Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 16. listopadu

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, Zita Senková vás vítá u poslechu půl hodiny reflexe událostí kolem nás. Zejména jedna, série teroristických útoků v Paříži, bude dominovat následujícím minutám. Jak masakr a jeho dopady vidí Ivan Hoffman, komentátor Deníku? Přeji vám, Ivane, do Zlína a samozřejmě všem dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Také hezké ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zažila Paříž a s ní Evropa své 11. září? Jaká rizika hrozí Evropě? Jsme schopni čelit a jak? Selhaly bezpečnostní složky? Mohly skutečně udělat víc? Jsme ve válce? To je jen zlomek otázek, které si klade nejenom francouzská metropole. Bývalý šéf francouzské kontrašpionáže řekl, že v Paříži se naplnil ten nejhorší scénář, kterého se nejvíce obávaly tajné služby. Mohly mu, Ivane, zabránit a lze vůbec zabránit koordinovaným útokům na několika místech ve velkoměstě?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Ukazuje se, že je to velice těžké. Současně víme, že i když prostě ty bezpečnostní služby udělají mnoho a odvrátí zřejmě mnoho útoků, tak my se to ani nikdy nedovíme. To znamená hodnotit úspěšnost podle jedné akce, které se nepodařilo zabránit, je asi ošidné a bylo by to asi i nespravedlivé vůči lidem, kteří někde v skrytu pečují vlastně o naši, o naši bezpečnost a těmi úspěchy se nechlubí, protože potřebují také zůstat v nějaké anonymitě do budoucna. To znamená úplně říct, že došlo k selhání, asi nelze, ale z druhé strany ten útok byl příliš koordinovaný, těch lidí se tam na tom domlouvalo mnoho, tak je vlastně zvláštní trochu, že právě tento útok takto, takto koncipovaný odhalený nebyl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejenom ve Francii politici a nejenom oni skloňují slovo válka. Jsme ve válce? Jsme? Je to válka?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já bych řekl, že je docela ještě brzy, emoce jsou čerstvé, informací stále není dost, navíc máme z minulosti zkušenost, že pozadí některých událostí se nám odhalí až po letech a ukáže se, že věci byly jinak, než jak se nám v první chvíli zdálo, nicméně to slovo válka se skloňuje. Francouzský prezident řekl, že Paříž je ve válce, kterou proti Francii vede Islámský stát a mám pocit, že to,o čem se bude rozhodovat na nejbližším setkání NATO, bude otázka, jestli se s tím Islámským státem bude bojovat ve Francii a v dalších zemích, kde se rozhodnou provést podobné akce, anebo zda ta válka s Islámským státem se povede v Iráku a v Sýrii, v takovém případě by asi nestačilo pokračovat v tom, co se dělalo dosud, to znamená shazovat bomby s tím, že jednou se trefíme, jednou ne. Posílat drony, u kterých víme, že úspěšný je každý desátý a ty škody prostě na civilním obyvatelstvu, které jsou páchány těmito vysoce nepřesnými zbraněmi, jsou obrovské a ničemu nepomáhají, to znamená zda jít do Sýrie, do Iráku s pozemní armádou, s nějakou formou modrých přileb, anebo, nebo, nebo nějak jinak. A také kdo by vytvořil takovou koalici, kdo by byl ochoten riskovat, že se budou vojáci vracet v rakvích. To je všechno ve hře, ale ukazuje se, že úplně bez této pozemní operace asi ten Islámský stát porazit nelze. Otázka je, jestli ho vůbec lze porazit, protože je to soupeř nesmírně odhodlaný. Jsou to lidé, kteří jsou schopni za svou věc položit život. Je to dáno tím, že jsou motivováni i nábožensky, to znamená člověk, který věří, že ta ztráta života nic neznamená, je prostě samozřejmě těžší soupeř než, než ten, který se o svůj život bojí, obává a když je přesila, tak ustoupí, jinými slovy, nebude vůbec jednoduché takového soupeře porazit. Navíc je výborně vyzbrojen západními zbraněmi, je vycvičen prostě námi, Západem z dob, kdy ještě se jednalo o bojovníky jakési umírněné opozice proti Bašáru Asadovi. Všichni potom nakonec, anebo velká většina z nich přešla k Islámskému státu a stali se z nich prostě dnes nepřátelé, ale jak říkám, jsou tam doma, jsou zakopáni prostě v pozicích, no a umějí bojovat. To znamená to rozhodnutí, jestli jít proti nim, porazit je, je velmi obtížné, někdo ho bude muset učinit, ale možná dozrává situace k takovému rozhodnutí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Četla jsem také názory jednoho francouzského politologa, ten se podivoval nad tím, že porazit Islámský stát nemůže být vojenský problém, že velmoci jsou natolik silné, že by to hravě zvládly. Mimochodem také dvě české novinářky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová, které jako jediné byly v Kobaní, říkají, že Islámský stát lze porazit do týdne, ale francouzský politolog ještě k tomu dodává, že ten problém je v tom, že západní mocnosti se obávají, že by to vypadalo nebo ty jejich kroky by mohly být interpretovány jako nový druh kolonialismu.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Určitě i to je problém, protože není tomu tak, že by se rozhodoval Západ, jestli vstoupí do války proti teroru. Je v ní od 11. září, ale problém je, že teď se situace psychologicky mění a ukazuje se, že už není v západním zájmu pouze tu válku vést, ale že bude potřeba jí také vyhrát. O to dosud nešlo, dosud stačilo, že se prostě ta válka vede, zbrojaři mají prostě jisté zakázky, armáda prostě má, má práci, ale, ale teď se ta situace mění, protože ve chvíli, když přijdou ti lidé bojovat do Evropy a popravují civilisty na ulicích, tak to už prostě, to veřejné mínění se bude dožadovat nějakých výsledků. Něco na tom je, co říkáte, ten region lze vojensky ovládnout velmi rychle, ale co s těmi lidmi, kteří uvnitř zůstanou stejní, jak je poznáme? Není možné je všechny zlikvidovat, pozabíjet, oni zůstanou a budou formou záškodnických akcí, partyzánského nějakého způsobu boje účinkovat dál. Je to region, kde probíhá sektářské násilí, kde jsou proti sobě sunnité, šíité, každý má své sponzory, nestačí jenom je porazit, ale je potřeba také na tom území nastolit mír. To je věc, kterou Západ neumí. Západ umí prostě vést války, ale nastolit někde mír, to je prostě drahé, na to nemáme vůbec know-how. My máme své hodnoty, které nabízíme, ale ve chvíli, když na druhé straně není o ně zájem, ti lidé jsou jiní, mají jiné kulturní kořeny, jiné, jiné zájmy, jiné priority a my jsme vetřelci, tak tam doopravdy vznikla ta otázka, jestli se vlastně nestaneme okupanty, kolonialisty, nebudeme vnucovat něco, co ti lidé nechtějí, ale zase bez toho míru, když to nezavládne, tak se tam velmi těžko budou vracet uprchlíci a velmi těžko my je tam můžeme vracet, protože jim tam prostě a jednoduše v tom prostředí jde o život.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Francouzský prezident Hollande po, bezprostředně po útocích nabádal spoluobčany, aby nepropadali panice. Jak vidíte právě tento moment, ty emoce, jak adekvátně reagovat na to násilí, které se evidentně stupňuje? Publicista Jan Jandourek v této souvislosti napsal, že když, cituji, "teče krev, přestává rozum fungovat", proto podle něj extremisté teď zase posílí a Evropa bude hnědnout, což je přesně to, co islamisté potřebují.