Přepis: Jak to vidí Ivan Kraus – 24. června

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem Jak to vidí je spisovatel Ivan Kraus, vítejte.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Děkuju. Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Na co si chceme posvítit? Na morálku veřejných činitelů i na postavení spisovatelů ve společnosti. Dobrý poslech. Dnes se uskuteční poslední rozloučení se spisovatelem Josefem Topolem. Jedním z nejvýznamnějších českých dramatiků druhé poloviny 20. století, s čím si ho vy, pane Krausi, budete spojovat. Tuto osobnost naší literatury.

Čtěte také

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Josef Topol je monument, ale někdo by řekl správněji, torzo monumentu, protože si musíme uvědomit, že tak zhruba ve 37 letech už skončily jeho publikační, pracovní možnosti psací, a byl to muž výjimečný. Já si myslím, že české divadlo, ne jako básník, on je vlastně nejbásnivější dramatik českého divadla. Je to, kdosi kdysi řekl, on pracoval jako tesař, který opracovává staré dřevo, zušlechťuje, pokračuje v té práci na tom dřevě. On už v mládí naslouchal, jak sám přiznával, babičkám a těm starším, když drali peří s nastavenýma ušima jako kluk, mnohé si poznamenal, mnohé si odnesl ve své paměti a pak to uplatnil. Je to člověk, který napsal třeba Konec masopustu a mnohé jiné hry Kočka na kolejích, a je to Slavík k večeři, spolutvůrce Divadla Za Branou, to nesmíme vynechat. Ojedinělého divadla tedy v české historii. Josef Topol je a byl solitér, avšak přátelství dodržoval. Byl solitér myslím i v běhu literárním, protože zejména dnes si můžeme vyzdvihnout jeho jazyk.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě ty jeho lyrické divadelní hry jsou oceňovány jako stylistické i té jazykové stránce. Jaká to je čeština?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Je to čeština krásná ve své původnosti v tom, že jí předává dál a uchovává a že jí používá tam, on byl ze selského rodu, ze selské rodiny. Tam ji načerpal a je to ten zlatý poklad, mohli bychom říct. To bychom se mohli vrátit až k Čapkům dál a Josef Topol třeba v tom konci masopustu,to je ten venkov, kde je mluveno určitou řečí. To už dneska těžko asi kdo se bude zabývat napsáním podobné hry, a ten konec Masopustu, abych rád podotknul, on tam jaksi dal impuls, můžeme říct tak jaksi zhruba, k takovým dílům jako je filmový všichni dobří rodáci Vojtěcha Jasného. Proč, protože Josef Topol v tom konci masopustu ukazuje především tou svou básnivou metodou, jak se rozkládají lidské vztahy pod tlakem. Jak tomu tak elegantně říkáváme v uvozovkách či bez pod tlakem nové doby. Chceme být džentlmeny a on to tam má, on to tam zachytil. Josef Topol je výjimečným, zůstává výjimečným, tento skromný a nenápadný člověk, který tedy byl ve svém života běhu, to neměl lehké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byl to pohnutý osud také.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Normalizace, pracoval nakonec na stavbě Karlova mostu s krumpáčem a lopatou, byť měl za sebou dvě tuberkulózy, pak šel do invalidního důchodu. Ale zanechával tu stopu a on v těch rozhovorech, mě to docela zajímalo, říkal, že to že se zastavil s tím psaním, řekněme, po sametu, ještě byly dvě tři hry, on říkal, on by tomu nikdo, ono je to mimo dobu. Já jsem z jiné doby. A v dnešní době útržkovitých, rychle vyhrknutých slov, televizních seriálů jiných vyjadřovacích mánií a trendů bych já jaksi ani nezapadal. My jsme si o tom povídala doma a domnívali jsme se, že to tak není. Že člověk to má, kdybychom to směli říct, takže člověk má pokračovat, ať je trend jakýkoliv. Ale chápu tenhle ten jeho výrok, že jaksi je jiná doba, do té já už se nehodím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak do té takzvaně nové doby v uvozovkách, pane Krausi, zapadl Ludvík Vaculík, se kterým jsme se vlastně bohužel také před pár dny navždy rozloučili.