Přepis: Jak to vidí Břetislav Tureček – 1. listopadu

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den vám dnes přeje Věra Štechrová. Na některé z událostí, o kterých stojí za to mluvit, se teď podíváme očima Břetislava Turečka. Dnes ho zdravím po linkách do olomouckého studia, dobrý den.

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Dobrý den do Prahy.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Jak zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha, odborník na Blízký východ hodnotí vývoj v iráckém Kurdistánu, který bude ode dneška bez prezidenta? Proč vzbuzuje Balfourova deklarace vášně i po 100 letech a můžeme tento dokument opravdu označit za zlomový pro vznik státu Izrael? Tak to jsou jen některé otázky pro našeho dnešního hosta. Jak jsem říkala, zítra uplyne přesně 100 let od takzvané Balfourovy deklarace. Právě před 100 lety britský ministr zahraničí A. James Balfour v dopise oznámil předsedovi britské sionistické organizace Lionelu Walteru Rothschildovi podporu zřízení židovské národní domoviny v Palestině. Deklarace byla ve své době pokládaná za velké vítězství sionismu a na pohled strohý text vzbuzuje vášně ještě dnes. Pane Turečku, ten dopis z dnešního pohledu není příliš konkrétní. Je stručný, ponechává možnost různých výkladů. Proč by tedy tehdy tak důležitý? Co obsahoval?

Čtěte také

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
No, bylo to vlastně první, první nějaké oficiální vyjádření některé světové vlády. Týkající se založení něčeho jako tehdy židovské domoviny, jak bylo řečeno v tom dokumentu v Palestině. Vlastně do té doby sionisté si různě jenom vyjednávali podporu a najednou měli něco na papíře od britského ministra zahraničí. Abychom pochopili význam, tak si musíme uvědomit tehdejší dobu. Vlastně byl rok 1917, to znamená dnešní Palestina ještě byla součástí Osmanské říše a za této situace Británie slibovala cizí území židům, a to ještě jejich malé části, tedy sionistům, kteří se tam chtěli usadit. Takže to je samozřejmě prapůvod těch vášní. Do dneška se vedou spory v mnoha ohledech ta deklarace byla vágní, ale tím samozřejmě otevřela těm dnešním sporům dveře, takže například slyšíme často, že celá Palestina, celá budoucí britská mandátní Palestina po rozpadu Osmanské říše měla být tou židovskou domovinou, ale takto ten dokument formulován není. Pak se tam třeba píše, že židé tam by tedy měli mít svojí vlastní domovinu, ale při zachování a teď, to je důležité občanských a náboženských práv nežidovských komunit. To znamená nežidovským komunitám se nepřiznávají politická práva, to znamená už v tomto bodě jsou v druhořadém postavení, a to přesto, že v té době tam Židé tvořili v Palestině necelých 10 % populace. Takže navíc Britové ještě navzdory místnímu obyvatelstvu dávali toto území nebo slibovali ho přislibovali ho Židům, a to jenom těm, kteří o to měli zájem. A tady si musíme uvědomit další aspekt, že v té době dneska se nám to splývá, dneska je snaha vyvolat doje, že všichni židé jsou sionisté a podporují Izrael. Ale v té době, třeba v Británii, které se to týká, sionisté tedy Židé, kteří podporovali myšlenku té židovské domoviny, tvořili asi jenom 3 % ze všech Židů, kteří tehdy v Británii žili.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Možná pro pochopení té situace by bylo dobré říci, kdo byli ti dva muži. Ten pisatel, tedy ministr zahraničí Balfour a Lionel Rothschild. Jakou roli oni hráli v té tehdejší politice?

