Podívejte se na stromy kolem nás
Stromy kolem nás, alespoň ty listnaté, se už svlékly ze svých zelených krajek a stojí tu jako úžasná architektonická díla přírody. Jejich nahota nikterak nevadí dámám (převážně to jsou dámy), aby nepřistupovaly k jejich kmenům, neobjímaly je nebo alespoň před nimi nestály s napřaženými dlaněmi a nečerpaly z nich (alespoň podle jejich slov) energii a životní sílu. Nic proti tomu, určitě to funguje.
Chtěl bych nejen takové dámy, ale i vás všechny přimět k jinému pohledu na kmeny stromů, lhostejno, zda jehličnatých nebo listnatých. Teď a po celou zimu k tomu budete mít příležitost. Váš pohled by měl směřovat ke kůře stromů, odborně řečeno k jejich borce. To je fenomén, který mě po celý život doslova uchvacuje a fascinuje. Jen zdánlivě to je objekt bezbarvý a beztvarý, zastíněný jinými vlastnostmi.
Však jen vstupte třeba právě teď do bukového lesa: bronz jejich listů tmavne a hnědne, a tím víc vystupuje až namodrale stříbrná barva borky jejich hladkých kmenů. Proti nim stojí drsná, rozpukaná borka dubů, brázditá jak čelo stařeny. A co bříza, nevěsta zahrad? Jen zdánlivě je její borka fádní, bílá. Dvě stejné nenajdete! S březovou kůrou je to jako s daktyloskopickými rýhami na vašich prstech. A což jemně brázditá borka javorů a lip? Nebo šupinovitě se loupající borka klenů, uzlovitá na trnovníku a desítky dalších?
Podívejte se na ně, objevíte nový svět za vlastními humny!