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, samozřejmě já tomu rozumím, že v první chvíli uvažujeme o tom, co z té situace vzejde, jakým způsobem jí kdo využije, zneužije a tak dál, a vlastně je to překvapivé pouze tím, že ta první reakce by měla být, jak se tomu bránit, co proti tomu dělat. Je evidentní, a s tím souhlasím, že je to velice emotivní a spektakulární čin, který má symbolické nějaké vyznění, bude ale právě proto stále těžší přesvědčit Evropany, že multikulturalismus je pozitivem, že uprchlíci jsou přínosem, že nejsou rizikem, myslím si, že se budou ještě prohlubovat rozpory mezi zeměmi, kde jsou muslimů miliony, a zeměmi, kde jsou jich pouze tisíce. Je jasné, že každá země bude mít jiné řešení. Francie musí s muslimy, kterých tam jsou čtyři miliony, najít modus vivendi, musí, musí s nimi žít v míru, musí respektovat mnohá jejich specifika, práva a tak dál. U nás je to jinak, u nás naopak muslimové musí v téhle rozjitřené atmosféře přesvědčit hostitele, že nejsou rizikem, že, že jsou schopni žít s námi, akceptovat hodnoty země, ve které, ve které jsou. To znamená, to je úplně jiná situace. Od nás těžko lze očekávat, že budeme v této situaci, když vidíme, jak, jaké jsou, jaké jsou důsledky toho, toho multikulturalismu, že po nich budeme toužit a že budeme dělat všechno pro to, abychom zde měli stejné procento muslimů, jako mají Francouzi. Zase oni pochopitelně těžko můžou si brát od nás nějaký, nějaký příklad, jak situaci řešit, když my nemáme jejich problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Změní se tedy pohled Evropy na migraci?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Určitě, nepochybně. Už teď je vidět, že Poláci hovoří o tom, že kvóty jsou prakticky politicky mrtvé po těchto útocích. Vidíme, že i v samotném Německu přibývají hlasy, které, které říkají, že ten proud uprchlíků se musí prostě regulovat, že musíme vědět, kdo přišel a že není možné, aby tady bylo 300 tisíc lidí, o kterých nevíme vůbec nic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Narážíte teď, Ivane, také na ministra financí Schäubleho?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Určitě, určitě. On hovoří o lavině, hovoří o tom, že kapacita v Německu je přeplněná, a to není žádný extremista. Schäuble je ministr financí, je to, je to muž, který má velký respekt, je samozřejmě velmi tvrdý, pamatujeme si jeho účinkování v té řecké krizi, kdy, kdy ho prostě celé Řecko nenávidělo za ty jeho nesmírně teda drsné, drsné postoje, ale, ale má v Německu velký respekt a když on otáčí a když on říká, že to prostě takhle dál nejde, tak to už má nějaký, nějaký, nějakou výpovědní hodnotu. Podívejte se do Dánska, do Švédska, všude prostě v zemích, které tradičně byly velmi přátelské k migrantům a ta jejich kultura stála na tom, že pomáhají, tak i tam prostě začínají brzdit, protože něco jiného je, jestli máte nějaké know-how, podle kterého zvládnete příliv tisíců lidí, a něco jiného je, když jsou jich miliony. Jana Hybášková, donedávna velvyslankyně Evropské unie v Iráku, dokonce hovoří, že za dveřmi je 12 milionů lidí, kteří míří na Evropu, a to ne v horizontu let, ale měsíců. Nevím, jestli tohle to číslo je reálné, ale je obludné. Je prostě hrozné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když spočítáme různé další konflikty a ohniska, mimochodem jenom dovětek k ministru Schäublemu, tak ten také říká, že vlastně ten tlak migrace může Evropa vyřešit jenom společně. Není tady vlastně i ten apel na to společné evropské řešení, aby něco jiného nepreferovaly, řekněme, země na východ nebo na západ? Jak vidíte reálně právě tu společnou, to společné řešení Evropské unie? Jak je reálné?