Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 5. května

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem Jak to vidí je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Přeji do Zlína krásný den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já také přeji, hezké ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobré ráno. Koaliční vláda premiéra Bohuslava Sobotky má za sebou prvních 100 dní. Jak si dosud vede, Ivane, jaké vysvědčení byste vládě eventuelně vystavil?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak my už víme, že občané podle nějakého průzkumu ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... posledního vystavili horší trojku, ale já bych možná, možná ji hodnotil trochu vlídněji ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bez toho horší? Zůstal byste u trojky?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... možná mezi dvojkou, trojkou třeba, nebo já nevím. Asi, asi, asi hlavně z toho důvodu, že proti té minulé koalici, kterou si ještě přece jenom hodně pamatujeme, se tato daleko víc věnuje vládní agendě, než sama sobě. My jsme tady měli dlouhou dobu vládu, která byla v permanentní politické krizi, stále se mezi sebou hádali, stále jeden měl něco proti druhému a řešili sami sebe. Ministři se střídali jako špinavé ponožky, prostě byl, bylo to, byla to permanentní krize, kterou jsme stále probírali v médiích, stále jsme čekali, že se ta vláda rozpadne, kdy padne a tak dál. Teď se zdá, že přece jenom politici trochu vstoupili sami do sebe, pochopili, že, že toto od nich doopravdy občan neočekává a že spíše chce, aby řešili skutečné problémy a těm se věnovali a mám pocit, že, že tato vláda se o to, se o to snaží. Ale těch 100 dnů samozřejmě není ještě doba, kdy bychom je mohli pochválit za to, že něco doopravdy i vyřešili. Zatím jsou to sliby, úvahy, řeči.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě. Koalice mimo jiné například rozhodla o prodloužení pronájmu Gripenů na dalších 12 let, naopak odmítla poskytnout záruky pro dostavbu Temelína, stále není dohoda nad služebním zákonem, který by měl odpolitizovat státní správu. Co se dosud, ono, byť je to velmi krátká doba, vládě podařilo?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo spíše už mohlo povést?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě, kdyby se rozhodli udělat něco s protikorupčními zákony, které byly připravené, které všichni podepsali, že, že se budou za jejich prosazení angažovat, tak, tak samozřejmě to by byla, to by byla věc, kterou bychom asi ocenili nejvíc. Protože ta vláda učinila nějaké sliby a, a ty má splnit. Jsou pak sliby, které, které daly jednotlivé strany a ve chvíli, kdy se spojily s ostatními koaličními partnery, tak musí z nich nějakým způsobem slevit, udělat nějaké kompromisy. Některé kompromisy dělá ANO, říká: Vidíte, máme tady koaličního partnera sociální demokracii, to jsou, to je levice a nic jiného nám nezbývá, než nějak ty jejich priority respektovat. Na druhé straně jsou zde sliby sociálních demokratů vrátit se k církevním restitucím, ale mají koaličního partnera stranu lidovou, také si rozmyslí, jestli kvůli, kvůli tomu, že otevřou znovu tuto agendu, vyvolají nějaký vnitřní spor, se ta vláda octne v ohrožení. To znamená, všichni dělají nějaké kompromisy, to chápeme, ale v některých věcech k těm kompromisům není doopravdy důvod a jedním z nich jsou právě ty protikorupční zákony. Tak tam jsem trochu zklamaný, to mohlo jít klidně rychleji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Opoziční pravicové strany vládě vyčítají rozhazovačnost, vadí jim vyšší valorizace penzí, či navýšení odvodu za státní pojištěnce. Varují před zadlužováním státu. Jsou to, Ivane, opodstatněné výtky?