Přepis: Jak to vidí Břetislav Tureček – 24. dubna

Břetislav Tureček

Hostem byl zahraničně politický analytik Břetislav Tureček.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním hostem je Břetislav Tureček, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha. Já vás vítám.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S vedoucím Centra pro studium Blízkého východu budu hovořit o Izraeli, který oslavil 70 let svého založení, i o důvodech, proč prezident Erdogan žene Turky k předčasným volbám. Inspirativní poslech. Izraelci oslavili 70 let svého státu. Naplnil se, pane Turecku, záměr a očekávání, se kterým došlo k založení státu Izrael?

Čtěte také

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Já si myslím, že bezpochyby, že lidé, kteří stojí za sionistickou myšlenkou, to znamená vybudovat stát pro Židy, kde si Židé budou stanovovat pravidla, tak se naplnil. Samozřejmě je tam řada věcí, které třeba ten ideál do určité míry nabourávají, ale ten stát existuje už 70 let, byl založen v nepřátelském prostředí. Z velké části proto, že byl založen na území obývaném převážně jiným obyvatelstvem, kterého se na to nikdo vlastně neptal, a přesto už sedm desetiletí ten stát existuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myšlenku samostatného státu v novodobé historii poprvé jasně formuloval zakladatel sionistického hnutí Theodor Herzl. Vídeňský novinář se na konci 19. století snažil vyřešit ten problém Židů, kteří čelili antisemitismu. Jak by se, taková hypotetická otázka možná, on díval na těch 70 let státu Izrael?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
No, já, upřímně řečeno, netroufám si spekulovat, jak by zrovna Theodor Herzl se na to díval, ale my víme, že už řada dalších vlastně těch vůdců sionistického hnutí na počátku 20. století tak varovala, že to celé vůbec nemusí být jednoduché. Řada z nich tehdy předjímala, že mohou být problémy, protože na začátku 20. století třeba tam, kde je dnes Izrael, tak Židé tvořili jenom desetinu populace. To znamená Izrael tak, jak ho známe dnes, vznikl vlastně až díky velké migrační vlně židovského obyvatelstva odjinud, kteří svým způsobem převálcovali původní arabské obyvatelstvo, ať už muslimské, nebo křesťanské. A to, že to vyvolává odpor do dneška, o tom není pochyb. Vidíme to v podstatě každý den ve zprávách, co se děje, že zkrátka Palestinci se nevzdávají svých nároků, někdy menších, někdy větších, a zároveň je i určité křídlo Židů, kteří stále nejsou spokojeni, kteří by také chtěli to území větší, než ho dnes Izrael má. Takže v tomto ohledu vlastně ty diskuse se vedly uvnitř sionistického hnutí už před více než sto lety. Bylo tam takové umírněné křídlo, řekněme, a bylo tam i křídlo daleko radikálnější. A v podstatě vidíme, že ta tehdejší diskuse je do dneška neukončená, protože řada problémů tehdy předjímaných přetrvává.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To všeobecné veselí při oslavách Dne nezávislosti sdílí, jak už jste snad i naznačil, většina izraelských Arabů, kteří založení státu Izrael označují arabským slovem "Nakba" neboli katastrofa. Jaký je ten aktuální stav vlastně izraelsko-arabských vztahů?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
No, je to taková, takové ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo palestinských.