Pavel Kosatík: Historie vás vystaví zkouškám, při kterých zrajete. Mladé to ale vůbec nezajímá

19. leden 2018
03250133.jpeg

Zapíše se rok 2018 znovu do historie? Asi není náhoda, že většina velkých výročí se opravdu stala v letech, která osmičkou končila. Nebo vás to vůbec nezajímá?

Podle spisovatele Pavla Kosatíka ale ani tak významná národní historie, jakou jsme zažili v přelomových letech 1918, 1938, 1948 nebo 1968, mnoho lidí vůbec nezajímá. Zarážející je to pak u současných středoškoláků.

„Nechci je všechny hnát pod jednu střechu, ale dnešní mladá generace má docela problém se čtením. Možná proto je historie dvakrát nebere,“ říká Kosatík. „Zajímají se pouze o své vrstevníky. Když se pak mluví o historii a o lidech, kteří už nežijí, je pro ně blbost o tom vůbec přemýšlet. Jich samotných se to přece netýká.“

Není to o memorování

Podle školního dějepisu nejen vlastních středoškolských dětí Kosatík usuzuje, že současná výuka nepodporuje myšlení o dějinách. „Neptá se: Co já bych dělal, kdybych tam byl?“ Studenti tak vnímají historii jen jako učební látku k memorování.

„Historie mě vystavuje nějakým zkouškám, abych pak dál při nich zrál, abych se sám o sobě něco dozvěděl. Nebo když na to nemám, abych se dozvěděl aspoň tuhle špatnou zprávu. Ale musí mě nějak proměnit, jinak by to ani historie nebyla.“ Podle Kosatíka se ale k zájmu o historii musí každý propracovat sám.

K historii se musíte prožít

„To ale nejde, když je vám 20 let, to je mi jasné. Člověk musí projít nějakými životními zkušenostmi. Obrovsky důležité je dospět k vědomí, že existuje smrt a každý jednou zemře. To se málokomu stane před třicítkou. Do té doby se biologicky rozpínáme.“

Až pak se podle Kosatíka skutečně stanete obyvatelem historie a dojde vám, že jste jen jedním zrníčkem na dlouhé cestě, která je vyplněná jinými zrnky úplně cizích lidí.