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak opozice musí kritizovat a kritizovala by ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To má v popisu práce.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... ať by se dělo cokoliv, ale vlády, které, teda strany, které jsou dnes u moci, to dělaly úplně stejně. Na tom, co dělá vláda, prostě nemůže opozice najít mnoho dobrého. To znamená, že je kritizují, je zcela normální. Zda je to oprávněné, těžko říct, protože pamatujeme si, že k té minulé rozpočtové odpovědnosti, o které tolik, tolik minulá vláda hovořila, měli výhrady i četní ekonomové, ekonomové, kteří tvrdí, že, že vlastně tím způsobem se vládě podařilo zastavit růst, podvázat hospodářskou nějakou iniciativu, činnost a nakonec to vlastně mnoho dobrého i z pohledu teda profesionálů ekonomů nepřineslo. To znamená, to je, to je doopravdy těžké soudit. Já bych spíš řekl, že, že pokud ty peníze, které podle opozice jsou rozhado..., rozhazovány, směřují ke konkrétním lidem, k důchodcům, k mladým rodinám, tak to jsou ty, to je ten nejlepší způsob, jak ty peníze právě, že nerozházet a jak, jak je směřovat tam, kde jsou užitečné, kde jsou potřebné. Problém mám prostě s různými, já nevím, developerskými projekty ve chvíli, když se mluví o tom, že potřebujeme spoustu silnic, tak si dám otázku, jestli je skutečně potřebujeme, jestli nepotřebujeme méně aut a tam, tam můžeme diskutovat, ale tam, kde se jedná o člověka v nouzi, což důchodci a i díky minulé vládě, jsou přesně tím případem, tak tam těmto lidem přidat, je potřeba bez ohledu na to, jak, jak na tom stát je, protože kvůli nim ten stát je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste vládu, ten nový kabinet hodnotil jako celek, tak možná i jednotlivým resortům, nebo od kterého byste čekal více aktivity, možná od některého méně? Jak se profilují jednotliví ministři?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Teda teď, teď mám být úplně upřímný?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, předpokládám.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Na mě, já, já je až tak úplně přesně konkrétně nesleduju, dívám se na ně zpovzdálí ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... a to z toho důvodu, že já z principu těm politikům příliš nevěřím. Oni, oni pochopitelně mají sklon se ve chvíli, kdy nastoupí do úřadu, pokazit. Řekl bych, že se zatím kazí méně než, než je to standard, než je to běžné, ale, ale je na ně potřeba stále dávat pozor. To, jsou to jenom lidi, to pokušení moci se jich velmi rychle zmocní, najednou začnou mít pocit, že jsou strašně důležití. Máme ministra, který sliboval, jak bude létat běžnými linkami a teď létá pouze vládními speciály až na takovou jednu výjimku a tím pádem i lidé, kteří před tím, jsme si říkali, ano, ten by mohl být sympatickým ministrem, tak brzy o něm zjistíme, že, že má, má prostě své mouchy, ale jak říkám, nechci být příliš přísný. Mám dojem, že zatím se teda kazí tím pobytem u moci méně, než je to běžné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pražský soud potrestal podnikatele Romana Janouška 3 lety vězení za to, že před 2 lety srazil opilý autem ženu, těžce ji zranil a chtěl ještě utéct. Co lze, Ivane, k případu říct, nehledě na debaty o přiměřenosti trestu, což přece jenom přísluší soudům?