Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 31. srpna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Prázdniny končí a po letním cestování v této půlhodině budete, milí posluchači, opět slýchat glosování dění kolem nás v Česku i ve světě. Prvním hostem "Jak to vidí..." v novém týdnu je komentátor Ivan Hofmann. Přeji vám do Zlína hezké pondělí.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Také vám hezký den, dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Událostí uplynulých 2 měsíců bylo skutečně hojně. Našemu rozhovoru budou dnes dominovat motivy 2 - uprchlická krize i Řecko. Když jsme se, pane Ivane, na konci června loučili, tak jsme předpovídali horké léto, což se vyplnilo doslova i obrazně řečeno, kromě úmorného vedra, které se na přelomu srpna a září ještě vrátilo a hlavně sucha, se událo mnohé - tragédie na železničním přejezdu ve Studénce, exhejtman Rath si vyslechl verdikt 8,5 roku vězení, jihoafrický soud uznal Radovana Krejčíře vinným z pokusu o vraždu, únos a držení drog, pětice Čechů unesena v Libanonu, řeší se korupční podezření kolem zakázky pro Českou poštu, čínské akcie dramaticky ztrácejí na hodnotě, konečně jsme se dozvěděli také důvody osvobozujícího rozsudku v kauze Nagyová-Nečasová. Takhle bych mohla pokračovat. Jakou událost vy, Ivane, budete spojovat s létem 2015?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, tak z těch, které, která, které jste vyjmenovala, tak mi přijde zajímavé přemýšlet o tom přejezdu ve Studénce, to určitě ano a jinak jsou to vlastně témata, která bychom za normálních okolností zeširoka rozebírali v takovém tom týdenním přehledu, ale z toho, co mně přijde jako trochu nadčasovější a co mně z toho léta zůstane v paměti, je především 600. výročí upálení mistra Jana Husa. To je neuvěřitelně, řekl bych, stále inspirující událost, ke které, nebo ke které je dobré se možná několika větami vrátit, a potom takové to roztrpčení anebo šok z toho, jak finančník Zdeněk Bakala prodal prostě své bytové portfolio makléřům prostě, nějaké, nějaké společnosti a zřejmě tím teda porušil nějaké sliby, které, které učinil, když se za hubičku k těm bytům dostal. Tak to jsou takové 3 věci, ke kterým bychom se možná mohli v úvodu vrátit. Můžeme?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, samozřejmě, samozřejmě. Tak 600 let od upálení mistra Jana Husa. V čem vy vidíte odkaz tohoto reformátora v současnosti?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Mně přišlo, že mistr Jan Hus jako kritik soudobých poměrů nechtěl žádnou nějakou revoluční změnu. Nechtěl něco, něco dramaticky reformovat, nýbrž mu šlo o návrat ke kořenům, k původním hodnotám a mně přijde dodatečně takový restart, když se na něj podíváme, restart je vždycky stejný - ztratí se neuložená data, ale s nimi i nahromaděné vady a ten systém potom může nastartovat znovu logicky, není potřeba ho ... vyhodit hardware, stačí doopravdy jenom napravit software a ono to vypadá jako logicky a zpětně si říkáme: proč ne? Jenomže měnit poměry, to je vždy proti mysli lidem, kteří se v nich už pohodlně zařídili, těm, kteří mají navrch, spojují s tím, co znají a co kolem nich je, své naděje. To znamená, i když se proti tomu návrat ke kořenům nedá nikdy mnoho namítat a Hus to s církví a s tím etickým apelem na panovníky určitě myslel dobře, tak oni si to vzali osobně. No a to historické poučení podle mě spočívá v tom, že vrchnost vždy odmítne restart toho zablokovaného systému po dobrém a tím pádem si ho vykoleduje po zlém. To znamená, jak to upálení Jana Husa dopadlo, bylo, že ten, že ten návrat ke kořenům potom nabral takovou reformační podobu. Mě napadlo, že vlastně v takovém deformovaném systému, ve kterém by pomohl návrat k původní idei, žijeme i my, jenomže ve chvíli, když těm, kteří mají moc, kteří to kontrolují, hrozí ztráta vlivu, tak oni pokaždé upřednostní život v té výnosné