Podle Jirky Císlera jsem byla strašný střevo, vzpomíná na Semafor Petra Janů
„Přišla jsem tam jako trdlo ze Sekyrkových Louček,“ vzpomíná na svůj příchod do legendárního divadla. Byla to prý pro ni velká škola.
„Byla tam bezvadná partička a já si to užívala. Jedinej, kdo mi dával strašnou čočku, byl Jirka Císler. Ten za mnou ze začátku chodil a ptal se mě, jestli se nechci vrátit do Náchoda, protože to bylo zase falešně,“ směje se při vzpomínce Petra Janů.
„Když jsem se ho potom ptala, proč mě takhle trápil, řekl mi: Věděl jsem, že v tobě něco je, ale byla jsi strašný střevo,“ vzpomíná zpěvačka v Blízkých setkáních.
Semaforské začátky
„Nastoupila jsem tam jako elév v roce 1972, kdy divadlo po smrti Jiřího Šlitra vstávalo jako Fénix z popela. Představení Kytice to zase rozjela na plný pecky a já tam byla v době, kdy lidi stáli v noci frontu na předprodej vstupenek.“
„Semaforem jsem byla posedlá. Bydlela jsem v podnájmu a v divadle jsem žila. Kromě Polednice a Vodníka jsem hrála všechno.“ Proč jí Jiří Suchý změnil jméno? „Jana Petrů už tam byla, tak to obrátil, aby si to lidi nemotali.“
Co bylo důvodem jejího odchodu ze Semaforu? Jaké jméno měla napsané v občance? Co vystudovala? Jaká věková kategorie navštěvuje její koncerty? Cítí se šťastná?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