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Když se vrátíme úplně do historie automobilismu, tak nejbezpečnější byly ty úplné začátky, kdy před autem kráčel muž s červeným praporkem, aby prostě vyloučil riziko, že člověk na tom stroji, který prostě supěl, byl to ještě na parní pohon třeba, jo, prostě někomu ublíží. Pan Janoušek není průkopníkem automobilismu. Před jeho Porsche prostě žádný takový člověk s červeným praporkem nechodil a když se ještě povídáme hodně do minulosti, tak ani se nedá v jeho případě užít takové praxe, která, která platila při prvních nehodách, ke kterým docházelo, když automobily vyjely na cestu, a to totiž, že alkohol za volantem byl vnímán jako okolnost polehčující. Prostě soudci usoudili, že ten člověk, když byl opilý, tak doopravdy nebyl úplně schopen se soustředit na tu jízdu a tak se prostě přihodilo, že třeba narazil, anebo někomu ublížil. Dnes ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Doba se naštěstí změnila.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... ano, doba, k tomu směřuji, doba se změnila. Dnes je ten alkohol doopravdy okolností přitěžující a ve chvíli, kdy prostě havaruje člověk, který je kontroverzním podnikatelem, známe ho z různých odposlechů, víme, jak mluví, víme, jaký má vliv, jak si počíná, a najednou udělá přestupek na silnici, kde jsme si, aspoň si to stále myslíme a trváme na tom, všichni rovni, protože tam jsou ty předpisy naprosto jednoznačné, tam nehrozí jako v podnikání, že bychom byli obviněni, že závidíme někomu jeho šikovnost, jeho bohatství, ke kterému přišel poctivou prací, tady, tady vlastně ta celebrita, ten, ten člověk vystupuje jako obyčejný řidič, jako jeden z nás a chceme, aby prostě aspoň na té silnici a v posuzování toho, co se děje na silnici, existovala taková triviální spravedlnost, kde jsme si prostě všichni, při tom dodržování pravidel, rovni. To znamená, pokud to trvalo rok, pokud se neustále hledaly, nějaké posudky, pokud se využily všechny možné páky, známosti a vlivy, které tento člověk měl na to, aby prostě se z toho co nejvíc vylhal, vysekal, bez ohledu na to, jak, jak, co se stalo doopravdy, no, tak to pochopitelně lidé sledují strašně pozorně. Tady prostě není čemu nerozumět, prostě všichni víme, co spáchal a mě šokuje, že se, že, že, že tento, já, Janoušek, podnikatel, řidič, je s tím trestem nespokojený. On by měl být šťastný, že dostal jenom tři roky, protože mohl dostat 10, mohl dostat 18, jo, prostě mohl dostat daleko víc a, a ty tři roky, já vůbec nechápu, proč se odvolával. Prostě on dopadl perfektně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím, že jeho obhajoba za přiměřený trest považuje podmínku za nedbalost. Nicméně je pan Janoušek souzen, nebo ta kauza vnímána jen jako dopravní nehoda?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak, když někdo najede do druhého člověka, protože je na něj naštvanej a protože mu překáží a ještě o něm mluví způsobem, jakým o něm mluvil, takovým řekl bych jako těžce rasistický slovníkem, no, tak tam, tam není, není příliš co spekulovat. Samozřejmě ten paragraf je proto tak zaklikacený, aby se dal různě otáčet. Určitě Janoušek má dobré advokáty, doufejme, že si nemůže koupit i soudce při svém bohatství, ale je to člověk vlivný a všichni dávají pozor, aby náhodou jenom proto, že to je Janoušek, mu nebylo ublíženo. Místo toho, aby právě proto, že to je Janoušek, se na něj pohlíželo co nejpřísněji. To je na tom vlastně zajímavé. Jo? Ve chvíli, když se ubližuje někomu, kdo má špatnou pověst, tak si všichni dávají pozor, aby náhodou mu nedali příliš velký trest kvůli tomu, že má špatnou pověst. Ta, tak to se dobrat prostě nějaké řekl bych právní korektnosti, to mi přijde nepovedené.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba analytik Hospodářských novin Petr Fischer k tomu poznamenává, cituji: "Zdá se, že Janoušek není souzen jen za to, co provedl, nýbrž i za to, co se mu nepodařilo prokázat, tedy i za svou pověst."

