Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 23. ledna

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Od mikrofonu zdraví Eva Hůlková. A kdo je náš společný pondělní host v Jak to vidí? Publicista, komentátor, inspirativní glosátor Ivan Hoffman, kterého tímto zdravím přes radiomost do Zlína. Ivane, dobrý den.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Přeji i vám hezké ráno a také samozřejmě našim posluchačům.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Škoda, že tady nejste. Ráda bych viděla, jestli jste taky tak zmrzlý jako my tady v Praze. Smog už tam nemáte podle ranního zpravodajství, že?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
No, myslím si, že je zimně, ale já bych řekl příjemně.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře. Urodilo se nám hodně věcí k diskusi. Společné mají to, že ukazují, jak se velké politické děje prolínají a odrážejí v životech občanů, jak je ovlivňují. Namátkou - Donald Trump v Bílém domě, Česko-německá deklarace, její dvacetiletí existence a obrovský potenciál pro vzájemné vztahy. Pojďme na to. Tak tedy není pochyb o tom, že páteční inaugurace 45. prezidenta Spojených států Donalda Trumpa je událost globálního významu. Tento muž budí emoce, reakce na něj jsou vyhrocené a svět čeká, jaké to s Donaldem Trumpem bude. Jaké to bude? Co vám, Ivane, naznačuje váš instinkt člověka, který prolínání velké politiky a běžného života sleduje celý svůj profesní život?

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
No, když se na to podíváme tak, jak jste položila otázku, tak náš život se zas až tolik zřejmě nezmění. Ale všichni se shodují, všichni to tak cítíme, že svět s Trumpem bude určitě jiný, než byl dosud. S tou změnou přicházejí rizika, o těch se hovoří hodně, ale přicházejí s ní také naděje. Zatím, vlastně když posloucháme tu záplavu komentářů a poznámek a čteme je v zahraničním tisku, tak zjišťujeme, že se vyjadřují k Donaldu Trumpovi vesměs lidé, kteří si zřejmě moc nedovedou představit jiný svět, než je ten, ve kterém žijeme, který je teď. Ale občas se stává, a mám pocit, že toto bude právě ta chvíle, kdy ten svět se zásadně změní, a tak vlastně musíme ještě s těmi komentáři, pokud mají mít nějakou hloubku anebo smysl, chvíli počkat.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také už jsem četla názor, omlouvám se, že jsem zapomněla autora, že by bylo jaksi zpozdilé domnívat se, že Trumpa volili jenom populisté, že to je čistě jenom jakoby populistická záležitost, že to je mnohem složitější. Jak to vidíte vy?

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Určitě ano, protože když se podíváme na to, kolik voličů přišlo ve Spojených státech k volebním urnám, tak to bylo 54 procent voličů. Svůj hlas nevyjádřilo nebo nedalo ve volbách 230 milionů Američanů, což mimochodem byla nejnižší účast od roku 2000. A teď samozřejmě můžeme o tom různě přemýšlet, co to znamená, ale vlastně to podle mého názoru může znamenat i to, že těch lidí, kteří v Americe byli spokojeni s tím kurzem, jak vypadaly vlády za Baracka Obamy, ale i za jeho některých předchůdců, protože ten styl s příchodem Baracka Obamy se příliš nezměnil, tak vlastně spokojenost s tou současnou Amerikou vyjádřila pouze čtvrtina Američanů. Ti ostatní buďto volili změnu, anebo prostě pro to zachování toho kurzu nehlasovali. To znamená tam zřejmě doopravdy nazrála atmosféra ke změně.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ivane, co myslíte, jak tedy rozumět tomu jeho sdělení z inauguračního projevu - America First, Amerika především, na prvním místě? Jaká je to změna politického kurzu? Zase odhadujeme v tuto chvíli, že ano.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
No, když se podíváme trochu zpátky, tak po rozpadu Sovětského svazu vlastně zmizel ten model světa, kdy byly dvě velmoci, které mezi sebe si rozdělily vliv, no a najednou zde byl jeden velký mocný hegemon, který vládl, no a z odstupu, z dálky Američané působili jako země na mnohé. Na někoho působili vždy jako vzor demokracie, kterou je potřeba rozvážet do celého světa, ale na mnohé země, lidi, regiony působili Američané jako ti, kteří si dobře žijí na úkor toho ostatního světa, kterému vládnou. No, ale ve skutečnosti se ukázalo, že ...

