Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 21. prosince 2015

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Nerušený poslech i dobré ráno vám přeje Karolína Koubová. Hostem dnešního Jak to vidí je komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Zdravím do zlínského studia.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já vás také velmi zdravím. Přeji hezké ráno vám i posluchačům.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jste zvyklí, v pondělí vám poskytneme komentář k nejzásadnějším událostem uplynulého týdne, například k výsledkům parlamentních voleb ve Španělsku. Dále bilancujeme 4 roky od smrti Václava Havla, jaký je jeho odkaz? Věnujeme se i kontroverzním výrokům předsedy maďarského parlamentu o Benešových dekretech. Je diplomatická roztržka zažehnána? A poslanci posvětili v prvním čtení protikuřácký zákon. Projde ale nezměněn bez zásadních změn celým legislativním procesem? To je ta otázka. K žhavé aktualitě, předběžné výsledky parlamentních voleb ve Španělsku máme, zvítězila lidová strana premiéra Mariana Rajoye a ten tak bude pravděpodobně sestavovat vládu, nicméně v oslabené pozici, protože ztratil dosavadní parlamentní většinu. Jak, Ivane, vidíte španělskou povolební situaci?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Všichni velmi pečlivě sledovali, co se stane ve Španělsku ve světle toho, co se událo v Řecku a důvod zde byl jasný, Španělé jsou podobně jako Řekové sužování obrovskou nezaměstnaností, lidé jsou nespokojeni a i když došlo k oživení v poslední době, díky kterému zřejmě lidovci nakonec neprohráli, tak ten růst zaznamenávají spíše lidé, kteří jsou na tom dobře, obyčejný člověk zatím to na své peněžence příliš nevidí, navíc hovoří se o dalších reformách, to znamená, před těmito volbami se říkalo, že končí éra velkých stran, to se sice potvrdilo, ale současně se dá říct, že neskončilo. Velké strany, byť se ztrátami, ale stále mají polovinu španělských voličů, zatímco konkurence, tím myslím Podemos a nové liberály Občané, to je strana středopravicová, ale moderní, mladá, tak ti dohromady získali třetinu hlasů, to znamená, když se na ty volby podíváme, samozřejmě stále jsou to jenom předběžné výsledky, tak těch scénářů, jak dál, není mnoho. Země bude v parlamentu roztříštěna, teda vůle těch lidí se úplně nenaplní, jedněch ani druhých. Klidně je možné, že nakonec ty dvě tradiční strany udělají to, co v takovýchto situacích jim zbývá jako to úplně poslední, než uvolní scénu těm novým, a to, že se spojí dohromady, aby sestavili vládu, to znamená, ta koalice nakonec někdy, podobně jako nedávno se to stalo v regionálních volbách v druhém kole ve Francii, tak se vlastně ti od věcí úhlavní nepřátelé spojí proti těm nastupujícím, ale to jim vydrží do příštího volebního období a pak už ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili socialisté a lidovci?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přesně tak, socialisté, lidovci, protože to je 28 + 23 %, matematicky je klidně možné, že nakonec utvoří takovou jakoby vládu Národní jednoty, nebo jak bych to řekl, a zachrání systém, protože to, oč se dnes v těch volbách evropských bojuje, je, není už jenom, jestli vyhraje pravice nebo levice, ale jestli přežije ten systém, který, který zde prostě jsme zvyklí vidět v posledních desetiletích, anebo jestli dojde k nějaké změně a Evropa půjde nějakým jiným směrem.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak říkáte, toto spojení by ale fungovalo pouze do příštích voleb?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, a pak by jim to voliči spočítali, jedněch i druhých. Tak ono je to naložit s takovýmto výsledkem je pokaždé problém. Vždy je lepší, když, když prostě někdo má většinu, protože tím pádem má také odpovědnost a tak dál. Ve Španělsku nebylo zvykem tvořit koaliční vlády.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, poprvé vlastně nevznikne jednobarevná většinová vláda, čili to je určitě významný milník pro to vládnutí.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, je, je, je.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tamních politických stran, které se teď musí tedy rozhodnout, kudy a jak.