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
No, především lord Rothschild byl vlastně jenom zprostředkovatelem, který měl tu deklaraci nějakým způsobem předat tehdejším sionistickým vůdcům, kteří měli v té době hlavní sídlo v Británii a co se týká ministra zahraničí Balfoura, tak on byl v té době už i bývalý britský premiér a byl to jeden z britských politiků, kteří sionismus aktivně podporovali, ale samozřejmě i v tom britském establischmentu té doby byla celá řada pohledů na to, do jaké míry tento židovský koncept vlastně usazení v Palestině podporovat. Byly tam pochopitelně přesvědčení sionisté, kteří Židům přáli. Pak máme doklady nebo interpretace jiných historiků, kteří upozorňují, že tak vlastně dobrosrdečné vůči Židům, vůči sionistům to nebylo, že vlastně Británie tímto se snažila upevnit nebo do budoucna zajistit své vlastní postavení, svůj vlastní vliv na Blízkém východě, protože Rusové v té době na Blízkém východě stáli za provoslavnými, za ortodoxními komunitami. Francouzi s tam brali za katolíky a Židé vlastně našli nebo Britové našli Židy, kteří se tam mohli stát jakýmsi předpolím britských imperiálních zájmů. A pak ještě byl třetí proud, což byli lidé, kteří v britském establischmentu Židy a sionisty vlastně vůbec neměli rádi. Řada z nich třeba byla antisemité a ti viděli možnost Židů se nějakým způsobem zbavit a dát jim tedy cizí území, ale s tím, že vlastně třeba jaksi pomine nebo zeslabí jejich tlak a jejich přítomnost v samotné Británii.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
No a jaké důvody tedy nakonec vedly Brity k podpoře vzniku židovského státu, jaké cíle tedy nakonec sledovala Británie touhle deklarací? Já předpokládám, že to byly určitě důvody politické, ekonomické i náboženské a možná je důležité, že Británie v té době vlastně byla ve válce.

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Přesně tak. Británie v tu chvíli stejně jako Francie a řada dalších mocností se těšila na konec války a předpokládala, že a správně předpokládala, že Osmanská říše bude poražena a vlastně už předem si tyto evropské mocnosti porcovaly tuto kořist. Samozřejmě co Británie sledovala, to je dnes velmi těžké říct, protože ještě jedem aspekt jsme nezmínili. V Balfourově deklaraci Britové přislíbili Palestinu nebo alespoň její část Židům. To je jedna věc. Ale zároveň máme třeba dohody. Sykes-Picotovu tajnou dohodu, kde se Británie dohodla s Francouzy, že si budoucí Levantu, tuto část Osmanské říše rozdělí mezi sebou. A do toho ještě máme korespondenci, ve které tehdejší britský vysoký komisař Mac Neven, tedy můžeme říci velvyslanec v Egyptě sliboval Arabům, že pokud se postaví na stranu Británie v první světové válce, tak i oni nebo oni si tam budou moci vytvořit svůj vlastní stát podle svých představ. Takže tady máme tři protichůdné přísliby jedné britské vlády v letech 1915 - 1917, což je další důvod k tomu, proč vlastně do dneška asi v regionu není klid.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká byla reakce Arabů na tenhle britský krok, na ten dopis, o kterém mluvíme? Předpokládám, že něco takového asi opravdu nečekali.

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
No, byli arabští vůdci v té době, kteří se sionismem problémy neměli. Dneska se spekuluje, že si asi úplně nebyli vědomi, co to znamená, možná si také i oni představovali, že tam přijdou Židé se svými penězi, se svým majetkem, se svými vědomostmi, technologiemi z Evropy. Ale asi nečekali, že to bude na úkor původního obyvatelstva. Toho nežidovského, které jak už jsem říkal a jak si Britové sami uvědomovali, tam bylo 90 % a takže byli Židé, byli Arabové, kteří Židy v tomto podporovali, ale samozřejmě, jak vidíme, tak už záhy za pár let sami Britové, když se stali mandátními správci Palestiny, tak čelili obrovskému problému. Rostoucí nevoli původního arabského obyvatelstva nad rostoucími vlnami židovského přistěhovalectví z Evropy a z jiných částí světa a vlastně od samého počátku už od 20. let Britové na místo, aby pokojně spravovali poválečné dobyté území nebo kontrolované území, tak se potýkali s tím, co nakonec vyrostlo vlastně v regulérní občanskou válku, na jakémsi trojúhelníku, kde Židé bojovali proti Britům jako okupační mocnosti a proti Arabům. Arabové bojovali proti Židům a proti Britům a potom, když Britové vlastně ve 48. se stahovali a byl založen Izrael, tak už bylo zaděláno na velký problém.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Ty už jsi to naznačil, že v té Balfourově deklaraci se mimo jiné píše, že když budu citovat: "Nebude učiněno nic, co by mohlo poškodit občanská a náboženská práva existujících nežidovských společenství v Palestině." to ale znamená, že si britská vláda uvědomovala, že Arabové by vlastně mohli mít v budoucnu problém.

