Postrach Moravy

7. březen 2018
Martin Lecián

Arséne Lupin? Fantomas? Jánošík? Skutečnost je drsnější. Rvačky, přepadení, krádeže, vražda… To všechno i během jedné noci. Uherské Hradiště, Hranice, Kojetín… Jako by byl na několika místech najednou. Často ho přistihli, ale vždycky unikl. Nechvalně známý Martin Lecián.

Od května 1925 do dubna 1927 na Moravě prokazatelně uskutečnil 72 krádeží. Jeho kousky plnily noviny. Muži oceňovali jeho nepolapitelnost a dámy šarmantní zjev. Obyčejní lidé v něm viděli Jánošíka, který bohatým bral a chudým dával. Přitom to byl obyčejný zloděj: okradl kohokoli a neváhal střílet.

Kradl už ve škole. Ve 14 skončil v polepšovně. V 27 už měl za sebou 4 roky vězení za krádeže, dezerci, podvody a násilí. S jeho sérií krádeží v Přerově z října 1926 si místní četníci nevěděli rady. Stihli je jen registrovat. Lecián pořád unikal.

Neuvěřitelný útěk

Když už ho zatkli, zjistili, že má tuberkulózu. Jenže on pak utekl i z vojenské nemocnice v Olomouci. Jen v pyžamu a s okovy na nohou pak v mrazu šlapal 15 km až do Kostkovic. A hned druhý den zahájil největší šňůru krádeží: Kroměříž, Bučovice, Uherské Hradiště, Košice, Brno, Olomouc...

Novinový článek: Zločiny loupežného vraha Leciána

Většinou taky střílel. Byl ale mizerný střelec a trefil se jen zblízka. První jeho obětí se stal 8. března 1927 strážmistr Antonín Stuchlý na předměstí Uherského Ostrohu. Ani to ho nezastavilo. Navíc měl podporu přerovského a olomouckého podsvětí.

Hospodské šifry

Se společníky se scházel v tamních hospodách. Kdo si chtěl k jeho stolu přisednout, musel se ohlásit heslem „Jedna růže červená“, jinak neváhal střílet. Systém značek na spodních stranách pivních tácků ho varoval před nebezpečím. O kumpány neměl nouzi.

Mezi ty nejznámější patřil Szekely, později kamarád z polepšovny Eman Dedek. Lecián se stal fantomem. Lidé ho viděli všude, v každém zlodějíčkovi nebo kočce na střeše. A on zatím otevřeně vyhrožoval zastřelením přerovských strážníků Binka a Staňka.

Novinový článek Vrah dopaden

Neuvěřitelně dlouhý proces

Zatkli ho v hospodě 24. dubna 1927. Až potom, co v Kunovicích na nádraží zastřelil strážmistra Šilhavého. Na zdi cely teď dali ostnatý drát a dveře pobili plechem, aby zase neutekl. Vyslýchali ho několik dní. Během soudního procesu se z fantoma stal zakřiknutý chlapík, který už hrůzu nenaháněl.

Na otázky neodpovídal nebo všechno popřel. Soudní líčení trvalo přes čtyři měsíce (tehdy to bylo nevídané). Byly vyslechnuty stovky svědků a zmapovány desítky trestných činů. A rozsudek? Provaz! Jenže Lecián měl ještě jeden plán.

Budu mít dost času v pekle

Novinový článek: Lecián popraven

Při jeho posledním pokusu o útěk bylo vystřeleno kolem stovky nábojů. S komplicem se vzdali až po douhodinové přestřelce. Jeho poslední obětí se stal strážný Ferencz Kiss. Den před popravou si Lecián poručil labužnický oběd a vůbec nespal. „Budu mít dost času v pekle,“ řekl. Popravili ho 6. října 1927 v 6:00.

Zpět na: časovou osu a mapu Historie českého zločinu

Spustit audio
autoři: Rostislav Taud, Miloš Vaněček, Tereza Vojtová