Hydrolog Jan Daňhelka: V Perském zálivu je voda stejně důležitá jako ropa. Írán patří k nejzranitelnějším státům

Oblast arabských států – typicky Saúdská Arábie, Katar, Kuvajt – je z hlediska vody jedním velkým paradoxem. „Z hlediska průměrné spotřeby vody na člověka jsou tyto státy na světové špičce. Nejsou tam řeky, hydrologie tam v podstatě neexistuje, přesto si tyto státy vybudovaly rozsáhlou odsolovací infrastrukturu, která zásobuje pitnou vodou miliony lidí,“ přibližuje v pořadu Jak to vidí... hydrolog Jan Daňhelka.

Voda jako terč

Jediný zdroj vody, na kterém jsou některé státy závislé, je však velmi zranitelný – může se snadno stát terčem útoku. Klíčovou otázkou pak je, jak rychle dokážou tyto státy obnovit infrastrukturu a zajistit zásobování.

Čtěte také

Jan Fingerland: Írán na suchu. Režim možná také

Specifická situace je pak podle Daňhelky v Íránu. Země sice má řeky, dlouhodobě se ale potýká s vážnými problémy s vodou. Typickým příkladem je Teherán, který hraje klíčovou ekonomickou roli v oblasti, včetně zemědělství. „Město v polopouštní oblasti za poslední roky výrazně narostlo, je výrazným zdrojem ekonomického výkonu v oblasti, včetně zemědělství. Vodu ale zadržuje přehrada v horách, což snižuje průtok řeky pod městem i doplňování podzemních zásob vody.“

Zásoby podzemní vody se navíc kvůli zavlažování v zemědělství čerpají mnohem intenzivněji, než jaká je jejich doplňovací kapacita. „Čerpadla tam běží prakticky nonstop. V důsledku toho dochází v Teheránu k výrazným poklesům půdy, místy až o desítky centimetrů ročně. Povrch se propadá a praská, zatímco zásoby vody mizí.“

Situaci navíc zhoršuje chybějící infrastruktura pro čištění vody, takže i dostupné zdroje jsou často znečištěné. Novým problémem je pak takzvaný ropný déšť. „Zbytky hořící ropy dopadají na zem a dál kontaminují půdu i podzemní vody. To všechno krizi dál prohlubuje. Íránská teokracie nebyla schopna vypořádat se s řadou problémů a nedostatek vody a zranitelnost vodní infrastruktury patří bezpochyby mezi ně.“

Vodní bankrot a nový normál

Hydrolog Jan Daňhelka ale upozorňuje, že pojem „vodní bankrot“, o kterém počátkem roku mluvila OSN, je potřeba brát s rezervou. „Nemám rád slova typu bankrot nebo krize, nicméně jde částečně o snahu upozornit na dlouhodobě přehlížený problém, že voda na rozdíl od klimatu nemá na mezinárodní úrovni žádný koordinační mechanismus. Navíc se situace v řadě regionů nelepší, přes dvě miliardy lidí stále nemá přístup k pitné vodě.“

Klíčové podle něj je, že v některých částech světa už nepůjde vrátit stav zpět. „Dostali jsme se do stavu, že vodní zdroje jsou tak přečerpány nebo znečištěny, že se budeme muset přizpůsobit novému normálu – a začít s vodou zacházet jinak než dosud,“ uzavírá Jan Daňhelka.