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Ano. Je to taková setrvačnost, kdy vidíme, že už řadu let nefunguje ten tzv. Mírový proces, na jehož konci mělo být uspořádání dvou států. To znamená vedle toho úspěšného Izraele že měl vzniknout i stát pro Araby, jak to ostatně požadovala OSN už po druhé světové válce v roce 1947 a jak už i dříve se o tom uvažovalo, že to nebude jenom pro, území jenom pro Židy, ale že musejí být naplněny aspirace i jiných obyvatel tohoto prostoru. Dodneška k tomu z různých důvodů nedošlo. V současné době ten mírový proces, vidíme, blokují jednou Arabové, jednou Židé, jednou jsou to teroristé z Hamasu, jednou jsou to extremisté židovští, kteří stavějí další a další židovské osady za hranicemi Izraele. Takže je to patová situace, která paradoxně ale vyhovuje vlastně establishmentu na obou stranách, že vidíme palestinské vedení, které neustále může odkazovat na izraelskou okupaci, na skutečné nebo i jenom údajné bezpráví, kterého se Izraelci na Palestincích dopouštějí. Je to pro Palestince určité alibi. A na druhé straně vidíme izraelské vedení, které vlastně dál okupuje území, která Izraeli nepatří. Dále vidíme statisíce židovských osadníků na Západním břehu Jordánu. A tím, že není dosaženo míru, tak vlastně izraelská vláda nemusí řešit, co s těmito lidmi, kdo z nich se bude muset stáhnout, kdo z nich bude muset osady vyklízet a uvolnit místo tomu palestinskému státu. No a okupaci zároveň platí do velké míry mezinárodní společenství. Obvykle když nějaký stát okupuje cizí území, tak nese plnou odpovědnost za situaci tamního civilního obyvatelstva. Tady vlastně v uplynulých desetiletích velkou část té odpovědnosti převzalo mezinárodní společenství a tím to Izraeli výrazně ulehčilo. To znamená, abych to uzavřel, na obou stranách není úplná vůle a vlastně ani motivace, ani důvod nějak to razantně v tuto chvíli řešit a ztrácet třeba podporu svých vlastních radikálů na své straně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co bude znamenat pokračování patové situace, pokud se něco zásadního nezmění?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
No, to jsou, kolem toho se třeba teď vlastně v době toho výročí v Izraeli vedly velmi zajímavé debaty, protože je to pár týdnů, tuším dva, tři týdny, tak Izraelci spočítali, že mezi Středozemním mořem a řekou Jordán, to znamená na území nejen Izraele, ale i východního Jeruzaléma, Západního břehu Jordánu a Gazy žije zhruba stejný počet Židů a Arabů, zhruba nějakých šest milionů. Jinými slovy, že pokud Izrael bude dál chtít ovládat, okupovat, kontrolovat celé toto území, tak se může brzy stát, že tam bude více Arabů a ta myšlenka, že Izrael bude převážně židovský, vezme za své, což samozřejmě je úvaha, od níž se dá odvodit, že by možná bylo dobré, aby Izrael začal usilovněji pracovat na rozdělení tohoto území, aby zkrátka bylo území převážně židovské, Izrael, kde si Izraelci budou moci hrát podle svých pravidel a aby se vzdali a stáhli z těch území, kde žijí převážně Arabové a tam ať si Arabové dělají, co chtějí. Jenže to naráží zase na tu myšlenku ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to ale možné?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
No, to je pořád ten cíl, který samozřejmě pomalu umírá, to dvoustátní řešení, byť pořád Evropská unie, řekl bych až naivně, na něm bazíruje, OSN také má takový plán, nicméně i v Izraeli se velmi jasně ozývá ano, pokud skutečně chceme mít židovský a zároveň demokratický stát, tak tuto věc budeme muset řešit, protože ve chvíli, kdyby převážili Arabové, tak už asi nebudeme židovští, a pokud budeme chtít být židovští, tak nebudeme moci být demokratičtí. Jestliže budeme pak upírat právo arabské většině na tomto území, tak to už s demokracií mnoho společného nemá a to je velké dilema, které v těch svých sedmdesátinách řeší i samotný Izrael.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak rozmanitá je ta izraelská nebo-li židovská komunita?