Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 2. listopadu

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Zita Senková vás vítá u poslechu prvního Jak to vidí v novém týdnu. Co v tom uplynulém zaujalo komentátora Deníku Ivana Hoffmana, to se dozvíme právě dnes. Přeji do Zlína a samozřejmě co celé republiky krásný den.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Také hezké ráno, hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A které události budeme společně glosovat? Například, proč se Česku vyhýbají utečenci. Jakou logiku má zrušení sankcí Bělorusku na zkoušku i tři svátky, u těch začneme. Dobrý poslech. Dnes si připomínáme památku zesnulých. Už o víkendu zaplavila hřbitovy světla vzpomínek na naše nejbližší i přátele, známé, kteří už tady s námi nejsou. Tradice Dušiček, zdá se, zůstává nezměněna, že, pane Ivane?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Je zajímavé, že ten svátek má mnoho podob a zřejmě, zřejmě má něco, co ho činí zajímavým v každé epoše, když si vzpomeneme, anebo my si nevzpomeneme, ale z historie víme, že tento svátek u nás slavili Keltové, pak Slované. Je zvláštní, že u Keltů, tak tam se na Dušičky stírala hranice mezi světem živých, světem mrtvých, ty ohně a svíčky ukazovaly mrtvým cestu, protože se předpokládalo, že to je zvláštní okamžik, kdy z toho, z toho, z té neexistence, z toho záhrobí mrtvý mohou přijít k živým a naopak živí se můžou přiblížit k mrtvým. Oheň očišťoval, současně poskytoval ochranu před duchy zlými a potměšilými. Potom se přirozeně na tuto tradici navázala tradice křesťanská, kde Dušičky anebo také se tomu říká Památka věrných zesnulých, byly svátkem, kdy se vzpomínalo na předky, kteří již vstoupili do nebe a nebylo to tak úplně jednoduché, ten výběr byl poměrně exkluzivní. Tím člověkem, který, o kterém se předpokládalo, že, jak bychom dneska to lidově řekli, je za vodou a v pohodě, tak to byl ten, který musel splňovat určitá církevní kritéria, takže nešlo doopravdy o každého. A když se podíváme na dnešní představy, anebo na takový moderní Halloween, tak vidíme, že stále vlastně jedno mají všechny ty podoby, oslavy anebo připomínání si zesnulých, společné, a to, že ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nacházíme tam tedy podle vás nějaké společné body?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že ten hlavní společný bod je přesvědčení, že smrtí život úplně nekončí, a tato představa je, zdá se, nakažlivá, protože jinak by ani ten nevěřící nevydlabával dýni a nepálil zde svíčku pro radost těch, kteří zde již nejsou. To znamená, taková ta, takový ten pocit transcendence, že věci jsou kontinuální, že na sebe navazují, že nic jen tak nekončí, všechno nějakým způsobem pokračuje, a to nás provází neustále, a tím je ten svátek vlastně univerzální. Já si dokonce myslím, že je úplně jedno, jakým způsobem si člověk ten svátek osvojí, jestli ho slaví, abych tak řekl, anebo zapálí tu svíčku pokřesťansky, popohansku nebo poateisticku, pokaždé tam je něco podobného, něco společného, a to je asi respekt k těm, kteří zde byli před námi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dokonce četla jsem, že v katolickém Polsku v posledních letech roste popularita anglosaského svátku Halloween. Katolické církvi se to ale nelíbí a říká, že takové zvyky prý neodpovídají tradiční důstojné vzpomínce na zemřelé. Tak s tím byste asi až tak tedy nesouhlasil?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Tak já tomu rozumím, každý si to své hlídá a je to asi úplně v pořádku a normální, ale je zajímavé sledovat, jak jsou si některé ty věci podobné, ten rituál se samozřejmě mění, mění v tom, že kdysi lidé kráčeli s loučemi. Dneska, když se podíváme, kde se lidé sejdou někde a je tma, může to být na fotbalovém stadionu nebo na nějakém meetingu, no, tak pak bylo období, kdy lidi zapálili to světlo zapalovačem, rozsvítili zapalovač, protože tehdy všichni kouřili. Dneska mě překvapilo, když jsem viděl po prohraném zápase s Tureckem fotbalovém, jak Turci šťastně oslavovali tím, že svítili mobily. Už neměli ani ty zapalovače, ale má v mobilu nějakou aplikaci a ta světélka prostě se tam objevují. Takže vlastně se proměňuje charakter nebo, nebo druh toho světla, ale jenom technicky, to podstatné, to stále zůstává.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
