Pohádka o komodských dracích
O komodských dracích se traduje, že svou kořist mimo jiné zabíjejí jedem bakterií, které žijí ve zbytcích masa mezi zuby. Podle australských vědců ale toto tvrzení patří do říše pohádek.
Jedovatost indonéských varanů komodských (Varanus komodoensis), kteří dokážou ulovit i tak velké zvíře jako je prase, jelen či buvol, je poněkud ožehavé téma. Až do roku 2009 se předpokládalo, že „komodští draci“ nemají vlastní jed a že smrt jejich kořisti kromě ztráty krve způsobí také infekce patogenními bakteriemi, které žijí ve varanově nepříliš čisté ústní dutině a kořisti způsobí septický šok. Pak přišel objev, že varan komodský vlastní velké jedové žlázy, které ústí do kanálků v přední části dolní čelisti. Přítomnost účinného jedu však ještě nemusela nutně znamenat, že bakterie žádnou roli nemají. Mnohé zdroje proto i nadále uváděly, že varan komodský zabíjí prostřednictvím bakteriální infekce.
Pro zoology z Qeenslandské univerzity to bylo dost nelogické, protože varaní tlama není „špinavější“ než u jiných predátorů a obsahuje zcela běžné typy bakterií. Varani komodští jsou podle nich čistotná zvířata, která po každém jídle stráví deset až patnáct minut tím, že si olizují rty, otírají tlamu o trávu a čistí vnitřek tlamy jazykem. Žádné zahnívající zbytky masa, v nichž by se dařilo nebezpečným anaerobním bakteriím, u nich tedy nenajdeme.
A jak celá fáma vznikla? Předkové varanů komodských vznikli v Austrálii, kde lovili mláďata takzvané megafauny. Poté, co se dostali na indonéské ostrovy, se jejich hlavní kořistí stala prasata a jeleni, které loví s mimořádnou úspěšností: v 75 % případů zvíře vykrvácí do 30 minut po útoku a ve zbývajících 15 % případů zahyne působením jedu během tří až čtyř hodin. Varani komodští však loví také buvoly, které na ostrovy dovezli lidé. Ti jsou nepoměrně větší a varanovi obvykle utečou s hlubokými ranami na končetinách. Jejich instinkt jim přitom velí, aby se uchýlili do mělké vody, která pro ně představuje bezpečné útočiště. Voda je však obvykle stojatá a hemží se anaerobními bakteriemi z výkalů, které se dostanou do rány a infikují ji. Když pak buvol uhyne, je to právě v důsledku této bakteriální infekce. Bakterie, které se do rány dostaly z varanových zubů, jsou v tom nevinně.
Zdroj: University of Qeensland
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