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Jistě. A mimochodem, i řada sionistických vůdců už na koni 19. století si uvědomovala, že imigrace do Palestiny může přinést problém. On tehdy byl takový, takový okřídlený, takové okřídlené rčení bylo, že vlastně národ bez země, tedy Židé dostanou zemi bez lidí. Tedy Palestinu. To vycházelo z mylného předpokladu, že Palestina je neobývaná, že tam nikdo není, že tam není nikdo, komu by to přistěhovalectví a vytváření židovské domoviny vadilo, ale jak jsme se už brzy potom mohli přesvědčit, tak to začalo vadit poměrně hodně. Samozřejmě se to potom neslo i na velmi extrémních násilných vášních ze strany některých arabských vůdců. Takže ten problém si neuvědomovali jenom Britové, ale i někteří židovští představitelé to doby, ale převážel jiný názor, který zkrátka tyto problémy předpokládali, že budou vyřešeny ať už silou nebo třeba spoluprací s těmi umírněnými Araby.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Je ale vidět, že Balfourova deklarace vyvolává opravdu dodnes vášně. Už loni třeba na zasedání valného shromáždění OSN přišel šéf palestinské autonomie Mahmúd Abbás s myšlenkou, že ten, že Londýn by se měl za tu deklaraci omluvit. Jaká byla tehdy reakce, čekáš nějaké podobné požadavky v těchto dnech

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Ano, ano. Ty požadavky podobné a ještě razantnější, bych řekl, zaznívají. Dokonce jí anulovat, že Británie by jí měla zneplatnit, což jsou samozřejmě nesmysly. Nemůžeme prostě nějakou historickou epochu, nějaký historický ...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Škrtnout.

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Děj škrtnout z dějin. To zkrátka nejde. Ale je, mimochodem, má to určitou reflexi i na britské scéně. Vidíme, že i Britové dnes připouštějí, že nebo i záhy už tehdy připouštěli, že ne všechno bylo férové v té deklaraci vůči arabskému obyvatelstvu. A tady bych zdůraznil, nevadilo to jenom muslimům, vadilo to i křesťanům v tehdejší době, v tehdejší Palestině. Ale pochopitelně vymazat tuto historii nejde, ale je teď zejména v této době se ve světě konají různé konference, kde se tato věc přetřásá, zatímco v Izraeli Balfourova deklarace je pochopitelně oslavována, tak vidíme, že jsou i jiné instituce, kde zkrátka je poukazováno na ty její stinné stránky.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
V téhle souvislosti je docela zajímavé, že právě zítra bude u příležitosti stého výročí od vyhlášení téhle deklarace na ministerstvu zahraničí českém zahájena výstava Masaryk /nesrozumitelné/. Je také při příležitosti toho, že je 90 let od návštěvy T.G. Masaryka v Palestině. Ten Masarykův boj proti antisemitismu je snad dostatečně známý, ale co spojovalo Masaryka a sionisty, byl to, řekněme, ten společný osud, ta stejná snaha o to, mít vlastní stát. Byl rok 1917, tedy rok před vznikem Československa.

