Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 29. prosince

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hezký den a příjemný poslech přeje Miroslav Dittrich. Hostem dnešního pořadu Jak to vidí je komentátor Ivan Hoffman. Dobrý den do Zlína, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor
--------------------
Přeji hezké ráno.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Poslední desítky hodin nás dělí od konce roku 2014, a tak je příležitost připomenout si, co se během roku stalo, jaký to mělo vliv na lidi v této zemi, na co se už zapomnělo a na co se zapomenout naopak nedá. Každá událost je vždycky spojena s nějakou osobou nebo skupinou lidí, a tak se pojďme s Ivanem Hoffmanem ohlédnout za rokem 2014 skrze některé osobnosti. A navrhuji začít s prezidentem Milošem Zemanem. Naposledy jsme ho slyšeli v pátek v jeho Vánočním poselství. Jaký byl, Ivane, vlastně Miloš Zeman v roce 2014, anebo jaký byl rok 2014 v osobě Miloše Zemana?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor
--------------------
No, tak myslím, že je dobré začít panem prezidentem, i když jeho, řekl bych politický vliv a nebo jeho politická moc z titulu ústavního není velká, ale je to osobnost, která má schopnost podobně jako jeho předchůdci Václav Havel a Václav Klaus, určovat témata, o kterých se diskutuje, nastolit agendu. On za většinu té publicity, které se mu v tomto roce dostávalo, vděčil, to je teda můj názor, averzi většiny novinářů, kteří kdykoli měli pocit, že to jenom trošku jde, tak mu namydlili schody, a ty jeho výroky, bonmoty, kterými rád provokuje, okamžitě si vzali za téma analýz, komentářů nejen tedy zpravodajství a rozebrali je do posledního detailu. To znamená Miloš Zeman poutá na sebe pozornost. On ji poutal vždy a v tomto roce se dá říct, že k tomu bylo několik dobrých důvodů. Ten první byl, že zkraje roku jmenoval vládu, od které se teda hodně očekávalo, nakonec v závěru roku ji pochválil jako vládu, která dala lidem naději. Měl především na mysli některé ekonomické kroky, které ta vláda udělala a tak dál, plus taková důležitá témata, o kterých se hovořilo a kde se prezident, dá se říct, rozešel s takovým hlavním proudem názorovým, někdy se říká mainstreamem, byla témata Ukrajiny, Číny a pak také pojetí lidských práv. Pokud jde o Ukrajinu, tak Miloš Zeman našel pochopení pro i duhou stranu konfliktu, to znamená nebyl vysloveně protiruský, to mu hodně lidí vyčítalo. Pokud jde o Čínu, nedostatečně z hlediska médií zdůrazňoval klasické téma, u nás hodně diskutované, okupace Tibetu, prostě neplísnil Číňany za to, že jsou někde, kde by podle některých neměli být. No, a konečně tím třetím tématem, kterým se mu podařilo doslova rozdivočit společnost a velice úspěšně ji rozdělit, bylo téma lidských práv a dívčí punkové skupiny Pussy Riot, která v Rusku byla kritizována vrchností, dostaly se za své některé provokace dokonce do vězení a staly se vlastně pro někoho, pro část veřejnost symbolem boje za lidská práva, zatímco Miloš Zeman tvrdí, že pokud ony jsou teda symbolem boje za lidská práva, tak je to urážkou těch, kteří doopravdy za lidská práva bojují, a tento spor vlastně vydržel mu od těch populárních Hovorů z Lán až po jeho Vánoční poselství, což už teda chápu, že někteří komentáři vnímají jako trochu posedlost.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Je Miloš Zeman ten, který rozděluje společnost, nebo vlastně ta společnost už je rozdělená, naše?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor
--------------------
