Pramen zdraví z Posázaví? Za hudbu k filmu Ať žijí duchové mi režisér vynadal, vzpomíná Jaroslav Uhlíř

Nebýt filmu Vrchní, prchni! nestal by se Uhlíř zpěvákem. A nebýt dalších filmů a pohádek, neznali byste Svěráka a Uhlíře jako autorskou dvojici. Právě o písničkách z filmů oba mluví ve třetím díle pořadu Neopouštěj staré písně pro nové. Skladby Statistika, Pod dubem, za dubem nebo Skřítkové, tesaři ale předčil hit Není nutno. „Jarda udělal písničku drze, proto je tak chytlavá,“ směje se Zdeněk Svěrák.

V roce 1980 Zdeněk Svěrák dopsal scénář k filmu Vrchní, prchni! Díky režijnímu debutu Ladislava Smoljaka se z Jaroslava Uhlíře stal zpěvák. Titulní píseň filmu Severní vítr měl původně zpívat Pavel Bobek.

Pavel Bobek

Bobek ale hit odmítl se slovy, že coby interpret prožívá „anglosaské období“ a raději přezpívává zahraniční melodie s českými texty. „Režiséru Smoljakovi jsem říkal, že zpívat neumím. Nakonec jsem to zvládl asi za půl hodiny,“ vypráví Jaroslav Uhlíř, jak rychle se stal zpěvákem.

Ať žijí duchové!

První film, doprovozený písničkami Svěráka a Uhlíře, ale vznikl už v roce 1977: Ať žijí duchové! Ovšem jeho režisér Oldřich Lipský nebyl s desítkou skladeb spokojen. Uhlířovi vyčítal, že nesložil scénickou hudbu na jeden motiv, ale hned několik naprosto odlišných písní.

„Vzal mě na milost, až když jsme dělali film Tři veteráni,“ přibližuje Jaroslav Uhlíř. Dvě skladby se navíc do filmu nakonec nevešly: Známosti (měl ji zpívat Lubomír Lipský jako chamtivý prodavač Jouza) a Vážení dospělí. U té první to Zdeňka Svěráka příliš nemrzí, ale druhý song měl původně celý snímek uzavírat.

Dělání jako píseň práce

Podobně jako pro komedii Ať žijí duchové! i pro pohádku Princové jsou na draka napsali Svěrák s Uhlířem několik písní. Tentokrát to bylo žádoucí. Z šestice věřili Statistice nebo Kdyby se v komnatách. Že uspěje Dělání, netušili.

Písničky z pohádky Princové jsou na draka

  • Kdyby se v komnatách
  • Statistika
  • Dělání
  • Hlupáku, najdu tě
  • Jestli to nebude láska
  • Není to příjemné pomyšlení

Píseň Dělání působila tehdy budovatelsky. Dokonce jí pracovně říkali píseň práce. „Tu písničku si pamatují celé generace. Navíc je pravdivá,“ říká její původní interpret herec Jan Čenský. Jeho slova potvrzuje i Zdeněk Svěrák. „Ze životní zkušenosti vím, že když se stane něco hrozného, pomáhá vám jakékoli dělání to překonat.“

Ani k stáru měl zpívat Svěrák

Jejich doménou byly sice pohádky. Svěrák s Uhlířem ale oblékli do hudebního kabátu i řadu dalších filmů. Platí to pro některé snímky, pod nimiž je Zdeněk Svěrák podepsán jako scenárista a jeho syn Jan jako režisér. Také ústřední melodii Vratných lahví měl přirozeně zpívat Zdeněk Svěrák coby hlavní postava filmu.

Daniela Kolářová a Zdeněk Svěrák ve filmu Vratné lahve (2007)

„Zkoušeli jsme to. Nejdřív jsem to zazpíval já, pak Jarda. Potom nebylo pochyb, kdo píseň nazpívá,“ říká Zdeněk Svěrák. Obstojně prý zvládl sloky, refrén už ne. Ten se musí podle Uhlíře „odhazovat“, což Svěrák nezvládal. Jeho styl později označil za „sokolské frázování“.

Společná hymna

Není nutno. Tato písnička předčila co do oblíbenosti a známosti patrně většinu písní z dílny Svěrák–Uhlíř. Původně jde také o filmovou písničku – ze Svěrákovy a Lipského adaptace Werichových Tří veteránů. Tehdy ji zpívali Rudolf Hrušínský, Petr Čepek a Josef Somr.

Rudolf Hrušínský, Milan Lasica a Petr Čepek ve filmu Tři veteráni (1983)

„Jako první byl Zdeňkův geniální text, takže to šlo samo,“ vysvětluje Jaroslav Uhlíř vznik nakažlivé, velmi prosté melodie. „Jarda totiž použil začátek několikrát za sebou. Jiný skladatel by už pokračoval jiným motivem, zatímco on třikrát úplně stejně,“ nabízí své vysvětlení chytlavosti písně Zdeněk Svěrák.

Důležité podle Svěráka je, aby se hudba s textem co nejvíc potkala. „Musejí se natolik sejít, aby posluchač nepoznal, co bylo dřív,“ říká. Z písně Není nutno se postupem času stala jejich společná hymna. Otevírala a uzavírala všechny Hodiny zpěvu a také nesmí chybět na žádném z Uhlířových koncertů.

Proč film Vrchní, prchni! doprovází zlatokopecká písnička? A jak zní píseň Vážení dospělí, která se nakonec nevešla do filmu Ať žijí duchové?

Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová