Ořešák vlašský (královský) a ořešák černý

Ořešák královský, častěji nazýván vlašský nebo také vlašák (JUGLANS REGIA) je domovinou v Malé a západní Asii, na Kavkazu, později se rozšířil do Středomoří a potom až k nám do střední Evropy. Někde se nazývá také křapáč, chřapáč, kamenáč, papírák a další. Je to strom vysoký 20 až 25 metrů, rozložitý do šířky až dvaceti metrů. Listy jsou složité až sedmičetné, délky až 20 cm, citlivé ale na první podzimní mrazíky, po nichž urychleně opadávají. V mládí jsou sbírány nebo přímo sklízeny k léčivým účelům: čaje, výluhy, také do vaselinových mastí - silně aromatické a účinné.

Jádra, s bronzovým až fialovým zbarvením slupky, jsou upotřebitelná v domácí kuchyni, ale i v léčitelství pro silný obsah aromatických tekutin a výlisků. Vylupování je dosti obtížné.

V mládí, ale i později, pod ořešáky nerostou téměř žádné rostliny, protože z listů se uvolňuje tekutina juglon, který se dešťovou vodou vymývá a vsakuje do půdy - tím omezí jiné rostliny. Juglon odpuzuje také plísně, toho se využívá k léčení průjmů, zánětů především v ústech, krku a v očích, opadanými listy se běžně barví látky a vlna do různých odstínů hnědé barvy.

Ořešák královský. Plody po sklizni a napadená větévka, kde zasychají listy i plodová rubina.|foto: Stanislav Peleška

Ořešák černý (JUGLANS NIGRA) je také typický velmi objemný strom - pochází z východu USA. Dosahuje rovněž výšky až 30 m a šířky koruny přes 20 m. Plod je obalen také silnou zelenou rubinou, skořápka je ještě silnější, hluboce vrásčitá a tvrdá. Získávání jádra je ještě pracnější než z vlašáku. Jeho léčivé využívání listů a plodů se většinou neuvádí.

Z kmenů a silných větví ořešáků obou druhů získávají truhláři a nábytkáři mimořádně kvalitní a výrazné prkenné dýhy s velmi krásným vybarvením dýhových vrstev různých odstínů od nahnědlé až po tmavohnědou až černavou kresbu.

Na ilustračních snímcích jsou oba ořechy = ořešáky s jádry a různě patrným rozeznáním.