Já mám, pocit, že je rozdělená, že on moderuje rozdělenou veřejnost. Ale je otázka, jestli prostě ta veřejnost je rozdělena náhodně, jestli to způsobují politici a nebo rozdílné podmínky, v kterých lidé žijí, anebo jejich rozdílné priority, jestli to náhodou teda není tak, že ta společnost vlastně ani nechce být jednotná. Mám tím na mysli, že v prezidentské volbě bylo přece možné zvolit doopravdy minimálně dvě velice, řekl bych, vhodné prezidentské kandidátky Zuzanu Roithovou, Táňu Fischerovou, které by doopravdy společnost sjednotily, to je nepochybné. Ale mám pocit, že veřejnost u nás zatím po nějaké jednotě a po nějakém klidu netouží a je ráda rozdělená, že vlastně v nás je takové pnutí, napětí, že jsme mírně takoví jako rozjívení, rozčílení a že nám to vyhovuje, to znamená jak Karel Schwarzenberg, tak Miloš Zeman slibovali doopravdy, že ta společnost bude rozdělená, z těchto dvou symbolů rozdělení si nakonec občané jednoho vybrali.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Další osobností, která byla skutečně nepřehlédnutelná a doposud není přehlédnutelná, je Andrej Babiš. V čem podle tebe spočívá tajemství jeho popularity?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor
--------------------
Tak, nejpopulárnějším politikem je nepolitik, politický amatér, tam je myslím obsaženo vše. Hodně komentátorů, kteří prostě nejsou zrovna z jeho novin, tak mají pocit, že jedná se o okouzlení, které pomine. Dávají mu dva roky s tím, že dříve nebo později se budou hodnotit jeho výsledky, ty zatím nejsou valné, zatím stále slyšíme takovou mantru, jak všechno jde hůř než si politici - nepolitici mysleli, a to samozřejmě je možné, že dříve nebo později to charisma pomine. Ale teď jsme v období, kdy Andrej Babiš doopravdy sbírá kladné body, popularita jeho hnutí roste a vše to stojí vlastně na takové základní myšlence, se kterou on do politiky přišel, a to, a to je ta představa, že stát má fungovat, a že je potřeba, aby fungoval, ho řídit racionálně jako firmu. K tomu je asi dobré říct, že to samozřejmě lze, stát lze řídit jako firmu, ale firma se nikdy nestane státem, nebude. Jednoduše stát má trochu jiné povinnost, jiné úkoly než jenom vydělávat, než jenom perfektně fungovat a hromadit zisk, to znamená tam, kde se Andrej Babiš pokouší o to, aby věci fungovaly, to znamená odstraní zbytečné chyby, které prostě předtím se děly, protože politik je v tom řízení z toho jeho pohledu vlastně amatér, špatný manažer, tak tam stát zřejmě něco ušetří, ale je otázka, jestli i se podaří mu udělat lidi spokojenější pouze tím, že se zdůrazňuje, já nevím korupce, nefunkčnost, nekompetentnost a tak dál. To znamená zatím jsme svědky toho, že Andrej Babiš nabízí jiné pojetí politiky než na jaké jsme byli zvyklí. Má takový ležérní, ledabylý styl, vlastně neustále zdůrazňuje, že se spíše obětoval, že ho to nebaví, že se na ten cirkus nemůže dívat a tak dál, ale dříve nebo později se vlastně stane tím politikem. On už jím vlastně je, to znamená toto kouzlo, toto charisma, že politický post významný ministra financí zastává člověk, který mluví tak obyčejně jako všichni ostatní, to dříve nebo později přestane fungovat a doopravdy budeme chtít vidět, co vymyslel, jaký jiný výsledek bude z toho jiného politické stylu. A není úplně vyloučeno, že se to Andreji Babišovi podaří, že doopravdy nebude chtít jako žádný manažer nechce být neúspěšný, takže nebudete chtít být neúspěšným politikem. Ale jak říkám bude pro to muset udělat víc než jenom ten ledabylý politický styl, který mu přináší sympatie.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Je možné, že lidé mají rádi ten přístup řídit stát jako firmu proto, že vlastně řídit firmu je vlastně černobílejší, jasnější, kdežto stát má různé role, které nejsou jenom přímo zisk - nezisk a tak dále, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor
--------------------
