Panika

Málokoho by napadlo, že slova panika nebo panický strach mají souvislost s obrazem tichých úbočí bájné řecké Arkádie. A přece se zrodila v právě v tomhle idylickém ráji všech antických pastýřů.

Co má společného děs, který zachvacuje davy při požáru, autonehodě nebo při hromadném neštěstí, s poklidnými stády oveček pasoucích se za zvuků šalmajů a ptačího zpěvu na lučinách lemovaných stříbrnými potůčky? Boha pastevců narozeného právě v Arkádii, Pana!

Bůh Pan byl synem nymfy, která se ho sama zhrozila hned po porodu. Jakpak ne, když se narodil s růžky, dlouhými vousky a kozlíma nožkama. Jeho otec, bůh Hermés, odnesl malou zrůdičku do vznešené společnosti na Olympu. Jenže i bohové se podivně vyhlížejícímu dítěti smáli kvůli vzhledu, a tak se Pan odstěhoval do Arkadských lesů.

Rokoková zahrada v Painswicku|foto: Mark Holland, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic

Tajemná bytost v kozlí kůži

Tam žil sám a opuštěný v rozsochách skal nebo v úžlabinách, pásl stáda a lidé ho začali uctívat jako samu zosobněnou tajemnou přírodu. Nosili mu oběti na odlehlá místa, aby ochraňoval jejich stáda. Jeho nejmilejšími společníky byly satyrové a nymfy a rád se přidával i k družině boha Dionýsa. Chodil oblečený do kozlí kůže a dlouhou chvíli si krátil hrou na píšťalu.

Pan se zamiloval do krásné nymfy jménem Sýrinx

Vyznával jí lásku, ale ona ho nechtěla. Francouzský básník Jules Laforgue líčí tento příběh takto: „Pan si oběma rukama svírá srdce, stírá si slzu, bez váhání, ani se nepodrbav za uchem, bere do náručí ty začarované rákosy, a pak z nich uřezává tři stvoly, z nichž i dělá sedm nestejně dlouhých kousků, vydlabává z nich měkkou dřeň, provrtává do nich dírky a potom je svazuje dohromady dvěma sítinami.“ A tak vznikla Panova flétna.

K lidem byl Pan vcelku přívětivý

Ovšem s jedinou výjimkou, zle se vedlo tomu, kdo mě vyrušil ze spaní. Když ho někdo probudil, vyskočil na něho a vystrašil ho tak, že se ho zmocnil panický strach. Rád děsil lidi různými zvuky, nebo na ně v poledním vedru posílal šílenství. Protože byl neviditelný, lidem se z toho tajemného skřehotání, kňučení, bručení, vrčení a skučení strachy ježily chlupy a popadla je panika.

Přírodní síla, touha a chtíč, to jsou vlastnosti, které si Pan uchoval i ve své polatinštělé podobě, jako Faun. Za renesance se z božské bytosti změnil v ozdobu knížecích parků a v době baroka a rokoka sedával v panských zahradách podobně jako dnešní trpaslík.

Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.