lži, ať už jde o sebeobelhávání duchovní anebo finanční, ekonomické, to znamená, být v tom kolabujícím systému, který do poslední chvíle zuřivě brání teda, ať už ty hodnoty, jako byly odpustky anebo ty naše kreativně nafukované bubliny, tak to je vždy prostě riskantní, nevinnostné. Ona sice pravda nakonec vždy zvítězí, ale protože ani ty odpustky, ani to kvantitativní uvolňování nemá budoucnost, ale zřídka profitují potom z toho restartu ti, kteří ho způsobili, jako byl teda Jan Hus. To znamená, po Husovi nezůstává jenom ta pravda, taky po něm zůstane ten popel. Vlastně dědíme, dědíme obojí - pravdu i marnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Použil jste slovíčko "bublina", tak mě napadá, jestli ten prudký pád čínských akcií je také takovou bublinou, nebo je něčím velmi závažným, co bude mít dopad i na českou ekonomiku?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, určitě ano, protože svět je propojený. Všechno souvisí se vším, to znamená, ty finanční trhy, na které se díváme, ony už nejsou jenom předmětem obchodu, současně jsou bojištěm, kde jeden, když získává, tak druhý ztrácí a tam nikdy přesně nevíte, jestli to, co se děje, je důsledkem nějakých přirozených ekonomických procesů, nebo důsledkem spekulace, která právě ty přirozené ekonomické procesy ohrožuje. To znamená, to je pokaždé velice nepřehledné a nikdy nevíte, kdo to způsobil, komu to prospěje, ale, ale vždycky to má globální dosah, určitě ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vás, pane Ivane, přes léto doslova šokovalo, překvapilo? Jaká událost to byla, kterou jste vůbec neočekával?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Tak určitě ten, ta tragédie na tom přejezdu ve Studénce, tak to je věc, která stojí za zmínku, protože mám pocit, že zatímco v minulosti se takové to selhání lidského faktoru a čelilo výchovou, apelem na, na respektování řádu, pravidel anebo represi vůči lidem, kteří porušují pravidla, tak teď se najednou ukazuje jako pragmatičtější čelit riziku toho lidského pochybení eliminací člověka, jo. V té éře digitalizace je člověk vystaven doopravdy pokušení svěřit rozhodování softwaru sofistikovanému, protože kdyby v kabině toho kamionu, který zaparkoval na přejezdu na červenou, nerozhodoval řidič, ale nějaký software, tak ten by se ve vteřině, zlomku vteřiny domluvil ten kamion bez řidiče s přejezdem, s rychlíkem. To znamená, ten, ta Studénka, to je modelové memento, podle mě teda, přechodové doby, kdy, co bylo, ještě nekončí, ale co bude, teprve začíná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už nebudou jezdit řidiči, ale bude to tedy nějaký naprogramovaný software jako robot.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já se domnívám, že, že to k tomu směřuje, protože to je přirozené. Člověk nejprve zkonstruuje rychlovlak, aby si posléze uvědomil, že ten přejezd, po kterém se řítí, pochází z doby, kdy vrcholem techniky byla koňská drožka. Až, když se to srazí, tak potom máme 2 možnosti - buď budovat podjezdy, nadjezdy, aby prostě se to křížení nestalo, přestalo být nebezpečným, anebo druhá možnost - vyřadit ten problematický lidský faktor, to znamená, svěřit se technice a tomu modernímu softwaru, který, který prostě to vyřeší za nás. Jenom tam potom vzniká teda ta zásadní otázka, k čemu je vlastně teda člověk dobrý, když všude, kde ho necháme, aby dělal, co, co umí, tak selhává a komplikuje vlastně svět sám sobě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, aby naprogramoval ten software.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, zřejmě a tak jsme našli využití pro člověka, což je super.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vám v médiích přes léto vyloženě chybělo? Co třeba média z vašeho pohledu opomněla? My jsme vyjmenovali jenom zlomek těch událostí, samozřejmě se k těm dalším určitě vrátíme v dalších vydáních "Jak to vidí..."