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Leckde to bylo obráceně, viďte?

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
No, no, hlavně se ukázalo, že ve skutečnosti si stále lépe žila jakási globální elita, která si vlastně stále lépe žila i na úkor velké většiny Američanů. To znamená, že my jsme vlastně s těmi obyčejnými Američany byli všichni, a stále ještě jsme, na jedné lodi, no a ten zisk vlastně z globalizace směřoval k stále menšímu počtu stále bohatších lidí. Před teď Kongresem nebo setkáním v Davosu vyšla taková statistika o tom, že osm nejbohatších lidí vlastní víc peněz než polovina světa. Jsou taková čísla o tom, že rodina Rockefellerových má víc peněz než všichni ostatní dohromady. A když se na to podíváme, tak tenhle ten trend, kdy hospodářství roste, pokrok jde stále vpřed, ale přibývá lidí, kteří z toho vůbec nic nemají, tak ten v jedné chvíli narazí na svůj strop. V jedné chvíli prostě si lidé řeknou ano, vidíme stále statistiky, jak je lépe a lépe, no ale já to na svojí peněžence nevidím, já to nevidím na své životní úrovni. Ta stagnuje, ta je dvacet let stejná. To znamená toto je potřeba vidět za tou změnou, že se doopravdy děje cosi pod povrchem cosi důležitého. Nejde jenom o toho Donalda Trumpa.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
A mimochodem ale, je v jeho zvolení skryt nějaký vzkaz pro evropské politiky?

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Tak pokud se potvrdí, že dochází doopravdy k nějaké velké změně, ale na tu si ještě musíme počkat, zatím slyšíme slova, nevidíme činy, ale pokud se proti těm globálním elitám vymezí Spojené státy, to znamená od globalizace začneme přecházet k jakési postupné lokalizaci, to je klidně možné, tak pak nebude mít pro Evropskou unii logiku těmto elitám nadále zajišťovat servis, anebo, drsně řečeno, sloužit, no a třeba si i v Evropské unii politici začnou všímat občany a uvědomovat si, že to jsou oni, kdo jim dávají mandát, aby se starali především teda o ně, aby i oni viděli, že z té globalizace, anebo z toho hospodářského růstu spíš, také něco mají.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná více mluvit s lidmi. Čeká nás, ve spoustě zemí nás čekají volby různé, všelijaké, počínaje u nás, ale i jinde, že ano. Více prostě nebo jinak, jinak.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Určitě, to se vlastně už i děje. Politici si to postupně uvědomují, že jsou zde pro lidi. Ono to vypadá jako fráze. Taky mnoho lidí teď reagovalo na ten Trumpův projev k lidem, když říkal vezmeme moc z Washingtonu a dáme ji vám, bezejmenným Američanům, kterých si nikdo nevšímal a tak dál, tak na to mnoho lidí říká, že to je prostě banální populismus, že tak to prostě nikdy není, a že vlastně lid si nikdy nevládne, vždy mu vládnou prostě ti, které si zvolil, to znamená takové to zdůrazňování té nepřímé demokracie. Ale ta nepřímá demokracie je cenná tehdy, když funguje, to znamená ve chvíli, když si jí lidi přestanou cenit, když mají pocit, že z ní nemají prospěch, tak tehdy funguje tato rétorika, a teď jde o to, kdyby Donald Trump to říkal pouze před volbami, a pak otočil, tak by se všichni tvářili, že ano, to je v pořádku, ale všichni jsou šokovaní tím, že on po volbách říká totéž, co před tím. To je ta změna.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, to bychom mohli rozvíjet hodně dlouho, tuto myšlenku mimochodem. Ještě takové jako emocionální hledisko nebo něco, co útočí jako na psychiku lidí, zapadá tato volba amerického prezidenta do nějakého jaksi širšího globálního kontextu v tom smyslu, že lidé touží po energických silných vůdcích, takových chlapácích, kterým třeba i leccos odpustí, ale že vnímají jaksi jejich vůdcovství víc než u těch předchozích lidí.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Je to možné. My jsme zažili takovou dobu, kdy ti politici se snažili nejlépe neříct vůbec nic a tím pádem nic nepokazit, mít stále otevřené dveře všemi směry, aby je někdo prostě nenachytal. Ale ukazuje se, že to nestačí. Lidé, pokud jsou v nějaké nejistotě, tak hledají prostě jasné slovo. To jasné slovo nemusí být jenom od populisty. My máme takový pocit, že když někdo něco řekne na rovinu, jasně, otevřeně, takže rovnou je to člověk, který se chce zalíbit, který je populista, ale my bysme se asi měli vrátit k té tradici, kdy ten politik, pokud chce prostě získat si jaksi vliv a respekt ostatních, tak doopravdy i něco řekne, jo prostě. Asi by to tak mělo být.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Poslední věc tady k tomu bezpochyby dominujícímu tématu. Podle dnešních zpráv se Donald Trump sejde v dohledné době s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem a s britskou premiérkou Theresou Mayovou, o které vy jste mimochodem napsal, že by mohla s Angelou Merkelovou dojednat rozvod, z kterého bychom měli všichni prospěch. Já si to pamatuji. No ale odhadnete, jak se budou nyní vyvíjet vzájemné vztahy mezi Spojenými státy a Českou republikou? Dá se to odhadnout?