Přesně tak. Ono jsou chvíle, kdy si člověk říká, že Andrej Babiš řídí stát jako svou firmu, když stát dává miliardové zakázky jeho firmám Uniles, Navos, Agrofert, tak tehdy to vypadá tak, že díky tomu, že je zde stát, tak dobře prosperují jeho firmy, a teď je otázka, jestli stát profituje z toho, že prosperují Babišovy firmy, jo. Zatím on jenom říká: "Já ani nevím, že byla nějaká soutěž, to jsem kdysi náhodou koupil," a vlastně tváří se, že s tím svým byznysem ani nemá vlastně nic moc společného, ale tom u se těžko věří. To mu jenom zatím všichni odpouštějí, protože to je samozřejmě zjevný a jasný konflikt zájmů, za jiných okolností, kdyby ho novináři neměli rádi a publiko ho nemělo rádo a nebyl nejpopulárnějším politikem, no, tak mu to samozřejmě okamžitě všichni drsně omlátí o hlavu. Ale když se tak stane, někdo na to upozorní, ukáže prstem, no, tak tehdy on tak roztomile řekne: "No, v televizi mě nemají rádi," a zas je všechno v pořádku. Ale to je jenom do času! Musí to být doopravdy tak, že ten stát řízený jako firma přinese prospěch občanům. Pokud to se stane, tak Andrej Babiš bude vítězem.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pojďme k další osobě, osobnosti, a je to Adriana Krnáčová, první žena v roli pražského primátora, ale nikoliv první člověk v této funkci, který vede Prahu a není z Prahy. Co si o tom myslíš, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor
--------------------
No, tak určitě je zajímavé, že Adriana Krnáčová, o které by to před rokem nikdo nikdy neřekl, se tou pražskou primátorkou mohla stát. Ona má dobrý kredit z minulosti, byla ředitelskou Transparency International, v této funkci její výroky o korupci v době, kdy byla taková docela i osamocená a kdy politici byli na to velice alergičtí, když se vlastně toto téma objevovalo, tak v té době ona doopravdy byla takovou výraznou, výraznou postavou, ale za to určitě nevděčí tomu vítězství ve volbách a tomu dnešnímu svému postavení. Jednoznačně za to vděčí Andreji Babišovi, to je jasné. Ono se dá říct, že v té chvíli, když se konaly volby, kdyby Andrej Babiš kandidoval a nebo napsal na první místo kandidátní listiny hnutí ANO houpacího koně, tak by se primátorem stal houpací kůň. To tak prostě s velkou pravděpodobností je. Ale já teď nechci vůbec snižovat její šance, ona doopravdy má za sebou zajímavou kariéru a mnoho věcí se naučila, otázka, a určitě bude chtít uspět, to je jasné. Otázkou je, jestli vůbec v tom prostředí toho pražského magistrátu a všech těch úředníků a také všech těch lobbistů, kteří jsou navázáni na ten byznys a právníků a advokátů, jestli tam vůbec lze uspět? Ono asi ten nejpravděpodobnější scénář je, že se bude snažit doopravdy hodně, ale nakonec z toho nic moc nebude. On se snažil konec konců i bývalý primátor Hudeček a viděli jsme, jak to skončilo, jak nakonec se to nepodařilo, to znamená půjde to ztuha a uvidíme jak se prosadí, ale je potřeba ji samozřejmě držet palce, protože Praha, to je město, které nakládá obrovským rozpočtem a bylo by dobré, kdyby prostě ty peníze se vyžily rozumně ve prospěch města a jeho obyvatel, to znamená držet palce ji lze, ale jsem trochu skeptik.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ty si se zmínil o tom, že to není vůbec jednoduché vést Prahu nebo jakýkoliv takový velký vlastně, velkou instituci. Nedávno vlastně kolega, tvůj kolega Cyril Höschl v tomto pořadu řekl, že dneska už se budou pomalu lidé bát i stavět dálnice, aby se náhodou potom nedostali do nějakého problému a nebyli popotahováni u soudu, že je ta společnost tolik předpisována a tolik sešněrována, že je to prostě velmi složité.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor
--------------------
Ano, určitě, určitě.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Další osobností je prezident, říkám prezident Václav Klaus, který mimo jiné vyslovil určitou averzi vůči prvnímu českému prezidentovi Václavu Havlovi. Jak ty to vidíš, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor
--------------------