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Je velice rozmanitá a hlavně bych řekl, že se velice samozřejmě vymyká běžnému uspořádání, běžnému společenskému uspořádání na Blízkém východě, protože většina těch Židů, kteří jsou součástí toho mainstreamu státu, tak přišli z Evropy, z Ruska, z Ameriky a tak dále, přinesli si s sebou, řekněme, západní liberální myšlení do velké míry. To znamená Izrael je zemí, kde je možné kritizovat svoji vládu, což se zdaleka nedá říci o většině blízkovýchodních zemí. Je to země, kde se dbá na práva menšin. Je to země, kde se zároveň ale svádí boj o, jak se u nás říká, odluce státu a církve, protože jedna věc je liberální sekulární proud v zemi, druhá věc je velmi silný náboženský proud a to už zase se dostáváme do těch vnitřních sporů uvnitř izraelské společnosti, kdy vlastně ten, řekněme, velmi silný vliv náboženských ultraortodoxních skupin se zajídá mnoha sekulárně orientovaným Izraelcům. Takže ta země je velmi rozmanitá, což ji nesmírně obohacuje a dává jí tu tu její sílu a jedinečnost, ale zároveň v některých ohledech ji to pochopitelně svazuje a oslabuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Izrael během těch sedmi desítek prošel několika válkami, zbohatl, jeho vědci, výzkumníci slaví mezinárodní úspěchy. Co charakterizuje tu současnou generaci, pane Turečku?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Já si myslím, že Izrael je skutečně rozvinutý stát, kde dnešní mladí žijí velmi podobně, jako žijí mladí na Západě. To znamená přístup k technologiím, přístup k zábavě, k mainstreamové globální zábavě a způsobu života je tam velmi silný. A na druhé straně ale nesmíme zapomínat, to jsou ti, se kterými se domluvíme, to jsou ti, kteří žijí jako my, a tak když tam třeba přijedeme jako turisté, tak jsou to první lidé, na které narazíme, se kterými se můžeme bavit. Ale pak, jak už jsme vlastně říkal, jsou tam statisíce nejen starších, ale i mladých lidí, kteří třeba se právě proti tomuto snaží vymezit, vzdorují tomuto tlaku. To jsou třeba ti nábožensky orientovaní Židé. Ale nesmíme zapomínat, že další důležitá menšina v Izraeli jsou právě Arabové, nejen tedy Palestinci na okupovaných územích, ale izraelští Arabové. To je také jeden a půl milionu lidí, kteří také v mnoha ohledech velmi dovedně a oprávněně využívají vymožeností moderního Izraele, ale zároveň s ním mají určité problémy politického rázu, o kterých už jsme mluvili. Takže to je vlastně další, řekněme, rovina té rozpolcenosti a pestrosti izraelské společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak oni nebo možná i kde vidí sami sebe Izraelci, Židé ve státě Izrael?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Víte co, vy pořád chcete jasnou odpověď ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nechci.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
... a já ji nedokážu ... Sami Izraelci říkají, že když se sejdou dva Izraelci nebo dva Židé, tak mají tři názory. A ono to tak opravdu je. Teď se třeba řeší zajímavé věci s ohledem na židovstvo žijící v zahraničí, že třeba Izraelci si uvědomují a rozebírají to v komentářích, v analýzách, že se velmi odcizují izraelské společnosti nebo Izraeli spíš jako státu Židé žijící v Americe, ve Spojených státech. Že sice s Izraelem sympatizují, ale zároveň se jim zajídá politika jeho vlády a tudíž se od něj jaksi mentálně odtrhávají. A to je třeba trend, který třeba do určité míry vidíme i v té samotné zemi. Takže my tam máme tábor, který velmi bazíruje na těch izraelských oficiálních, řekněme, hodnotách, ale pak tam máme zároveň lidi, kteří říkají ale to, že jsem přece Žid a sionista neznamená, že budu dál podporovat vytváření speciálních nějakých zákonů nebo umenšování práv zdejších Arabů. Takže Izraelci se o řadě věcí tohoto rázu přou mezi sebou. Další téma k rozporům a debatám jsou třeba sociální otázky, protože on je Izrael sice velmi bohatý tabulkově, ale zároveň je tam poměrně dost lidí, kteří žijí velmi chudě. A je to zajímavé v tomto ohledu, třeba mezi těmi nejbohatšími státy Izrael zaujímá ne úplně lichotivé místo, že ten podíl lidí žijících v chudobě je tam opravdu velmi velký, ve srovnání třeba s evropskými státy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Oslavy 70 let založení státu Izrael se konají v docela atmosféře takových obav před íránským útokem. Přesouvá se to napětí mezi Izraelem a Íránem na syrské bojiště, mimo jiné?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