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Já myslím, že se dá. Česká politika se vždy přizpůsobuje. Tak to prostě je. My nejsme velká země, nejsme velmoc. Naši politici nikdy nejdou proti větru. To znamená možná teď se budou politici přizpůsobovat něčemu lepšímu. Tak uvidíme, uvidíme.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ivan Hoffman je s námi. Letos v lednu je to 20 let, kdy tehdejší český premiér Václav Klaus a německý kancléř Helmut Kohl 21. ledna v roce 97 podepsali v Praze Česko-německou deklaraci. Dokument se rodil těžce, ale je to zrovna ten případ, kdy se vysoká politika prolnula s reálnými životy konkrétních lidí. Ta deklarace tedy obsahuje některá naprosto zásadní sdělení, totiž že Německo se omluvilo za válečná příkoří a Česko zase za poválečné vyhnání Němců. Jak zásadní byl tento moment v historii našich vzájemných vztahů, Ivane?

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Tak máte pravdu, že se rodila těžko. Když si na to vzpomínáme, tak byla to doba, kdy ani na jedné straně se příliš nevěřilo tomu, že tu dohodu lze vůbec dojednat. Musíme si uvědomit, že před tím dlouhá desetiletí ty vztahy mezi námi a Německem, ještě navíc jsme byli oddělení s tím západním Německem železnou oponou, byly napjaté. To znamená ...

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bylo vlastně jenom jedno téma, viďte?

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Přesně tak a vypadalo to tak, že obě dvě strany se v té minulosti prostě nějak zasekly, zapouzdřily, že prostě se s tím nebude dát nic udělat, takže vypadalo to jako taková čirá marnost. Já si pamatuju, že ta dohoda se domlouvala dlouho a hodně práce udělal například Pavel Tigrid, který jako ministr kultury hodně, hodně toho předjednal a tak dál, to znamená když nakonec přicházeli ti lídři se domlouvat, tak už měli na stole takový kompromis, který už byl pro obě dvě strany přijatelný. Nicméně ta dohoda byla především o tom, že každá strana má právo na svůj pohled, že vlastně nemusí se všechno dořešit až do úplného detailu, že se nemusíme na té minulosti úplně shodnout. A to asi bylo na tom klíčové, protože jinak by se ta dohoda podepsat vůbec nedala.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
A přesto, že jde ale i přes nějaké ty neshody smysluplně koexistovat a což to následující dvacetiletí krásně ukázalo, že?

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Tak ve chvíli podpisu to vypadalo, že se domluvil kompromis, který je téměř zbytečný. Pamatuji si, že z toho byly takové rozpaky, zda ta tečka za minulostí kompromisní je k něčemu, ale pak se ukázalo, že vlastně i ta kompromisní tečka stačila. Ukázalo se, že vlastně najednou jsme osvobozeni od toho, abychom neustále hovořili o minulosti a v té chvíli se ukáže, že na obou dvou stranách hranice žijí lidé, kteří mají velice podobné životy, velice podobná přání, a kteří jsou si vlastně hodně, hodně podobní, hodně blízcí, protože ten středoevropský prostor se nerodil dvacet třicet let, ale po staletí. To znamená najednou, najednou ty vztahy se zlepšily.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak hodnotíte to, že občané, prostě lidé zdola, jaksi rozpoznali potenciál tady toho dokumentu? Není to úžasné?

