Podle Miro Žbirky má Abbey Road Studios jedinou vadu: Nejde se tam na nic vymluvit

11. říjen 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Miro Žbirka

Nahrávání v Abbey Road byl dárek od manželky k narozeninám, říká Miro Žbirka, který tam nakonec natočil dvě alba a dvoualbum.

Letos v létě vyrazil nahrát dvě nové písně přímo do legendárního britského Abbey Road Studios. Točit právě na tomto místě bylo pro Miro Žbirku splněním životního snu, který pro něj prý připravila vlastní manželka.

„Vždy jsem si představoval, že když se dostanu na Abbey Road, kde vznikaly perly popmusic, tak tam budu na exkurzi. Chtěl jsem vidět legendární schody, režii a vůbec všechno. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že tam budu nahrávat písničky.“

Využít to do mrtě

„Byl to pro mě opravdu hodně zvláštní a silný zážitek. Na druhou stranu jsem se musel hodně soustředit na to, co právě dělám, zpívám. Neměli jsme zaplacených zrovna nadbytek nahrávacích hodin a tak se čas v Abbey Road musel využít do mrtě.“

„Hlavně mě doslova hnali lidé v režii. Já si přitom říkal, že právě stojím na místě, kde Beatles natočili svého Seržanta Pepře. Tomu, kde budu nahrávat, jsem opravdu uvěřil až ve chvíli, kdy mě na vrátnici vřele přivítali. Bylo to prostě úžasné.“

„Abbey Road má jedinou vadu: nejde se tam na nic vymluvit. Když si tam muzikant třeba řekne, že chce nějaký konkrétní nástroj, tak mu ho hned dají,“ dodává nadšeně Miro Žbirka.

Šedesátiletý slavík

Je tomu už 30 let, co se stal Zlatým Slavíkem. „Když jsem Zlatého Slavíka získal, ani jsem moc nechápal, co to znamená. To jsem pochopil až postupně, po letech. Musel jsem si na to postupně zvykat. Také jsem byl prvním slovenským zpěvákem, který cenu získal.“

Miro Žbirka, Angličan ze Slovenska, oslaví 21. října své 60. narozeniny. Velký koncert Happy Birthday proběhne začátkem listopadu v O2 Aréně. „Hledali jsme velké pódium, kde se najednou vejde 55 členů symfonického orchestru a také naše kapela.“

Zpívat se dá i před dvěma posluchači

Stalo se někdy, že by zpíval před poloprázdným hledištěm? „Asi se to někdy stalo, ale nic mi v paměti nevyskakuje jako dramatická událost. Matně si pamatuji, že úplně plná hlediště jsme neměli někdy v 80. letech, s Modusem.“

„Víte, já jsem se na hudebních pódiích neobjevil ze dne na den. Hrál jsem v několika kapelách ještě před Modusem a problémy jsem řešil tehdy sám. Proto dnes říkám, že se dá hrát i před dvěma lidmi. Náš výkon ale musí být stejný jako před plným sálem.“

autor: lup
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?