Pavel Kosatík: Návštěva Putina v Mongolsku není důvodem k nihilismu. Manévrovací prostor Ulánbátaru byl malý

Mezinárodní trestní soud vydal zatykač na Vladimira Putina loni v březnu kvůli deportacím ukrajinských dětí do Ruska během ruské agrese na Ukrajině. Kreml už dopředu avizoval, že se Putinova zatčení neobává, neboť obě země pojí dobré vztahy. Mongolsko navzdory podpisu římského statutu uspořádalo ruskému vládci velkolepou uvítací ceremonii.

Frustrace není namístě. Odvaha nepatří k Putinovým ústředním vlastnostem

„Důvod k radosti pro demokraticky smýšlející a ty, kteří si přejí, aby fungovalo mezinárodní právo, to jistě není. S frustrací bych to ale nepřeháněl. Odvaha rozhodně nepatří k Putinovým ústředním vlastnostem. Smlouvy se ale samozřejmě uzavírají proto, aby byly dodržovány, a to se očekávalo i od Mongolska,“ uvažuje v pořadu Jak to vidí... spisovatel Pavel Kosatík.

Projev dobré vůle

Pro Mezinárodní trestní soud z toho podle něj vyplývá poučení pro příště, že by měl více přemýšlet nad tím, jestli neukládá takové úkoly, které jsou reálně nesplnitelné. „Mongolsko nemá jako stát energeticky závislý na Rusku a Číně příliš velký manévrovací prostor, proto bych nemoralizoval, že smlouvu nedodrželi. Spíše bych přemýšlel, jak celý proces zefektivnit.“

Čtěte také

iROZHLAS

Putin dorazil do Mongolska, které má povinnost ho zatknout. Kreml se zadržení neobává

Podle Kosatíka totiž Mezinárodní trestní soud není špatná instituce. „Lidi si to někdy pletou s Mezinárodním soudním dvorem v Haagu, který při OSN vznikl už v roce 1945 a který ve svém složitém mechanismu ne zcela zafungoval ve fatálních krizích 90. letech, jako byla Jugoslávie nebo Rwanda. Proto se přišlo s konceptem organizačně jednodušší instituce, která to má ale i tak dost těžké. I když je to velmi výkonná instituce, závisí její práce na spoustě proměnných a sladění velkého množství mezinárodních vůlí, proto se stává, že ve chvíli, kdy vyřkne rozsudek, je zločinec třeba už po smrti.“

Ani to ale není podle publicisty důvod k nihilismu. „Jsem vděčný za každý projev mezinárodní dobré vůle nebo vůle k tomu, že státy jsou schopné spolu komunikovat, ať už je to olympiáda nebo Mezinárodní trestní soud. I když je mi samozřejmě líto, že se teď prokazuje určitá neefektivnost.“

Velcí vs. malí

Římský statut Mezinárodního trestního soudu dosud přijalo 124 zemí světa včetně Česka. Jurisdikci soudu naopak neuznává Ruská federace, Spojené státy americké anebo Čína. I přesto to ale má smysl.

„Je přirozené, že tendenci ke sdružování mají spíše menší a slabší země, které to potřebují. Kdyby bylo Česko samo, nemá šanci obstát, kdežto leckterá velmoc si může myslet, že její v dané chvíli konkrétní individuální zájmy mají přednost před těmi kolektivními. Zvlášť když se stane taková věc, že se do čela postaví člověk jako Putin...,“ dodává Pavel Kosatík.