Pavlovův reflex

29. květen 2014

Slovo nad zlato

Slavný ruský fyziolog Ivan Petrovič Pavlov se jako první vyslovil k teorii podmíněných reflexů.

Pavlov se narodil v září roku 1849 v Rjazani v Rusku. Byl nejstarší z deseti dětí pravoslavného popa. Studoval církevní školu a pak teologický seminář, ale přírodní vědy ho zaujaly natolik, že se rozhodl věnovat se vědě. Začal se zabývat studiem trávicích procesů a s nimi spojených reflexů.

Mechanismus podmíněných reflexů je u člověka stejný jako u psa

Reflex je základní funkční prvek nervové soustavy. Je to neměnná odpověď organismu na dráždění receptorů zprostředkovaná reflexním obloukem.

Prováděl pokusy na psech a došel k závěru, že jeden ze základních mechanismů, kterým se jedinec učí adaptovat na okolní prostředí, je vytváření podmíněných reakcí. Když přišel čas žrádla, rozsvítil psům napřed červené světlo (někdy se také říká, že jim zazvonil na zvoneček) a pak jim teprve přinesl potravu. U lidí to funguje v podstatě stejně. Děti také vychováváme na základě odměn a trestů.

Podmíněné reflexy jsou typem učení. Tedy „utváření chování či změny v chování založené na využití vlivu zkušenosti a probíhající jako mechanismus podmiňování“.

V praxi Pavlovovy pokusy se psy probíhaly asi takto:

Fáze 1
Pavlov: Azore, tady máš uzenku.
Azor: Vrr, dobrá uzenka, haf.
Pes, když vidí a cítí uzenku, sliní.

Fáze 2
Zvuk zvonečku.
Pavlov: Azore, přinesl jsem ti uzenku.
Azor: Vrr, uzenka dobrá, ale proč páníček dělá ten kravál se zvonečkem, haf.
Pes uslyšel zvoneček, pak uviděl a ucítil uzenku a začal slinit.

Fáze 3
Zvuk zvonečku
Azor: Aha, páníček zvoní na zvonek – to mi asi brzy přinese uzenku!
Pavlov: A je to tady! Azor slintá, a já zrovna u sebe žádnou uzenku nemám!
Azor: Vrr, to jsou ale fóry. Mám hlad!

Po dostatečném počtu opakování, kdy událost A vždy vedla k události B, si vytvoříte podvědomé pravidlo, na základě něhož očekáváte, že po události A bude logicky vždy následovat událost B. Zároveň v případě události A se automaticky začnete připravovat na příchod události B.

Pavlov se stal profesorem farmakologie na petrohradské přírodovědecké fakultě, byl pověřen zřízením odboru fyziologie na Institutu experimentální medicíny. Vedl jej 45 let, až do konce svého celkem dlouhého života.

Při svých pokusech dospěl nejen k rozlišení podmíněných a nepodmíněných reflexů, je také autorem učení o dvou signálních soustavách, významných prací o spánku, sugesci a hypnóze. Ke konci života posbíral řadu čestných titulů. V roce 1904 dokonce Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.

Jedna zvířátka pana Pavlova proslavila, druzí, mnohem menší tvorečkové, ho zabili. Zemřel v roce 1936 v Leningradě na bronchopneumonii, laicky řečeno, na následek vniknutí bakterií do plic.

autoři: Jitka Škápíková , Helena Petáková , Dan Moravec