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě. Jedna věc je, je to smutné takhle říct, ale to, co by se stalo, kdyby lidé doopravdy už teď naštvali a šli tou řeckou cestou, tak by následovaly taky ty řecké důsledky. Zřejmě Evropská unie, ono se to skrývá za takovým hezkým slovem trhy. Jo, tak trhy už předem řekly, že pokud vyhraje Podemos, tak počkejte, my vám ukážem. Tak to zřejmě Španěly nepotká. Zřejmě se bude pokračovat v tom kurzu, který je a tak ono nakonec to prostě bude pro obyčejné Španěly menší zlo.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To protestní hnutí Podemos získalo přes 20 %,přes těch, podle těch předběžných výsledků, čili ta cesta, že by socialisté Pedra Sáncheze spolu právě s tímto hnutí Podemos a ještě třeba s postkomunistickou sjednocenou levicí a dalšími regionálními uskupeními mohli dát parlamentní většinu dohromady, ta cesta je podle vás až na dalším místě?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Uvidíme, ale já mám pocit, že to právě naráží na ten problém, že strany, které se prohlašovaly před volbami jako strany nové, ony samozřejmě nechtěly moc hovořit o tom, s kým se spojí, především Občané to nechtěli říct, ale avizovali, že prostě chtějí úplně jiný nový styl, to znamená, spojit se s tou zavedenou stranou je pokaždé problém. Vidím to u nás, jak hnutí ANO má stále vlastně vnitřní problémy s tím, že se spojili se zavedenou politickou stranou a byť jsou ve vládě a u moci, tak stále, stále prostě to cítí jako něco, že se jim přihodilo něco, co se nemělo, a tady je to daleko vážnější, protože ten program Podemos byl doopravdy radikální, chtěli doopravdy systémové změny, velké, na které socialisté slyšet nebudou, takže samozřejmě uvidíme, ale říkám, mně se zdá, že nejpravděpodobnější je, že se zavedení spojí spolu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ze Španělska se vracíme na tuzemskou scénu. Kdekdo minulý týden vzpomínal na Václava Havla, protože v pátek to byly 4 roky, co zemřel. Jaké je vaše vzpomínání, pane Hoffmane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já jsem si uvědomil, že čím je déle od smrti Václava Havla, tak tím je sympatičtější, zatímco v tom období, kdy byl prezidentem, tak člověk posuzuje ty politické činy člověka a dívá se na něj spíše jako na politika, nežli jako na člověka, to znamená, při tom kritickém pohledu se určitě dalo najít mnoho věcí, kdy dodatečně jsme všichni se stali generály a zjistili jsme, že ten který výrok, to které rozhodnutí našeho prvního prezidenta bylo problematické, člověk se také už tak rutinně jako komentátor vymezuje vůči politikům, vůči autoritám, no, ale ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to vaše profese.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to naše práce, vidět všechno spíše kriticky. No, a jak vlastně se vzdaluje to období, ono totiž nejde jenom o to, že uplynulo 4 roky od smrti Václava Havla, taky uplynulo 12 let od okamžiku, kdy končil jako prezident, to znamená, mně se v těch vzpomínkách stále víc vybavuje Václav Havel z dob před převratem, před revolucí a to bylo období, ve kterém doopravdy byl mužem své doby a byl veličinou své doby, jeho ideály, anebo to, čím se zabýval, jeho témata, to byla svoboda, obrana lidských práv, /nesrozumitelné/ smyslu bytí. Já jsem vždy Václava Havla vždy rád četl, jako člověka, který určuje směry, určuje trendy a který vidí daleko do budoucna a řeší to, co mě osobně trápí, a teď s překvapením zjišťuji, že to období, kdy byl prezidentem, mě tolik vlastně nezajímá, ale vracím se stále k tomu nepolitickému politikovi Havlovi z dob před rokem 89 a stále pro mě zůstává velkou inspirací, a jak říkám, jak plyne čas, mám ho stále raději.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Často se objevuje, když jste mluvil o těch problematických rozhodnutích, ta hypotetická otázka, jestli Václav Havel udělal dobře, když na prezidenta kandidoval i podruhé? Váš pohled.