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Rozloučili. Tak Ludvík Vaculík zapadl úplně zcela jinak, to je člověk zvláštní jako autor, který si prošel z Valašska od Bati z učednických let, ideálem komunistické strany, kde jak jednou napsal a po 14 dnech už věděl, že je ve falešné partaji, jiná nebyla. Nedávno ještě nebo v jednom z fejetonů pěkně napsal: Toto členství jsem odčinil více jak polovinou svého života a tou jinou snahou. Což je velice čestný. Ne každý to dokázal. Josef Vaculík, fejetonista, hlavně tedy kromě několika románů sršatý člověk, nemohla jste a ne všichni mohli s ním vždy souhlasit, pobouřil mnoho žen, kterým hlavně vadilo, jak jsem zjistili, že jim vytýkal, že mají nosit sukně a ne ty kalhoty. A to jsou ty legrace kolem něho. Ale on je tam těch "10 tisíc slov", kdy to je zase mýtus a legenda, to byly já neznám jména, dva tři vědci, kteří za ním přišli a on to tedy samozřejmě perfektně napsal a zformuloval. Ale ta iniciativa byla, že přišli s tou ideou, že je potřeba něco podniknout, zda by něco nenapsal, nějaké ideje. Vaculík měl mnoho, byl takový jako drahý kamínek, nebo polodrahokam, aby se ho to ještě zpětně nedotklo, že to moc dávám vysoko, kde se ty zrcadlový plošky střídají. A jak znovu říkám, občas řekl, napsal větu nebo odstavec, kdy se mnoho lidí chytlo za hlavu. O to šlo, to je jedno. Řekl jsem to, a pak měl jednu moc hezkou vlastnost, kterou já musím uznávat, poněvadž mám inklinaci velmi podobnou, napsal jsem to, je to odbytý, je to hotovo, a proto jsem to dělal, abych se toho zbavil. Čili on byl reagencí úplný opak toho Josefa Topola. On byl ten lakmusový papírek doby, abych tak řekl, se všemi peripetiemi, který se tady během jeho života odehrávaly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budou se nicméně jejich díla, bych použila ten výraz, který jste také použil, třpytit v našich knihovničkách, knihovnách nebo na divadelních prknech?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Občas se Topolovy hry zahrají někde, ony stojí zato, jsou to skvělá díla. Ovšem samozřejmě tam hrálo roli to Divadlo Za Branou, kde všichni byli členi toho kolektivu. On také překládal pro to divadlo Čechova, Shakespeara a to znamenitě. Oni byli ansámbl a jak dneska říká v dnešních novinách Jan Burian, ředitel Národního divadla. Dneska je úplně jiná situace. Vzpomíná na ty krásné inscenace a říká: Jenže dneska máme projekty, herci si vybírají, zda v tom divadle či v tom. Režiséři pracují každý dva měsíce jinde, tehdy tam byl Krajčo, byl tam Karel Kraus, byli spolupracovníci a i Topol byl jaksi zaměstnancem připomínám toho divadla, aby se mohl věnovat i překladům, ne aby něco přinesl a odnesl, aby byl s tím Třískou a s tou já nevím, Tomášovou a s těmi dalšími herci. I oni byli jaksi, já neříkám, že to je jediný řešení, ale bylo to fajn, bylo to dobrý a vznikly věci. A to se obecně uznává. U Vaculíka, tam je, víte, tam je taková ta občanská aktivita. U něho cítíte, ve které žije době. To je ta jeho fejetonistika. On se věnoval vlastně hlavně tomu. A i za doby, v období disentu jak víme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik poetiky, kouzla nacházíte v současných knihách, knihách soudobých autorů, pane Krausi.