28. října jsme si připomněli výročí vzniku československého státu. V čem je podle vás aktuální v současné době, kdy opět stavíme ploty a posilujeme ochranu státních hranic?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já bych především zmínil to, že už čtvrt století zde je samostatný český stát, a přitom se neustále v těch vzpomínkách vracíme k tomu předchozímu, který zanikl dělením. To má svoji hlubokou logiku. Samostatný český stát v celé své existenci neustále se vzdává nějakých svých kompetencí, odesílá je do nadnárodního celku, stále se něčemu přizpůsobuje a tak dále, není to stát, který by bojoval o svou existenci, který by se vymezoval vůči vnějším nepřátelům, za který by lidé položili život a také je to stát, ke kterému, občanství tohoto státu se s hrdostí hlásí méně než polovina obyvatel, to znamená, ve chvíli, kdy dnes cítíme, že se lidé znovu od takového všeobecného evropanství začínají postupně vracet k té národní identitě a začínají přemýšlet, čím oni jsou zvláštní, co tvoří jejich historii, o co by neradili přišli anebo co by rádi získali zpět, tak se vlastně musí vracet do minulosti, a tou minulostí naší je ten stát předchozí, který bude mít za chvíli sto let a ten, o ten je možné se opřít, protože tam jsou věci, které představují nějakou národní identitu a věci, které jsme zdědili po předcích a tak dál, tak já mám pocit, že tohle to je to hlavní, proč teda 28. říjen a ne 1. leden, kdy prostě ty oslavy státnosti by kolidovaly se silvestrovskou kocovinou, s novoročním předsevzetím hubnout, nekouřit, to prostě není dostatečně důstojný termín.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem četla jsem na facebookovém profilu také našeho Jak to vidí chat kardinála Duky, který se mimo jiné ptal nebo si položil otázku, zda ti, kteří dnes křičí Čechy Čechům jsou ochotni přinést této zemi určitou oběť. Jak vy to vidíte? Možná, když se ..., vlastně to vztáhneme k tomu v dobrém slova smyslu patriotismu, vlastenectví?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Ono v tom uplynulém období, už jsem to řekl, jako příležitostí, ani důvodů k tomu mnoho nebylo. Evropa doufala v to, že vznikne, vznikne nějaký širší celek, multikulturní, vzájemně propojený, který vlastně bude lidem nabízet vyšší kvalitu života než ty národní státy a tento projekt měl velkou podporu ještě před dvěma desítkami let být Evropanem bylo moderní, bylo to fajn. Dnes vidíme, že ten projekt se ne zcela podařil a to hlavní, co se vlastně stalo, je, že to evropské společenství přestává být úplně dobrovolným, řekl bych, projektem. Opět v něm rozhodují ti silnější, ti větší a tím pádem dochází k jakémusi deficitu demokracie a bez té a ta Evropská unie může fungovat ekonomicky, ale velice obtížně funguje politicky. To znamená, že ty krize, které dnes vidíme, předznamenávají nějaké nové uspořádání v Evropě, ve kterém ty národní státy budou hrát daleko větší roli, to nevznikne ale samo od sebe. Každá struktura udělá všechno proto, aby se udržela co nejdéle u moci, to znamená, to vznikne za okolností možná dramatických a vznikne příležitost se nějakým způsobem to vlastenectví formulovat. Zatím je to tak, že kdokoliv zdůrazňuje tu jinost a poukazuje kriticky na Evropu, tak je označován za xenofoba, za radikála pravicového, levicového, anarchistu a tak dále, za někoho, kdo boří řád. Ale té myšlenky těch národních států se dříve nebo později ujmout lidé intelektuálně na výši, lidé schopni formulovat věci velmi, řekl bych, demokraticky a také logicky a ta myšlenka bude nakonec úplně klidně prosazována lidmi, kteří si tu pozornost doopravdy zaslouží, to znamená, to je jenom otázka času, kdy bude opět příležitost to vlastenectví anebo ten patriotismus nějakým způsobem projevit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem vláda by měla dnes se postavit proti ústavní předloze opozičního Úsvitu, která by umožnila uspořádat referendum o vystoupení z Evropské unie. To by podle kabinetu bylo proti zájmům Česka. Jak by podle vás, Ivane, měla tedy vypadat nebo mohla vypadat ta jiná nová struktura s důrazem na národní státy? Neznamenalo by to, že by se opět vytvořily nějaké bloky, nedej bože hranice? Neusilovali jsme přece nebýt za železnou oponou?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Tak přibývá článků, které velmi už věcně a velmi konkrétně analyzují, jaké jsou přínosy našeho členství v Evropské unii, jaká jsou negativa, za jakých okolností by to vystoupení přineslo nějaké problémy a naopak, co by se tím získalo, co by se tím odblokovalo, umožnilo, to znamená, ta debata zatím vypadá překvapivě, ale už se vede docela racionálně a já si myslím, že někteří ekonomové, Markéta Šichtařová například, už konstatují, že těch negativ je tolik, že stojí o tom přemýšlet, to znamená, nám to zatím ještě nedochází, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spíš ta alternativa k tomu.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Alternativou, alternativou ke všemu je vracet se k hodnotám. Ve chvíli, kdy se už pouze účtuje a počítá a kalkuluje, tak ta myšlenka hodně ztrácí z toho původního lesku, to znamená, to je první věc. Za druhé, ukazuje se, že ty politické elity, které dnes ovládají Evropskou unii, jsou spíše servisními elitami, rozhodují ve prospěch nadnárodních korporací, bank, finančníků, nepřihlížejí už k potřebám jednotlivých lidí a nejsou schopni odůvodnit jim, proč nějaká restrikce se děje, proč se něco někde škrtá, proč se potláčí sociální stát a upřednostňuje velký byznys, a to jsou všechno věci, které snižují autoritu těch elit a místo nich postupně ve volbách se budou prosazovat elity, které jsou spíše schopny zohledňovat zájmy lidí a ukázat jim, že jsou schopni pro ně něco udělat, že ti lidé se budou mít jeden rok lépe, než se měli rok předchozí, to znamená, znovu bude potřeba promýšlet, jakým způsobem se distribuuje moc, jakým způsobem se distribuuje to, co se ve společnosti vytvoří. Určitě cestou k nějakému většímu štěstí nebyla bezbřehá deregulace a privatizace, to každý vidí. Ten pokus trval dlouho, udělalo se proto hodně a výsledek nepřišel. To znamená, byla to špatná cesta, slepá cesta ve vývoji, kterou Evropa zřejmě opustí a já mám pocit, že jestli se k něčemu vrátí, tak se znovu vrátí k nějaké spravedlivé soutěži a k nějakému solidárnímu modelu uspořádání společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budeme umět rozlišit ty elity od třeba populistů?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Tak, když se dnes řekne populista, tak se tím myslí někdo, kdo se těm, kdo jsou u moci, nehodí do krámu, to je těžko říct. Mezi populistou a mezi lídrem, který má myšlenku a umí za sebou ustrnout lidi, je tenká hranice a asi se rozhoduje o tom, kdo je populistou a kdo je tím schopným lídrem, anebo takovým sociálním manažerem, nebo jak bysme to řekli, v tom, co z toho vzejde. Strom se vždycky pozná po ovoci, to je odjakživa. To znamená, populista je ten, který tu společnost, naslibuje něco, co se nedá splnit, přivede ji do katastrofy a tak dále, ale člověk, který nic neslíbí a přivede ji do katastrofy, ten sice není populista, ale často bývá daleko nebezpečnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Den republiky každoročně vyvrcholí projevem hlavy státu, oceněním těch, kteří se zasloužili o rozvoj svého oboru, šíří dobré jméno naší země nebo projevili mimořádnou statečnost. Letos jsou mezi laureáty i tři osobnosti, které spolupracují s naší stanicí. Do jaké míry, Ivane, je, či smí být, má být výběr pana prezidenta subjektivní podle toho, kdo vlastně nyní sedí na Hradě?