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Shodou okolností jsem byl na Hrádečku spolu s nějakými 6-7 komentátory tenkrát a bylo to doba, kdy se Václav Havel ptal různých lidí, ekonomů, politiků, ale také politických komentátorů, jestli má, nebo nemá podruhé kandidovat a já tenkrát si přesně pamatuju, že jsem mu řekl: "Václave, ty to nemáš vůbec zapotřebí, to je, na to je tě škoda prostě. Na to, že se má větrat, to může lidem říct kdokoli, propagandista, na to není potřeba, aby tam seděl filozof." A on to teda vyslechl, všichni ostatní mu radili, aby zůstal, neboť je to jeho povinnost vůči lidu, historii, občanům a tak dále, ale takže jsem byl v tom takový jako výjimečný. Ale byl jsem veden tím, že pro mě doopravdy víc znamenal jako filozof než jako politik. Já jsem si tu politickou profesi nikdy příliš jako necenil nebo jsem nechápal, proč to dělá, ale zase z druhé strany vidíme i po letech, že velké množství lidí vzpomíná na Václava Havla jako na prezidenta dodnes s velkým respektem, s velkou úctou. Já mám pocit, že pokud někteří lidé mu vyčítají, že udělal hodně chyb. Já spíš mám pocit, že to byl politik, který minimalizoval chyby, které dělali druzí a že vlastně nějakou zásadní ostudu určitě neudělal, nicméně už tenkrát, když jsem mu to takto říkal, tak jsem cítil, že to neslyší rád, že tím prezidentem chce být a že ho to baví.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste mluvil o tom, že Václav Havel kladl důraz na ta témata, jako je svoboda, obrana lidských práv, upínal ty naděje k občanské společnosti. V jakém stavu je česká občanská společnost nyní podle vás a jak jí chybí třeba právě postava Václava Havla?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Dneska je jiná doba. Já nevím, jestli by vůbec dnes Václav Havel byl lídrem prostě těch proudů, které hýbou společností a jak by si ho lidé cenili a jak by na ta jeho slova slyšeli. Určitě určitá část společnosti ano, ale mám pocit, že ta doba těch univerzálních lidských práv, kdy prostě práva jednotlivce stála na prvním místě a všeobecně jsme měli takový pocit, že od nich se všechno odvíjí. Já mám pocit, že ta doba je pryč, že se mění, že dnes do věci vstupují nové, nové prvky a nevím, jestli tohle to je doba Václava Havla, ve které by byl lídrem. A spíš si myslím, že asi ne. Ale to se mi spíš vypadají taková slova, která řekl /nesrozumitelné/ básník, že v každé těžké době lidstva sedí někde v koutě básník, který na nit navléká, na tenkou nit navléká korálky slov a tím je řečeno, že ne ti lidé, kteří stojí v té první řadě a určují běh věcí, jsou rozhodující. Jsou rozhodující ti, kteří obhajují nějaké principy někde v pozadí, zpovzdálí a pak někdy na jejich slova dojde anebo uchovají nějakou kontinuitu něčeho důležitého, podstatného v lidské společnosti. Já si myslím, že takový by byl asi Václav Havel, člověk někde na okraji, kterého si ostatní moc nevšímají, ale který tam, kde je, je nesmírně důležitý.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili pro vás odkaz Václava Havla je především v té rovině literární, filozofické, nebo politické. Není to trochu smutné, když byl dvojnásobným prezidentem, prvním českým prezidentem?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak určitě ne. Tak Václav Havel byl jiní než ti následující prezidenti, neměl ani erudici ekonomickou Václava Klause, neměl lidovost Miloše Zemana, který je schopen komunikovat s lidmi možná daleko víc, neměl moc chuť ani jezdit mezi lidi, povídat si s nimi, to byl doopravdy intelektuál na Hradě, to byl člověk, který, ze kterého měli mnozí v té politice radost, protože byl výjimečný, byl jiný, ale myslím si, že do ní nepatřil a myslím si, že i když, jak říkám, asi ho to bavilo, ale že ho byla prostě pro politiku škoda, ale to je dáno tím, že já si politiků doopravdy moc nevážím.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