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já mám pocit, že jsem neměl nějaký deficit něčeho, co by se mělo v médiích řešit a neřešilo se, ale je pravda, že tato sezóna nebyla okurková. Dokonce jsem si říkal, že, že bychom určitě měli o čem týden co týden hovořit, kdyby, kdybysme v tom pořadu pokračovali. Mám pocit, že právě naopak se stále něco dělo, stále bylo o čem přemýšlet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Evropské státy se dál potýkají s náporem uprchlíků. Jak vychází, Ivane, Evropa ze současné krize? Stane se pro politiky tato dramatická situace prioritou?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Ona už je. Před tím se nedají zavírat oči. Počty lidí, kteří proudí do Evropy, jsou obrovské. Navíc to je emotivní záležitost, ke které se váže mnoho příběhů, reportáží, rozhovorů. To znamená, je to něco, co nelze ani zamést pod koberec, ani přehlížet. To znamená, je to prostě doopravdy zkouška celého za prvé toho evropského projektu a současně i, i test, řekl bych, té naší západní civilizace. Je to něco, s čím se nepotýkáme každý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm, bude tím zlomovým momentem v intenzivnějším hledání řešení té situace 71 mrtvol rozkládajících se v odstavené dodávce na dálnici?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Ono to tak sice vypadá, protože to je emotivně nesmírně silné, ale já si myslím, že tam nenajdeme jiné řešení. Samozřejmě najdeme tam apel na, na lidskost, ale já bych řekl, že nedá se říct, že by v Evropě převažovala ignorace a ... a nepřátelství k lidem, kteří jsou na tom špatně. Jenom asi to, co asi první musíme udělat, je doopravdy poctivě rozebírat příčiny a důsledky, protože pokud to neuděláme, tak se nedostaneme dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A rozebíráme je tedy poctivě? Pojďme k těm reakcím. Například francouzský ministr zahraničí kritizoval o víkendu přístup některých východoevropských zemí, včetně Česka, k imigrantům, označil ho za skandální, kritizoval země, které odmítají evropské kvóty. Jak vy to vidíte?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Tak především si myslím, že emigrace je logickým důsledkem globalizace. Je potřeba si uvědomit, že svět se nestal prostupným a otevřeným kvůli tomu, aby z toho měli všichni užitek, aby se všude žilo lépe. Vidíme, že globalizace je nakonec projektem těch, kteří se mají dobře, aby se měli ještě lépe, a to na úkor těch, kteří v tom otevřeném ekonomickém prostoru nejsou schopni konkurovat. To znamená, uprchlíci, jak já to cítím, intuitivně míří tam, kam z jejich zemí předtím odtekly peníze. S jistou nadsázkou si uvědomujeme, jak Západ nejprve destabilizuje nějakou diktaturu, nutí tomu osvobozenému státu spolupráci, ale ta spolupráce spočívá vlastně v ekonomické kolonizaci, někdy i vojenské okupaci a pak z té vyrabované ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že ..., pardon ...