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, je to, je to možné, já, já mám takový celkový pocit, že takovéto komentáře můžou některé zaznít. Pochopitelně každý komentátor se snaží být originálním, jo, prostě uchopit ten problém z nějakého jiného úhlu, než všichni ostatní, abychom prostě od sebe všichni neopisovali, tak každý, každý prostě hledá, jak, jak se, jak se vlastně k tomu tématu originálně postavit. Ale tady moc velký prostor vlastně není. Protože, jak říkám, ví se přesně co, co ten řidič má udělat, ty předpisy, abychom se prostě nepozabíjeli na silnici, jsou poměrně jasné a spíše bude ten jeho čin porovnáván s činy jiných lidí, kteří mají pověst řekl bych lepší, anebo, nebo nemají úplně stejnou jako on a dostanou dejme tomu tvrdší trest. Pak si všichni řeknou, tak proč on dostal menší, tak asi proto, že to je Janoušek, že má kontakty, že má vlivy, že má peníze a spíš by to bylo, stálo za, za takovouto úvahu, za takovýto komentář, kdyby dostal větší trest, než člověk úplně neznámý. Jo? Kdyby prostě někdo najel do ženy, která je před ním a dostal za to podmínku a potom Janoušek 3 roky, no, tak pochopitelně tam by se potom dalo uvažovat o tom, že, že se mu křivdí proto, protože to je Janoušek. Ale já myslím, že tato situace zatím nenastala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme u soudů, tak obvodní soud pro Prahu 3 označil loňské odvolání Daniela Hermana, současného ministra kultury, z vedení Ústavu pro studium totalitních režimů, za protiprávní. Není jasné, co by nastalo, nebo nastane v situaci, kdy by rozhodnutí soudu nabylo účinnost, pak by se pan Herman měl právo vrátit na post ředitele instituce, která už mezi tím nového šéfa má, pana Hazdru.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak to by samozřejmě šlo. My víme z policie, že mít několik ředitelů a prezidentů je normální a dá se to prostě zvládnout, dokonce to může být i v nějakém smyslu výhodné a je to samozřejmě drahé, protože se musí platit víc platů, ale myslím, že tady to nehrozí, protože pan Herman vlastně tomu odvolání z čela ústavu vděčí za nastartování vlastně velice úspěšné politické kariéry. Ve chvíli, když byl odvoláván, tak média to velmi pozorně sledovala, vesměs se ho zastala a udělala z něj nepřímo člověka statečného, člověka na svém místě, kompetentního a také hrdinu, čehož si všimla politická strana, ta ho nominovala ve volbách, no a pak ho také učinila ministrem kultury. No a zatím se zdá, že by mohl být ministrem schopným, úspěšným, takže vlastně tady je otázka, zda, zda by měnil a, anebo zda by prostě s odstupem času řekl, ano, tak to bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát, že mě tenkrát odvolali, protože díky tomu dneska mám hezkou práci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního vydání je komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. 3. května jsme si připomněli Mezinárodní den svobody tisku. Podle americké nevládní organizace Freedom House dosáhla svoboda tisku ve světě nejhorší úrovně za poslední desetiletí. Česká republika je nicméně na dobrém 27. místě. Co je pro vás, Ivane, svoboda tisku?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak svoboda tisku je ideál. Té se daří nejlépe v ideální době pochopitelně, kdy se neválčí, když jsou lidé spokojení, přátelští, vstřícní a jakmile se mocní snaží něco ovládnout, získat, něco lidem vnutit, tak se pro ně svobodný tisk stává obtížným, nevítaným, nežádoucím, ale současně se svoboda tisku najednou stává důležitou. Zvyšuje se její váha, najednou si ji uvědomujeme, že, že je to hodnota, že to je něco, co potřebujeme. Já, když se dívám na toto hodnocení, tak můj subjektivní pocit je asi lepší. Mám pocit, že tisk je dnes daleko svobodnější než býval. Což je myslím dobrá zpráva. Ta, ta horší je, že mám z toho svobodného tisku pocit, že se svobodně propůjčuje ke dvěma nešvarům. Jeden je