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Ano, on Masaryk podporoval sionistickou myšlenku už dávno před tím. On už na konci 19. Století vlastně považoval Židy ne za náboženskou komunitu, ale za národ, což je věc, o kterou Židé teprve tehdy bojovali, ale on měl velké sympatie k sionistické myšlence. Na druhou stranu víme, a víme to mimo jiné díky knize bývalého velvyslance, dnes už zesnulého Miloše Pojara, který napsal velmi fundovanou knihu Masaryk a Židovství. Takže on, když se vrátil z té cesty po Palestině v roce 1927 T.G.M., tak připouštěl, že je to velmi komplikované a že sionistický projekt asi nebude úspěšným, protože se nepodaří například přemoci nějakým způsobem tu tehdy pořád ještě velkou arabskou většinu tamního obyvatelstva, takže Masaryk měl sympatie k Židům jako takovým, měl sympatie i k sionistům, ale zase ta jeho návštěva Palestiny v roce 1927 je často až kýčovitě vykreslována jako podpora sionistů, že jel do Palestiny podpořit tamní židovskou komunitu. To je velmi zjednodušený pohled, protože Masaryk byl tehdy na cestě asi 2,5 měsíce. Před Palestinou byl 2 týdny v Egyptě, pak byl týden v Palestině a pak se zase vrátil do Egypta. A když byl v Palestině, tak nejednal jenom se Židy tamními, jak je často zdůrazňováno, ale jednal i s tamními arabskými představiteli. Dokonce potom on dával Řád Bílého lva a dal ho nejen židovským představitelům, ale i arabským z té doby, ale to je ta část historie, kterou už zase neslyšíme. Protože zkrátka Masaryka máme poměrně zjednodušeně zaškatulkovaného jako někoho, kdo podporoval sionismus, byť se nedožil založení Izraele samozřejmě a pomíjíme, že on možná si nepředstavoval, že ta sionistická myšlenka dojde do těch konců. Jaké vidíme v Izraeli a v Palestině do dneška.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
My jsme až doteď mluvili o národu, který svůj stát získal, teď budeme mluvit o národu, který se snaží si svůj stát, řekněme, vybojovat. Před týdnem jste tu se Zitou Senkovou mluvili o vývoji v iráckém Kurdistánu, po referendu nezávislosti, které vyprovokovalo iráckou vládu k zahájení vojenských operací proti kurdským silám. Ta situace v zemi je hodně dramatická. Na dnešek oznámil své odstoupení prezident iráckého Kurdistánu Masúd Barzání a tak se to asi žádá pokračování v tématu jaká je teď tedy aktuální situace hlavně na severu Iráku? Stále se bojuje?

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Ne, tak ty vlastně obě strany se shodly, že je potřeba ukončit tu ozbrojenou rovinu střetů. Irácké vládě za pomoci šíitských milicí, ale i třeba turkmenských milicí se podařilo vytlačit kurdské jednotky Pešmergů z mnoha velmi strategických regionů, které leží jižně od té kurdské autonomie a tedy z regionů, které si Kurdové zabrali v u plynulých třech letech. Nad rámec toho svého území. A z tohoto pohledu je to pro Kurdy samozřejmě výrazná vojenská strategická porážka. Druhá věc je ta politická rovina, kdy vidíme, že už vášně vychládají a že je nějaká tendence na obou stranách ten spor řešit politickými prostředky. A v rámci toho samozřejmě v Kurdistánu dochází k velkému zpytování svědomí, ale o tom už jsme mluvili minulý týden, kdy snaha Kurdů přijít v září s tím referendem, které mělo podpořit hypotetickou nezávislost, takže si jak se říká lidově, hodně naběhli na vidle, protože v důsledku toho oni nejen ztratili území, ale jak vidíme, dnes odstupuje mnohaletý a řekl bych legendární prezident Masúd Barzání, který na to referendum tlačil a nakonec se mu přineslo politickou smrt a jak říká řada komentátorů blízkovýchodních, tak Kurdové ztratili nebo utrpěli ztráty největší za desítky let. Dozadu.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Proč se tedy podle vás Barzání rozhodl, že odstoupí, že už dál nebude pokračovat? Chtěl tak zmírnit, řekněme napětí mezi Bagdádem a Kurdy a nebo si uvědomuje, že ten jeho politický krok, to vyhlášení referenda bylo opravdu nešťastné a zemi poškodilo?

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Těžko říkat, jestli si to uvědomuje. Každopádně byl pod obrovským tlakem, protože řada lidí mu připomínala, že je to právě on, kdo za to odpovědnost nese. V Kurdistánu i před tím referendem byly síly, které byly daleko opatrnější, které vyzývali k jednání, které varovaly před tím referendem a před jeho eventuálními dopady přesto Barzání trval na svém, ačkoliv na něj naléhaly i okolní státy. Nejen tedy irácká centrální vláda, ale i Turecko, Írán a dokonce si Spojené státy, které léta za Kurdy stály, se je snažily odradit od toho referenda a Brzání těchto varování nedbal, takže i snad chápeme, že i z hlediska běžné politické kultury, jak by měl vypadat člověk, který své zemi, svému vedení přinese takovouto fatální prohru, tak by asi v první řadě měl odstoupit, což tedy Barzání k dnešku udělal.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
On ale zároveň odsoudil Spojené státy za to, že Kurdy po referendu nepodpořily a Kurdové jsou tedy spojencem Spojených států ve válce proti Islámskému státu. To úplně nevypadá, že by si byl vědom toho, že referendum byl problém. Možná i pro některé Kurdy.