No, tak ono spíš ze syrského bojiště se přesouvá mimo. Já osobně si myslím, že se trošku přeceňuje tady ta, tady ta otázka, tato tématika. Mluvíme-li o íránské hrozbě, tak Írán vidí izraelskou hrozbu nebo americkou hrozbu ve svém okolí, na to nesmíme zapomínat. Ano, došlo k některým třenicím, vlastně je to přenesení konfliktu ze syrského bojiště jinam. Víme, že íránský dron přeletěl nad izraelské území. Zároveň víme, že běžně izraelské drony létají nad Libanonem a dost patrně i nad Sýrií. Takže to všechno vede ke kolizím a logicky i třeba ke spekulacím, že to může vyústit až v otevřený konflikt mezi Izraelem a Íránem. Ale i když na obou stranách vidíme radikály, kteří by si takový konflikt přáli, tak si nemyslím, že by třeba mocnosti, Spojené státy a Rusko, chtěly takovýto konflikt dopustit. Takže jsou tam pořád i hybatelé a síly, které se spíš snaží toto riziko nějak omezit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jsou současné vztahy s Libanonem, sousední zemí?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
No, tak Libanon, nerad to říkám, ale není svéprávný hráč. Libanon má teď obrovské problémy s přílivem syrských uprchlíků. Ta občanská válka v Sýrii se přenesla do určité míry na jeho území a na libanonském území si vyřizují účty právě různé další síly, Írán, Izrael, takže nelze čekat nějaké přímé dvoustranné třeba rozhovory mezi libanonskou vládou a Izraelem. Už třeba proto, že v libanonské politice má velké slovo hnutí Hizballáh, které je i součástí těch mocenských struktur, a jak víme, tak Hizballáh má velmi kritické postoje k Izraeli stran bývalých konfliktů, stran toho, že Izrael se nějak angažuje v Sýrii a tak dále. Zatímco Izrael do určité míry podporuje syrskou opozici, tak libanonský Hizballáh velmi silně podporuje syrský režim Bašára Asada a tak dále. Takže bych nečekal, že teď začne mezi Bejrútem a jeruzalémskou vládou nějaké, nějaké přímé kontakty. To rozhodně ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké kontakty budou mezi Rijádem a Tel Avivem? Saúdskoarabskému korunnímu princovi se podařilo vzbudit pozornost jedním rozhovorem. Jako historicky první saúdskoarabský představitel se zmínil o tom, že Izraelci mají právo na svůj stát a že Saúdové mají s Izraelem společné zájmy. Co je ...

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
To on řekl ve Spojených státech, když tam teďka byl na nějaké dva týdny. No, ano, vychází to z teze, že společným nepřítelem saúdskoarabského režimu a Izraele je Írán. Je to takový paradox, že Írán je zcela správně velmi často kritizován z hlediska lidských práv a tato kritika zaznívá i z Izraele, ale už dlouho jsem neslyšel, že by Izraelci kritizovali stav lidských práv v Saúdské Arábii. Takže najednou tato otázka jde stranou prostě, když se to nehodí, tak o lidských právech nemluvíme a to teď vidíme. Takže je to strategické rozhodnutí, strategické partnerství nebo alespoň vytváření dojmu, že takové partnerství existuje, ale jinak zase myslím si, že je to do určité míry účelová věc, která vlastně může zase vzít za své. Ono totiž brzy se může narazit na to, že i v Saúdské Arábii takovéto kontakty vyvolávají určitou nelibost některých tamních kruhů a zase tato otázka může být z titulních stran trošku odsunuta do pozadí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Po válce uznalo Československo nezávislost Izraele 19. května 1948, pět dní po jeho vzniku. Diplomatické styky na úrovni velvyslanectví byly navázány v červenci téhož roku. Mimochodem, 70 let vzniku Izraele oslaví zítra i Česko.