bulvárnost, taková, taková ta pokleslá zábava, prostě bavit za každou cenu a ubavit se k smrti prostě úplně až a druhá věc je, že velmi často vidíme, že tisk, anebo, anebo vůbec média se stávají propagandistická. Pokud jde o tu bulvarizaci, tak tam to má logiku, to je snaha vydělat peníze, hlavně u privátních médií, která žijí z reklamy, tak tu reklamu získají na základě sledovanosti no a za tou sledovaností potom jdou i přes mrtvoly, takový jeden případ nedávný jsme zde viděli. Prostě bulvár je, je, je velký, řekl bych, velký prohřešek proti, proti svobodě tisku. To není svoboda, to je spíše svévole. Ale pokud ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... ano?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pardon. Jestli třeba i to odráží nějak naši mentalitu. Přece jenom, je tady nabídka, poptávka, je tady rozsáhlé publikum, které přihlíží určitým kauzám.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
O tom, o tom se říká nejvíc, to říkají právě ti, kteří jsou pak napadáni za, za, za, za to bulvární zpravodajství, ale to je jako, když dealer drog řekne, že je poptávka po heroinu a on přece nedělá nic špatného, on jenom dává lidem to, co chtějí. Jo? Prostě jsou věci, které jsou špatné, které se nedělají. Například, když někdo, když má někdo nějaké neštěstí, anebo nějakou, nějakou smůlu, tak prostě nemá být pronásledován tiskem. To určitě, dbát prostě na, na soukromí a, a na právo, právo lidí, prostě mít klid. Tak to, to je, to je věc i řekl bych vkusu, estetiky, etiky, tam, tam bych prostě řekl, že jakmile, jakmile ten bulvární novinář, prostě člověk z bulváru se vymlouvá, tak, tak to neberu prostě. Tu, tu, tu omluvu neberu. Ten, ten člověk dělá špatné věci, dělá je schválně a nezaslouží si žádnou, žádnou úctu a, a vymlouvat se na poptávku, tady podle mě neobstojí. Horší je, horší je, řekl bych to, když prostě média sleví prostě z toho hledání pravdy a začnou, začnou za někoho a nebo za něco lobbovat, tam mám pocit, že je ta svoboda tisku ohrožena víc. Tam prostě se buďto jedná o práci na politickou objednávku, anebo o profesionální selhání. Všichni novináři vědí, že mají být nestranní, mají být odpovědní, že to slovo má prostě svoji váhu. Ve chvíli, když to sleví, tak nejsou jako na svém místě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Existuje dnes ještě nezávislé zpravodajství?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já myslím, že ano. Na dnešní době je výborné to, že vedle těch většinových médiích, těm se říká mainstream, hlavní, z anglického "hlavní proud", existují i média nezávislá. A ta s tím hlavním proudem polemizují a jestliže někomu nestačí vědět, co si má společně s většinou myslet a zajímá ho, co je pravda, tak se z těch nezávislých médií taky nedoví úplnou pravdu, ale doví se, o čem ta většinová média mlčí, co vlastně v té, v tom hlavním proudu se prostě zanedbává, opomíjí, bagatelizuje, překrucuje. Čiže je pak, je pak důvod brát ta, ta hlavní média, ten, ten mainstream s odstupem, s rezervou, dělit to, co slyším, třema a snažit se utvořit si hlavní názor, to, teda vlastní názor. Já si stále myslím, že tohle to je vlastně pro svobodu tisku to úplně nejdůležitější, aby lidé si neřekli, no, tak psali v novinách, vysílali to v televizi, tak to asi bude pravda. Není to tak. Ta pravda je strašně pestrá, bohatá a, a hledání skutečné pravdy je nesmírně obtížné a pokud si na to člověk nenajde čas, tak ho někdo oklame.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zmínku no, o neoddělitelnosti Tibetu si čínští představitelé dali jako nutnou podmínku pro uzavření dohod s Českem. To přiznal ministr zahraničí pan Zaorálek, který se vrátil z pracovní návštěvy Číny. Jak vy se díváte, Ivane, na vlastně to prohlášení společné i na slova, která zazněla? Protože nebylo to nic nového.