Obavy mých přátel, že jsem si postavil rakev, jsou liché, uklidňuje mořeplavec
Dobrodruh a mořeplavec Rudolf Krautschneider si postavil oceánskou plachetnici. Na třímetrové lodi se chystá sám do Ameriky.
„Dopřál jsem si ten přepych, že pojedu sám. Celý život na lodi někoho vozím, tak teď mám konečně výmluvu, že pojedu sám,“ říká pobaveně v Blízkých setkáních Rudolf Krautschneider.
„Moje plachetnice je 3,30 m dlouhá a spousta lidí o ní tvrdí, že jsem si postavil rakev. Já říkám, že jejich obavy jsou liché. Moje lodě byly vždy pevné, extrémně snášely bouře a dokázaly prorážet ledovou krustu. Je to nejmenší buldozer na světě,“ usmívá se mořeplavec.
Žonglér s ročními obdobími
Na moři je šťastný a rád by se dožil doby, kdy by pevnina neexistovala. „Celou noc sedím u kormidla, jsem zmrzlej jak drozd, ale celou noc sedím na slunci, protože jsem daleko za polárním kruhem. I když venku fouká a je zima, tak je to nádhera. Když plujete x let na sever, tak máte několikrát za sebou léto a pak třeba zimu. Můžu si žonglovat s ročními obdobími, a to je přeci nádhera,“ uzavírá vyprávění host Terezy Kostkové.
Co se mu na moři nepovedlo? Co učí děti z dětských domovů? Co je nepevnina?
Související
-
Rudolf Krautschneider: Když nepiju a nekouřím, každých 8 let...
Moře viděl poprvé v šestnácti. Měnil povolání, ale věděl, že chce plout. Tak začal stavět lodě. S tou první přistál v roce 1976 na Shetlandských ostrovech. Na repli...
-
Proč se rozhodl zfilmovat bestseller Radky Třeštíkové Bábovky? Odopovídá režisér Rudolf Havlík
O čem bude jeho román Zítra je taky den? Jaké to je, když vás chce někdo sníst?
-
„Spal jsem i v odpadní rouře.“ Jak se sbalit na cesty a kde spát, radí cestovatel Ladislav Zibura
Rád chodí pěšky nebo jezdí stopem. A o svých cestách píše knížky. Četbu jedné z nich můžete slyšet i na Dvojce v pořadu Pokračování za chvilku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.