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, tak já jsem, já kulhám, tak jsem trošku pozadu. Já znám pár autorů, ba dokonce autorek, knížek mě nějakým způsobem se líbily, ale neznám tu současnou českou literaturu kompletně, to sám dobrovolně přiznávám. U mě najdete na stolku v současné době Antologii gulagu, to je 20 příběhů z Ruska, kde se dočítám věci neskutečné, o kterých jsem neměl ponětí. Nebo tam dobře, četl jsem nedávno Michala Viewega. Také jsme se potkali jak obvykle na veletrhu, tu jeho poslední knížku Zpátky ve hře. Ale to jsou spíš takové nárazové akce, že já se prostě dostanu k české knížce. To se, já jsem takový mlsoun, jako ta kravka na poli a tu trávu nesortýruju, a tak třeba zabrousím do Francie, do Německa, do anglosaské literatury a čím dál tím víc, to si uvědomuji, čtu literaturu faktu a spíš mám takový plán, ne pětiletku, to je příliš, vrátit se k těm klasikům minulosti, už jsem se díval do Simenona, jestli to bude Balsac nebo prostě k tomu, k těm autorům, které jsem měl kdysi v ruce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Které jsou pořád aktuální.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Jednak a jednak jsem měl oči jiné. Nebo jaksi neměl jsem ty životní zkušenosti, které člověk nabude a jednak jsem je možná četl trošku kvapně. To mladí lidé dělají, protože bylo třeba vyběhnout a někoho okouzlit, to se stejně nepovedlo nějaké to děvče a bylo třeba to či ono a žije se, v mládí se žije úprkem, že jo. A já právě nevím, jestli se i nečte trochu rychle. Já jsem četl s chutí a vášnivě a kam jsem koukl, to mě všechno zajímalo, ale potom se tak jako ustálíte. Ono to je to jako s tím vínem. Mládí prostě je, tady máme láhev vína, vyzunkneme ve třech, ve čtyřech, za ten večer, za tu noc. A potom dospějete k tomu, jak je tomu i ve Francii, prosím vás, dejte si jen skleničku, ale toho lepšího vína.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vlastně, pane Krausi, očekáváme od spisovatelů, samozřejmě kromě knížek, tak tak trošku narážím i na politické stanovisko. Jak silný je hlas spisovatelů ve společnosti?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, vidíte, nedávno tu proběhl sjezd spisovatelů, tedy spisovatelů, já to řeknu lépe. Sjezd asociace českých spisovatelů, která je založena mladšími lidmi, mladších ročníků a středních, protože je, nesouhlasí, oni zcela nesouhlasí s tím, co se děje nebo jak je organizovaná ta obec spisovatelů, ale to jsou detaily, o kterých já si myslím, že těch organizací může být devět, a je to jedno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik jich je.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Tak je obec, pak je ta asociace, pak je ještě myslím nějaké zájmové kruhy, je jich víc a bude se to ještě asi tříbit, ale mě to docela zaujalo ten sjezd, to byl sjezd lidí, kteří si to jaksi svolali, jsou na to různé názory jako obvykle a co mě tam zaujalo, je pár názorů. Tak ten jeden tam byl, že ta literatura u nás tak trošku je ne trošku, ale hodně v problémech, protože psaní nemůže autorům zajistit důstojnou existenci. To vlastně znamená v češtině dostatečné odměny, nebo finanční nebo podpory. To já můžu potvrdit, protože já jsem v životě udělal snad jedno výrazně moudré rozhodnutí, když jako mladý jsem se rozhodl, že se psaním nebudu živit. A já bych, já si myslím, že to je částečně z větší části řešení. Na světě se dozvíte tři až 4 % autorů se uživí jen psaním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě, jestli je to jinak, pane Krausi.