Potlesk člověka krásně zahřeje, usmívá se herec Jaroslav Satoranský

31. srpen 2021

Blízká setkání

Celé dětství ho fascinovala auta a chtěl se stát automechanikem. „Doktoři mi to povolání zakázali, tak jsem se stal rytcem.“ Nakonec ho ale zlákalo herectví. Všechny díly Blízkých setkání najdete na webu Dvojky nebo v mobilní aplikaci mujRozhlas.

Na jevišti Divadla na Vinohradech stojí už 55 let. „Je to povolání, které se neopouští tak snadno. Každé zkoušení je velké dobrodružství a potlesk člověka krásně zahřeje. Už jsem si říkal, jestli v tom divadle nepřekážím, ale pan ředitel mi odpověděl, že mě tam chtějí.“

„Jsem šťastný, že to tak je a vypadá to, že bych mohl na tom jevišti umřít,“ vypráví s nadsázkou Jaroslav Satoranský v Blízkých setkáních.

Stará herecká garda

V divadle zažil ještě starou hereckou gardu. „Stýská se mi po Bróďovi, to byl skvělý člověk, se kterým jsme se stýkali i mimo divadlo. Pepíček Bláha byl sluníčko, vždy nás úžasně bavil. V rekvizitárně má dodnes svou slavnou židli i Ilja Prachař a běda, když si na ni během zkoušek někdo sedne,“ vzpomíná Jaroslav Satoranský.

„Všechny tyto herecké legendy se k nám jako k začátečníkům chovali úžasně. Je pro mě stále ještě čest tady hrát,“ uzavírá herec.

Jak vzpomíná na své slavné role v televizních seriálech? Uměl by si ještě opravit auto? Má nějakou vysněnou roli?

autoři: Aleš Cibulka , mis