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Možná, že ho nerozpoznali, jenom prostě najednou už nemuseli se tou minulostí tak moc zabývat. Víte co, já mám někdy takový pocit, tu zkušenost máme všichni, jo, že mít špatného souseda, to je naprostá katastrofa.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
To znamená pokud je ta možnost se s někým domluvit a najít prostě nějaký úzus, nějaký konsensus jak spolu vycházet, tak je to taková obrovská úleva, to je tak důležité pro život, že pak nakonec je každý rád, a než aby se stále jako věnoval tomu konfliktu, který kdysi vznikl kvůli něčemu, tak raději nad tím mávne rukou a zapomene. A totéž asi platí i pro vztahy mezi národy. To vůbec neznamená, že do budoucna nevznikne nějaký jiný problém, že tím, že jsme vyřešili minulost, že nebude, nebude problém v budoucnu, ale po té zkušenosti, že už jsme takto těžké trauma byli schopni zvládnout, je větší šance vyřešit i ty problémy, které vzniknou v budoucnu.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
25. ledna v Berlíně má být potvrzeno prodloužení činnosti Česko-německého fondu budoucnosti o dalších 10 let. Připomeňme, že on původně vznikl kvůli odškodnění obětem nacismu, ale pak už se to jako přetransformovalo a je zaměřen hodně na přítomnost, to jest stipendia pro studenty, kulturní výměna, opravy kostelů v pohraničí. To je jako smysluplný vývoj tohoto fondu, viďte, Ivane Hoffmane?

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Určitě ano. Já mám pocit, že dnes je to už taková, taková řekl bych rutinní věc. Už se tomu nikdo ...

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
... nepodivuje. Ono vůbec ve chvíli, když něco začne normálně fungovat, tak si na to rychle zvykneme a už se o tom skoro nemluví a já bych řekl, že to je taky dobře, když se o věcech nemluví, a když fungují.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ministři zahraničí také podepíší za pár dní prohlášení k deklaraci, které má zreflektovat současný potenciál česko-německé spolupráce, a má, pozor, odkazovat na stávající problémy Evropy, na výzvy, kterým naše země musí čelit, a i proto, jak se dává velký význam dobrým vztahům. Prohlášení je zatím neveřejné. Pokud se něco změnilo do dnešního rána, omlouvám se. Co vy byste si přál, aby tam stálo?

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Vlastně jsme o tom už trošku hovořili. Asi by bylo nejlepší, kdyby se znovu připomnělo, že žijeme v sousedství, ale každý má právo na svůj pohled na věci, který vyplývá z nějaké skutečnosti, z nějaké historické zkušenosti, ze současných poměrů a tak dál. Takovým klíčovým momentem, kde se ty naše vztahy, naše a německé, v této chvíli rozchází, je migrační krize. Němci mají zásadně jiný pohled na to, jak se k tomuto problému stavět. To znamená tady najít nějaký vzájemný respekt nebude úplně jednoduché.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude to prubířský kámen těch vztahů?

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Asi ano, ale všimněme si ještě jednu věc, že dnes toto prohlášení k deklaraci budou podepisovat jiní politici, než kteří dávali dohromady tu deklaraci. A je zajímavé si uvědomit, že když se o ní hlasovalo v parlamentu před 20 lety, tak mezi oponenty té Česko-německé deklarace ...

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vím, co chcete říci.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
... byl i Bohuslav Sobotka, který dnes je premiérem, tu deklaraci chválí, z těch vztahů dobrých má radost, snaží se na nich pracovat. I na tom je vidět, že svět se někam posunul a ...

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Že i politici se vyvíjejí myslíte?

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Také, ano, ano. Tady bych řekl asi rozumným směrem.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm. Ještě na závěr. Chtěla bych připomenout nebo jako tečku tady k tomu tématu dát slova ředitele Česko-německého fondu budoucnosti Tomáše Jelínka, který řekl: "Dnes už se lidé zdaleka tolik nepřou o minulost, ale o aktuální témata jako například migrace. Ta přinášejí dostatek prostoru ke vzájemnému nepochopení."

