Pastýřská koleda. O tom, jak dobro překoná i nejobtížnější překážky

Je zima, sníh, venku zuří vánice, z lesa se ozývají podivné zvuky a vyjí hladoví vlci. Atmosféra nevěstí nic dobrého. Dvě malá děvčátka Bětka a Tilda sedí se svou maminkou Maryškou u štědrovečerního stolu. Rozkrajují jablíčka a zpívají si koledy. Do zpěvu jim však příliš není.

Touží po tom, aby se jim vrátil tatínek Jan z vojny. Neviděly ho tak dlouho, že si vlastně ani nepamatují, jak vypadá. Maryška už tolikrát v duchu prosila, aby se jí muž vrátil, ale domů by ho mohlo dostat snad jen nějaké kouzlo.

Žena ani dívky v té chvíli netuší, že tatínek je už na cestě a že by zaklepal na dveře, kdyby v lese nepotkal vojenského zběha – necitu, který nemá domov, kterého nikdo nečeká a který Janovi závidí, že se má kam vrátit.

Závist a schopnost zabíjet, kterou získal ve válce, ho nakonec dovede k ohavnému činu. Na dveře chaloupky tak nezabuší jemný a láskyplný tatínek, ale zlý otrapa, co chce brát štěstí z cizího...

Jak to však v pohádkách bývá, každé zlo je po zásluze potrestáno a dobro dokáže překonat i ty nejobtížnější překážky. U štědrovečerního stolu se nakonec sejde celá šťastná rodina za radostného vytí divokých vlků.