K další zásadní události, v prvním čtení minulý týden prošel Poslaneckou sněmovnou protikuřácký zákon. Je to tedy vůbec poprvé, co ho poslanci pustili do druhého čtení. O čem to, pane Hoffmane, svědčí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, svědčí to o tom, že moc tabákové lobby slábne a že už není tak lehké ty poslance pozvat do Kutné Hory a udělat jim tam pomyšlení a dát jim cestou, na cestu nějak pár kartonů a přemluvit je, aby prostě udělali ty zákony na míru mocných, mocných korporací. Doba se mění. Těch stoupenců zákazu, zákazů kouření v restauracích ve veřejnosti velice přibývá, dokonce, což je podstatné, majitelé restaurací už vědí, že je zákaz kouření nezruinuje, že přežijí, protože přežili restaurace všude jinde po světě, kde už se teda nekouří, to znamená, já mám pocit, že tentokrát ten zákon má naději, protože v hospodách se přestane kouřit, ale kouřit se nepřestane. Nakonec všichni budou spokojeni ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Venku?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, přesně. Je to pro mě jako pro bývalého kuřáka, ale pro člověka, který proti kuřákům se nevymezuje a stále se považuji za abstinujícího kuřáka, protože, když člověk kouří celý život, tak těch posledních 7 let to ještě stále není žádná změna, to ještě člověk stále není jako v uvozovkách vyléčený, tak je mi jich jako trošku, těch vášnivých kuřáků, kteří kouří rádi a baví je to, tak mi je jich trochu líto, protože se stávají takovou trochu jako ..., ne pronásledovanou, ale takovou neoblíbenou menšinou a všichni se vůči nim vymezují, a přitom je tomu, já nevím, 30-40 let, když se člověk podívá na staré filmy, tak tam kouřili všichni za všech okolností, všude, v letadlech, ve vlacích, v restauracích a co dobrý herec, tak měl cigaretu stále v ruce, a to je všechno pryč, to je ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Doba se změnila velmi v tomto smyslu, ano.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Naprosto změnila, my dneska holdujeme úplně jiným drogám. Není to tak, že bychom se polepšili, byli bychom lepší, ale vybíráme prostě jiné, jiné drogy, dejme tomu, Facebook a nebo cokoliv, to jsou úplně jiné škodliviny. Ale je pravda, že už dnes žádný poslanec nepochybuje o tom, že kouření ohrožuje lidské zdraví a že ten, kdo je nekuřák, může být ohrožen kuřákem pasivně a tak dál. Já mám pocit, že v cigarety v tomto směru a kuřáci s nimi prohráli takový ten boj o svou existenci a už budou vždycky kouřit jenom někde stranou a stále víc budou legrační.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě se ale opět rozhořela ta debata, která se v této souvislosti rozhoří vždy, a to je tedy otázka svobod, svobody podnikání i osobních svobod. Podle vás mají, nebo proč se nemají sami majitelé restaurací rozhodnout, jestli ten jejich podnik bude kuřácký či nekuřácký a proč si návštěvník, host sám nerozhodne, jestli zkrátka tam půjde a bude tedy třeba pasivním kuřákem, jakkoliv sám nekouří, anebo tam zkrátka nepůjde, půjde do jiné restaurace?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je, to je právě ono. Tohle dilema se řeší všude, řeší se dlouho a ty argumenty se příliš od minulosti nemění. Co se mění, jsou ty trendy, o kterých jsem hovořil, že vlastně postupně ta skupina, která apeluje na lidskou svobodu, tak a právo toho majitele rozhodnout, tak ta prostě ztrácí pozice, ta je slabší, a ta druhá skupina získává navrch, ale hledat v tom nějaký princip, to bych se ani moc nepokoušel, protože všechno je vlastně vždy otázka konsensu a otázka nějakého principu anebo spíš poměru. Můžete klást důraz na jedno nebo na druhé a je to věc důrazu, na co se spíš klade, klade jako váha, jestli do zdraví, anebo je to svoboda a teď se zdá, že všichni si prostě vážíme toho zdraví než té svobody.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě k jedné takové události minulého týdne. Maďarský předseda parlamentu řekl, že Česká republika a Slovensko nemělo být přijato do Evropské unie kvůli Benešovým dekretům, které podle něj vyznávají princip kolektivní viny a kvůli tomu se rozhořela poměrně slušná diplomatická roztržka. Jak jste to vnímal? Je už to tedy zažehnáno?