Panika
Náhlé (bezdůvodné) hromadné zděšení působící zmatek má jméno podle Pana, boha pastevců narozeného v bájné řecké Arkádii, který rád děsil lidi různými zvuky nebo na ně v poledním vedru posílal šílenství.
Málokoho by napadlo, že slova panika nebo panický strach mají souvislost s obrazem tichých úbočí bájné řecké Arkádie. A přece se zrodila v právě v tomhle idylickém ráji všech antických pastýřů.
Co má společného děs, který zachvacuje davy při požáru, autonehodě nebo při hromadném neštěstí, s poklidnými stády oveček pasoucích se za zvuků šalmajů a ptačího zpěvu na lučinách lemovaných stříbrnými potůčky? Boha pastevců narozeného právě v Arkádii, Pana!
Bůh Pan byl synem nymfy, která se ho sama zhrozila hned po porodu. Jakpak ne, když se narodil s růžky, dlouhými vousky a kozlíma nožkama. Jeho otec, bůh Hermés, odnesl malou zrůdičku do vznešené společnosti na Olympu. Jenže i bohové se podivně vyhlížejícímu dítěti smáli kvůli vzhledu, a tak se Pan odstěhoval do Arkadských lesů.
Tajemná bytost v kozlí kůži
Tam žil sám a opuštěný v rozsochách skal nebo v úžlabinách, pásl stáda a lidé ho začali uctívat jako samu zosobněnou tajemnou přírodu. Nosili mu oběti na odlehlá místa, aby ochraňoval jejich stáda. Jeho nejmilejšími společníky byly satyrové a nymfy a rád se přidával i k družině boha Dionýsa. Chodil oblečený do kozlí kůže a dlouhou chvíli si krátil hrou na píšťalu.
Pan se zamiloval do krásné nymfy jménem Sýrinx
Vyznával jí lásku, ale ona ho nechtěla. Francouzský básník Jules Laforgue líčí tento příběh takto: „Pan si oběma rukama svírá srdce, stírá si slzu, bez váhání, ani se nepodrbav za uchem, bere do náručí ty začarované rákosy, a pak z nich uřezává tři stvoly, z nichž i dělá sedm nestejně dlouhých kousků, vydlabává z nich měkkou dřeň, provrtává do nich dírky a potom je svazuje dohromady dvěma sítinami.“ A tak vznikla Panova flétna.
K lidem byl Pan vcelku přívětivý
Ovšem s jedinou výjimkou, zle se vedlo tomu, kdo mě vyrušil ze spaní. Když ho někdo probudil, vyskočil na něho a vystrašil ho tak, že se ho zmocnil panický strach. Rád děsil lidi různými zvuky, nebo na ně v poledním vedru posílal šílenství. Protože byl neviditelný, lidem se z toho tajemného skřehotání, kňučení, bručení, vrčení a skučení strachy ježily chlupy a popadla je panika.
Přírodní síla, touha a chtíč, to jsou vlastnosti, které si Pan uchoval i ve své polatinštělé podobě, jako Faun. Za renesance se z božské bytosti změnil v ozdobu knížecích parků a v době baroka a rokoka sedával v panských zahradách podobně jako dnešní trpaslík.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