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
No, téma americké zrady na Kurdech je poměrně frekventované a má to své opodstatnění. Já nemám, máme v tomto pořadu čas to rozebírat, ale v minulosti byla celá řada velmi podobných situací, kdy zkrátka Kurdové byli spojenci Američanů, dokonce se nebojím říci, že je Američané využili ke svým vlastním zájmům. A poté,když šlo do tuhého, tak toto spojenectví sami Američané nějakým způsobem dali k ledu. Dnes tedy Barzání se může takto cítit jako se třeba cítil jeho otec Mustafa Barzání, když byl podobně zrazen v uvozovkách Američany v 70. letech, takže v tomto ohledu hořkost Masúda Barzáního je asi pochopitelná, ale vy jste zmínila spojenectví Kurdů s Američany v boji proti Islámskému státu, ale zrovna tak jsou Američané spojenci centrální irácké vlády. V boji proti Islámskému státu.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Oni se tak trošku ocitli mezi dvěma ohni.

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Přesně tak. A já upřímně řečeno nevím, co si Masúd Barzání představoval, jak po referendu Američané je mají podpořit. Mají vyvolat, mají je podpořit vojensky k válce proti centrální moci, když všichni vědí zkrátka, že to by byl okamžitě nový konflikt na Blízkém východě by vypukl tentokrát ne v náboženské ale v etnické rovině, takže ano, Američané byli ve velmi problematické situaci, vycouvali z toho. Vidíme za cenu, co nejmenších ztrát asi pro sebe, to bez pochyby. Ale já si troufám říci, že i vlastně udělali dobře ve prospěch Kurdů, že to, co by následovalo by asi nebylo pro ně úplně jednoduché.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Co teď ale v Kurdistánu bude dál? Dnes měly být parlamentní a prezidentské volby. Ty byly odloženy. Barzání odstupuje. Kdo povede Kurdistán?

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Tam se mluví o nějakém zatím tedy kolektivním vedení na nějaké volby, ale možná daleko důležitější než tyto hry na politické šachovnici jsou pohyby na šachovnici ekonomické, protože Kurdové, jak přišli o poměrně velké území, přišli o ropná naleziště, možnost tranzitu ropy přes své území. Dneska přes Kurdistán jde asi jenom třetina ropy oproti situaci před, řekněme, dvěma měsíci a to je možná zcela zásadní, protože tato ropa byla páteří vlastně příjmů.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Takže Kurdistánu došly peníze?

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Ano. Oni Kurdistánu už došly dávno. Kurdistán už teď žije na dluh, protože klesly ceny ropy, jak víme v uplynulých dvou letech a tak dále, ale teď je možná je to fatální úder a dost možná Kurdové budou nuceni ještě více se podrobit té centrální moci. A do toho vstupují samozřejmě vnější aktéři, protože z těch ropných polí sporných se stáhly některé západní firmy. Naopak tam vstoupil ruský Rosněfť, který okamžitě jak ukazuje se, zase zvyšuje roli nebo účast Ruska na blízkovýchodním dění, takže to jsou všechno věci, které abych neutíkal od otázky, jsou zatím velmi fluidní, velmi pohyblivé. Takže říkat, co bude s Kurdistánem, je opravdu, by asi bylo teď velmi předčasné a jak říkám, záleží na tom, třeba jak se ho podaří stabilizovat a sanovat ekonomicky.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Irácká vláda ovšem nejedná jen se Spojenými státy, jak jsme o tom mluvili, ale možná pro někoho překvapivě zároveň i s Ruskem. Já jenom připomenu, že v Moskvě byl v létě irácký vicepremiér Malíkí, jednal tam o větším zapojení Ruska v energetické oblasti. Tak jakou roli teď hrají v Iráku a v téhle oblasti Rusové?