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Hovořil jsem o tom, hovořil jsem o tom před chvílí. Ty podmínky jsou v různých zemích různé a tím pádem i to řešení bude, bude, bude určitě jiné a ta politická shoda se bude hledat se zeměmi s různými zkušenostmi, s různými podmínkami různě, ale navíc i v zemích, jako je, které jsem právě jmenoval, Dánsko, Švédsko, Německo, se ta situace bude měnit s počtem lidí, který přibývaj, protože čím je těch příchozích více, tím slábne podpora pro, pro pomoc, to znamená to je nepřímá úměra. I sami Němci umdlévají prostě v tom entuziasmu, že to zvládnou a tak dál. No a současně i ta politická situace se proměňuje. Těch komentátorů a analytiků, který říkají, že k moci se dostanou extremisté, je hodně. Ten, ten a ten názor je logický, ale otázka je, jestli k tomu doopravdy dojde, jestli ještě před tím politické elity, které teď jsou u moci, nezmění, určitě ne ze dne na den, to by ztratily tvář, ale nezmění přístup, protože jednoduše politik nechce prostě ztratit vliv, nechce ztratit moc, nechce skončit v opozici, to znamená v jedné chvíli začne přihlížet k tomu, jaké je veřejné mínění a to veřejné mínění se samozřejmě s tou situací, jak vypadá, proměňuje. A ta Francie, to, co se teď stalo, bude určitě v tom hrát velmi podstatnou roli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan posluchač Aleš upozorňuje na rozhovor s bývalým náčelníkem generálního štábu a předním bezpečnostním expertem Jiřím Šedivým pro Aktuálně.cz, ve kterém označil dosud, cituji, "jen těžko myslitelnou radikalizaci Evropy a citelný růst podpory extremistickým stranám za největší hrozbu" a pan posluchač se ptá, jestli to také tak tedy vidíte? Možná už jste i na to částečně odpověděl. Radikalizace Evropy a brání si spravedlnosti do svých rukou, tak zní otázka.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Když se člověk rozhlédne kolem sebe, tak zjistí, že reálný svět, ve kterém žijeme, přece jenom není úplně stejný, jako je svět médií, ve kterých se věci zdůrazňují, přehánějí, barvitě líčí, ale jsou vlastně od nás daleko. Já si neumím moc představit, jak bych bral spravedlnosti do svých, do svých rukou, ale, ale rozumím tomu, že obecně určitě dá se předpokládat, že vznikne větší ostražitost, nedůvěra vůči, vůči lidem, kteří jsou jiní, nápadní a tak dál. Lidé se budou rozhlížet kolem sebe, ale úplně se toho neobávám. Spíš se obávám toho, že my stále řešíme sami sebe, abychom náhodou nebyli radikální, ale místo toho bychom možná někdy spíše měli řešit i vlastní bezpečnost a uvažovat o tom, co udělat pro to, aby jsme zůstali, tak jak je tomu dnes, tou jednou z deseti nejbezpečnějších zemí na světě. To asi není náhoda, že právě Česká republika uprostřed Evropy mnoho problémů nemá, částečně za to určitě vděčíme historickému dědictví, tím, že jsme strávili mnoho let za železnou oponou, tak ta migrace byla minimální, zůstala zde společnost úplně homogenní a dlouho nám i připadalo to takové hloupé, jo, že jsme, že jsme tady všichni stejní a jsou jiné země, kde ta společnost je taková pestrá, vzájemně se teda obohacuje. Dnes vidíme, že až tak moc není o co stát, že vlastně vděčíme té špatné minulosti, špatné v mnoha ohledech, za komparativní výhodu, kdy dnes prostě jsme ušetřeni některých problémů. Já si myslím, že by to tak mělo zůstat, že bychom neměli jít cestou, abysme ty problémy měli stejné jako ostatní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ivan Hoffman, komentátor Deníku, je hostem dnešního vydání pořadu Jak to vidí a pro vás je také e-mail od pana Juříka. Cituji: "Chtěl bych poukázat, že opět se po roztrhaných teroristech našly nepoškozené pasy a za pár hodin už víme skoro vše. Jede se podle stejného scénáře 11. září? Podle mě jednoznačně zaspaly bezpečnostní prvky státu Francie. Záměrně? Nejde náhodou hlavně o Sýrii, kde jednoznačně náš západní svět selhal a prohrává vliv na Blízkém východě s Ruskem? Nepřijde velká pozemní intervence NATO do Sýrie? Už mají záminku." Tolik citace a názor pana posluchače. Jestli se slyšíme, Ivane.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Už vás slyším.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Á, pardon, ano, teď vás slyším také.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já bych řekl, že určitě i toto jsou, jsou věci, které, které jsou vlastně otevřené. My po 11. září jsme taky měli pocit, že víme všechno, a pak se ukázalo, že je velmi těžké přesvědčit o té oficiální verzi statika, člověka, který něco ví o budovách a o řízených demolicích a je těžké prostě na některé věci dát odpověď technikovi, který prostě říkal, že některé věci prostě nemohly být tak, jak se oficiálně tvrdilo. No a to je samozřejmě situace i teď. Mnoho lidí si bude otázku, dávat otázku, pro koho je to dobré, kdo na tom vydělal, jestli to není tak, že jsme svědky boje o nějaký globální vliv a tak dál? Právě proto jsem rezervovaný a proto jsem řekl, že některé věci se dovíme až po letech. Z druhé strany, těch konspiračních teorií se vždy vynoří hodně a je potřeba si taky na druhou stranu uvědomit, že jenom některé z nich se potvrdí. Některé z nich zaniknou, už pak o nich nikdo nemluví, ale oni svědčí o jednom. Oni svědčí o tom, že lidé jsou ostražití, že jsou nedůvěřiví vůči oficiálním informací, protože velmi často se nejedná o informace, ale o propagandu, že do zpravodajství se dostávají věci, které nemají věci objasnit, ale mají manipulovat lidmi, mají jim vnutit určitý pohled na věc. No a právě v ostražitosti vůči tomu, lidé nechtějí být hloupí, nechtějí být za pitomce, tak prostě spekulují, jestli to náhodou není jinak a hledají všechny možné jiné souvislosti. Kdysi to dělali investigativní novináři, ale dneska se ukazuje, že v těch médiích toho hlavního proudu vlastně pro to není ani prostor, na nějakou velkou investigaci ani nejsou peníze, ale vlastně o ní není ani až tak velký zájem. Novináři vesměs, vesměs se drží nějaké, nějaké oficiální linie a s těmi politiky jedou prostě v takovém zavedením tandemu, vzájemně jsou si prospěšní a tu, tu roli těch pochybovačů a takového toho hlídacího psa na sebe berou lidé nezávislí, kteří často nemají nějakou profesní ani na to přípravu a tak dál, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Snad to neplatí o všech.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Ne, ne, ne, ne, určitě ne, určitě ne. Já hovořím o trendech, ne o jednotlivých věcech. Prostě najdeme všude jedno i druhé, ale chci upozornit na to, že vlastně ta nezávislá média dnes jakoby splňují jakousi poptávku, která zde stále je, jenom ta média hlavního proudu už jí úplně nerespektují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připomeňme výročí, které oslavíme zítra, 17. listopad, Den boje za svobodu a demokracii, jak vy si ho, Ivane, připomenete? Čím, pokud ano?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Osobně?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Osobně.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No tak nedávno jsem měl takový rozhovor s jedním kamarádem a řekl jsem mu, že jsem to ještě nikdy nijak veřejně neřekl, ale mám prostě po mnoha letech takové podezření, že toho 17. listopadu jsem stál na špatné straně barikády. A on se tak na mě podíval, zasmál se a říkal: no, ale tys byl aspoň na hlavní tribuně na rozdíl ode mě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde jste stál tedy?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já jsem byl na, na Václavském náměstí, v Bratislavě na náměstí SNP na těch hlavních tribunách a dneska, dneska si myslím, že jsem byl užitečný idiot a že jsem nepochopil, co se děje, ale to je teda moje osobní vzpomínka, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to ale myslíte?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Prosím?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to myslíte, tedy že jste byl na špatné straně nebo že jste byl užitečným idiotem, jak jste to řekl?