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Ano, no, tak to, že Československo komunistické, Gottwaldovo bylo velkým příznivcem Izraele, to je známá věc. Ono to vycházelo z tehdejší počínající studené války, kdy i Sovětský svaz pod vedením Stalina se domníval, že Izrael může do určité míry sehrát roli jakéhosi prosovětského hráče na Blízkém východě, který v té době byl ještě spíš prozápadní, probritský, proamerický. Nakonec se tyto, tyto naděje nenaplnily, takže velmi záhy, na počátku 50. let už jsme viděli velmi tvrdý odpor vůči Izraeli ze strany nejen Sovětského svazu, ale i Československa. A pak přišly desítky let, kdy vlastně sionisté, jak tady byl Izrael nazýván výhradně téměř, tak byli bráni jako velký nepřítel arabského tábora, který měl podporu toho Sovětského svazu. Dnes je situace zase úplně opačná. Po listopadu 89 naopak vidíme velkou nevoli ke všemu možnému arabskému, muslimskému u nás a velký obdiv a ztrátu, řekl bych, až občas soudnosti co se týká izraelské reality. Takže víme, že velký fanoušek Izraele dnes je prezident Miloš Zeman, takže tady dochází k velmi zajímavé unikátní situaci, kdy se izraelské výročí bude slavit na Pražském hradě, ve Španělském sále za účasti stovek hostů, včetně hostů, kteří přijedou z Izraele. Měla by přijet Cipi Chotovelyová, která vlastně vede ministerstvo zahraničí. A určitě pro Izrael je to velmi, velmi příjemné, velmi přátelské.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, pane Turečku, že si v tomto rozsahu jiné země nepřipomínají toto výročí v Evropě?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Já jsem na to nenarazil, že by třeba v Kremlu nebo v Bílém domě se slavilo 70. výročí Izraele v tomto rozsahu. To jsem neviděl. Myslím, že v tomhle ohledu je Česká republika unikátní, protože i na evropské scéně vidíme, že Česká republika velmi často přijímá pouze to proizraelské stanovisko a tím se vlastně vymezuje nejen vůči nějaké jednotné evropské politice, ale i vůči těm zase silně propalestinským zemím, které v Evropě jsou, ať už jsou to země tře ba skandinávské, nebo některé jiné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nenabízí se tady logika i v tom, že třeba Československo bylo záhy po svém vzniku, jako jedna z mála zemí oficiálně uznala jednak židovskou národnost i na vztahy vlastně Tomáše Garrigua Masaryka, s postoji české inteligence už před sto lety?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
No, Masaryk byl velký přítel nejen židovstva tady v Československu, ale už i za Rakouska-Uherska, jak víme. Později, v roce 27, dokonce vyjel do Palestinci. Ta věc je trošku už zase dneska posouvána do jiné roviny. Já jsem dokonce četl, že jel do Palestiny, aby podpořil sionismus. Tak jednoduché to není, protože on byl daleko déle v Egyptě, on se i v Palestině tehdy setkal s arabskými vůdci, ať už muslimskými, nebo křesťanskými, a tak dále, ale je fakt, že ta tradice tady určitě je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Turecký prezident Erdogan vyhlásil předčasné prezidentské i parlamentní volby. Překvapil tím nejen veřejnost, ale i své politické odpůrce. Svůj záměr uspíšit volby o více než rok vysvětlil nejistotami, kterým prý země čelí kvůli vojenským operacím v Sýrii a Iráku. Je to ten pravý důvod nebo, jak se spekuluje, jde o zpomalení turecké ekonomiky?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
No, já bych přidal možná ještě další důvody. Možná na začátek řeknu jednu věc. Možná si naši posluchači vzpomenou, loni jsme tady mluvili o tureckém referendu dubnovém, vlastně bylo to zhruba před rokem, kdy těsnou většinou bylo odsouhlaseno posílení prezidentských pravomocí, umenšení vlastně role vlády, zrušení funkce premiéra, to znamená přetvoření tureckého politického systému v systém prezidentský. A ty zásadní změny mají začít platit s nejbližšími volbami. Ty volby původně, jak už jste naznačila, měly být až příští rok, v listopadu v roce 2019, ale prezident Erdogan je uspíšil až na..., už na letošní červen. To znamená nejen, že budou nové volby, bude se volit znovu prezident a parlament, ale hlavně začnou platit ty posílené pravomoce prezidenta a v tom já vidím možná nejdůležitější motivaci prezidenta, protože si od toho slibuje zkrátka, že už od letošního léta on bude vlastně tou dominantní funkcí, postavou, institucí na turecké scéně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jací soupeři se mu vůbec rýsují? Píše se o bývalé ministryni vnitra a šéfce nedávno založené Dobré strany.