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Ano.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je až filozofické konstatování.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
On to říká hezky. Dneska vytahovat prostě křivdy, které vznikly za války, je vlastně doopravdy zbytečné. Máme jiné kontroverze současné.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak už před pár dny připomněla kolegyně Zita Senková, tak 19. ledna 69 podlehl následkům sebeupálení Jan Palach. Její host, spisovatel Pavel Kosatík tenkrát podotkl před těmi asi třemi dny, že to nebyl jen protest vůči okupačním vojskům, ale zejména vůči marazmu ve společnosti. A já, Ivane, musím říci posluchačům, že když jsme spolu mluvili přes víkend o tomto pořadu, tak jsem cítila, že vám Jan Palach hodně leží na srdci a já tedy myslím, že nebude na škodu, když do mozaiky těch palachovských reminiscencí přidáme i váš názor.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
V těch diskusích, když se vracíme k Palachovi, tak se vždy řešilo a stále řeší, zda to, proti čemu protestoval, tedy omezování svobod, apatie ve společnosti, která uvykala okupaci, stálo za sebeobětování. Jestli vlastně není lepší se tomu, s čím člověk nesouhlasí, postavit živý a věnovat celé své úsilí něčemu, než se takhle obětovat. Ale vlastně zvláštní je, že o Janu Palachovi celou tu dobu, co o tom přemýšlím, se vlastně nikdy nehovořilo jako o zoufalci. Ten pro současníky, ten čin nikdy nebyl zbytečný.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ani tehdejší režim to nedokázal, že, toto vnuknout veřejnosti.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Přesně tak. Já mám takový pocit, že ten hlavní odkaz toho Palachova činu bylo to, že my jsme vždycky přesvědčeni, že jednotlivec prostě nic nezmůže, že síla je v jednotě, že více lidí se musí dát dohromady, aby prostě se něco stalo. No a tady jednotlivec, který měl kuráž a věřil v to poslání, ovlivnil zásadním způsobem historii. Já si pamatuju, jak ten pohřeb, který následoval za jeho rakví, byl opravdu neuvěřitelný. To byla manifestace lidské solidarity, byli tam lidé, kteří byli zdrceni tím, co se stalo, současně v nich byla, byl obrovský hněv a navíc si vlastně uvědomili, že to, o co přicházíme, je důležité. A tak vlastně Palach zemřel, ale sjednotil národ do toho průvodu a já mám takový pocit, že všem těm, kteří si to tenkrát tak uvědomovali, dal sílu ustát cokoliv, co mělo přijít a mělo přijít 20 let prostě takového, takové prostě nehistorie, takového statického čekání na cosi a nebylo jednoduché to teda ustát. No a lidé buďto odešli do emigrace, protože se jim tady nelíbilo, anebo tady zůstali, a pak museli si s tím nějak poradit. Ty okupanty nebylo možné vyhnat, nebylo možné se s nimi smířit, tak co s tím? Já mám pocit, že ten Palach udělal strašně moc pro lidi a že se to musí stále připomínat.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já se teď snesu na takovou jaksi nižší úroveň nebo na tolik přesažné téma, ale přeci důležité pro občany. Silná rozepře mezi sněmovnou a Senátem provází zákon o rozpočtové odpovědnosti. Jak víte asi, milí přátelé, sněmovna přehlasovala senátní veto tohoto zákona. Stručně řečeno, on má zavést nástroje proti zadlužování veřejných rozpočtů, počínaje státním rozpočtem a konče rozpočtem někde, jak se říká, v Horní Dolní. Vypadá to, že tedy senátoři se obrátí na Ústavní soud, protože jej pokládají za neústavní ve vztahu k obcím. Co vadí ještě stručně. Zákon omezuje zadlužení obcí na nejvýše 60 procent průměrných příjmů za poslední čtyři roky. Tak je to likvidační, Ivane, pro obce, které si nebudou moci půjčovat na investice a rozvoj? Ptám se vás tak jako, protože sám jste napsal, že žijeme ve světě, který je nesplatitelně zadlužen.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
No, je to doopravdy zvláštní, protože tento případ, tento spor, jestli teda se zadlužovat nebo nezadlužovat a do jaké výšky a jestli stát má do toho vůbec jako vstupovat, bude rozhodovat Ústavní soud. To znamená Svaz měst a obcí, který je hlavním kritikem této novely tohoto zákona, vlastně se domáhá ústavního práva se zadlužovat.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
To je ...