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
... kolabující země lidé prchají na Západ, ale v naději na životní jistoty, kterým kupodivu paradoxně se doma naposledy těšili za toho diktátora. A to je, to je základní začarovaný bludný kruh, který se musí někde porušit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Chtěla jsem se jenom zeptat, omlouvám se, zda si myslíte, že třeba ty peníze do Evropy odtekly ze Sýrie?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, tak Sýrie je jedním z těch moderních bojišť, ale, ale zájem byl samozřejmě o nastolení demokracie v Iráku, v Libyi, no a to byly ty země, které shodou okolností oplývají ropou. Pokud jde o Sýrii, tak ta je důležitá jako, jako trasa, přes kterou se buďto povedou, nebo nepovedou ropovody, plynovody. Vlastně pokaždé, když se podíváte na ta místa, která jsou zasažena nějakým neklidem, válkou, tak pokaždé i najdete někoho, kdo má na tom zájem, kdo, kdo by potřeboval, aby se tam změnil režim a ten byl přístupný něčemu anebo někomu. To znamená, my se angažujeme ve světě, no a potom těžko můžeme říct, že se nás to netýká, když prostě se v těch zemích nedá žít a utíkají z nich lidé. Jenomže na to je vlastně odpověď mnoha lidí, kteří řeknou: "Jak my? Proč se říká stále "my"? Však my jsme tam nechtěli jít ...," jo. Robert Fico říká, že my jsme nebombardovali Libyi, jo a má tím pádem argument, proč se staví proti té migrační vlně. Tak samozřejmě, když se řekne "my", tak tím vlastně přijímáme odpovědnost za představitele, které jsme volili, za, za stát, jehož jsme součástí a který se na veřejnosti nějak rozhoduje, ale ve skutečnosti asi doopravdy je potřeba udělat nějak, nějaké, nějaké, nějak, nějaký rozdíl mezi tím, co chci já jako občan a co chtějí lidé, kteří mají vliv a peníze a zájmy, které nejsou mými zájmy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Celá Evropa se už měsíce dokola táže a evidentně nenachází vhodné nebo efektivní řešení, jak tu uprchlickou krizi řešit. Ploty či zdi se v historii nějak příliš neosvědčily, Maďaři dostavěli plot, Slováci a Poláci říkají, že přijmou pouze křesťany. Jaké by bylo podle vás řešení? Existuje vůbec?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, u nás se hovoří o tom, že by se poslalo 1 500 nebo 2 600 vojáků na hranici a že se vybudují nějaké, nějaká zařízení. No, my jsme na tom ještě dobře, protože když se podíváme na Českou republiku, tak většina uprchlíků zde zůstat nechce. Oni vlastně naším územím procházejí, míří někam, kde vidí prostě svoji budoucnost, a to je většinou Německo. To znamená, že náš problém je spíš v tom, že je policie a velice, řekl bych, agilní a snaží se je chytit, no a tím pádem, když je někde najde bez dokladů, no tak je musí zaregistrovat, ubytovat, nakrmit a ještě je tím naštve, protože oni tady nechtějí zůstat, to znamená, tady ten problém není, není, není v tom, že by sem přicházeli jako, jako nějaká invaze a chtěli, chtěli nám něco špatného. Ten strach, který u nás existuje, to je strach především z neznámého, protože to je vždy tak, že i když člověk něco nezná, nemá s tím osobní zkušenost, tak, tak ho to lehce děsí. Když se s tím seznámí, tak potom až k tomu zaujme nějaký ne emocionální, ale racionální přístup. To znamená, my až takový, řekl bych, problém nemáme, ale jsou země, kde ten problém mají. Když se ptáte, jak ho vyřešit, tak samozřejmě já v těch uprchlících především vidím lidi, lidské bytosti, někoho, kdo, kdo zasluhuje pomoc a ke komu je potřeba se postavit solidárně a to znamená, já v nich nevidím invazi, jo, prostě, ale jsou lidé, kteří se na ně dívají a mají pocit, že, ano, to jsou islamisté, kteří sem přicházejí porazit naši civilizaci, připravit nás o naše hodnoty a ještě se v tom vzájemně různě utvrzují, no a ..., ale to, jestli, kdo, kdo má pravdu, co v tom jejich útěku převažuje, tak to je potřeba řešit bez emocí, velice racionálně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak nám to naši politici u nás vysvětlují? Dostává se nám právě i vzhledem k tomu, že v části veřejnosti panují obavy, spousta otázek? Nakolik nám politici vysvětlují tu situaci, naše možnosti, i třeba tu připravenost bránit, chránit naše hranice armádou?