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, jak to myslím, no, ten, ten vývoj směřoval prostě, řekl bych, směrem, který jsem si nepředstavoval. Já jsem vůbec neměl toho 17. listopadu před lety pocit, že v téhle zemi se má vybudovat sociálně nespravedlivá egoistická společnost. Pro mě nic kapitalismus dobrého neznamenal a nikdy jsem nepochopil prostě, že to tímhle tím směrem se bude vyvíjet. A taky jsem vlastně byl vždycky pacifista, člověk, který věřil, že lidi se mají mít ve vzájemné úctě a rádi a ne že prostě má jeden druhého porazit v nějakém lítém boji o peníze, to je, prostě to jsem měl, to mám na mysli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte tedy z toho tak špatný pocit, na základě čeho? Když vlastně i u, když i u útoků na Paříž se skloňuje a také u nás, že vlastně je to útok na naši svobodu, na demokracii.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já nevím, jak to bude. Určitě, určitě je to útok lidí, kteří nenávidí Západ, nemají rádi naše hodnoty. Nikde není psáno, že právě ty naše hodnoty jsou ty úplně nejlepší, to si myslíme my. Další věc je, že vlastně nejvíc utrpí svoboda právě v reakcích na takovéto, takovéto činy teroristické, protože ve chvíli, když se ta společnost začne bát, tak přistoupí na, sama dobrovolně na takové omezení svobody, které předtím bylo nemyslitelné. To je vždycky velice složité. Já myslím, že člověk má zůstávat stále otevřený, stále vidět všechny alternativy, které jsou a nikdy historie není uzavřená. Já k tomu, co se dělo před lety, už se moc nevyjadřuju. Věřím tomu, že daleko lepší je oslovit historiky, kteří z archivních materiálů jsou schopni daleko lépe popsat tu situaci než lidé, kteří u toho sice byli, ale ten jejich názor, ten jejich pohled je pozměněn jejich dalším životem, tím, co se stalo později, to znamená já vůbec nevím, co se stalo 17. listopadu. Když o tom chci něco vědět, tak si to radši přečtu od nějakých historiků, než že bych věřil svým vzpomínkám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm. A jaké hodnoty vám tedy chybí? Možná bychom si před těmi 26, 27 lety nemohli tady takhle svobodně povídat.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
To je právě ta otázka svobody. Mnoho lidí velmi věří v to, že je důležitá ta svoboda vnější. Já jsem byl vždycky přesvědčen, že je důležitá ta vnitřní svoboda, kterou má člověk v sobě, která je neohrozitelná tím, koho potkáte, co se vám stane, to znamená, já jsem vždy věřil spíše v tu vnitřní svobodu než v tu vnější, která se velice často ze svobody změní ve svévoli. A jestli je tak silnou hodnotou, těžko říct. Je pravda, že mám takovou zasutou vzpomínku, ona trochu souvisí i s tou, i s tou krizí, která dnes probíhá, tou migrační a možná to bych mohl říct na závěr, někdy v 80. roce jsem byl v Západním Německu a uvažoval jsem tenkrát o tom, že tam zůstanu jako emigrant. No a tam jsem prostě stál někde v Mnichově před obchodním domem, tam mladí lidé hráli na kytary a ten pocit té svobody byl tak obrovský, že v jedné chvíli jsem se přistihl, že mi normálně tečou slzy. Ten člověk z toho totalitního uzavřeného režimu prostě najednou tam je mezi těmi svobodnými lidmi a tak jsem tam tak stál a pak v jedné chvíli jsem si říkal, no dobře, ale co já tady, jako proč tady mám zůstávat? Vždyť tady všechno funguje, je tady všechno v pořádku, tady se lidem daří, tady, tady nejsem vůbec potřebný a vrátil jsem se domů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ivan Hoffman, komentátor Deníku. Děkuji za vaše názory, hezký den.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
I vám hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.