Václav Klaus byl dlouhá léta zvyklý, že je středem pozornosti, říkal jsem to v tom úvodu, byl to on, kdo určoval agendu o čem se bude mluvit a diskutovat. Dnes, aby se dostal do médií, tak doopravdy musí říct něco nečekaného, že mu ta publicita chybí, to je evidentní, on je ten typ, který potřebuje, aby se o něm občas mluvilo, aby nebyl úplně ze hry. Ale u těch některých výroků, kterými se letos dostal do pozornosti, by neřekl, že vždy to bylo jenom proto, aby na sebe upozornil. Pokud jde o kritiku Václava Havla, od začátku se vědělo, že se ti dva doopravdy nemají rádi. Václav Klaus byl na Václava Havla vysloveně alergický, on ho doopravdy neměl rád. Řeč, která zazněla na pohřbu Václava Havla, to bylo, to byla úlitba v té chvíli a momentální jako potřeba být za toho pozitivního, hodného a tak, ale možná v té chvíli, když to Václav Klaus přednášel, tak i věřil tomu, co říká, ale jak plynul čas, tak se vrátil k tomu svému hodnocení Václava Havla jako člověka, který kazil prostě budování kapitalismu, tak jinak bych to jinak řekl. To znamená on ho doopravdy nikdy rád neměl, to znamená ani se od něho nedá očekávat, že by ho uměl objektivně posoudit. Václav Klaus, je mu vlastně tato empatie, ta schopnost vcítit se do druhých lidí, mám pocit, doopravdy chybí. On je solitér sám jediný, který je důležitý a všichni ostatní jsou daleko, dál někde pod prahem jeho vnímaní. Jsou i tací lidé. Dlouhou dobu prostě mu tato pozice zaručila vysokou popularitu, vedl stranu, která doopravdy byla nepřehlédnutelná a vlastně s jeho odchodem postupně ztrácela na významu, to znamená Klaus je svůj, těžko od něj očekávat něco jiného. Zajímavý je ten jeho postoj vůči Ukrajině, postoj Evropské unie a USA, které kritizuje s tím, že to celé zavinily, že to zorganizovaly, převrat, že to bylo úplně zbytečné. A mám pocit, že tady on také nechce být za každou cenu originální, jednoduše ta jeho averze vůči Bruselu, která je dlouhodobá,...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor
--------------------
... se tady najednou objevila a on škodolibě vlastně glosuje malér, který si Evropská unie roztržkou s Ruskem a tím, že sleduje tu americkou linii, způsobila. To znamená on jako kdyby říkal: "Já jsem vám to říkal od začátku, tohle prostě nemůže dobře dopadnout, je potřeba silné národní státy, Brusel, ať je jenom zprostředkovatel byznysu, ale ať nedělá politiku, protože to neumí." Mám pocit, že takto je potřeba té Klausově politice rozumět.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak nebyly to jenom současně bývalý politici, mezi osobnostmi, které nějakým způsobem byly výrazné v tom letošním končícím roce, byl to například třeba také armádní generál Petr Pavel. Jak vidíš tuto osobnost, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor
--------------------
Tak, on byl jmenován předsedou Vojenského výboru Severoatlantické aliance, to znamená druhým ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Nejvyšším.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor
--------------------
... nejdůležitějším člověk v NATO. Nastoupit má 26. června 2015, tam je prostě nějaké období, kdy se na tuto kariéru připravuje a já mám pocit, že toto je nesmírně zajímavý příběh tohoto roku a vlastně hrozný paradox, protože generál Pavel svou kariéru začínal u konkurence ve Varšavské smlouvě, navíc v zemi, kde armáda nemá žádnou mimořádnou prestiž, kdykoli se měla bránit, tak politici rozhodli, že to nemá cenu a tak vlastně vojenské zásluhy mají sbory vzniklé v zahraničí a tak dál. To znamená ten generál Pavel musí být doopravdy silná osobnost, protože jeho do toho postu nevynesla Česká republika a její bojové úspěchy a nebo válečné tradice a tak dál. On se těm kolegům v Alianci údajně zamlouval hlavně kvůli tomu, že byl schopen, když se o něčem debatovalo, hovořit na přímo, bez takové té politické korektnosti, která lidem ve vysokých funkcích právě proto, aby neudělali chybu a neřekli něco, co pak budou litovat, vlastně brání