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Není. A mě trochu mrzí, že se to tady na té schůzi neví. To by se mělo, bylo by dobře se rozhlédnout. Podívejte se, trošku když se podíváte na obálky knih na Johna Steinbecka, tak zjistíte, že dělal na farmě, že prostě dělal já nevím co v té Kalifornii. Ale pozor, pak napsal Pláň Tortilla a Na plechárně a to nevymyslíte. To bylo ta odměna zato, že dřel skutečně fyzicky, aby se uživil a pak nám i sobě dal určité poklady. Vy nemůžete napsat Plán Tortillu, když budete sedět u počítače. Víte, lidi nepoznáte. Ale když s nimi budete dělat ve fabrice na ryby, kde to smrdí, páchne a kde je tohle, tohle a tohle, když budete mezi těmi lidmi, kteří, jak je tam ta krásná scéna, on si ta jedna hrdinka koupí lux a je celá nadšená, akorát zapomene, že nemají elektřinu a vy se smějete a zároveň je vám trošku smutnu. Je tam ta melancholie. Jmenujme ty Karla Čapka, dali mi k článku obrázek Karla Čapka, jak sedí s tužtičkou v lidovkách žije a pracuje. Franz Kafka seděl v pojišťovně. Nechme velkých jmen. Prostě to jaksi nelze. Tak to je jeden poznatek. My máme dneska svobodu projevu, ta je zajištěna, takže máme svobodu se nějak uživit. Co jsme měli v minulosti, tam také padla druhá otázka, je ta literatura bezmocná? Říkáme dost o soudobém hrdinovi či poraženém a tohle. Na tuhle otázku si musíme klást každý z nás sám. To nezvládneme v kolektivu. Já to rád nemám, protože skončila doba tajemných tajemníků, kde byly sjezdy, kde se říkalo: Tak jak my toho hrdinu a teď na sebe mrkali, vylíčíme. Někteří to mysleli upřímně, někteří ne. To není asi úkolem literatury. To je individuální, všichni by se mnou jistě souhlasili z těch autorů, solitérní činnost, a já tam pak mám ještě jeden bod, který musím připomenout, to je morální povinnost, české knihy v zahraničí. Ta exilová nakladatelství, kde většina z nás asi nebrala žádné autorské honoráře. Dělali jsme to jako pro věc. Ti, co to vytvářeli ty knihy, ať už se to jmenovalo index, Škvorecký, tedy Salivarová, Publishing, Konfrontace, kde jsem vydal pár knížek. To všechno bylo na koleně s prominutím a pak se to posílalo českým čtenářům v exilu v emigraci, něco se propašovalo sem. A k tomu ale zase, abych neublížil druhým ti Vaculíci a Klímové, někteří byli tedy v kotelnách, někteří prodávali noviny. To já nevím, prostě byli v nemilosti, neboť tajemní tajemníci řekli: Chlapci a děvčata, budete-li psát, co my potřebujeme, nepřekročíte-li určité meze, tak pojedete do Dobříše, bohatě vás nakrmíme, bohatě vás odměníme. Ta doba je pryč. A já bych byl rád, aby si ty další generace uvědomily, že to prostě, samozřejmě buďme fér, organizace ať je, ať jich je víc, víme, že Grant může někdy pomoci překladům. Sem tam aby kniha mohla vyjít. Tuhle jsem četl Marii Světajevu, tak samozřejmě se někdo sehnal nějaký obolus, protože je to tlusté dílo a je tam, já nevím, kolik překladatelů z ruštiny, aby to vůbec mohlo vyjít. Ale nelze ta věc je takhle, tam padla idea, že je to poslání a ne povolání. Ne, já protestuji. Je to poslání, a může se sem tam stát povoláním, většinou ne, a proto jsou lidi redaktory, korektory, lektory, učiteli, pracují v rádiu anebo nosí uhlí, to já nevím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proto musí mít i povolání kromě toho poslání.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Někde jsem si to poznamenal, to poslání a povolání je zavádějící tím, že vykonávám nějaké povolání, tím se můžu věnovat svému poslání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme vzpomínali na Josefa Topola, tak ten v rozhovoru pro Lidové noviny před 15 lety mimo jiné řekl, cituji: "Nemusím se moc dívat na politiky ani poslouchat, co vykládají. Já dám na to, co říkala moje maminka, oko do duše okno. Na obličeji poznám co je uvnitř. A ti naši nedopadají moc dobře. Jeden má místo očí takové škvíry," tolik citace z rozhovoru s Josefem Topolem z roku 2000 a já bych se chtěla teď zeptat právě nato, jak vy to vidíte, pane Krausi. My chceme hovořit i o morálce veřejných činitelů.