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přeloženo do lidštiny.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Přesně tak. Ono místním politikům samozřejmě vědí, a v tom jim rozumím, že po nich chce šetrnost nešetrný stát, který vlastně sám je zadlužený neuvěřitelně. A navíc je to v době, kdy se tisknou peníze, říká se tomu všelijak, kvantitativní uvolňování, já nevím, a ty peníze se tisknou proto, aby se půjčovaly, protože vlastně dnes někomu půjčit je daleko výhodnější, mnohonásobně výhodnější, než něco vyrobit, vypěstovat, dochovat.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo si půjčit.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
No, to znamená ...

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já bych tedy do toho nešla, no ale dobře.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Já také ne, ale kdybyste byla bankéřem, tak asi ...

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to je asi jiná optika.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Přesně tak. My, já bych řekl, že v tom sporu je asi důležité si uvědomit, že my nejsme zemí, která nemusí splácet dluhy. Když se podíváme, jak dopadli Řekové, a to je silnější země s obrovskou armádou a stejně, prostě se nevzepřeli, prostě ocitli se v té dluhové pasti a prostě splácet musí. To znamená pro nás určitě není dobré riskovat a pohybujeme se doopravdy po tenkém ledě, a když budou teda ústavní soudci bádat, jak to s tím zadlužováním rozsoudit, tak já myslím, že by měli se držet zásady našich předků, která zní bez peněz do hospody nelez.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neboli nikdo by se neměl zadlužovat více, než kolik je jaksi schopen splatit, že ano.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Určitě ano, určitě ano. Ten život na dluh, to jednoho dne skončí. Už teď je ta bublina tak obrovská, že je otázka času, kdy praskne a co pak bude. Já stále doufám, že zvítězí zdravý rozum, a že ve výhodě budou ti, kteří nedluží.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vy žijete na venkově, nemýlím-li se, v podstatě, že ano?

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Tak.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak já taky. Jestli uměl byste vylíčit, jaké důsledky taková předlužená obec, která nezvládá své finance, potom pro život těch lidí má. Já jsem slyšela třeba o naprosto šílených horentních sumách dejme tomu za popelnice a tak dále, za různé jiné poplatky, když ta obec nemá peníze.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Já si chválím svého starostu.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, prosím ...

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
U nás hospodaří dobře, takže to znamená, že my v takové situaci jsme se neoctli, ale je jasné, že jsou situace, kdy ani ten místní politik to nemyslí špatně, ale prostě se něco zvrtne, stane se, že nějaký zdroj příjmů, který měl přijít, najednou nepřijde a je zle, a pak doopravdy ... Ale říkám, u nás je všechno v pořádku.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
No každopádně tady bude zajímavé, aby lidé sledovali, jak to dopadne. Nejsem si úplně jistá, jestli tedy senátoři už to podání dali nebo jak to je, ale pokud k tomu dojde, tak to se bezprostředně dotýká života lidí, že?

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Určitě ano. Myslím, že zatím ještě ho nepodali, že se o tom jedná. Teď ještě Svaz měst a obcí doufá, že pan prezident bude tento zákon vetovat, ale myslím, že tam doufají marně.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ivane, ještě posledních pár vteřin. 30. května 2017, den posledního típnutí. Vítáte to, anebo ne?

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Myslíte cigarety?

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
To řekl ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík poté, co prošel protikuřácký zákon.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Já už jsem přestal kouřit dávno, takže ...

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže vítáte.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
... na mě se to nevztahuje. Já jsem trochu solidární i s těmi kuřáky, ale ...

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
... myslím si, že nemají velkou šanci.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale, ale. Tři tečky. Děkuji vám, Ivane. Přeji krásný den.

Ivan HOFFMAN, publicista, komentátor
--------------------
Podobně i vám.

Eva HŮLKOVÁ, moderátorka
--------------------
Milí přátelé, tak to byl Ivan Hoffman v Jak to vidí.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.