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Tak já jsem se poprvé setkal s kritikou toho, že výběr vyznamenání je velice subjektivní v rozhovoru s Karlem Krylem, který byl strašně naštvaný na to, jaký výběr vyznamenaných učinil Václav Havel. Pak jsem zaregistroval nespokojenost s tím, jak subjektivně vybírá kandidáty na vyznamenání Václav Klaus. Dneska se pozastavuje hodně lidí nad tím, jak subjektivně vybírá Miloš Zeman kandidáty a vyznamenané. Problém, problém kolem toho je v tom, že pokaždé, pokaždé ten člověk, který má to konečné slovo, on se opírá samozřejmě o návrhy, které přicházejí z parlamentu a ten zas sbírá návrhy od lidí, ale ten poslední, který rozhoduje, ten vždy musí mít to poslední slovo a možná proto je v jistém smyslu výhodné, že se střídají ty osobnosti na Hradě, takže dojde prostě i na lidi, které by ten předchozí nevybral. Ale objektivně dá se také říct, že prostě docházejí lidi, protože každým rokem je vyznamenána prostě série lidí, kteří, každý se určitě nějakým způsobem o stát zasloužil a ty už nemůžeme vyjmenovat rok příští, musíte hledat další, no, a možná, možná by bylo dobré některý rok říct - ani jsme nikoho nenašli, tak dáme těch řádů jenom 10. To by možná taky šlo, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč se vlastně tolik kádruje, koho prezident ocenil?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Tak to je, je to takový náš místní sport.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nic nového?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já mám pocit, že se to tak děje vždy. Vždy se najde někdo, kdo se nám nezamlouvá. Třeba, když se podíváme na ten letošní rok, tak takovou novinkou je, že Miloš Zeman se rozhodl oceňovat i podnikatele. Má pocit, že tím, že někdo umí řídit firmu, umí vydělat peníze, tak se také vlastně nějakým způsobem zasloužil o stát, že to není tak, že se jenom udělal pro sebe a že je na tom dobře, ale že to je něčím následováníhodné, jakási výzva, abychom také prostě vydělali hodně peněz a tím se zasloužíme o stát. Ale, ale dá se to také pochopit, anebo dá se proto hledat nějaké vysvětlení, jedná se třeba v některých případech o firmy, které díky tomu manažerovi přežily v náročné mezinárodní konkurenci, zatímco mnoho jich zkrachovalo, bylo, bylo vytunelovaných a tak dál, tak někde se našli lidé, kteří byli schopni čelit tomu privatizačnímu tlaku, a to zřejmě teda udělalo na pana prezidenta dojem, ale samozřejmě je to nesouměřitelné s tím, když někdo úplně nezištně pro druhé udělá něco, co se, co se potom traduje a vzpomíná na to a co se oceňuje, než když prvotně se udělal, jak jsem už jako sám pro sebe, tak tam třeba já pochybuji, jestli to je úplně v pořádku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Německo letos očekává milion žadatelů o azyl. Bavorská CSU hrozí odvoláním kancléřky Merkelové. Proud uprchlíků neslábne, nicméně Česku se vyhýbá, respektive se mu vyhýbají utečenci. Proč vlastně? Chováme se tvrději než ostatní země nebo je to tím, že nejsme na té hlavní tranzitní trase?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Když se podíváme na mapu, tak to vypadá, jako kdyby platilo to za b) co jste řekla, ale není to určitě jenom tím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zase tak mimo nejsme.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Přesně, přesně. Ten náš přístup, anebo přístup našich úřadů k uprchlíkům je určitě přísnější v tom, že dodržujeme pravidla, která, která za prvé se na nich shodla Evropská unie a za prvé jsou to naše zákony, naše pravidla. Člověk, který k nám přijde bez pasu, tak vlastně nemá se co tady potulovat. Buďto se prokáže nějakými platnými doklady, anebo potom musí být o něj nějakým způsobem postaráno, musí být někde v té době, když se prověřuje, proč sem přišel a co tady chce a kam směřuje, tak musí být někde ubytován, umístěn a tak dál. Některé země k tomu přistupují jinak, pohlížejí na toho člověka rovnou jako člověka, který sice ty doklady nemá, ale je to člověk, o kterého se rádi postaráme, vychází mu hned vstříc a tak dál. Ti uprchlíci si to mezi sebou určitě řeknou. Z médií vědí, které země jsou k nim přátelské, kde jsou vítáni, a zase naopak země, kde prostě to budou mít horší, protože se vyhýbají Maďarsku a možná z podobných důvodů se vyhýbají také nám. To ale automaticky neznamená, že jsme zemí, která by byla neoblíbená. Když se podíváme na poslední statistiky o tom, jak vypadalo tato sezóna z hlediska turistického ruchu, tak zjišťujeme, že k nám přišlo o 10 % víc lidí, jsou nadšeni provozovatelé hradů, zámků, hotelů, kempů. Prostě jsme oblíbenou destinací, která v tomhle nebezpečném světě má co nabídnout. Není u nás zbytečně draho. Pro turisty, když se jich zeptáte, tak Česká republika je mimořádně populární, přijíždí k nám třeba méně Rusů, ale zato o to víc lidí z Číny, kde o nás píšou hezky v novinách, vidí nás, anebo lidi z naší republiky v populárních televizních estrádách, pořadech, mají tam v oblibě a v úctě našeho prezidenta a přichází jich sem tolik, že na tom ten turistický ruch vydělává a to jsou docela jako velké peníze a ten jeden turista čínský u nás utratí 21 tisíc korun během toho pobytu, ten ruský utrácel 8, prostě to se takhle ..., ti lidé z toho byznysu turistického to přesně vědí a tak dále, a já to uvádím jenom jako příklad, že určitě nejsme zemí, o které by se všude psalo špatně, ale lidé, kteří sem přijíždějí bez dokladů a chtějí tudy projít do Německa, tak ti radši jdou jinudy, jim se to naše pojetí vyžadování práva moc nelíbí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě jedno téma jsme slíbili, Evropská unie na 4 měsíce pozastavila sankce vůči Bělorusku, jde o reakci na srpnové propuštění politických vězňů. Ty sankce zmrazí vůči třem běloruským společnostem a 170 Bělorusům včetně prezidenta Alexandra Lukašenka, ten byl mimochodem před pár dny popáté zvolen hlavou státu. Jak vy to vidíte? Podle běloruských disidentů je to uspěchané rozhodnutí a nemá logiku?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Tak za prvé Bělorusko propustilo politické vězně, za druhé Bělorusové přednedávnem se skepticky vyjádřili k zájmu Ruska postavit tam vojenskou základnu, to se líbilo v NATO, to se líbilo v Evropské unii, to znamená, je to jakási odměna, ale pak je zde ještě jeden důvod, a to je to, že ten běloruský režim, jakkoliv se ochráncům lidských práv, lidskoprávním aktivistům nelíbí, protože mají pocit, že tam není dostatek svobody a demokracie, tak je to prostě režim daleko stabilnější, než jsou režimy, ve kterých se prostě bojovalo za tu demokracii na náměstích a výsledek potom byl katastrofální a krvavý. Když se podíváte teď ve volbách v Turecku vyhrál Erdogan, získal většinu, sestaví zřejmě tedy většinovou vládu a jaká je to zpráva? Dobrá? Špatná?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká podle vás?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Je to zpráva dobrá, protože ve chvíli, když ta země je stabilní, tak je s kým jednat, někdo za to nese odpovědnost, je pod mezinárodním nějakým tlakem, dozorem a tak dále, ale především uvnitř té země nevzniká nějaký, nějaký chaos, všude, kde se prostě bojuje o tu moc, tak potom následuje nějaké období a bývá někdy i docela dlouhé a nestability, kdy se ty věci musí znovu dostávat do nějakých poměrů, pořádků. Jinými slovy, Lukašenko v Bělorusku je člověk, kterého každý zná, ví, co od něj může očekávat. Podobně byly stabilní režimy Kaddáfího, Husajna. Když se podíváme na ty trosky, které po nich zbyly, jakmile byli odstaveni od moci, tak to všude dopadlo hůř. To je, je to případ Egypta, kde jednu dobu prostě lidi mávali vlajkami, ale to se uklidnilo, až když se k moci znovu dostal voják, generál, tak, co vlastně chceme? Pokud chceme stabilní svět, tak možná nakonec bychom měli dbát na výsledky voleb, které jsou u Lukašenka, jaké jsou, prostě on je vyhrává, volby vyhrává Erdogan, tak prostě je potřeba to asi respektovat a ne přemýšlet o tom zvenku, co by pro lidi, kteří tam žijí, bylo lepší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak můžeme za týden probrat, zda stabilní režim nebo režim demokratický, necháme si to na příště. Ivan Hoffman, komentátor Deníku. Děkuji vám za vaše názory. Na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hezký den vám všem. Pořad Jak to vidí počínaje dneškem si budete moci poslechnout také v repríze od pondělí do pátku vždy půl hodiny před půlnocí na vlnách této stanice Českého rozhlasu Dvojky. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.