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to zažehnáno. To je výrok předsedy maďarského parlamentu, o kterém se ví, že je to, kdybych to měl zjednodušit, maďarský nacionalista, silný, prostě on se profiluje těmito výroky dlouho, takže od něj se to vlastně i čekalo. Nicméně je to zástupce významné instituce, parlament, předseda parlamentu, to není kdokoliv, takže pochopitelně okamžitě, jak u nás, tak na Slovensku byli povoláni velvyslanci a měli vysvětlovat, o co jde. Vláda se od toho distancovala maďarská, řekla, že chce udržovat dobré vztahy, což je i logické a vlastně celé na tom nejzvláštnější je, že tento výrok přišel v době, kdy doopravdy Maďaři spíše potřebují v Evropské unii partnery, než se ještě rozhádat s těma, kteří jim zbyli, protože za vlády Viktora Orbána se vztahy mezi Evropskou unií a Maďarskem hodně ochladily, podobně to vidíme teď na vztazích mezi Evropskou unií a Polskem, ve chvíli, když někde získají velmi silnou pozici vlády, které na první místo postaví národní program a takto se potom v Evropské unii moc nelíbí. No, a Maďaři vlastně přijdou s takovýmto výrokem v době, kdy jsou zde problémy, jako je migrační krize, kde prostě je potřeba vytvořit pro ten svůj názor nějakou alianci, dát víc zemí dohromady, nějaké spojenectví, takže to nebylo moc od něho chytré. Na druhou stranu, když se podíváme daleko do minulosti, tak naše stanovisko k těm Benešovým dekretům je neměnné a už i zůstane. Nikdy ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, ministr zahraničí je označil za vyhaslá, ale je tu ta právní kontinuita.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přesně tak, je to vyhaslé, ale zrušit je nemůžeme, neboť by si hned vysídlenci mohli nárokovat nějaké kompenzace a tak dál, prostě toho se všechny vlády bojí. Z druhé strany asi se nedá u nás tvrdit, že bychom stále trvali na tom principu kolektivní viny, to určitě ta společnost je dál. Také je potřeba si uvědomit, v jaké atmosféře to bylo. Ale je to vždycky tak, že znovu, když panuje takovýto výrok, tak se musíme vrátit k těm Benešovým dekretům, opět otevřít učebnice dějepisu, vzpomenout si, jak to přesně bylo a ujistit se, anebo uklidnit se, že my jsme nebyli ti špatní, protože my jsme si nezačali, my jsme jenom zareagovali nějak na situaci, která vznikla, a tak dále. Ale myslím si, že dnes v naší společnosti už taková ta, taková ta kolektivní nevraživost vůči někomu není taková, jaká byla po válce. Myslím si, že jsme lepší.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dá se říci, že to bude takový vždy evergreen, který někdo může proti nám vytáhnout a tak to s ním třeba máchat takzvaně?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to zvláštní, protože už je doopravdy těch desetiletí, která uplynuly, tolik, že by se zdálo, že ne, ale většinou to bývá tak, že když se něco špatného stane, tak ta generace, která tím projde, ta se z toho už nevzpamatuje nikdy. Takhle se Srbové, Chorvaté už nikdy nevzpamatují z toho, co se u nich nedávno dělo. Podobně, podobně si budou lidi na Ukrajině pamatovat to násilí, které dnes prostě je jejich každodenní realitou, ta generace prostě už nikdy nebude stejná, s tou už se to prostě ta traumata těch válek a toho násilí povlečou, stejné je to v Sýrii, v arabských zemích. To je prostě vždycky strašné neštěstí. Ono rozpoutat něco, to je hrozně jednoduché, to je hned, prostě pár lidí vznese prostě nějakou, nějaký požadavek, těm to připadá rozumné, lidi se rozhádají, pak vezmou do ruky zbraně, ale uklidnit to a dát to zpátky, to je problém. Právě na tom, na té debatě o tom odsunu víme, jak to máme pod kůží, jak prostě se toho nelze zbavit. Podle mě je to výzva k tomu, aby člověk, i když to někdy vypadá směšně, se angažoval za neválčení, za mír, prostě aby odmítal prostě násilí, protože na tomhle tom příkladě vidíme, jak to pak končí, no.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se dostaneme ještě k jedné věci, tak minulý týden vláda také dala souhlas s přesídlením 37 křesťanských rodin, které prchají před takzvaným Islámským státem. Celkem jde o 153 uprchlíků z Kurdistánu a Libanonu. Jak tento krok vlády hodnotíte?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Jako pozitivní, jako dobrý. Je jasné, že ve společnosti, kde se 9 lidí z 10 obává uprchlíků a především má strach z islámu, tak tohle to rozhodnutí je takové šalamounské. Ono ve chvíli, když přijímáme křesťany, kteří prchají před islámem, no, tak to je, to je samozřejmě ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Oni prchají před Islámským státem.