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Tak především bych řekl, že jsou to pokrytci, kteří nehovoří o těch skutečných příčinách, proč k tomu došlo, proč jsou války, proč, proč lidé utíkají a jsou to, jsou to politici, kteří se od toho způsobu, jak, jak to dnes ve světě chodí, nedistancovali. Mlčeli k tomu, to znamená, nesou spoluzodpovědnost za, za to, co se děje. Pokud jde o ten konkrétní přístup, tak tam už to musíme dělit. Jsou politici, kteří vždy těží z toho lidského strachu, snaží se ho prohloubit a, a vlastně se profilují sporem. To znamená, jsou rádi, když se rozvíří ty emoce a když jsou lidé zděšeni a tehdy prostě získávají prostě jejich pozornost, a potom ve volbách taky jejich hlasy. No a pak jsou politici, kteří jsou pro mírné řešení, jsou vstřícní, spíš apelují na to dobré v člověku, ale ti v těch rozjitřených dobách většinou působí jako slaboši, kteří neumějí prostě rozhodnout, nemají teda tu pevnou ruku a ti potom ztrácejí, ale určitě dělají pro takové uklidnění situace více, než ten, kdo přilévá do ohně. To je jasné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekové půjdou potřetí k volebním urnám za posledních 8 měsíců. Země se zahraničními věřiteli dojednala dohodu o třetím záchranném programu. Jak vy vidíte, Ivane, tu situaci? Zaplatil Alexis Tsipras za nedodržení svých předvolebních slibů o tom, že skoncuje s úspornými opatřeními?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Tak ten důvod, proč Řecko nakonec přijalo ten tvrdý diktát eurozóny, místo toho, aby eurozónu opustilo, podle mě doopravdy není ekonomický. Ta opatření, která Řekům "vnutili" věřitelé, a bylo jasné, že to je právem silnějšího, jsou likvidační. Řekové se nevzpamatují, dluhy nesplatí. Řecká vláda podle mě, ta kapitulovala ze 2 důvodů. Za prvé proto, že v Evropě nenašla žádného spojence a za druhé proto, že má doma /nesrozumitelné/ ... Já si myslím, že řecký premiér není zrádcem svých voličů řeckých anebo většiny, většiny Řeků. On je spíše realista, který tou kapitulací nejspíše, i když se o tom nepíše, zabránil nejhoršímu, protože jednoduše Řecko nemůže z Evropy odejít. To se nedá nějakým hlasováním rozhodnout. Možná zabránil dokonce nějakému krvavému převratu, převzetí moci armádou, protože je jasné, že kdyby zůstaly zavřené banky, tak vzniknou nějaké odstředivé tendence, nějaké občanské nepokoje, možná násilnosti a to, to by prostě ta jeho vláda stejně nepřežila. To znamená, já mám pocit, že, že pro Řeky tím, že kapituloval, že to vzdal a že vlastně zradil celý program té Syrizy, takže, že vlastně udělal pozitivní věc. Nic mu prostě jiného nezbylo. Řecko nemělo na to, aby se prostě postavilo na odpor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm, Tsipras je u Řeků nadále velmi populární. Může, myslíte, pomýšlet tedy na další volební vítězství? Proč by měli Řekové třeba znovu zvolit Tsiprase?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Protože nemají asi nikoho lepšího.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Těžko říct. Je jasné, že prostě ty země, které vládly před ním a které Řecko do té situace přivedly, si za tu krátkou dobu, co jsou v opozici, nestihly vylepšit renomé, na to je přece jenom potřeba více let. To znamená, že Řekové za tu situaci, ve které jsou, stále obviňují především ty minulé vlády, nikoli tu, nikoli tu poslední, která zřejmě byla schopna přesvědčit Řeky, že to mysleli vážně, že zkusili, co se dá, ale pak ve chvíli, kdy hrozilo, že to Řecko doopravdy půjde k nějakému bankrotu, krachu, ze kterého by se potom muselo vzpamatovávat několik