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
No, nebo také o Abdullahu Gülovi, což je člověk, který byl kdysi Erdoganovým spojencem, a dost možná také ještě může kandidovat. Ano. Já jenom připomenu jednu zajímavou věc, ke které došlo. To mě opravdu velmi zaujalo. Protože ty volby budou velmi blízko, jsou tam určité omezující parametry, kdo smí v těch parlamentních volbách teď kandidovat. A minulý týden Republikánská lidová strana, což je hlavní opoziční síla v parlamentu, tak vlastně té Straně dobra, kterou jste teď zmínila, tak půjčila svých vlastních 15 poslanců, protože ta Strana dobra zatím jich měla jenom pět, aby mohla kandidovat v těch volbách, tak jich potřebuje 20, takže hlavní opoziční strana jí vlastně převedla svých 15 poslanců, aby mohla kandidovat. A to je právě ta strana paní Aksenerové, kterou jste zmínila, která tím pádem se může voleb účastnit a může velmi silně zamíchat kartami, protože je to strana pravicová s určitým náboženským nádechem, ale zároveň se hlásí k těm kemalistickým republikánským tradicím a může sebrat hlasy nejen řadě drobných jiných stran, může nabrat znechucené voliče, znechucené z dnešní politiky i z prezidenta Erdogana, ale může přetáhnout některé voliče, třeba podnikatele, se říká, i z toho Erdoganova tábora. Takže to ještě může být velice zajímavé. Dokonce nedávno byla nějaká velká sláva v parlamentu, odkud Erdogan velice rozezleně odešel, když jeden z poslanců té Strany dobra promlouval, což ukazuje, že ztratil nervy a uvidíme, na jak dlouho je ztratil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je ..., jaká je to zpráva předčasné parlamentní i prezidentské volby, jak pro Turky, ale i pro Evropu?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
S tou Evropou si netroufám spekulovat. To se opravdu uvidí až z jejich výsledků, ale každopádně pro Turecko je to nový impuls a možná trošku jiný, než si ho představoval prezident Erdogan. On bezpochyby od těch voleb si sliboval posílení vlastní role a svého tábora v parlamentu. Teď s tím přesunem. Nejen s tím, který jsem zmínil, tak vlastně opozice možná si dělá plané naděje, o tom těžko spekulovat, ale opozice má možnost jaksi využít ten potenciál toho šoku, toho překvapení ve svůj prospěch. Ať už tím, že najednou tam vznikla ta Strana dobra, ona byla založena loni na podzim, ani ne před půl rokem, tak ta se může stát takovou tou štikou těch voleb. Takže výsledek je ještě nejistý. Záleží pak i na poměru, že jo, na poměru a na sestavování případné koalice, ale rozhodně si nemyslím, že Erdoganova éra ak, jak ji známe uplynulých 15 let, bude po těchto volbách ještě takto neotřesně pokračovat dál. On není diktátor. S tímhle já nesouhlasím. On vždycky byl zvolen, ale protože používal různé nástroje, jak si popularitu zajistit. Teď se to může obrátit proti němu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí Břetislav Tureček, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha a bývalý blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu. Děkuji vám za vaše postřehy a budu se těšit za měsíc opět na slyšenou.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Díky za pozvání. Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem zítřejšího vydání bude komentátor Bohumil Pečinka. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.