Etiketa bez iluzí: Nejde o dokonalost. I já občas poliju stůl, přiznává odborník Libor Neuwirth

24. březen 2026

Blízká setkání

„Ladislav Špaček mi fandil a byl jistě rád, že se etiketě někdo z mladší generace věnuje a předává znalosti i jinou formou. S manželkou totiž točíme videa. Projekt vznikl za covidu, kdy jsem se o etiketu začal víc zajímat. Manželka fotí, tak jsme si řekli, že spojíme zájmy. A nabralo to neuvěřitelný spád,“ vypráví Libor Neuwirth v Blízkých setkáních Terezy Kostkové.

Jejich profil dnes slaví už šesté výročí a ukazuje, že etiketa dávno není jen o škrobených pravidlech. „Lidé vnímají etiketu jako to, co se nosí ve společnosti, tedy takovou společenskou hru. Ale zapomínají, že etiketa je i o běžném chování. Musíme myslet třeba i na to, že v domácnosti nejsme sami,“ říká. A vzápětí s lehkou nadsázkou dodává: „I já občas doma pobryndám stůl.“

Čtěte také

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský: Ze společenského katechismu

Stále vidím chyby

Právě tahle civilnost mu pomáhá oslovit tisíce lidí na sociálních sítích, i když on sám má někdy pocit, že už nemá co nového říct. „Mívám pocit, že už není co tvořit. Ale pokaždé, když někam jdu, tak vidím prohřešky,“ přiznává.

Jeden z nich se podle něj opakuje téměř všude: „Kavárny a restaurace jsou našimi prohřešky. Nikdy neolizujte lžičku, když zamícháte kávu! Ladislav Špaček říká, že v kavárně pozná dobře vychované lidi podle toho, jestli mají olíznuté lžičky.“

Dokonalost není klíčová

Možná právě v těchto drobnostech vzniká dojem, který z nás druzí mají. Přesto Libor Neuwirth zdůrazňuje, že základem není dokonalost, ale ohleduplnost. „Pokud se člověk umí oblékat nebo stolovat, ale je v jádru duše buran, tak je to k ničemu. Etiketa je o tom, abychom se s tím člověkem cítili příjemně,“ uzavírá v Blízkých setkáních odborník na etiketu a společenské chování Libor Neuwirth.

autoři: Tereza Kostková , eh