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je jasné, to je jasné, ale když se podíváte na dění v Iráku a v jiných zemích, kde proběhly prostě ty války, tak vidíme, že je zde napětí mezi šíity a sunnity a jediné, na čem se shodnou, je, že tam není místo pro křesťany, to znamená, křesťanské komunity v Iráku prostě ubývají, ti lidé prchají prostě jako první, a to je vlastně důsledek toho, co se tam děje, a té nevraživosti, to znamená, já si myslím, že vláda určitě řeší problém lidí, kteří jsou reálně ohroženi a většina veřejnosti i vládu v tomhle tom podpoří. Určitě to není krok, kvůli kterému by přišli o volební preference. Nicméně tohle to je krok, který neřeší problémy Evropy, respektive zemí, kam těch uprchlíků přichází nejvíc a většina z nich věří v islám a jsou to, jsou to lidé, kteří, o které se by se zřejmě Němci anebo Švédi rádi podělili s těmi ostatními, no, a tyhle ty my příliš nechceme. To znamená, ten spor mezi, mezi námi a mezi Evropskou unií zřejmě trvá. A pokud jde o vládu, tak je potřeba si uvědomit, že tady stále hrozí, že pokud by česká vláda a dejme tomu maďarská, polská, slovenská, to je totéž, akceptovala prostě tu představu o přerozdělování a o kvótách a o chtěli by sem přijmout ty uprchlíky, tak to politicky nepřežijí. Prostě takovou vládu by lidé příště nezvolili. To znamená, ten scénář, který já předpokládám, je, že i když se hovoří o hrozbě extrémistů, kteří by přišli k moci, tak ve skutečnosti ty zavedené strany se zachrání tím, že když to nepůjde jinak, tak si osvojí něco z těch extremistických programů, samozřejmě především si osvojí rétoriku a tím pádem, tím pádem se jaksi s tím veřejným míněním smíří, protože jít proti němu velmi nějak razantně a dlouhodobě, to prostě dost dobře nelze.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsem mluvila minulý týden se státním tajemníkem pro evropské záležitosti Tomášem Prouzou, tak ten mi řekl, že tento krok přispěje k tomu, že se naši lidé přestanou bát neznámého a pochopí, že je potřeba pomáhat v té uprchlické krizi a že je možno integrovat. Čili, když jste mluvil o tom šalamounském kroku, pomůže to tak v tomto smyslu, jak mluví pan Prouza?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Vůči islámu zde, řekl bych, nějaké buďto oprávněné obavy anebo předsudky, to už, jak to kdo nazve, stoprocentně zůstanou. To je ..., stačí ..., celá, dneska politika prostě se dělá přes média a média komunikují jednotlivé problémy ne přes nějaké statistiky, ale přes příběhy. Vyprávějí se příběhy, vypráví se příběh uprchlíka, jak to měl těžké, před kým prchal, co se mu stalo a tak dál. Některé ty příběhy jsou takové, že vyvolají sympatie.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jde o emoce především?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Jde o emoce, jde o emoce.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to dobře, pane Hoffmane, v takové situaci, jaká právě v Evropě nastává?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, podle mě to moc dobré není, protože každý podle toho, co chce říct, tak se obslouží těmi příběhy, které jemu se zdají vhodné. Tak, zatímco jedni řeknou, že je někdo prchá před islámskými radikály, ale, a zdůrazní, že většina těch lidí, kteří vyzývají islám, jsou lidé hodní, příjemní, pohodoví, bezproblémoví, normálně se s nima dá žít, to je jedna linie. Pak je druhá, kde jsou zase příběhy o tom, jak v těch uprchlických zařízeních v Německu se žena bojí spát jinak než oblečená, protože tam dochází ke znásilňování a tak dále, a to jsou příběhy o tom, jak jsou islamisté nesnášenliví, jak ten problém je v podstatě jejich náboženství, které nemá rádo nevěřící, nesnáší křesťany. Pak je příběh, já nevím. A tak dál.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Já se velice omlouvám, pane Hoffmane, ale náš příběh dnešního diskutování a dnešního rozhovoru už je bohužel u konce, více času nemáme. Velice vám děkuji a zdravím do zlínského studia.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To jsem udělal už minule. Moc se omlouvám.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Mějte se hezky. Na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Hezký den.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Od mikrofonu se pro tuto chvíli loučí Karolína Koubová. Zítra se na vás těší opět Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.