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, s těma očima i to tak je. Já se vám přiznám, že to chápu z toho malého zorného úhlu. Já se dívám podobně na lidi, když je vidím. On je něčím něčeho, ministrem něčeho, tajemníkem, atd, atd. A teď jde, teď se dívám na toho člověka, na tu paní nebo na toho pána. A potom přijde ta řeč. Tak mnozí z nich, jak jste si zajisté povšimla, jsou úžasní rétorové. To je tedy to, co asi působí na voliče a na publikům, když vy jste dotázána, tak prosím vás, jak to bude s těmi daněmi a vy jste dobrá rétorka, řekněte: No tak s těmi daněmi to nějak vyřešíme, už máme první schůzky a tak dále. Neměly by být příliš vysoké. My si velice uvědomujeme, kolik máme občanů, kteří mají nízké penze a tak dále. My musíme dbát toho a onoho, ovšem na druhé straně si musíme uvědomit, že počasí a tak dále. Po chvíli je schopen ten člověk mluvit o tom, že bude pršet a že proto on má holínky, které by rád dopřál i malým i našim rodičům a dětem jejich dětí, nasadí patos, tak před těma já utíkám. A to je bohužel, já neříkám, že takoví jsou všichni. Mě zajímá, ono se tomu říkalo víte, takový Kohn s Roubíčkem by řekli: Prosím tě, mluv tacheles, mluv k věci. A to je jeden z talentů mluvit k věci, který předpokládá mít jasno v hlavě a možná, že ten Josef Topol myslel toto a pak já mám takovou náplast. Já mám určité lidi, ve svém okolí, kteří se věnují vrtání vody nebo se věnují instalatérství, to už je dnes moderní obor, už má dneska i kameru, kde se dívá jak lékař do nás rentgenem, tak on se dívá do instalačních věcí. My máme občas, sedíme u kafe a tam u nás tady za Prahou rozebíráme si svět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vrtáte.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Nebylo by to vždy publikovatelné, ne vždy by to bylo vhodné pouštět do rádia, my to řešíme všechno. My to vezmeme od naší politiky až po vím já, Sýrii nebo Kaddáfího nebo Libyi, ale mně to dělá dobře, protože tam je ten, co bych si možná Topol myslel, selský rozum, selský pohled. To znamená, my se také mýlíme, ale mně to inspiruje, mně se líbí, já potřebuji slyšet, co si ty lidi myslí, jak to formulují. Jak říkám, nemůžeme spolu souhlasit jako na průklepovém papíře, a tak mohu říct, počkejte, to se na to díváte trošku jinak. Ale dobře, tak jo. A mluvíme o světě a o tom co vnímáme a je to trošku jiná řeč.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je váš pohled, pane Krausi, na kauzu bývalého šéfa Mezinárodního měnového fondu Dominique-Strause Kahna, který byl zproštěn obžaloby z kuplířství? Soud posuzoval, jestli věděl, že sexuální večírky, které organizovali jeho známí, byli jaksi v režii pasáků a prostitutek? Samotná prostituce ve Francii není trestná a nicméně kuplířství ano.