Meteor o nové formě života, vnímání sladkého a falešných bobulích
Poslechněte si:
- 01:10 Živočich s nejširším obratlem
- 08:04 Organismus s nejmenším genomem
- 23:05 Jak moc svítí hvězdy?
- 28:53 Ovlivnění vnímání sladké chuti
- 39:00 Vytváří rostliny falešné bobule?
- 45:16 Neviditelné řeky v oceánu
Hovoří paleontolog Vladimír Socha nebo chemik Jan Havlík. Rubriku Stalo se tento den připravil Ing. František Houdek. Z knihy Stroj zvaný oceán čte Jitka Ježková.
Jaký živočich má nejširší obratel?
Za rekordmanem se musíme vydat do minulosti. Roku 2001 bylo v argentinské Patagonii nalezeny 4 obratle dosud neznámého dinosaura. Dostal jméno Puertasaurus reuilli, žil v pozdní křídě asi před 76–70 miliony let a patřil do skupiny obřích titanosaurních sauropodů. Rozměry obratlů vědce překvapily.
Jejich velikost naznačuje mimořádně mohutné zvíře dlouhé zřejmě kolem několika desítek metrů a vážící desítky tun. Paleontolog Vladimír Socha popsal neuvěřitelné parametry největšího obratle. Dá se z něj usuzovat na velikost celého zvířete?
Organismus s nejmenším genomem
Jmenuje se Sukunaarchaeum mirabile. Silně připomíná virus, ale není virem, a tím komplikuje snahy o jasnou definici života. Dr. Jan Pačes z Ústavu molekulární genetiky říká, že jde patrně o živou primitivní bakterii, z kategorie tzv. archeí.
Tento mikroskopický parazit byl objeven při analýze DNA planktonních jednobuněčných obrněnek a žije uvnitř jejich buněk. Má mimořádně malý genom a většina jeho genů slouží pouze k vlastnímu rozmnožování. Téměř postrádá metabolické funkce a spoléhá na hostitelskou buňku.
Jak moc svítí hvězdy?
Britský astrofyzik Arthur Eddington se zasloužil o nebývalý pokrok. 14. března 1924 předložil vztah mezi hmotností hvězdy a její svítivostí. Ten umožnil vypočítat hmotnost jakékoli hvězdy, jejíž svítivost byla známa z měření zdánlivé jasnosti a jejíž povrchová teplota byla známá ze spekter nebo barvy.
To byl obrovský pokrok. Zrodila se moderní astrofyzika. Připomněli jsme si ho v rubrice Stalo se tento den, kterou připravuje Ing. František Houdek.
Dokážeme ovlivnit vnímání sladké chuti?
Sladká chuť je pro člověka jedna z nejsilnějších a nejoblíbenějších. Evolučně nás navádí k potravám bohatým na energii. Až donedávna jsme ale jen zhruba tušili, jak přesně ji naše tělo rozpoznává. V roce 2025 se to zásadně změnilo.
Vědcům se poprvé podařilo zobrazit strukturu lidského receptoru sladké chuti. Dr. Jan Havlík z VŠCH popsal úsilí vědců využít nového objevu k ovlivnění chuti. Co takhle sníst jen 10 % cukru, ale mít stále stejný pocit sladkého? Najdeme svatý grál dietologie?
Vytváří rostliny falešné bobule?
Čínští vědci na přírodovědné výpravě našli rostlinu smldinec. Na ní není nic zvláštního, jen je zaujaly jejich nápadné modré bobule. Při bližším ohledání, ale zjistili, že jsou falešné. Ve skutečnosti jde o pacibulky.
Pták je sezobne, ale žádné živiny z nich nedostane. Projdou jeho zažívacím traktem a netknuté spadnou do porostu. Přichází zásadní otázka: jde o omyl nebo záměr. Odpověď přinesl biolog prof. Jaroslav Petr.
Neviditelné řeky v oceánu
Na mapách světa vidíme kontinenty, moře a oceány, ale chybí na nich to nejdůležitější: pohyb. Oceán není žádná stojatá nádrž. Protékají jím proudy, které se chovají jako obrovské řeky – jen bez břehů a bez odlišitelné hladiny.
Jsou to neviditelné řeky planety a některé z nich patří k největším a nejvýkonnějším proudícím systémům, jaké známe. Můžeme se to dočíst v knize Helen Czerski, která vychází v nakladatelství Grada pod názvem Stroj zvaný oceán.
Všechny díly Meteoru najdete na webu Dvojky nebo na portále mujRozhlas.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
