Orangutan troubí jako člověk

8. prosinec 2010

Hlas tisíců hrdel je návštěvníkům fotbalových stadionů málo, a tak si vypomáhají nejrůznějšími pomůckami. Jihoafričtí fanoušci fotbalu používají k podpoře oblíbených mužstev trubky vuvuzely, které dělají takový rámus, že to může člověku poškodit sluch. S vuvuzelou přehluší i malá skupinka diváků mnohem početnější dav. Díky trubkám se zdá hlouček z ryze zvukového hlediska větší, než ve skutečnosti je. Skoro se nechce věřit, že velmi podobný trik zvládli orangutani z indonéského ostrova Kalimantan. Také oni mají svou vuvuzelu.

Orangutani vydávají nejrůznější zvuky. Když se cítí ohroženi, prudce vdechnou vzduch přes našpulené rty a vyloudí zvuk ne nepodobný polibku. Orangutani vydávají „líbací zvuk“, například když narazí na hada, tygra nebo člověka. Stejně však reaguje slabší orangutan, když mu nažene strach silnější příslušník vlastního druhu.
Orangutani jsou velcí samotáři, a tak je nepravděpodobné, že by tímto zvukem volali o pomoc. Zvuk má za úkol zastrašit potenciálního nepřítele. Orangutani jej vyluzují třemi různými způsoby. V nejjednodušším případě jen našpulí rty a vdechnou vzduch. Někdy si ale vypomáhají tím, že si našpoulené rty zakryjí dlaní. Asi jako když si my zakrýváme ústa při zívání. A pak je tu třetí způsob. Při něm orangutan strhne z větvičky listí, sevře je v prstech a přidrží si je u úst podobně, jako to dělá kašlající člověk s kapesníkem. Jaký má pro lidoopa význam způsob, kterým líbací zvuk vyloudí?

K čemu jsou líbací zvuky

Tým nizozemských biologů vedený Madeleine Hardusovou z Utrechtské univerzity sledoval na Kalimantanu orangutany a zaznamenával líbací zvuky, které zvířata vyluzovala při nejrůznějších příležitostech. Analýzy v akustické laboratoři odhalily, že různé způsoby vyluzování líbacího zvuku nemají vliv na jeho sílu, ale mění jeho výšku. Prostý líbací zvuk s nezakrytými ústy zní bezkonkurenčně nejvýše. Po zakrytí úst holou rukou je tento zvuk o poznání hlubší a po zakrytí úst rukou naplněnou strženým listím ještě dále klesne.
Hlubším hlasem se obvykle ozývají větší zvířata. Malý pokojový psík ňafá podstatně vyšším hlasem než jakým bafá mohutná doga. Někteří živočichové proto využívají hloubku hlasu jako vizitku vlastních tělesných rozměrů. Například samci žab se mnohdy ani nemusí vidět a podle hloubky hlasu bezpečně poznají, kdo by měl v případném zápase navrch.

Mohutnost zastrašuje

Ve volné přírodě se střetáváme se zvířaty, která své protivníky podvádějí a snaží se, aby vypadala větší, než ve skutečnosti jsou. Například ryby ježíci si dokážou napumpovat útroby vodou, nafouknou se a zkoušejí tak odradit od útoku všechny nepřátele. Žáby za stejným účelem polykají vzduch. Z přírody známe i příklady živočichů, kteří se pokoušejí, aby jejich hlasy zněly hlouběji, jako kdyby patřily mohutnějšímu jedinci. Například mladí jeleni nebo daňci při volání během říje stahují hrtan co nejvíce dozadu a podstatně tak prodlužují sloupec vzduchu, kterým jim vibruje v hlasovém ústrojí. Ozývají se díky tomu mnohem hlubším hlasem, než jaký by odpovídal velikosti jejich těla.

Jak být hrozivější

Také orangutani se snaží, aby v kritických situacích zněl jejich hlas co nejhlouběji a oni se tak zdáli o něco větší. Tito lidoopi jsou zatím jedinými živočichy, kteří k prohloubení hlasu využívají uměle připravenou pomůcku. Listí strženého z větve je v podstatě nástroj a jeho srovnáním s vuvuzelou vlastně ani moc nepřeháníme.

Dona - věhlasná orangutanice ze Zoo ve Dvoře Králové
0:00
/
0:00
0:00
/
0:00

Orangutani nemohou využívat tento trik pokaždé, když jsou vystrašení. To by si jejich nepřátelé na zvukový úskok rychle zvykli a už by se jím nedali ošálit. Jak ukázalo pozorování v indonéském pralese, orangutani volí líbací zvuk modulovaný hrstí plnou listí, jen když jsou skutečně do krajnosti vyděšení. Je to jejich poslední trumf ve snaze zapudit nebezpečného soupeře či nepřítele.

autor: Jaroslav Petr
Spustit audio