jim se normálně vyjádřit. To znamená on je zřejmě doopravdy člověk, který se hodí do takovéto situace, protože je schopen mluvit na rovinu, plánovat, je to prostě voják. No, a zvláštní na tom je, že právě generál Pavel bude ten, který by měl v budoucnu, protože se úplně zásadně mění svět, mění se vojenské doktríny a tak dál, plánovat konfrontaci s Ruskem a na to jsem tedy velice zvědavý, protože mám pocit, že to, co teď vzniká prostě takové to napětí mezi Ruskem a Severoatlantickou aliancí, tak tam určitě ti, kteří budou nejvíce chtít promlouvat do toho, jak, jaké budou postoje NATO, tak to budou doopravdy jiní generálové a to především ti američtí, protože tam je síla těch vojáků a tak dále. Evropa, co si budeme namlouvat, je stále pokud jde o armádu, velice málo bojeschopná. Ale uvidíme, možná je generál Pavel Američanem, aniž bychom to tušili a bude tu práci dělat dobře.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Asi si ho skutečně musel vybrat někdo jiný než my Češi, protože i sám generál Pavel tvrdí, že statečnost se v Česku neodpouští. Tak, pojďme na další osobnosti. Petr Příhoda, publicista, profesor etiky, v letošním roce zemřel, toho bychom ještě měli zmínit, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor
--------------------
Já si Petra Příhodu cením jako přítele, ale on byl také náš kolega dlouhou dobu glosoval politickou situaci u nás, politickou scénu. Z takového pohledu etika, protože on přednášel na II.lékařské fakultě etiku, současně vedl přílohu Katolických novin velmi zajímavou, to znamená byl to člověk, který byl já bych ho charakterizoval jako katolického intelektuála, kterému to jak to světské prostředí, tak i to medicínské prostředí odpustilo, protože jednoduše byl zajímavý a bylo zajímavé ho sledovat a poslouchat. No, a důvod, proč na něj určitě budu dlouho vzpomínat, je že Petr Příhoda měl, měl před časem takové velice zajímavé dilema, o kterém jsme si spolu povídali. My jsme se každé léto potkávali, on jezdil na chalupu na Moravu do Koryčan a prošli jsme vždycky dlouhé procházky lesem, no, a tam jsme debatovali o politice, o novinařině, o Bohu, o teologii, no, a on byl zajímavý tím, že jako člověk vzešlý z disentu byl zvyklý bořit mýty, říkat lidem nepopulární pravdu. Jenomže to znamená brát lidem iluze, uvádět posluchače v nejistotu, brát mu půdu pod nohami, a tím pádem vlastně v jedné chvíli si uvědomil, že sice říká ty nepopulární věci, ale lidé ho nemají rádi, prostě, že je potřeba hledat jiný způsob jak psát, jak mluvit k lidem takovým způsobem, aby člověk nebyl jejich nepřítel. A to je vlastně věc, kterou člověk dennodenně řeší, jestli prostě lze najít takový způsob, aby člověk říkal pravdu, ale současně se nedostal s lidmi do konfliktu. Pro mě byl Petr Příhoda strašně statečný, důležitý člověk a vzpomínám na něj rád.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ivane, já bych ještě mohl jmenovat další osobnosti, a ty by si o nich mohl hovořit, například o trenérovi fotbalové reprezentace, který ze čtyř zápasů nám přivezl vlastně 12 bodů, je to snad kouzelník.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor
--------------------
Pavel Vrba.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Samozřejmě, ale už pomalu budeme končit, protože přichází pořad Je jaká je, a já bych ti chtěl popřát úspěšný nový rok 2015 a velmi, velmi se těším zase na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor
--------------------
Já také, také hezký rok, všem i posluchačům.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Děkujeme. A ještě jedno upozornění, v roce 2015 budeme vysílat tento pořad i v neděli a toto sváteční vydání budou střídavě uvádět sestra Angelika a Jan Bárta, bývalý ředitel humanitární organizace Adra. Hezký den pro dnešek přeje Miroslav Dittrich.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.