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
No, ano. Velmi zjednodušeně na jednoduchou otázku musím odpovědět takto. Američané z mnoha důvodů se z regionu v uplynulých letech stahují, ať už kvůli, někdo by řekl kontroverzní, nerozhodné politice předchozího prezidenta Baracka Obamy. Nebo v důsledku současného dění v regionu, tak zkrátka vliv Američanů už není takový, jaký byl před deseti lety. V Iráku, kde Američané svrhli Sadáma Husajna, tak dnes vidíme, že mnohem větší vliv tam má třeba Írán. Protože se tam vytvořilo určité vakuum a nejen Írán, ale v tuto chvíli vidíme evidentně, že i Rusko toto vakuum zaplňuje. A navazuje tak na éru před v 80. letech,kdy zkrátka Sovětský svaz tehdejší ještě byl velkým strategickým spojencem řady arabských zemí v regionu, zemí nejen v Sýrii, ale i v Iráku za Sadáma Husajna. A dnes tedy toto uprázdněného prostoru na místo z mnoha důvodů oslabených Američanům skutečně vstupují Rusové. Ekonomiky,ale i vojensky, třeba uzavírají obchody, zbrojí s těmito státy a Irák je jedním z těchto států.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Já ještě připomenu jednu návštěvu Moskvy, na začátku října navštíví Rusko poprvé v historii Saúdskoarabský král Salmán bin Abd al-Azíz a to přesto, že Moskva bojuje na straně režimu syrského prezidenta Bašára Asada a Rija podporuje syrskou opozici. Tak je tohle další známka toho, že Rusko na Blízkém východě má své plány?

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Já si myslím, že jednoznačně. Když se podíváme na postup těchto návštěv, tak v létě navštívil americký prezident Donald Trump přijel do Rijádu navštívit místní hodnostáře, místního krále a následně 81letý král Salmán letí za Putinem do Moskvy. Já si myslím, že větší symbolika být nemůže. On s ním jednal o nákupech zbraní. Saúdská Arábie, jak víme, nakupuje za miliardy dolarů každoročně zbraně od Američanů a najednou říká, že je bude kupovat i od Rusů. Jednalo se o energetické bezpečnosti, protože Rusko sice není členem ropného kartelu Opek, ale má velký vliv na světové ceny ropy a najednou Saúdové se dohadují s Rusy na stabilizaci těch světových cen. Jednali i o Sýrii. Vezměme si, Saúdská Arábie dlouho podporovala a stále podporuje syrskou opozici a volala po svržení odstranění tamního prezidenta Bašára Asada, zatímco Rusko dlouhodobě a vytrvale stojí za ním a najednou jednali i o té otázce, o této otázce a když si všimneme detailních slov, tak najednou vidíme, že král Salmán už nevolá po odstranění Asada. Jinými slovy i Saúdská Arábie zjevně pochopila, že Rusové byli blíže realitě, když na počátku konfliktu tvrdili, že Asad ten konflikt přežije. Takže to je další vlastně důkaz posilování role Ruska v regionu, ač si o tom myslíme cokoliv. To je podstatné říct, hodnotit se to dá všelijak, ale toto je asi realita.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Z druhé strany, čím to je tedy, že se Irák a Saúdská Arábie najednou začaly orientovat právě na Rusko?

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Protože Rusko se nabízí a teď to řeknu v uvozovkách jako spasitel. Rusové nechali několik let vlastně západní koalici, která třeba v Sýrii podporovala tamní opozici, tak je v tom nechali vykoupat a před dvěma lety na podzim 2015 tak Rusové do toho konfliktu vstoupili zcela razantně na podporu Asadova režimu a vlastně ukázalo se, že jsou schopni znovu se stát důležitými hráči. A ve chvíli, kdy Američané oslabují, tak Irák ale zejména i Saúdská Arábie tak to řada lidí interpretuje, možná považovali za nutné ukázat Američanům, že jsou i jiné alternativy, že pokud Američané nestojí za Saúdskou Arábií tak pevně, jak oni by si představovali, tak Saúdové jsou schopni se bavit i s jinými světovými partnery. Takže v tomto ohledu je to taková ta, myslím si, blízkovýchodní hra, kdy vždycky měli jsme kmenové náčelníky a dvě mocnosti evropské, Německo a Anglie se snažily získat jejich podporu a oni ten náčelník kmenový, bral zbraně bral peníze od obou stran. A nakonec stejně vlastně se nepřidal k nikomu, takže já si umím představit, že Saúdové teď hrají něco podobného.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Je to tradice.

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Ano.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
To říká na závěr pořadu Jak to vidí, Břetislav Tureček. Zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha. Díky, že jste byl s námi ve vysílání a na slyšenou.

Břetislav TUREČEK, zahraničně politický analytik Metropolitní univerzity Praha
--------------------
Díky na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.