, je k nim velká nedůvěra, protože stále je, jsou domněnky, že spousta bank nemusí být v dobrém stavu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze, pane profesore, považovat Čínu za tržní hospodářství? Protože o tom se nyní debatuje. Většina europoslanců se nedávno shodla, že Čína zatím nesplňuje kritéria pro přiznání takového statusu. Je to legitimní nebo je za tím obava o ochranu vlastně toho evropského průmyslu?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Já myslím, že záleží na tom, jak se na to člověk dívá a za jakým účelem to definuje, takže kdybychom se na to podívali čistě jako Marťan, který tam prostě přistane, tak jako já jsem tam teďko přistál po nějaké době na tu konferenci, tak vám ta Čína připadá, že je to opravdu tržní hospodářství, protože od malých obchůdků, restaurací, barů a tak dále se to vůbec neliší. Mladí lidé a všichni ostatní prostě se chovají stejně. Jdou do restaurací, jdou do barů, nakupují, obchody mají obdobná jména, plus místní, ale na druhé straně je tam velká vládní intervence a jestliže člověk si klade otázku, jestli čínské firmy jsou zdravými a čistými konkurenty oproti řekněme evropským nebo americkým, tak tam pak člověk musí přiznat, že v situaci, kdyby čínská firma měla krachovat tak, jako by krachovaly západní firmy ve smyslu, že když jako nejsou schopny vytvořit zisk, tak krachují, tak je v Číně stále ještě tendence, že ten stát je podrží. To není čistá konkurence, je to nekalá konkurence, protože vlastně ty západní podniky nemají takové to držátko, kde se mohou zachytit v případě, že je jim špatně, v extrémních případech ano, ale normálně ne, a kdežto v Číně je to stále více norma.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co skutečnost, že Čína je už od roku 2001 členem Světové obchodní organizace a doufala, že za 15 let, takže to vychází na konec letošního roku, by získala ten status?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Ano, a já si myslím, že tam byl též velký otazník a Čína opravdu musela usměrnit a změnit a reformovat svůj systém, aby získala ten status, že se může stát členem Světové obchodní asociace. Tady u toho případu, jestli je to tržní ekonomika nebo ne, se jim to částečně podařilo, takže bych kvalifikoval ještě to, co jsem řekl tím, že malé podniky, ano, tak ty vznikají a zanikají velice spontánně v Číně, ale jde o ty velké podniky a střední a velké podniky a tam ta státní intervence je silná a de facto často i vlastnictví tohoto typu. Takže tam já myslím, že ti evropští poslanci mají pravdu na základě analýz, které byly vyhotoveny, že v tomto smyslu Čína ještě není úplně tržní ekonomikou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak se školí ekonomové v Číně?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Tak víte, Číňani mají velice dobré ekonomy, protože vyslali několik tisíc lidí do zahraničí, Spojených států, Anglie a tak dále, takže když se podíváte na jejich univerzity, jak jsem ten příklad dal nyní, konferenci na Tsinghuo a univerzitě, to je takové jejich vysoké učení technické čínské, tam jsou ekonomové, kteří vystudovali na nejlepších amerických univerzitách, dokonce na nich učili jako profesoři a pak je zrekrutovali, aby šli zpátky. Tito lidé jsou placeni stejně jako v Americe, mají, dělají stejný výzkum, publikují ve stejných časopisech, takže čínské univerzity se dostaly v frankinzích prakticky z neznámých míst až některé do první stovky a pár jich konkuruje o to, že se dostane do první padesátky, takže když se vezme, že u nás nemáme žádnou univerzitu, která je v první dvoustovce, a čínské univerzity byly daleko za námi a teď se dostaly vlastně úplně do popředí, tak to ukazuje na to odhodlání a schopnost těch čínských institucí a vedení vytyčit si jasný cíl a splnit ho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vidíte tedy, pane profesore, tu budoucnost vzdělání v oblasti ekonomie, na co by se mělo zaměřit?

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Já bych to řekl na dvou úrovních. První je, jak jsem již zmínil, na té úrovni, že každý člověk, který vlastně projde nějakým tím středoškolským, popřípadě vysokoškolským vzděláním, by měl mít určité vzdělání v oblasti ekonomie, protože celý život to bude aplikovat a jestliže jim toto nedodáme, tak vlastně zanedbáváme velkou část občanské povinnosti vzdělat obyvatelstvo v té činnosti, oblasti vědecké, která vlastně bude aplikovaná, celý život používaná. No a druhý je potom, jak se orientovat, co se týče špičkového výzkumu a tam já myslím, že je potřeba dát víc prostředků na špičkový výzkum a jeho aplikaci pro hospodářskou politiku, protože často děláme a když se podíváte na debaty v parlamentu, jinde, tak často jsou dělány na základě dojmů a ne na základě vlastně dobrých propočtů a analýz. No a to má dalekosáhlé důsledky, jednak v tom, že se může plýtvat penězi ohromným způsobem, no a jednak, že ty výsledky nemusí zvyšovat společenský blahobyt do té míry, jak by mohly, čili zase je to plýtvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jan Švejnar, profesor a šéf Centra pro globální hospodářskou politiku na Kolumbijské univerzitě. Já vám děkuji za vaše postřehy a přeji hezký den.

prof. Jan ŠVEJNAR, ekonom
--------------------
Děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou se těší a dobrý poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.