Pavel Kosatík: Atentát na Heydricha měl mezinárodní význam. Ukázal světu, že i uprostřed tmy jsou hrdinové

„Rozhodně bychom neměli zapomenout to, že jsme měli hrdiny,“ připomíná v pořadu Jak to vidí... spisovatel Pavel Kosatík. „U nás se totiž velice často preferují spíše oběti. Těm samozřejmě také čest a sláva. Ale v dobách válečných jsou potřební i ti druzí. A jejich hrdinství je nutné si připomínat.“

Události 27. května mají podle Kosatíka ale také širokospektrální význam. „Důsledky nacistického teroru v podobě Lidic a dalších událostí vzbuzují totiž otázky po smyslu oběti, její velikosti... Ale také kudy vlastně teče našimi dějinami ta dobrá tradice, na kterou chceme navazovat, a kde jsou lidé, kterým se chceme podobat.“

Uprostřed tmy

Cena za atentát na říšského zastupujícího protektora Reinharda Heydricha v podobě represí vůči civilnímu obyvatelstvu byla obrovská. Debaty o tom, jaký počet obětí by byl úměrný, ale nemají podle Kosatíka smysl. „Byla to příšerná situace, do které byl národ vmanévrován tím, že se v roce 1938 nebránil. Tím pádem byl bezbranný, bez armády, dálkově řízený z Londýna. Význam atentátu byl především mezinárodní.“

Čtěte také

Atentát na Heydricha. Jediný výbuch, který otřásl celým světem...

„Mezinárodní demokratické společenství se dozvědělo, že uprostřed tmy existují hrdinové, kteří odstranili toho nejnebezpečnějšího. Tito lidé svým činem ukázali, že to jde. V rovině gesta, ale gesta se nesmí podceňovat, gesta jsou nesmírně důležitá. Stejně jako rovina civilního hrdinství, tedy činy obyčejných lidí, kteří výsadkářům pomáhali.“

V rovině důsledků je pak podle Kosatíka třeba bavit se i o tom, co to udělalo s domácím odbojem, který byl napojen na Západ. „Gestapu se ho podařilo poměrně úspěšně zlikvidovat. Na mnoho měsíců se třeba úplně přerušilo radiotelegrafické spojení s Londýnem a až do konce války jsme nezažili žádné větší vzepětí.“

Cena za svobodu

V souvislosti s událostmi roku 1942 i s právě probíhající válkou na Ukrajině se vynořuje i otázka, co jsme ochotni za svobodu obětovat.

Čtěte také

Kolik životů nakonec stála operace Anthropoid? Účtování s Heydrichem

„Svoboda má bezpochyby svoji cenu. Někdy se k ní dá přijít snadno, bez obětí a prolité krve. Jako třeba v roce 1989,“ připomíná spisovatel. „Tato snadnost se ale vždy ukládá i do základu nově se rodící společnosti, a může se tedy stát, že spousta lidí si pak svobody neváží. Většinou totiž platí, že když se za svobodu platí bojem nebo krví, zůstane to pak zapsané v genotypu národa – práce byla odvedena a bolest nebyla marná.“

„Když se z toho snažíme vyklouznout tím, že počkáme, až přijde osvoboditel, pak jsme takové to vyčkávající obyvatelstvo. Genom ale naštěstí není jednou provždy dán. Základní vlastnosti jsou definované, ale vyvíjí se. Věřme tedy tomu, že i na základě toho, co udělali Gabčík s Kubišem a další, jsme i my ostatní dostali šanci se zlepšit,“ uzavírá Pavel Kosatík.