Pavel Kosatík: Dobrý voják Švejk slaví 100 let. Knihu, nad kterou se smějí generace čtenářů, napsal Hašek v hluboké depresi

3. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jaroslav Hašek

Před sto lety, 1. března 1921, vyšel v Praze první díl humoristického románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Dosud nejpřekládanější česká kniha vůbec.

Román, který Jaroslav Hašek napsal po svém návratu z války ve formě pásma, zůstal nedokončen. Autor zemřel předčasně uprostřed diktování čtvrtého dílu. Dalo by se odhadnout, co autor se svým hrdinou zamýšlel dál?

„Hašek prožil neskutečné věci. Dodnes neznáme mnoho podrobností o jeho pobytu v Rusku a boji proti československým legionářům. Zajímavé je, že oni jediní mu po jeho návratu v roce 1921 jeho zradu odpustili. Do Lipnice ale Hašek odešel téměř umřít. Jako člověk, který neví, co dál se sebou, ve velkých depresích. A v této situaci napsal román, nad kterým se řežou smíchy generace a generace,“ říká v pořadu Jak to vidí... Pavel Kosatík.

Nadčasový typ

Rozborem knihy a hlavního hrdiny se zabýval bezpočet lidí, kteří často došli k překvapivým závěrům. Čím si tedy vysvětlit neutuchající zájem o toto dílo, byť zůstalo bez katarze?

Čtěte také

Haškovi se patrně podařilo stvořit nadčasový typ. Jindřich Chalupecký se například podivoval nad tím, že postava Švejka nemá v románu dané ani fyzické rysy. A že to není  tradiční románová postava, jak jsme zvyklí, která by procházela vývojem a měla nějaký charakter.

Švejkování 

Vedle debat o samotné knize a životě autora se ale vedou také diskuse o smyslu takzvaného švejkování. V dnešní době velmi často v souvislosti s chováním lidí v pandemii. Co si pod tímto pojmem představit?

Jde o chování, které má mnoho rovin. Více důvodů k němu může mít člověk, který má málo možností ovlivňovat nějakou složitou situaci. Těžko by se ho ale měl dopouštět člověk, který je v mocenské pozici a není tolik tlačen ke zdi,“ je přesvědčen host Dvojky.

Román se ne nadarmo jmenuje Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, to znamená v mezní situaci. Když je člověk hodně tlačen ke zdi, nemá jinou možnost, jak se bránit, než řečovým proudem. Právě jako Švejk, který svým nepřetržitým proudem řeči čelí veškerému šílenství, se kterým se během války setkává.

Jak číst román dnes?

Proměnilo se vnímání románu v průběhu století? Určitě. Pamatuji doby, kdy se na Švejka lidi vymlouvali. Tedy rezignovali na čin i v situaci, kdy to nebylo nutné. Švejkování chápu, ale já sám bych se nechtěl ocitnout v situaci, kdy absenci činu budu sám na sobě pociťovat. Rád bych si vždy věděl rady.

Dnes bychom Švejka mohli číst ve vztahu k současné situaci, kdy jsme černou ovcí zeměkoule. Říct si, jestli jsme odsouzeni jenom k tomu komentovat, dělat si ze všeho legraci, anebo to vnímat intenzivněji, kritičtěji. Měli bychom každý v sobě hledat nějakou možnost, jak se aktivně projevit a dát najevo, že nebezpečnou politiku státu, který nás nedokáže ochránit, nesdílíme. Neměli bychom to šeptem kritizovat v soukromí, ale měli bychom proti tomu aktivně vystoupit“, uzavírá Pavel Kosatík.

Další témata rozhovoru: politické řešení pandemie; on-line kultura; projekt Národního divadla Národ sobě, kultura tobě; nominace letošního ročníku Českého lva.

Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?