Fotbalista a trenér Pavel Horváth o dnešních dětech: Doba je plná nástrah, které je od sportu odvádí
Je fotbalistou, trenérem i moderátorem. Když má Pavel Horváth odpovědět na otázku, jak by si své profese seřadil, má jasno. „Snažím se dělat všechno naplno. Pokud si mám ale mezi nimi vybrat, tak fotbalistou jsem byl jednoznačně nejdéle, takže bych ho dal na první místo,“ říká bez váhání v rozhovoru s Terezou Kostkovou.
Dvacet let vrcholového fotbalu je porce, kterou tělo jen tak nerozdýchá. On ale s typickými fotbalovými zraněními velké zkušenosti naštěstí nemá. Vysvětlení prý vězí v jeho původní řeznické profesi, ve které se vyučil. „Myslím, že sulc a vepřová kolena mi hodně pomohla s klouby. Fotbal jsem hrál profesionálně 20 let a sport na vrcholové úrovni je velmi náročný. A je to pořád těžší,“ uvažuje.
Dnes stojí Pavel Horváth u hřiště jako trenér v Mostě a sleduje jinou generaci. Generaci s mobilem v ruce. „Doba je plná nástrah, které je od sportu odvádí. My měli jen ten sport,“ konstatuje. Zároveň ale není tím, kdo by chtěl mladým telefony brát. „Dobře vedené děti si cestu ke sportu najdou a my jim mobily brát nebudeme, protože to k dnešní době patří.“
Přesto si neodpustí srovnání. „Děti tráví tři až čtyři hodiny u mobilu. Kdyby polovinu z toho strávily hrou nebo tréninkem, bylo by to lepší. U některých to může zničit potenciál k nějakému úspěchu. Neštve je to. Štve je, když jim mobil vezmete.“
Sociální sítě podle něj zamíchaly kartami i ve sportu. „V záplavě pseudotrenérů to nemají mladí hráči lehké a kolikrát tam jsou strašné pitomosti. Ale mají vliv,“ přiznává otevřeně. Z Pavla Horvátha mluví zkušenost, nadhled, lehká ironie a také tiché přesvědčení, že talent nestačí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
