Patrick Declerck: Je v zájmu všeho živého, aby homo sapiens co nejdřív zanikl

1. červen 2017
Patrick Declerck, Belgický filozof, spisovatel, žijící ve Francii. Původní profesí je antropolog a psychoanalytik

Belgický filozof a spisovatel Patrick Declerck tvrdí, že po Osvětimi lidstvo ztratilo veškerou naději. Zase vzrůstá fašismus a jsme nuceni být povinně normální. Důkazem toho je, jak společnost zachází s bezdomovci.

Dnes jsme podle spisovatele Patricka Declercka svědky nárůstu fašismu a extrémní pravice. „Je to nejen politický problém, ale taky znak obecné imbecility lidstva.“ Prostě jsme se nepoučili z historie (Declerck mluví přímo o „masovém historickém nevědění“) a dochází ke kulturnímu propadu.

„Současný svět je natolik složitý, že u některých lidí budí strach.“ Co by tedy lidstvu jako psychoanalytik naordinoval? „V obecném zájmu všeho živého je, aby homo sapiens co nejdřív zanikl. Spolu s Freudem je třeba sdělit Velkému Manitouvi, že člověk je něco, co se nepodařilo.“

Celá společnost je nenávidí

Podle Declercka je naší strašnou iluzí pocit, že svou historii nějak kontrolujeme, řídíme, směřujeme. „Je to jen nevědomí, které žene vědu a pokrok dopředu. Představte si sedm miliard jednotlivců požírajících vlastní planetu. Jednou ji přestavíme v obrovské parkoviště u supermarketů.“

Už 20 let sleduje lidi bez domova a píše o nich. „Bezdomovci jsou lidé, kteří nevěří už vůbec ničemu. Dost se blíží nicotě. Přitom jsou nenáviděni celou společností. Ta tvrdí, že nic nedělají, jen se opíjejí.“ Přitom to, co jim sama společnost nabízí, je podle něj „sadismus nebo ohlášená smrt“.

Terorismus povinné normality

Třeba azylové domy se podle něj úmyslně otevírají se pozdě. „Všimněte si, že někteří umírají podchlazením jen kvůli tomu, že zůstanou na mrazu před zavřenými dveřmi. Stejně jako občas někdo zemře na ulici pod klopícím zrakem veřejnosti. Slouží nám totiž jako lekce normality: Když nebudeš dělat, co se má, skončíš takhle.“

Declerck celou situaci označuje za terorismus povinné normality s reálnou, ale i symbolickou obětí. Abychom neměli alternativu než být slušným občanem, který se taky bude umývat a slušně vypadat. „Normalita není jen vydělávat prachy, ale brát si to nejlepší ze všeho špatného.“

Z vlastních depresí se prý Patrick Declerck vypsal ve své poslední knize Běsi, co mě sužují. „Deprese se mi nevrátila ani, když mi našli nádor na mozku a já měl mít před sebou tak rok života.“ Kniha získala prestižní belgickou cenu Prix Victor-Rossel.