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, to je tedy taky zajímavý příběh, když se na to podíváte. Vidíte schopného muže, on byl schopný, rozhodně. On byl kandidát levice socialistické strany na prezidenta, on vystřídal řadu politických funkcí, dotáhl to na toho šéfa toho Měnového fondu, a teď se nám tady odehrává příběh, kdy v jedné fázi v první kapitole, když z toho uděláme telenovelu, tak on žaluje tu služku, já jsem ti nic neudělal, ty sis to vymyslela. Já chci milion dolarů. Nevím tedy, kde to měla vzít v tom New Yorku. A najednou v dalším díle se scénárista trošku poradí s právníkem a napíšou, moment, opačně, ty zaplatíš ten milion, aby mlčela. A jdeme dál, a pak je soud a ten trval už asi dva roky, spolu s panem Kahnem tam bylo třináct dalších obžalovaných, hrozilo mu 1,5 milionu eura pokuty, hrozilo mu 10 let vězení a nakonec, protože to tedy, soud rozhodl, že to nebylo kuplířství, že ti známí ti česky se řekne pasáci, ti zprostředkovatelé tam nefigurovali, čili já tedy si kladu otázku za soudce: Aha, to vy jste okouzlil spolu s kamarády ve Francii v Paříži, ve Washingtonu ty ženy, tak co to bylo za ženy? Chcete mi namluvit, že to byly politoložky, které chtěly do budoucna do politiky, aby vyslechly vaše zkušenosti? No, je to hra. A ta hra je to bohužel je to telenovela. Víte, pak to lidi zařadí do té kategorie bohatí a mocní. To jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Strauss Kahn byl osvobozen z tohoto nařčeno nebo zproštěn viny, ale je očištěn?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ne, ten vlastně, on dělá už nějaký čas poradce v nějakých správních firmách. Ten Rosněfť, jak se to jmenuje, v Rusku, v srbské vládě on má pozice, protože když tito lidé padají, tak padají obvykle do sítě a ta síť je mezinárodní. Vždycky si najde práci, ale o to tady vůbec nejde. Rozvedl se Anne Sinclaire, to jsme sledovávali v Paříži. Velice schopná moderátorka, žurnalistka, novinářka amerického původu, avšak dobře integrovaná ve Francii. No, tak ta to jaksi neunesla tyto tlaky, ale on ztratil, je to tím, že kandidoval i na prezidenta. A já se domnívám, že měl docela velké šance, poněvadž byl jeden z těch velmi schopných, byl velice schopný člověk.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také se trošku spekulovalo, jestli to nebylo na něj jaksi nastraženo, což se neprokázalo.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, v jednom té díle té telenovely, která se pak rozběhla všemi směry, také to tam bylo řečeno, co my víme. Nevíme. Ale já vám něco řeknu. Můžete na mě něco nastražit a teď jde o to, jak já na to nastražení budu reagovat. Takže to je jeden problém a já si znovu kladu otázky, dobře, kdybych byl u toho soudu, tak se zeptám, tedy jedním z těch činitelů. Nebylo to kuplířství, čili ty podnikatelé, vaši známí a tak dále, nikdo nic nezprostředkovával, čili vy jste dorazili do Washingtonu, dveře se otevřely a dámy řekly: Jéžiš, tam je večírek s panem Kahnem a jinými prošedivělými džentlmeny, buďme zase upřímní, nebyli to mladáci Alan Delonové, tak jako komu to chcete namluvit? Ale to je právě to a to vidíte i u nás, že ona ta justice, to je, jak se jmenuje taková ta figurka větrná, co někdy bývala na domech, jak se otáčela ve větru? Tak záleží, jak zaduje, víte. Já si myslím, a odkud zaduje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že ještě má Dominique Strauss Kahn nějakou politickou budoucnost?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Dělá poradce srbské vládě, dělá v tom Rosněftu, to je naftová společnost, je ve správních radách v Rusku, já myslím, že ne, te to se prostě nedá překonat. Že jsou tedy jako takové kotrmelce, které se tedy přihodí v životě, které už vás nezavedou do té volební místnosti a to je ten případ.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká spisovatel a publicista Ivan Kraus a já vám děkuji za rozhovor a přeji krásné léto. Na viděnou a na slyšenou.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Není zač, přeji hezké léto vám a posluchačům a na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.