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak já bych řekl, že ten hlavní rozdíl ve vztazích s Čínou, a to ať už v případě našem, nebo jiných evropských zemí je v tom, že, že se s Čínou prostě mluví. Čína se stala nesmírně důležitou součástí světové ekonomiky, ale také světové politiky. Je to země, která je největším věřitelem Spojených států a je to společnost, kterou prostě nelze ignorovat. A tím pádem se trochu mění ta situace, kdy v minulosti bylo možné dovolit si takový luxus a kritizovat Čínu za postoj prostě k lidským právům bez ohledu na to, co to stojí, co to nestojí, dnes už říkám, to samozřejmě možné je, ale už to, už to prostě potom tu zemi přijde draho a všichni uvažují, jestli teda Číňany vychovávat, peskovat za to, jak si někde počíná, anebo jestli prostě přistoupit k tomu pragmaticky. A je, je, je mi naprosto jasné, že jsou lidé, kteří mají prostě vztah k dalajlámovi, k Tibetu a mají pocit, že je potřeba prostě, ať to stojí, co to stojí, držet jim palce a já ten postoj teda naprosto respektuji, ale nelze prostě vztahy s Čínou zredukovat jenom, jenom na tuto jednu věc. To znamená já ten, ten přístup, který se mění, české politiky a stává se podobným, jako, jaký praktikují Britové, Němci, anebo Francouzi, docela chápu, protože v jedné chvíli už vlastně s tím postojem, ani se nepomůže Tibetu, ale ani se nepomůže principu. Jenom se tím potom ta politika té země, která tento postoj praktikuje, dostane do, do defenzivy a do nevýhodného postavení. Tak já docela chápu, že to, tento postoj prostě protibetský, nakonec ta naše diplomacie vzdala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nezúží se teď ale vlastně na druhou stranu ten náš postoj vůči Číně? Právě na tu ekonomiku, na peníze?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak můj ne. Já mám stále jako jedna z mých nejoblíbenějších knih z mládí jsou Zpěvy staré Číny. Překlady Bohumila Mathesiuse, vlastně všechno, co je krásné na poezii, znám prostě z těch jeho překladů, to je, to znamená, že já v některých věcech jsem se po letech, když jsem se na tu Čínu díval ostražitě a například před pár lety ještě mi hrozně vadilo, že když jsem si šel koupit tenisovou raketu, tak měli jenom čínské a, a, ale protože už nikomu jinému se to zřejmě nevyplatí vyrábět, tak, tak dnes, prostě už se na to zase dívám trochu jinak. Když člověk se dívá na to, jak, jak se Čína chová v různých, v různých ohledech, v různých věcech ke svým vlastním lidem, jak ten stát prostě kombinuje ten, ten státní vliv s tou lidskou svobodou, s tím důrazem na rodinu, se svobodou podnikání, je takový zvláštní mix, který, který nikdo nezkusil, protože všichni, všichni buďto, buďto budovali socialismus, anebo kapitalismus, ale, ale to, o co se snaží Čína, je doopravdy originální způsob, originální přístup, který může být možná, možná jednou vzorem, anebo řešením, jak, jak postupovat dál, tak už se na to zase dívám trochu jinak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím si ale země vůbec, nejenom Česko, zaslouží, nebo vyslouží ten respekt, jakou politikou, jakými gesty?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já mám pocit, že pokud jde o nás, tak my si respekt můžeme vysloužit tím, že máme prostě kreativní, šikovné lidi a to je něco, co se prostě v Číně cení. To je, to je věc, která, která otevírá dveře a která buduje respekt. Prostě s Českou republikou, s českými vědci, s českým průmyslem prostě budou Číňané rádi spolupracovat, protože mají pocit, že, že se jedná o nějakou kvalitu. A to je vlastně asi to úplně nejdůležitější, co, co může člověk nabídnout, být pro, pro druhé zajímavý tím, co umí, tak těžko si, těžko si představit, že je něčím jiným.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Ivan Hoffman, komentátor Deníku. Děkuji za rozhovor a za týden na slyšenou, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra přivítám ekonoma profesora Richarda Hindlse. Dobrý den všem přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.