let, dlouhou dobu, na to ale lidi dneska nemají trpělivost. To prudké zhoršení životní úrovně, které by v první chvíli vzniklo, než by se potom nějak vzpamatovali, tak to by prostě ta společnost nepřežila. To si mohl dovolit Island, že se vzbouřil proti všem, řekl: To jsou všechno vymyšlené peníze, my vám nic nevrátíme a hotovo. Zapomeňte"! No a zvolili prostě velmi komplikovaný systém, jak se z toho celého dostat a taky se dostali, ale to byl Island, na kterém až tak moc tomu finančnímu světu nezáleželo. Pokud jde o Řecko, tak tam prostě potřebují dostat zpátky banky svoje peníze a přes Řecko prostě tam ty peníze pošlou, zase si je vyzvednou. To je úplně jiná situace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řecko bylo a je v neřešitelné dluhové krizi. Co se vlastně ale, Ivane, změnilo? Je tato země nadále závislá na balících pomoci? Ten třetí je za, tuším 86 miliard eur.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
No, tak podstatné je, že ta řecká krize nebyla vyřešena ku prospěchu eurozóny. To Řecko slouží k hloubení dalšího tunelu do veřejných financí v členských zemí, což v konečném důsledku podle mě ohrozí samotné euro. Ta situace dává zapravdu lidem, kteří nevěřili, že ta společná měna může fungovat ve zcela rozdílných zemích. To, to prostě, s tím se euro rodilo. Prostě tyto pochybnosti byly úplně od samého začátku. To, co víme dnes, je, že ta eurozóna, která z počátku působila jako takový přístav stability, my jsme ještě před pár lety měli takovou tendenci závidět sousednímu Slovensku, že je v eurozóně, tak najednou, když se podíváte na eurozónu, tak spíše má image žaláře pro dlužníky a v něm platí /nesrozumitelné/ ... v eurozóně ..., prostě není místo pro nezávislou politiku, ale ani vůle dělat společnou politiku ku prospěchu občanů. To znamená, já začínám mít takové podezření, že být mimo eurozónu přestává být handicap.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm, ale dělat dluhy a třeba manipulovat s čísly, statistikou, to se také nedělá.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Ne, to, to je, to je prostě, ten, ten nešvar, to je ten mor ..., všichni jsou uvedeni do dluhů. Ty dluhy prostě Španělska, Francie Itálie, vlastně všech, jsou, jsou obrovité a vlastně všechny nesplatitelné. Tady je, tady je soutěž, ve které, když se na to podíváme, ekonomická, vyhrává stále jenom jeden, a to je Německo. Jo, prostě kromě Němců všichni ostatní si půjčují, zadlužují se, no a ... a dochází prostě samozřejmě k obrovskému pnutí, protože bylo to, toto je projekt, který, to je "mission impossible", jo, prostě euro tím způsobem, jak bylo koncipované, jak bylo nastavené, se ukazuje, že nemůže fungovat. Jenomže bude fungovat do té doby, než se vymyslí něco jiného a ... a vlastně plán B není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není žádný plán B ani ke zmíněné globalizaci, kterou jste nakousl, jako výjimka všeho?

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Já myslím, že je. Já jsem, já jsem stoupenec lokalizace. Já mám pocit, že znovu musí dojít k tomu, že lidé budou tam, kde jsou, sami řešit své problémy, že vlastně ten svět se od toho, čím je dnes, znovu nějakým způsobem zmenší a ... a ... a věci dostanou nějaký přirozený smysl, jo, prostě to není možné, aby o, o nás se rozhodovalo někde, někde úplně, úplně jinde a abychom pouze přihlíželi svým vlastním osudům. To je proti rozumu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Míní komentátor Ivan Hoffman, dnešní host "Jak to vidí..." Já vám za to děkuji. Na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor
--------------------
Také, hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejenom na Řecko, ale také prudký pád čínských akcií a jeho dopady i pro českou ekonomiku se podívám zítra s profesorem Richardem Hindlsem. Dobrý den všem přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.